Sonia Rykiel: královna nejen úpletu

Tak jí říkali, královna úpletu. Štíhlé, všestranné umělkyni se zářivě oranžovými vlasy, úzkým nosem a vizí. Ženě, která každý den své hvězdné kariéry vstávala s obavou, že dnes skončí. Skončí, protože někdo přijde a řekne jí, že na špici módního průmyslu nepatří, že nic neumí.

Nikdo takový samozřejmě nepřišel a ona to nikdy nevzdala. Nevzdala to, ani když jí diagnostikovali Parkinsonovu chorobu. Nevzdala to, ani po patnácti letech skrývání nemoci, když už musela s pravdou ven a své království předala dceři Nathalii.

Nemoc ji nakonec přemohla. Sonia Rykiel, královna úpletu, před několika měsíci zemřela.

Impérium, které vybudovala, začalo nenápadně. Na počátku stálo to, co důvěrně zná každá z nás – Sonia neměla co na sebe. Na začátku šedesátých let sháněla mateřské šaty. Co v obchodech našla, se jí vůbec nelíbilo. Rozhodla se uplést si šaty vlastní, obepínající postavu. Vystavila tak na odiv to, co se tehdejší neforemná těhotenská móda snažila zakrýt.

Tchýně byla pohoršená, ale přátelé Soniu oslovili s dotazy, kde by mohli sehnat něco podobného.

Výhodou bylo, že byla vdaná za majitele butiku. Začala v butiku prodávat své těhotenské šaty. Průlom ale přišel až s jejím „svetrem chudého chlapce“. Úzkým, vypasovaným svetrem s pruhy a dlouhými rukávy.

Okamžitě se dostala na obálku Elle. Svou dobu tak předběhla o deset let tím, že dala ženám chlapecký vzhled. Bez ohledu na tehdejší trendy začala dělat pohodlnou, praktickou, ale elegantní módu. Byla s tím tak úspěšná, že se jejími zákaznicemi se staly třeba Brigitte Bardot, Audrey Hepburn nebo Catherine Deneuve.

V roce 1968 Sonia Rykiel otevřela svůj první ready-to-wear obchod na levém břehu Seiny v Paříži a postupem času se její módní impérium rozrostlo do celého světa. Rozšířila nabídku také o pánské oblečení a dětské oblečení, doplňky a parfémy.

Pro New York Times v roce 1987 řekla, že jejími typickými zákaznicemi jsou ženy „křehké, ale silné“. Jsou to pracující ženy, řešící běžné problémy s prací, rodinou, domem. Sonia jim dává svým oblečením svobodu pohybu.

Slavná jarní kolekce z roku 1974Slavná jarní kolekce z roku 1974

Nerozlišovala oblečení na módu pro mladé a starší, jak bylo tehdy zvykem. Místo toho navrhla kolekci šatů, kalhot a bund bez věkového určení. Porušovala pravidla neustále – propagovala kalhoty, když byly v módě sukně, zdůraznila teplé barvy, když byly in tmavé odstíny. Vytvořila oblečení, které se dalo nosit i naruby, byla jednou z prvních, kdo začal používat na oblečení nápisy. A fungovalo to.

Ženy prý plakaly, když Sonia představila svou jarní kolekci, napsal v roce 1974 The Times a vyhlásil ji za vůbec nejlepší kolekci představenou toho roku v Paříži.

Sonia Rykiel se vášnivě zajímala o umění. Nebyla jen módní návrhářka. Ona ve svých kolekcích spojovala módu a umění a nejen to, byla také spisovatelka. Její pařížský byt byl salonem, v němž se scházeli spisovatelé, filozofové, hudebníci i politici. Nebránila se ničemu, dokonce nazpívala, nebo spíše namluvila písničku „Who the Hell is Sonia Rykiel?“ pro album „Paris“ Malcolma McLarena.

Roberta Altmana inspirovala k filmu Pret-A-Porter a v jednom filmu si i zahrála.

Dvakrát se jí dostalo nejvyššího francouzského vyznamenání – řádu čestné legie. V roce 1985 z rukou Francoise Mitterranda a v roce 2008 od Nicolase Sarkozy.

„Kreativitu máš v sobě. Když máš co říct, ukaž to“, říkala Sonia Rykiel. Vytvořila nejen styl, ale i životní postoj a tvorbu pro radost sobě i druhým.


Reklama


Reklama

 Váš příspěvek

Nejčtenější

TOPlist