Voňavá Belle Époque

Zkuste si představit, že je rok 1900 a vy jste zrovna přijeli do Paříže na Světovou výstavu, protože chcete na vlastní oči vidět prezentaci žhavé novinky - zvukového filmu.

Vycházíte ze stanice metra, jehož první pařížská linka byla právě zprovozněna. Prohlížíte si nasvícenou Eiffelovu věž, teprve vloni dokončenou. Váš francouzský přítel ji popisoval jako něco naprosto ohavného a vy nemůžete uvěřit, že mluvil o té samé krajkové kráse, která se tyčí před vámi. Ze zamyšlení vás vytrhne klakson. Uskakujete rychle projíždějícím automobilům na chodník. Procházíte ulicemi a všude jsou vylepené secesní plakáty upoutávající na Světovou výstavu, právě probíhající druhé olympijské hry, kabaret v sousedství a nejnovější představení Sáry Bernhardtové. Unaveni cestou se chcete občerstvit, a tak vejdete do kavárny. Hned vás obklopí atmosféra plná vzrušených rozhovorů dekadentních umělců, revolucionářů, feministek a sufražetek… taková byla Belle Époque (fr. Krásná doba, krásné časy).

Le Grand Palais (EXPO 1900), V Moulin Rouge (Henri de Toulouse-Lautrec, 1893), Zdroje: http://www.paperblog.frhttp://www.pivnica.net

Belle Époque

Slovním spojením Belle Époque je označováno období dějin mezi lety 1890 a 1914. Název zakořenil až po první světové válce, jako nostalgická vzpomínka na předválečné bezstarostné časy - období technického pokroku, pokroku přírodních věd a medicíny, ekonomických úspěchů a rozkvětu kultury v Evropě. Inovace pronikají i do oblasti kosmetiky a parfémů, francouzské parfémové domy vedou světovou módu. Jsou jedničkou i co se týká prezentace vůní – flakonů, obalů, reklamy a kvality služeb.

Světové výstavy

V tomto období také vzkvétají mezinárodní a světové výstavy, na kterých jsou oslavovány úspěchy a předváděny převratné novinky. Světová výstava v roce 1900 v Paříži byla největší a nejvýznamnější výstavou 19. století. Veletrhu se zúčastnilo více než 76 000 vystavovatelů a zabíral 1,12 km2 Paříže. Navštívilo jej více než 50 miliónů lidí, což byl v té době světový rekord. Je proto logické, že se zde chtěly co nejlépe prezentovat i parfémové domy.

Na Světové výstavě v Paříži v roce 1900 představil Guerlain své výrobky v pompézním salonku Ludvíka XVI. Parfémový dům Houbigant slavil v tomto roce své 125. výročí a chtěl představit nový parfém „Coeur de Jeanette“. Na expozici se hlavní měrou podílel Alfons Mucha, který se prý přátelil s tehdejším parfumérem a spolumajitelem Houbigantu - Paulem Parquetem. Mucha při této realizaci uplatnil své umělecké, dekorativní dovednosti i odborné znalosti. Návštěvníkům zde byl předložen kromě parfémů i výběr jeho nejznámějších prací, včetně slavného plakátu pro Sarah Bernhardtovou, který odstartoval Muchovu kariéru v Paříži. (Mimochodem na stejné výstavě dostal Alfons Mucha za úkol vyzdobit pavilon Bosny a Hercegoviny a ve stejné době využíval služeb Muchových i klenotník Georges Fouquet.)

Růže - studie pro jeden ze čtyř dekorativních panelů Alfonse Muchy, Skica návrhu salonu Houbigantu, Fotografie z ateliéru sochaře Auguste Seyssese, Zdroj: http://richet.christian.free.fr

Na Světové a mezinárodní výstavě v Lutychu v roce 1905 vypadal showroom Houbigantu takto:

http://www.biusante.parisdescartes.fr

Na Mezinárodní výstavě v Bruselu v roce 1910 se parfémové domy rozhodly přijmout velmi odlišné styly. Prezentaci parfémů v klenotnických vitrínách zvolil Coty. Moderní styl svého stánku zvolil L. T. Piver a Ed. Pinaud zase styl empírový.

http://www.biusante.parisdescartes.fr


Věčné parfémy

Mám to štěstí, že se mi podařilo vyzkoušet několik skvostů, které v době Belle Époque vznikly a jejichž krása nás okouzluje dodnes.

Jicky (Guerlain) 1889 – překrásná kouřová dřevitá vanilka, díky levanduli malinko starosvětská, ale to jí ráda odpustím, protože voní jako toaletní skříňka mojí pražské babičky, která chodila upravená jako filmová hvězda a vlasy měla už od třiceti roků stříbrné.

L'Origan (Coty) 1905 – uštěpačně si dovolím tvrdit, že tady u Cotyho trochu opisoval Guerlain. V hutném koktejlu jsou cítit prosluněné květiny, koření, ovoce a živočišno. Prostě taková Modrá hodina za úsvitu. :D

Osobní fotka autorkyOsobní fotka autorky

Après L'ondée (Guerlain) 1906 – v úvodu vás možná vyděsí anýz, ale nakonec je to sladce fialková vůně s jemným kosatcem a kapkou hořkého karafiátu.

English Fern (Penhaligon's) 1910 – pěkná, na mně spíše pánsky vyznívající vůně s nevalnou výdrží, která evokuje představu sušené levandule v dřevěné kredenci a vedle stojícího truhlíku s pelargoniemi.


April Violets (Yardley) 1913 – fialková vůně, nejprve je fialka hodně nesourodá a rozháraná, ale nebojte, spraví se to. ;)

Poslední dvě vůně - Quelques Fleurs (Houbigant) a L'Heure Bleue EdP (Guerlain), shodou okolností obě z roku 1912, si nechám na podrobnější popis.

Quelques Fleurs L'Original (Houbigant) 1912
Vůni Quelques Fleurs (v překladu snad „Trochu kvítí“) původně vytvořil v roce 1912 tehdejší hlavní parfumér Houbigantu Robert Bienaimé a je považována za předchůdkyni Chanelu N°5. Stejně jako v Pětce v ní bylo použito mnoho květinových složek a aldehydy, působí ovšem mnohem živěji a méně rezervovaně. Výroba parfému pak byla ukončena. V roce 1988 prošla vůně reformulací, ale po necitlivém zásahu prý působila „usedleji a zaprášeněji“ než letitý originál. Autorem aktuální podoby vůně z roku 2012 je slavný Roja Dove, který se nejprve pustil do pátrání, při kterém se pokusil sehnat od původních dodavatelů co nejvíce z původních 313 rostlinných esencí, a potom teprve vypiloval k dokonalosti současný Quelques Fleurs L'Original.

Jeho vůně ve mně vyvolává představu velkého plesu uspořádaného k oslavě narozenin Matky Přírody. Palouček je ozářen světlem ze zadečků světlušek, hraje hudba, včelky v barokních šatech tančí mazurku a chlupatí čmeláci v livrejích roznášejí pohoštění. Vznešená korpulentní dáma Příroda netančí. Sedí na trůnu, pije lahodný nektar z květů konvalinek a pojídá pylové koláčky a pylové sušenky a pylové bůhvíco a voní jako luxusní květinové mýdlo bez mýdla.
Pro mě z té kytice a pylu nejvíce vyčnívá medová konvalinka, zlatý jasmín a mýdlový karafiát, určitě na pozadí vnímám i zeleň podrostu a trochu živočišna ze zadečků světlušek a chlupů čmeláků.

L'Heure Bleue EdP (Guerlain) 1912

Podle legendy se zrodila myšlenka Modré hodiny jednoho letního podvečera roku 1911, kdy se Jacques Guerlain procházel se synem na břehu řeky Seiny. V tom okamžiku mezi světlem a soumrakem zvuky Paříže zněly měkce a jakoby z dálky, vzduch byl prosycen vůní květin a nebe zbarveno modře. Tento melancholický okamžik navždy uchoval Jacques Guerlain v orientálně-květinovém parfému. V roce 2012, ke stému výročí, vytvořil Thierry Wasser L’Heure Bleue 100 Anniversaire v koncentraci l’extrait.

Kombinace složek v L'Heure Bleue odkazuje na jiný parfém Guerlainů - Après L'ondée, ale celek vyznívá tepleji a jakoby měl medovější konzistenci. Vůně je starosvětská, ale ne zastaralá. Působí jako magické uklidňující zaklínadlo a nejraději se jí voním před spaním.
Teď trochu odbočím a budu vám vyprávět jeden příběh z dětství mého otce. Když mu bylo asi 12 roků, chodíval si hrát k vdově po dirigentovi, která neměla děti, a brala ho tudíž skoro jako svého vnoučka. Paní Pojezdná byla po nástupu komunistů vystěhována ze svého třípokojového bytu do bytu menšího a přenesla si do něj i všechny cenné věci z „lepších časů“. V bytě byly stěny pokryty místečko vedle místečka obrazy, pod oknem stálo veliké křídlo a palma. Byl tam taky stohovatelný dřevěný nábytek, aby stará paní mohla přijímat společnost. Většinou osobnosti z kulturního i politického života. Jednou k ní můj malý táta přišel a dveře bytu byly otevřené, obrazy i klavír pryč a na podlaze se válely rozsypané partitury. Paní Pojezdná umřela a lidské hyeny měly pré. Když jsem se tátovi svěřila, že nostalgie z jeho šťastného dětství a smutek z příběhu a nespravedlivé doby a představa bytu i této paní mi připomíná vůni Modré hodiny, zarazil se. Říkal - ano, každý byt voní jinak a on si dodnes pamatuje zvláštní vůni toho bytu. Příště, až tátu uvidím, dám mu k Modré hodině přivonět.

Vím, tento příběh nemá ani přímý vztah k vůni, a vlastně ho znám jen z vyprávění. Ale dokazuje to, jak se vůně proplétají našimi životy a emocemi. A i když nedokážeme vůně rozpitvat na prvočinitele a rozeznat správně složky, našich duší se dotýkají.


Reklama


Reklama

 Váš příspěvek

Reklama

India 24.05.17 12:32

Moc hezké počtení, díky za ně.

Korsicanka 16.05.17 18:41

Libu, příští týden doplním tvým přesným zachycením Belle Époque hodinu dějepisu v osmičce. Právě o ní žáčci referují:) Díky :kytka:

alibi 16.05.17 15:48

děkuji vám všem za pochvaly, moc si toho vážím

rionka 16.05.17 15:39

krásný text, nostalgický. závěr mě až rozesmutnil. mám čichovou paměť. je to divné, ale funguje bezchybně. díky.

Verda2 16.05.17 14:46

Krásné :potlesk: Díky :kytka:

Kjitka 16.05.17 08:47

tak tento článek se moc povedl, je přesně podle mého gusta, moc mě to potěšilo a naladilo do nového dne
děkuju za něj :kytka:

Eunika 15.05.17 22:40

Opět přečteno jedním dechem. Nádhera! :srdce:

alibi 15.05.17 20:31

děkuji vám všem :hug: když jsem přemýšlela o té době - tak mě by určitě bavilo debatovat s malíři a nosit tehdejší módu. ten zubař, o kterém píše Hanka mě věru nenapadl :D
@adaja111 - jsem teď asi naladěná na nostalgickou notu :mavam:

Arome renet 15.05.17 19:40

Libu, moc pěkné :palec:

Makiiii 15.05.17 18:59

Libu, to je nádhera! :potlesk: :srdce:

adaja111 15.05.17 17:20

Krásny,priam nostalgický článok..bravó :potlesk:

Hanka H 15.05.17 14:44

V té době bych žít nechtěla (když si představím třeba vybavení zubařské ordinace), ale Tvůj článek jsem si ráda přečetla. :mavam:

A teď to zase vychází na článek typu „Kolik zubů má mít správný hřeben“ … :mrgreen:

Martula 15.05.17 14:07

Opět nádherný článek, díky za něj :kytka:
Při čtení se mi okamžitě vybavila značka Oriza L.Legrand.
 http://www.orizaparfums.com/…ections.html

Přidat komentář

Nejčtenější

TOPlist