19. července: o gejšách a vůních

19.07.12 | autor Ada

Jak jsem předevčírem hledala ten vzorek Iris Nobile, narazila jsem ještě na pár vzorků, které "užalefaktmusímzkusit / orecenzovat". Když má člověk hodně vzorků, ztrácí sice přehled, ale zase každou chvíli objevuje nečekané poklady.

Kudy se ke mně dostal vzorek vůně Geisha Blanche od Aroma M už ani netuším. Možná mi ho někdo nabídl a já, vedena svým zájmem o gejši, jsem přijala. Zakladatelka firmy Aroma M Maria McElroyová má také ráda japonskou kulturu a strávila proto sedm let v Kjótu studiem japonské parfumerie. Japonská „cesta vůní“ se nazývá kodó a spolu s čadó (cesta čaje) a kadó (umění ikebany) jde o tři dovednosti, které by měla zvládnout každá správná žena.

Gejši - které mimochodem neexistují v Japonsku od starověku, ale teprve od 18. století, nebudeme-li počítat různé předchůdce této profese - jsou symbolem takové dokonalé ženy. Vždycky jsou krásné, dokonale oblečené, mají doplňky přesně korespondující s příležitostí a roční dobou; umějí hrát na hudební nástroje, zpívat, tančit, vyprávět veselé historky, znají společenské hry, mají přehled o aktuálním dění a dokáží tak perfektně zabavit své zákazníky, přičemž jim ještě ladnými pohyby servírují čaj nebo saké. Jen sex nenabízejí, na to jsou zase jiné profese. Úplně první gejša sice byla původně prostitutka, obě povolání se však brzo přísně oddělila. Gejša bývala milenkou pouze svému patronovi, bohatému muži, který si ji mohl dovolit vydržovat.

Velký zájem o gejši vzbudil před lety film Paměti gejši (Memoirs of a Geisha), krásné romantické pokoukání, které bohužel obsahovalo spoustu nepřesností. Od jeho shlédnutí vás zrazovat nebudu, pokocháte se krásnými kimony, poletujícími sakurovými kvítky a dalšími nezbytnými proprietami, ale jestli se o gejšách opravdu chcete něco dozvědět, doporučuju následující knížky (které jsou uvedeny česky, vyšly v češtině):

Liza Dalbyová: Gejša

  • kniha americké antropoložky, které se podařilo dostat se přímo mezi gejši, absolvovat jejich výcvik a zjistit spoustu informací, které pak sepsala do této knihy

Mineko Iwasaki: Geisha of Gion

  • skutečné memoáry jedné z gejš, jejichž život inspiroval Arthura Goldena k napsání Pamětí gejši. Můžete si porovnat, jak hodně si Golden Minekino vyprávění přikrášlil.

Lesley Downerová: Gejša

  • historie a současnost světa gejš

Lesley Downer: Madame Sadayakko

  • příběh gejši z přelomu 19. a 20. století, která se proslavila po celém světě

John Gallagher: Gejša

  • obrazová publikace o gejšách. Obsahuje nějaké nepřesnosti, ale přesto stojí za to.

Komomo: A Geisha's Journey

  • autorka v této knize popisuje, jak se stala maiko (učednicí) a posléze gejšou. Spousta krásných fotek a informací z první ruky.

Jestli aspoň trochu zvládáte mluvenou angličtinu, sežeňte si dokument BBC Geisha Girl, který sleduje mladou uchazečku o povolání gejši na podobné cestě jako výše zmíněná knížka.

A kdybyste se nachomýtli v Brně, na Špilberku je momentálně výstava „Gejša a samuraj“. Je poměrně malá a moc tam toho nemají, ale za možnost prohlédnout si pěkně zblízka malovaná a vyšívaná kimona nebo neuvěřitelně propracované cuby k samurajským mečům těch pár korun stojí.

Geisha Blanche je čistá, bílá vůně, jakou si možná někteří představí, když se podívají na maiko s bíle nalíčeným obličejem a jemnými rysy zahalenou do šustivého kimona. Patří do rodiny bílých pižmových vůní a není to úplně to nejlepší, co bych doporučila; připadá mi poněkud pronikavá, snad je tam moc toho ovocného liči? Měla jsem ji na ruce drahnou dobu a Geisha Blanche se ne a ne nějak uklidnit a rozložit na to jemné čisté pižmo, které jsem očekávala. Bílých pižmových vůní je v současné době k dispozici tolik, že bych si jistě vybrala lépe.

Japonsko, to ovšem nejsou jen jemné vůničky, jak nasvědčují preference tamního průměrného zákazníka či produkce Kenza nebo Isseyho Miyakeho. Japonci by se těžko obešli bez kadidel a vonných tyčinek, a mají rádi i vonná dřeva jako santal, cedr nebo oud, který si spojujeme spíš s arabskými zeměmi.

Vůně Kyoto z kadidlové série Comme des Garçons má evokovat vůni buddhistických a šintoistických chrámů. Jestli se ty chrámy stavějí z cedrového dřeva, tak se jí to nepochybně podařilo: kadidlo tu sice nechybí, ale Kyoto je stejnou měrou dřevité jako kadidlové, ne-li o něco víc dřevité. Vůně je suchá, zaprášená, santalově nasládlá, se špetkou cypřišového jehličí. V šintoistickém chrámu, vyuzeném miliony vonných tyčinek, jsem nikdy nebyla, ale takhle nějak by mohl vonět.

Líbil se vám článek?

Témata článku

Recenzované parfémy na Arome.cz:

 Váš příspěvek

Nový článek:

Tři hlavní chyby, kterými zvýrazníte kruhy pod očima

 

Maskujete je korektorem, ale kruhy pod očima jsou nakonec vidět ještě víc? Nejspíš děláte jednu z těchto chyb.

Celý článek »
TOPlist