Uf! To sú popisy…Úplne som sa do toho vžila – som fascinovaná tými kultúrnymi a kontinentálnymi rozdielmi, rozporom medzitým, čo je vlastne krásne a, čo hnusné…a viem si to veľmi dobre predstaviť…teším sa na pokračovanie.
21.05.10 | autor Ada
Když jsem se Sárou probírala vzorky, které mi poslala, varovala mě, že ty v Arábii nejoblíbenější mohou být evropskému nosu trochu nemilé. Konkrétně padl výraz "fekálne monštra". No... tak právě jsem si je vytáhla z krabičky.
Když jsem se Sárou probírala vzorky, které mi poslala, varovala mě, že
ty v Arábii nejoblíbenější mohou být evropskému nosu trochu nemilé.
Konkrétně padl výraz ‚fekálne monštra‘. No… tak právě jsem si je
vytáhla z krabičky.
Mnohé orientální vůně obsahují silné živočišné, nebo chcete-li
člověčí tóny. Kdysi se tahle pižma, kastorea, cibety a další látky,
zpravidla získávané ze žláz nějakého smradlavého zvířátka, hojně
používala i v Evropě. Asi každému se vybaví dekadentní doba vrcholného
rokoka, ale to nebylo jediné období. Slušné dámy používaly kolínské
s vůní růží, citrusů, fialek – a ty neslušné měly vždycky
v záloze něco, čím mohly zdůraznit svoji člověčinu. V současné době
zrovna panuje takové čisté období, kdy mnozí dovádějí pravidla hygieny
až za hranici rozumnosti a mezi parfémy kralují lehké, často poněkud
sterilní kompozice. Orienty, které vám dnes popíšu, jsou jejich pravým
opakem.
Vůně Bait al Jawahar ve mně vzbuzuje neodolatelnou touhu odchytit nějakou fešandu, která používá L'Eau de Issey nebo Clean, a máznout jí ho pod nos. Šlo by to snadno, Jawahar se prodává jako parfémový olej. To, co se po nanesení na kůži z olejíčku line, je nepředstavitelné. Popsala bych to jako pach pelechu nějakého zvířete, jenž se tam právě uchýlilo promáčeno deštěm, a je to vážně silná káva (a že už jsem zvyklá na ledacos), která nicméně i přes svou odpornost nutí neustále přičichávat a znovu a znovu propadat údivu.
Proměny v něco čichatelnějšího se sice dočkáte, musíte však vydržet alespoň dvě hodiny. Jawahar i pak zůstává dost člověčí, ale smrádek je pryč, pižmo zjemnilo, přidalo se mýdlo a růže. Typická orientální dřeva – ‚vonné tyčinky‘ – tu nejsou. Sára to na svých stránkách trefně přirovnává k prádelně. Nebo co takhle někdo, kdo právě vylezl z koupele, kde se opláchl obyčejným mýdlem a ne nějakým převoněným sprcháčem, a jde se usušit na sluníčko?
Oudh Al Mamlaka je stejné značky, jen je to parfémová voda, a její živočišnost mi přišla ukrutná jen do doby, než jsem na druhou ruku nanesla Jawahar. Po léčbě Jawaharem soudím, že uvítací směska Mamlaky je k evropskému nosu vlastně celkem přátelská. Je to člověčina, jakou občas najdeme i v nějakém odvážnějším zdejším parfému, cosi hříšného, na co si dokážeme zvyknout. Navíc Oudh Al Mamlaka se poměrně rychle mění v klasický oudový orient, voní jako nezapálená vonná tyčinka se sytými, škrablavými dřevitými tóny, růží a pižmem. Než sáhnete po nějaké skutečně ‚aromatické‘ pecce, zkuste to s nějakou takovouhle vůní.
bílé pižmo, růže, ambra
oud, růže, šafrán
Uf! To sú popisy…Úplne som sa do toho vžila – som fascinovaná tými kultúrnymi a kontinentálnymi rozdielmi, rozporom medzitým, čo je vlastne krásne a, čo hnusné…a viem si to veľmi dobre predstaviť…teším sa na pokračovanie.
Nedá mi, musím sa zapojiť. Po otvorení Jawaharu vlasy kompletne do pozoru, prepánajána čo s tými vôńami budeme robiť. Veď toto nikto pri zmysloch nemôže kúpiť. I napriek tomu, že po hodine sa ten divočák unavil. Nemôžem uveriť, ale z tejto zveriny a diviny sa stal najpredávanejší olej z celej našej slávnej ponuky. Pravdou ostáva, arabské vône, tak to je iná šialka ingrediencií. Na niektoré treba týždeń dovolenky, aby sa odvetrali.
Zdravím. Normálně se do debat nevkládám, i když vás náruživě
čtu.
U Sáry si vybírám arabky už téměř rok a rok mi trvalo, než padla
definitivní volba. Ty strašidelně živočišné tóny na mé kůži
okamžitě mizí a zůstávají růže, dřevo, mýdlo… jenomže na rozdíl od
západních „vůní“ naprosto beze stopy chemie. Musíme vzít v potaz
rozdíly v životním a „tělesném“ prostředí nás a lidí
„odtamtud“. Jak Sára sama na svých stránkách zdůrazňuje – kult
čistoty u muslimů je něco, na co my tady téměř nedosáhneme. Možná bych
po vlastních zkušenostech doporučovala pořádný detox, vyčistit nos a
tělo a pak teprve stříknout…
Musím Adě dát za pravdu. I arabské vůně dokážou hodně nemile
překvapit. Mám zkušenost se vzorky z anabis.cz a opravdu hodně
živočišnou vůničkou se ukázal být Al Taif. uffff!! Je to pecka pro
rozmazlený evropský nosánek: takhle páchne ( nebo snad někomu voní?)
kravín! Vůně čerstvého lejna, linoucí se rozpálenými pastvinami
s požuchlou trávou… 
Zas na Kashkhu si nedám dopustit. A přítel mi dovezl z Bahrainu Abhar
Agsharali, nebyl podle mého gusta, ale hezká vůně to byla. Takže zkoušet a
zase zkoušet 
Nevydržela jsem to. Když jsem šla z města, stavila jsem se u Rochera a otestovala i zbývající Un Matin Au Jardin, tedy šeříkovou a citrusovou. celý článek »
Super vtipná recenze:))