Příběh parfému Poison Girl: 150 stupňů k úspěchu

Krycí jméno bylo RAL 45. Ručně napsané na etiketě vzorku, čekajícím v laboratoři v Grasse na verdikt. A spolu s ním dalších 149. Jen Francois Demachy, mistr parfumér domu Dior, věděl, co tajemný kód znamená. Francouzský výraz pro rtěnku, „rouge à lèvre“. Těch 150 vzorků čekalo na posouzení, který z nich se stane příštím velkým parfémovým hitem z dílny Dior s názvem Poison Girl.

Po velmi úspěšné vůni Poison, která vznikla už v osmdesátých letech, chtěl Dior navázat na tento fenomén a zároveň oslovit mladší generaci, dnešní mileniály. Oslovit ženy, které možná tajně chodily svým mámám na jejich Poisony, dát jim jejich vlastní „jed“.

Inspirace v obchodu s cukrovinkami

Francois Demachy měl představu něčeho dívčího, vůni květinovou a zároveň gurmánskou. A inspiraci našel v obchodu s cukrovinkami. Představa, že se někdo inspiruje obchodem s čokoládovými tyčinkami a gumovými medvídky, asi není úplně povznášející. Ale v Grasse znamená „Magasin de friandises“ něco trochu jiného.

Aspoň tedy ten, který se nachází kousek od zámečku Les Fontaines Parfumées, sídla společnosti Dior v Grasse, místa, kde monsieur Demachy tvoří. Tady se prodávají čokoládové pralinky, karamelky a cukrovinky vytvořené podle starých receptur a v duchu místních tradic.

A právě jedna z těchto tradičních cukrovinek se stala parfumérovou inspirací. Vzdušná a křehká pochoutka, potažená vejcem a tenounkou vrstvičkou cukru - kandovaná růže. Můžete si ji vychutnat jen tak, můžete s ní ozdobit dort, a nebo ji třeba vhodit do skleničky sektu.

Proces tvorby

Obchod s cukrovinkami nebyl jedinou inspirací. Francois Demachy měl v hlavě tři různé směry, tři možnosti, které chtěl vyzkoušet. Kromě kandované růže to byla kombinace pačuli-růže a třetí, Demachyho osobní favoritka, byla vůně rtěnky. Od každého ze směrů vzniklo padesát možností, padesát vzorků.

Zatímco naše představa, jak začíná práce parfuméra na nové vůni spočívá v kádinkách, kapátkách a v míchání vzácných ingrediencí, ve skutečnosti je to trochu jinak.

Na začátku procesu tvorby je jen parfumér, tužka a blok papírů. Stohy papírů popsané vzorci. Ale na rozdíl od exaktní chemie, najít vyvážený parfémový vzorec je věc instinktu a emocí. Nepatrné změny v poměru několika málo složek. Věc emocí a estetiky. Je to proces. Velmi pomalý proces.

První Poison Girl byla podle slov Francoise Demachy, katastrofa. Byla nenositelná, smutná a drsná zároveň. Musel začít znovu. Monsieur Demachy odhaduje, že v průběhu procesu vyzkoušel a použil na padesát různých ingrediencí.

Ve zdokonalování směru s kandovanou růží kombinoval mistr parfumér čichání s ochutnávání cukrovinky a porovnával své smyslové vjemy. Nejde jen prostě o vůni růže. Při každém takovém testu se objevily nějaké další nuance, které bylo třeba přidat do vzorce.

Fáze testování

„Netvoříte pro sebe, tvoříte pro lidi,“ vysvětluje Francois Demachy. A tak vybral tři potenciální verze nové vůně, jednu z každého směru, pro testování mezi zaměstnanci společnosti Dior.

Vybraní testeři nedostali žádný dotazník. Francois Demachy si sedl s každým z nich a vyslechl jejich komentáře a názory. Vše si vyslechl a zaznamenal. Každé slovo bylo důležité. A nejen slova, ale především emoce. Když se lidí usmívali, bylo to dobré znamení.
Slova, která se vyskytla nejčastěji a stala se signifikantními pro výběr, byla „dívčí“ a „růže“. Varianta kandovaná růže jednoznačně zvítězila. Častým názorem bylo, že je vůně „až příliš dívčí a chybí jí nějaký vážnější tón“. Francois Demachy se s vybranou variantou vrátil do laboratoře a zvýšil koncentraci růžové složky.

Pak nastal čas pro širší spotřebitelský test. Na tři sta lidí v Evropě i USA anonymně testovalo vůni. Tito lidé už dotazník vyplňovali. Ale kromě konkrétních otázek měli i oni prostor pro vlastní poznámky. Ohlasy byly vesměs pozitivní, i když ne všechny. Francois Demachy třeba vzpomíná na komentář od ženy, která otevřeně napsala „mému muži se vůně vůbec nelíbila“.

Na základě desítek let zkušeností ale monsieur Demachy ví, že nelze vytvořit parfém, který by se líbil všem. A i kdyby to šlo, nechce to dělat. Tvořit něco, co by se líbilo všem, znamená dělat kompromisy.

Překvapivé finále

Přesně v duchu svých slov o tom, že parfém děláte pro lidi a ne pro sebe, Francois Demachy oželel svého osobního favorita, vzorek RAL 45, vůni rtěnky. „Věřil jsem, že vyhraje právě tato verze“, říká. Není to ale důvodem ke smutku. Možná, že příští vůně značky Dior bude právě vůně rtěnky, tajemná RAL 45.


Reklama


Reklama

 Váš příspěvek

Reklama

alibi 08.05.17 18:49

děkuji za krásný článek a nakouknutí „pod pokličku“ :kytka:

munu 08.05.17 18:48

Taky bych asi měla problém, kdyby se mi nepodařilo prosadit mého favorita. Ale ono to tak funguje obecně. Hold, koho chleba jíš …

hryzalka 08.05.17 17:11

Pěkný článek. Já bych asi nemohla být parfumér, stále bych se do vůně snažila vpašovat své preference :oops: Poisony mám ráda (některé), a myslím, že vúně rtěnky by patřila zrovna k těm oblíbeným. Stejně mi pak ta vůně začne hned jinak vonět, když si přečtu drby ze zákulisí :potlesk:

Verda2 08.05.17 13:56

Krásný článek :palec:

Jen doufám, že se někdy dočkáme „tajemné RAL 45“ - ta by se mi asi líbila :)

Barbberry 08.05.17 13:37

Skvelý článok. :palec: Poisonom síce neholdujem, ale rada by som vyskúšala aj „nenositeľnú“ smutne drsnú prvú variáciu. Snáď sa dočkáme raz aj tajomnej RAL 45 :andel:

Michele 08.05.17 12:34

Moje zimni jednicka od uvedeni na trh. Pekne poctenicko.

Hanka H 08.05.17 10:27

Děkuji za příjemné počtení při ranní kávě! :palec: Z „Jedovaté“ řady mě oslovil pouze Tendre Poison, „Dívčí jed“ je pro mě až moc vanilkově sladký, ale příběh mě zaujal. Líbila se mi slova, že „parfém děláme pro lidi a ne pro sebe“, a přemýšlela jsem, jestli bych já byla takto schopná překročit svůj práh :mrgreen:

Příspěvek upraven 08.05.17 v 13:42

Přidat komentář

Nejčtenější

TOPlist