Evropská unie a kosmetika

23.05.08 | autor Ada

Pro výrobce kosmetiky existují na světě tři hlavní velké trhy: USA, Evropa (EU) a Japonsko. Každý z těchto trhů má trochu jiná pravidla - a to také stojí za dezinformacemi v některých článcích o kosmetice. Týká se to článků, jejichž autoři si příliš nelámou hlavu se zdrojem a opíšou informace z anglicky psaných, tedy většinou amerických článků, které našli na internetu.

Pro země Evropské unie je závazná směrnice 76/768/EEC (to znamená, že i v ČR se touto směrnicí musíme řídit). Vznikla v roce 1976 a od té doby je pravidelně upravována a novelizována (v poslední době zřejmě hlavně proto, aby zakazovala další a další parfémové složky, takže za chvíli budou všechny vůně ještě víc na jedno brdo než teď). Je poměrně dlouhá a obsahuje různé definice, technické předpisy, seznamy povolených a zakázaných látek atd.

Kosmetickým prostředkem se podle této směrnice rozumí „jakákoli látka nebo přípravek určený pro uvedení do styku s různými vnějšími částmi lidského těla (pokožkou, vlasovým systémem, nehty, rty, vnějšími pohlavními orgány) nebo se zuby a sliznicemi ústní dutiny, výhradně nebo převážně za účelem jejich čištění, parfemace, změny jejich vzhledu a/nebo úpravy tělesných pachů a/nebo jejich ochrany nebo jejich udržování v dobrém stavu.“ Příloha č. 1 pak vypisuje konkrétní druhy přípravků; jsou tu krémy, masky, mýdla, deodoranty, dekorativní kosmetika, samoopalovací i zesvětlovací prostředky, zubní pasty, zkrátka běžný kosmetický sortiment. Mezi kosmetiku tedy nepatří přípravky s léčivými účinky; to je stejné pravidlo, jaké platí i v USA. Hlavní rozdíl mezi EU a USA je však v zacházení s kosmetickými přípravky před jejich uvedením na trh. Američtí výrobci nemusejí kosmetiku podrobovat žádným testům bezpečnostni ani účinnosti, to se vztahuje pouze na léčiva. Unie je daleko přísnější a požaduje od výrobců či dovozců spoustu věcí: přesné složení včetně mikrobiologických specifikací, popis výrobní metody, posudek bezpečnosti přípravku pro lidské zdraví (u výrobků pro děti a intimní hygienu jsou pravidla přísnější), přičemž tento posudek musí vyhotovit farmaceut, lékař, dermatolog nebo jiná povolaná osoba, seznam nežádoucích účinků, údaje o zkoušení na zvířatech a důkaz o účinku výrobku, pokud to jeho povaha odůvodňuje (tj. slibuje-li krém vybělení pigmentových skvrn, musí se o to aspoň trochu snažit).

Zakázané látky

Největší část směrnice zabírají seznamy látek, jejichž použití je v kosmetice zakázáno nebo omezeno. Patří sem především různé léčivé složky - antibiotika, barbituráty, místní anestetika jako lidokain (znáte z mastiček na afty a bolavé zuby) a spousta dalších farmak, které najdete v lécích, i když ne všechny; v seznamu jsem nenašla např. paracetamol a kyselinu acetylsalicylovou, tedy Paralen a Acylpyrin. Ostatně kys. acetylsalicylová je v seznamu povolených konzervantů a najdete ji i jako účinnou látku např. v některých šamponech proti lupům). Zakázané jsou samozřejmě těžké kovy (olovo, rtuť) a jejich soli (pro zajímavost - soli zlata jsou zakázány, zlato jako kov však ne, luxusní krémy se zlatými částečkami proto opravdu mohou obsahovat zlato), chlór a jód, nikotin, známé jedy jako kyanovodík nebo strychnin; v samoopalovacích přípravcích nesmí být furokumarin, po kterém se sice hnědne, ale také způsobuje fotosenzitivitu, přecitlivělost na světlo. Velmi dlouhý je seznam zakázaných ropných produktů, ve kterém by se vyznal jedině studovaný chemik; normální smrtelník z něj bude znát akorát petrolej a paliva pro trysková letadla :)

Seznam obsahuje také jedovaté rostliny - oměj šalamounek, hlaváček jarní, rulík zlomocný, durman, bolehlav, lobelku, lilek černý, mořskou cibuli či kýchavici. Nesmějí se používat žádné produkty lidského původu (tkáně ani buňky). Těžkou hlavu výrobcům i milovníkům parfémů dělá seznam zakázaných nebo omezených vonných látek; zakázaný je např. absolut ze smokvoně, olej z verbeny, z kořene chrpovníku (costus) nebo peruánský balzám. Omezení se týká mnoha dalších, např. větvičníku slívového, o který se (právem) tolik bojí milovníci chypre vůní.

Omezení podléhá např. kyselina thioglykolová, obsažená v trvalé a narovnávacích prostředcích, peroxid vodíku, amoniak, hydrochinon (složka bělicích krémů) nebo formaldehyd (smí se přidávat do vytvrzovacích laků na nehty). Těchto látek se smí použít jen určité množství, omezení se často týkají výrobků pro děti, ty nesmějí některé složky obsahovat vůbec.

Testování na zvířatech

Jak je to v Evropské unii, potažmo u nás, s tím nešťastným testováním na zvířatech?

Jednoduše, kosmetická směrnice testování na zvířatech v členských státech zakazuje, je-li k dispozici vhodná alternativní metoda. To znamená, že když taková alternativní metoda k dispozici není, test na zvířatech se smí provést; databázi alternativních testů spravuje Evropské centrum pro validaci alternativních metod (ECVAM) a je zde např. test kožní dráždivosti na umělé kůži (EpiSkin, EpiDerm), který nahrazuje natírání oholeného morčete. Jsou zde také metody, jak minimalizovat ztráty u testů, které zatím nezvířecí náhradu nemají, např. postupným testováním zmenšujících se dávek. Předpisy se týkají nejen testování hotových výrobků, ale i jednotlivých složek, a takové výrobky je zakázáno vůbec uvádět na trh, nepomůže tedy ani přesunutí testů mimo EU. Od roku 2009 by měly být testy na zvířatech zakázány úplně.
Kosmetická směrnice také stanovuje, že výrobce nebo dovozce smí uvést na obalu výrobku informaci, že přípravek nebyl testován na zvířatech pouze v případě, že nebyly testované ani ingredience a ani nebyly použité ingredience, které byly pro účely vývoje kosmetických prostředků testovány třetí stranou. To je sice příjemné, ale jedna klička tam je - mnoho přísad totiž nebylo testováno jako kosmetické přísady, ale např. jako léčiva, a tím pádem se na ně ustanovení nevztahuje.

České zákony jsou pak ještě přísnější a testování kosmetických přípravků a jejich ingrediencí na zvířatech zcela zakazují. Státní veterinární správa vede statistiku počtu použitých pokusných zvířat, přičemž v kolonce kosmetika se opravdu posledních pár let skvěje pěkně kulatá nula. Neznamená to bohužel jistotu, že u nás nakoupíte jen netestovanou kosmetiku, dovoz testované kosmetiky z jiných zemí totiž zakázán není, a české firmy mohou používat ingredience otestované za hranicemi.

Zkrátka, ochrana zvířat před kosmetickým pokusničením je v ČR i EU na dobré cestě, ale chcete-li mít betonovou jistotu, nakupujte výrobky označené certifikáty, jež zaručují, že výrobek ani ingredience nebyly testovány na zvířatech - např. BDIH nebo HCS. To už je však námět na samostatný článek.

Líbil se vám článek?

Témata článku

 Váš příspěvek

Nový článek:

Tři hlavní chyby, kterými zvýrazníte kruhy pod očima

 

Maskujete je korektorem, ale kruhy pod očima jsou nakonec vidět ještě víc? Nejspíš děláte jednu z těchto chyb.

Celý článek »
TOPlist