recenze z Perfumes: The Guide

Fotoalbum tématu (1) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
 
Ada
sv. Parfema z Kecálburgu 3744 příspěvků 10.09.08 09:21
recenze z Perfumes: The Guide

Dnes mi přišla knížka s recenzemi parfémů od Lucy Turina a Taniy Sanchezové. Recenze jsou kraťoučké a jsem proto ochotná jich pár na ukázku přeložit. Abych nemusela odhadovat, co by se vám asi tak líbilo, tak si prostě řekněte, které vůně by vás zajímaly, a pokud v knize jsou, dostanete je :)

K dispozici je pestrá všehochuť, vzácné nikové vůně, běžný mainstream i sem tam drogerie, tak se nebojte zeptat na cokoli.



(jednotlivé várky překladů budu dávat do prvního a druhého příspěvku, aby byly pohromadě)

1872 for Women (Clive Christian) * zelená květinová

Divný, chemický výtvor, který voní stejně jako levný šampon, když při sprchování omylem otevřete pusu. (LT)

(to je ta „nejdražší vůně na světě“ ve flakonu s korunkou, EdP 5000 Kč za 50 ml, parfém za 12 klacků, tohle jsou chvíle, kdy člověk Turina musí milovat <img src=„http:data­.arome.cz/aro­me/web/emoticon­s/icon_mrgreen­.gif“ alt=„:mrgreen:“ title=„Mr. Green“ />)//

212 (Carolina Herrera) * křiklavá květinová

Jako když se říznete o papír a pak polijete citronovou šťávou. (TS)

24, Faubourg (Hermes) **** medové květiny

24, Faubourg je kousek ve velkém francouzském stylu devadesátých let, stylu, který nezestárl příliš pozitivně. Jméno odkazuje na adresu hlavního butiku Hermes, která se původně nacházela na předměstí (faux bourg) Paříže a teď je z ní v podstatě hlavní třída: rue du Faubourg St. Honoré. Stejně jako jeho parfémoví vrstevníci Samsara a Boucheron, i 24, Faubourg je parfémový ekvivalent osmispřeží táhnoucího zlatý kočár: skvělé na zámeckou svatbu, ale když ho zahlédnete stát na červené, je to trochu trapné. Mám pocit, že tuhle přemrštěnou módu zahájila skvělá parfumérská firma Firmenich, které se zazdálo, že výrobce aromatických chemikálií by měl prodávat aromatické chemikálie a ne rostlinné extrakty. Chopila se vedení a všichni ostatní začali také toužit po kompozicích, v nichž je jen minimum přírodních ingrediencí, ale přesto zůstávají bohaté a komplexní. Z toho vzešly vpravdě byzantské formule na několik set řádků a bylo dosaženo hustoty na úkor průzračnosti. Díky schopnostem Maurice Roucela je tahle vůně nejspíš ze všech podobných nejlepší. Přestože je 24 téměř matoucí tím, jak je symfonická, nejlépe si ji vychutnáte stejně jako skvělé Sauternes: když se soustředíte na jemné detaily, najdete v obrovité záplavě aromat květiny, med, kosatec a dřevité tóny, ale když poodstoupíte, zasáhne vás ta harmonie mezi kyselostí a sladkostí, kterou Roucel trefil naprosto dokonale. Nebylo to jistě snadné a nejspíš už se nikomu nic podobného nepovede. Upozorňuji, že čistý parfém je trochu jiný, bohatější než ostatní koncentrace.

5th Avenue (Elizabeth Arden) ** mýdlové květiny

Připomíná ambiciózně tupý kostým, jaký si vybere dívka na první pracovní pohovor, aby přesvědčila personalistu, že se na místo hodí, protože neuznává žádnou zábavu. Je to variace na aldehydově květinové téma ve stylu devadesátých let - tzn. s bledou, kyselou, ovocně květinovou hlavou; slabou nepopsatelnou květinovou sladkostí; a vlastně ničím dalším. (TS)

Addict (Dior) ** květinový orient

Kombinace levné čokolády a disharmonické těžké květinovky. Voní to nedobře ze všech úhlů. (LT)

Adidas Moves 0:01 (Adidas) * zelená dřevitá

Synteticky citrusová, zeleně bylinná, dřevitě ambrová hrůza, něco jako francovka smíchaná se saponátem na nádobí. (LT)

A La Nuit (Serge Lutens) *** jasmínový jasmín

Smrt jasmínem. (TS)

Alien (Thierry Mugler) *** dřevitý jasmín

Aliena napůl stvořil muž (Laurent Bruyere), který vyrobil vůbec první oficiální klon, Angel Innocent, dobrou vůni, která by byla skvělá, nebýt existence velkého archAnděla. Přítomnost velkého Ropiona zaručuje, že ať je to cokoli, nebude to uspěchané ani hloupé. A hloupé to není, novinkou Aliena je překrytí halasného, syntetického jádra Angelu bohatým, přírodním a svěžím arabským jasmínem namísto pronikavého květinového základu originálu. I základ je lepší, je to tlumená verze Black od Bulgariho místo vanilkové kocoviny. Není to tak hrozné, ale stejně je to mrhání talentem. Flakon je skvělý. (LT)

Allure Sensuelle (Chanel) *** melounová balzamická

Karla Lagerfelda, kterému to ráno očividně zrcadlo ukázalo culík nakřivo, se v den premiéry původní Allure zeptali, co je na té vůni tak allure - okouzlujícího, a on tou svojí polomrtvou franconěmčinou odpověděl: „Ať je to cokoli, není to vůně.“ Kdyby se ho zeptali na Allure Sensuelle, nebylo by to už tak mimo. Jestli se nemýlím, Sensuelle je prvním signálem vzniku přitažlivého nápadu, který obnáší překrytí velké, solidní, komplexní a sveřepě béžové dřevitě-balzamické záležitosti svěžím aldehydovým tónem a la Estée Lauder, ne citrusovým, ale melounovým. Tom Ford později provedl stejný okurkový trik s Black Orchid. Sensuelle je dobře provedená a naprosto postrádá jakoukoli magii, pro mě je to „rande s Cindy Crawfordovou“: v principu pěkný nápad, ale v praxi bych raději večeřel sám a četl si u toho noviny.

Amarige (Givenchy) * zabijácká tuberóza

Málem jsme jí dali čtyři hvězdičky: mýdlově zelený, tabákově tuberózový akord, který Dominique Ropion vymyslel pro Amarige, se nedá přehlédnout, s ničím splést a nikdy zapomenout. Zároveň je však strašlivý, postřehnutelný i v milionkrát zředěné podobě a zásadně neslučitelný s jakýmkoli jídlem, hudbou, sexem nebo cestováním. Jestliže tohle čtete, protože je to vaše oblíbená vůně, noste ji prosím jen doma a hermeticky uzavřete okna. (LT)

Ambre de Cabochard (Gres) * chemický ovocný koláč

Na trhu je tolik dokonale použitelných amber (Ambre Sultan, Eau d'Ambre, Ambre Narguile, Amber Nude a další), že jsem lehkovážně předpokládala, že se na tom nedá nic zkazit. Firmě Gres se to podařilo s řídkou, prapodivně voskovitou květinově kořeněnou vůní, tak lacinou, že by se k ní nesnížila ani levná vonná svíčka. A nemá nic společného s Cabochardem. (TS)

Ambre Narguilé (Hermes) *** sušené ovoce

Všichni dneska chtějí svého Lutense, ale některým se to daří lépe a některým hůře. Většina amber mě moc nebere, protože i když vonějí dobře (proč by jinak tahle orientální kompozice byla populární už několik desetiletí?), bývají těžké, jednoduché a ploché, vedou mě akorát k touze po něčem méně prvoplánovém. Pro Ambre Narguilé udělám výjimku, protože to není žádná nejapná ambra. Vlastně to ani není ambra, je postavená na tónech sušené švestky a dřevitých ambrách (které s ambrou nemají nic společného) a výsledkem je příjemný, útulný efekt. Žádná díra do světa, ale jestli toužíte po teplu, poslouží vám dobře. (LT)

Amouage Gold (Amouage) ***** impozantní květiny

Líbí se mi odvážná, hybridní myšlenka za Amouage. Firma byla založena roku 1983 členem ománské královské rodiny a jejím úkolem bylo obnovit tři tisíce let starou tradici parfumerie v Ománu. Se směsicí národní hrdosti a zájmu o daleké kraje, který sluší prastarému námořnickému národu, ji pojmenovali Amouage - původně arabské slovo amwaj (vlny) bylo pofrancouzštěno tak, aby připomínalo slovo amour . Netuším, jak dnes vypadá ománská parfumerie, i když jsem viděl nějaké dokumenty o chlapcích z Muscatu, kteří s radostí rozstřikují v malých obchůdcích oblaka na zakázku vyrobených směsí. Amouage každopádně před dvaceti lety najala velkého Guye Roberta a dala mu zadání, o jakém většina parfumérů jen sní: „Dejte do toho co chcete, na ceně nezáleží.“ Vůně, která se dnes jmenuje Amouage Gold, se prodává v masivní a pěkné krabičce z černého a zlatého papíru, která se zavírá jako past na vlky. Malá podepsaná kartička říká, že tu moji vyrobila nějaká Naeema, to je milé gesto. Flakon, který přidržují poskládané saténové polštářky, je z křišťálu obsahujícího 24 procent olova: když ho držíte v ruce, napadá vás, jestli se gravitace najednou nezečtyřnásobila. Celé je to vyrobené takovým spokojeným, lehce naivním, schválně zdůrazněným ručním stylem, který mi připomíná těch několik málo cenných věcí, jež produkovalo Rusko, například čokoládky Rudý říjen, které potvrzovaly můj dávný názor, že Moskva je takový velký Damašek se sněhem. Není pochyb, že se chystá předělávka, a je možné, že část kouzla se ztratí. A vůně? Guy Robert ji v tiskových materiálech popisuje korunní klenot své kariéry a já souhlasím. Robert je nejspíš ten nejsymfoničtější parfumér staré francouzské školy, který dnes ještě pracuje, a Gold je jeho Brucknerova Devátá. Tenhle parfém je spíš o textuře než o struktuře, sto létajících koberců vůní překrývajících jeden druhý. Jako by Joy utekla se Šeherezádou a tisíc a jednu noc se věnovala nedovolené zábavě. Guy Robert mi poté, co si přičichl k nějaké moderní slabotce, zoufale řekl: „Un parfum doit avant tout sentir bon.“ (Parfém musí především dobře vonět.) S pomocí sultánových peněz přetvořil svá slova ve skutečnost a vyrobil ten nejbohatší parfém, jaký existuje. Je malý zázrak, že se tomu kraji říkávalo Arabia Felix. (LT)

Angel (Thierry Mugler) ***** ovocná pačuli

Když jsem poprvé poznala Angela, stříkl mi ho na ruku výstřední, metr devadesát vysoký prodavač s rameny rugbyového hráče, oblečenými v bledě modrém páskovském saku po kolena. V hrůze jsem couvla. „To má být vtip?“ Několik let jsem vůni pokládala za nejhorší, jakou jsem kdy poznala. Tehdy jsem ještě naivně věřila, že ženy by měly vonět jako květiny nebo jako sladkosti; Angel však perverzně voní obojím a podobá se průměrné květinovce asi jako se obří démonický maskot cukrářské firmy z Krotitelů duchů podobá malé bonboniéře.
V tom smyslu je Angel rozhodně vtip. Nespočet parfémů okopíroval jeho různé části (zkuste třeba Euphorii, Flowerbomb nebo Pradu), ale dělaly chybu, že se tvářily vážně. Angel se prodává jako gurmánská vůně pro ženy a mluví se o něm, jako by to byla kandovaná třešnička v čokoládě, jsou to lži. Podívejte se na jeho ohryzek: pohledná, pryskyřičná, dřevitá pačuli sem přišla přímo ze společnosti dýmek a kožených pantoflí pánského světa a střetla se na rohy s masivním černým rybízem (Neocaspiren) a skřípavou bílou květinovkou. Tyhle dvě poloviny, mužská a ženská, mají společné kafrovité aroma (něco jako kuličky proti molům), které v Angelu svou nesentimentální, ledovou jasností překrývá ten přezrálý (někteří říkají „shnilý“) nepořádek. Výsledek proto není dusivě sladký navzdory megadávce ethylmaltolu, jenž voní po cukrové vatě, a Angel má v sobě velký rozpor. Existuje mnoho hezkých a příjemných parfémů, ale kolik z nich je vzrušujících? Jako žena ve filmu, která se rozčiluje: „On je tak otravný!“ a nakonec si ho vezme. Vracela jsem se zkoušet Angel tak často, až jsem si ho musela koupit.
Když se ukázalo, že se z odvážného nápadu stává hit, parfuméři zadoufali, že to, co se podařilo s Chypre, půjde udělat znovu - zamaskovat tuhle strukturu tisíci novými způsoby a vytvořit tak nové efekty. Ale moc to nefunguje, i když ne proto, že by se nikdo dostatečně nesnažil. Ovocné chypre, kožené chypre, květinové chypre, zelené chypre a tak dále voní velmi odlišně. Ale angelovský formát, který kombinje mužskou a ženskou část, voní takřka ve všech případech stejně jako Angel bez ohledu na to, co dosadíte do sloupce A a B. Nezahazujte se s takovými samozvanci. Kupte si perverzní, dokonalý originál, ale noste ho jen v případě, že víte, jak ten vtip správě vypravovat. (TS)

Angel Innocent (Thierry Mugler) **** ovocný orient

Tuhle vůni jsem nikdy moc nechápal: původní Angel vznikl v roce 1992 v Questu v rukou Oliviera Crespa. Šest let poté se Mugler rozhodl udělat tenorovou saxofonovou verzi původní tuby. Řekli byste si, že půjde do Questu, který ostatně vlastnil původní formuli. Kdepak: práci získal Laurent Bruyere z Charabotu a není pochyb, že si pomohl analytickou chemií. Je to dobré? Je to výborné, lehká, květinovější, méně kalorická verze originálu. Je to zajímavé? Ne víc než Angel. Bylo to nutné? Ne. (LT)

Apres L'Ondée (Guerlain) ***** nebeský heliotrop

Výhody práce s čistým listem papíru jsou nesmírné: podívejte se na dokonalost prvního windsurfu, první malé dopravní stíhačky (SE-210 Caravelle) a v tomhle případě první (1906) skutečné heliotropinové vůně. Mandlově květinový charakter heliotropinu, který tak připomíná jarní pudrovou bledost mimózy, vyžaduje určitý typ sinalé záře, což Apres L'Ondée beze zbytku splňuje. Ale jak je u všech Guerlainů obvyklé, je tu něco navíc. Lehce jednorozměrný, levný pocit z heliotropinu je vyvážen melancholickým, pudrově kosatcovým tónem. Kdybyste to tak nechali, získali byste luxusní pohřeb včetně čtyřspřeží a šedého pštrosího peří. Ale Guerlain zaplavil celou kompozici optimistickým slunečním světlem, protože použil, jako v mnoha jiných svých klasických vůních, dotyk něčeho, co by kuchař nazval bouquetem de Provence: tymián, rozmarýna, šalvěj. Diskrétní náznak zemitých potěšení je důvod, proč se Apres L'Ondée směje skrz slzy. Mezi všemi bledými, romantickými vůněmi jen Apres vyvolává nerozhodný, ale snadný dojem slabých klavírních akordů, díky nimž jsou Debussyho skladby ( Images přesně sedí) tak hluboké. Jeden z dvaceti nejlepších parfémů všech dob. (LT)

Arpege (Lanvin) **** unisexová klasika

Mám už dlouho takový názor, že stejně jako lidé s věkem víc tíhnou k pravicové politice, parfémy se časem stávají mužnějšími. Částečně za to mohou zmenšovací operace poprsí, které většina klasických dámských vůní podstupuje s každou reformulací, a částečně nehorázná dívenkovitost (na pomezí děvkovitosti) těch moderních, vedle nichž pak mistrovské kousky z dřívějška vypadají jako mužatky. Přidejte si k tomu fakt, že většina moderních pánských vůní jsou buď svěží dřevité nicotnosti nebo chemické hlásné trouby, a hned vám bude jasné, proč zklamaní chlapci řádí v babiččině skříni. Arpege je příklad za všechny. Byl mnohokrát reformulován, tajně i zjevně, a pokaždé přísahal věrnost původní formuli. Dnes je to elegantní, oříšková, dřevitá květinovka, laděná do kašmírové béžové, a na někom jiném než na mužích vypadá staromódně. Doporučuji. (LT)

Black (Bulgari) ***** žhavá guma

Některé z nejlepších vůní historie jsou vystavěny na rovnováze dvou kontrastních ingrediencí: vanilka a vetiver v Habanitě, citrusy a ambra v Shalimaru. Rozšiřuje se tím jejich emocionální klaviatura a je-li práce dobře odvedena, mohou vonět každou chvíli jinak a při každé náladě jinak, a pokaždé vám řeknou něco nového. Jinými slovy, nevoní jen hezky, ale především zajímavě. Jeden můj přítel říkával, že jistý druh krátkozrnné rýže carnaroli, z níž si vařil rizoto, rozumí jeho záměrům a oplývá přirozenou inteligencí. Jeho myšlenku teď můžu použít i na parfémy: Black má vlastní hlavu. Vytvořila ho jedna z nejtalentova­nějších osob z branže, Annick Ménardová z Firmenichu. Binární akordy už se vyčerpaly, zvýšila proto počet dimenzí o jednu. Black vyráží do prostoru na třech osách: velkém, bytelném, sladkém, ambrovém tónu; tlumeném květinovém tónu jako vystřiženém z padesátých let a Je Reviensu (benzyl salicylátu), zeleném jako bankéřova lampa; a nakonec hořce pudrovém, čerstvě gumovém akordu, jaký potkáte v dílně specialisty nebo když opravujete píchlou duši na kole. Tyhle tři tóny vás zasáhnou v dokonalém kontrapunktu, jakmile Black poprvé zkusíte. Významnou vlastností Black je také absence hlavy a základu. Ménardová chtěla vytvořit harmonii nezávislou na vývoji, ale velmi citlivou na výkyvy pozornosti. Někdy na vás Black bude působit jako bojová hymna Amazonek, jindy jako smaragdově zelený plyš vhodný do Napoleonovy lóže v Opeře nebo prostě sladce a usměvavě. Má v sobě také kombinaci skvělé kostry a dobré kůže, typickou pro starou parfumerii, a přitom je nová a moderní. Některé věci se snaží být klasické, jiné takové prostě jsou. Po jednom večeru stráveném s Black budete vědět, že patří do stejné řady jako Bandit, Tabac Blond a Cabochard, největší emancipované parfémy všech dob. (LT)

Black Orchid (Tom Ford - Estée Lauder) *** okurková čokoláda

Velká ega jsou jako plyn, rozpínají se po celém prostoru, který je jim dán k dispozici, a jméno Toma Forda je momentálně větší než jeho vůně. Ford dokonce uvedl, že považuje Black Orchid za klasiku, jako by jí takový titul směl sám přidělit. Myšlenka za Black Orchid, kterou jsme poprvé viděli rok předtím v Allure Sensuelle, je sama o sobě zajímavá, nové pojetí androgynního stylu Angela a jeho potomstva: vezměte typickou těžkou balzámovou strukturu vůní od Lauderové (Youth Dew, Spellbound), přidejte naleštěnou vrstvu svěžích vodnatých tónů a spojte je lehkým, suchým cedrovým akordem. Jenže tenhle okurkově čokoládový nápad vypadá lépe na papírku než ve skutečném životě. Black Orchid zůstává při použití navzdory své velikosti podivně anonymní, její duše nedokáže unést plesové rukavice. Celkové vyznění je rozporné. Na jedné straně slovo black , černá, které dnes vídáme všude, ve spojení s orchidejí naznačuje ženu, která už má po třicítce, ale pořád ještě chce děsit rodiče tím, že se dostaví na večeři namalovaná jako Kleopatra. Na druhou stranu ten, ehm, prudce elegantní flakon vypadá jako něco z roku 1976, co patřilo Joan Collinsové. Nejspíš je to pocta, stejně jako většina adolescentních provokací, dopis „pro drahou maminku“ od Forda pro zákaznice, které nakupují u Estée Lauderové. (LT)

Blush (Marc Jacobs) ** minimalistický jasmín

Velmi řídký jasmín s převažujícími zelenými a indolickými aspekty, ochuzený o sladkou, zasněnou část, nejspíš proto, aby voněl svěžeji. Časem se promění v bledý broskvový čaj. Hodí se pro lidi, kteří by chtěli nosit Joy, ale preferují něco méně krásného. (TS)

Boudoir (Vivienne Westwood) * růžové chypre

Sirupově sladká parodie na Miss Balmain, která voní jako osvěžovač do auta. (Správně by se měla jmenovat Bidet, ne Boudoir.) Odporné, ale ne zcela nezajímavé. První, co mě při přičichnutí napadlo, bylo: „Aspoň že to není květinová ovocenka.“ Udržování vysoké laťky je každodenní boj. (TS)

Cabaret (Gres) **** dřevitá růže

Božské překvapení! Netušil jsem, že tahle vůně existuje, přestože je na trhu už od roku 2003. Přihlédl jsem ke strašlivému flakonu a nedávné gresovské sérii o Marlene Dietrichové a připravil jsem se na nejhorší. Deset sekund po nastříkání na papírek jsem se blaženě usmíval, protože tahle brilantní kompozice Michela Almairaca je historická událost, jedna z prvních z momentální vlny průsvitných dřevitých růží a také jedna z nejlepších. Všechno to začalo, jak mě upozorňuje Tania, s Almairacovou Voleur de Roses pro značku L'Artisan (1993), která voněla úžasně, ale nějak nefungovala. Kombinace červeného pepře a kadidla dodává Cabaretu nebývalou svěžest, zatímco čistý tón růžové vody a obrovité pižmo ustýlají měkký polštář, který vás nutí vracet se každou hodinu a ještě si stříknout. Byla by to skvělá pánská vůně. (LT)

Cabochard (Gres) ** obnošená kůže

Vzpomínám si, jak jsem před deseti lety seděl v londýnském metru proti Peteru O'Tooleovi. I když měl na sobě bílý oblek a držel cigaretu ve špičce, nikdo ho nepoznal. Tenhle Cabochard je to samé: zničený léty hýření, vyzáblý, se skelným pohledem, předčasně zestárlý. Těm, kteří znají mistrovský kousek Bernarda Chanta z jeho nejlepších dob, zlomí srdce. Cabochard býval nejkrásnější kožená chypre všech dob, s typickou chantovskou strohou strukturou naplněnou komplexní dřevěnou harmonii kouřově balzámových tónů. Byl jemnější než Bandit, méně ovocný než Jolie Madame a měl šarm padlého anděla, který vás nutil nostalgicky toužit po zvláštnější minulosti než té, kterou jste prožili. Tohle už je Cabochard rozhlodaný účetnickými můrami na cáry. Kdybyste nikdy nepoznali originál, mysleli byste si, že Cabochard byla Eau de Soir vylepšená o barvu na ploty. (LT)

Carnal Flower (Frederic Malle) **** třpytivě květinová

Ropion je jeden z nejlepších žijících parfumérů a je zajímavé sledovat ho, jak pracuje s vyšším rozpočtem, než jaký by mu jeho zaměstnavatel (IFF) normálně dovolil pro vůni určenou na masový trh. Svrchní tóny Carnal Flower jsou euforicky krásné, dokonale sestavený květinový akord, který se chvěje mezi zdravou vulgaritou tuberózy a bohatou, lahodnou svěžestí jasmínu. Na rozdíl od Elleny je Ropion parfumér z klasické školy a struktura vůně je neuvěřitelně pevná, vytrvalá, bohatá, podepřená silnými syntetiky. Jakmile pomine úvodní úder, Carnal Flower začne být velmi podobná polozapomenutým velikánům osmdesátých let, např. Ysatisu (Givenchy) nebo Byzanci (Rochas). Seriózní, luxusní, každodenní vůně od mistra. (LT)

Cerruti 1881 (Cerruti) **** citrusová růže

Příjemně, vlídně vulgární jalovcově citrusová, ostřejší kolínská s jemným, růžově balzámovým pozadím. Hezky září a základ je mile pudrový. Hodně napodobovaná a pořád dobrá. (LT)

Cinéma (YSL) **** sladká mimóza

S takovým jménem a s tradicí YSL v zádech byste čekali nějakou širokoúhlou věc, která vás přimáčkne do sedadla. Nic takového: Cinéma má hlasitost skoro na nule a velmi příjemný celek je vůní někde mezi pudrovou mimózou a teplým jablečným koláčem s drobenkou. Vůně je tak zdvořilá a kajícná, až vás napadá, co se snaží odčinit. (LT)

Classique Eau de Toilette (JPG) * ovocný orient

Gaultierova Classique je dokonalý příklad vítězství obalu nad obsahem. Úžasný flakon tvaru ženského torza podobného krejčovské panně, oblečeného do korzetu z matného skla, je kopií slavného obalu vůně Shocking od Schiaparelliho. Únavná vůně, výtvor Jacquese Cavalliera, který to umí lépe, soupeří v ďábelském záměru s Amarige: dusivé tóny pomerančových stroužků naložených v sirupu spolupracují s mocnými pudrovými vanilkovými pižmy. Je to kupodivu pronikavé a řídké zároveň, jako závěr laciného základu. A to to byl takový hit. (TS)

Classique Eau d'Eté (JPG) * lehké citrusy

Na papírku skoro nepostřehnutelná citrusově-květinová vůně na kůži páchne jako Herkules. Prakticky ihned se ale ztratí. (TS)

Coco (Chanel) **** elegantní kořeněná

Na Coco se musíme dívat v historickém kontextu. V roce 1977 otřáslo parfémovým světem Opium, sestavené parfumérem Jeanem-Louisem Sieuzacem. Vonělo úžasně nově, smyslně a bylo okamžitě rozpoznatelné, a jméno a flakon byly také trefy do černého. I po třiceti letech je to učebnicový příklad dokonalého designu. Ten nápad už byl nějakou dobu ve vzduchu: za pár měsíců po Opiu vypustili u Estée Cinnabar (podobná vůně, stejná barva, stejné čínské téma), na němž očividně už dávno pracovali nezávisle na YSL. Cinnabar však zůstal ve stínu Opia. Proč? Protože prostě pěkně voněl, zatímco Opium mělo pod temným oblakem pryskyřic, koření a balzámů odvážnou, pevnou kostru. V následujících letech se všichni snažili o své Opium, ale nikomu se nedařilo. Coco (1984) jako první uspěla, zčásti proto, že využila nedávno objevených damascenonů. Damascenony mají úžasně komplexní, temné, exotické aroma sušeného ovoce. Podobně jako lactony šedesát let předtím v Mitsouko mohou být použity ke zjemnění a projasnění kompozice. Coco se to podařilo výborně a dodnes ji nikdo nepřekonal, i když Teatro alla Scala od Krizie se tomu přiblížilo. Nakonec je ovšem nutno říct, že Coco vypadá zastarale a potřebuje dalších deset nebo dvacet let, aby se zbavila omšelého image osmdesátých let. Doufejme, že se v době, kdy budou lidé ochotní ji znovu objevit, ještě vyrábět. (LT)

Coco Mademoiselle (Chanel) **** květinová orientální

Správně by se tahle vůně měla jmenovat Chance, protože k jejímu vzniku došlo náhodou. Coco Mademoiselle měla být odnož, produkt, jehož úkolem bylo vézt se na chvostu popularity známého jména a udržovat jej ve středu pozornosti. Moc velkou práci si s ní v Chanelu nedali a když se z ní stal obrovský úspěch, byli lidé z firmy překvapení stejně jako všichni ostatní. Coco Mademoiselle vznikla systematickou aplikací triku, který poprvé použil Angel - smíchejte intenzivní, téměř pánský, kořeněně orientální základ s pronikavým květinovým akordem. V případě Angelu je výsledek nádherně androgynní a děsivě přehnaný. Nic tak nezkazí sprostý žertík, jako když ho utlumíte, a přesně taková je Coco Mademoiselle. Parfuméři tohle dělají rádi, protože je to jednoduché: přidejte jeden díl Héritage k jednomu dílu Allure, zamíchejte a předveďte hodnotiteli. Tenhle styl je úspěšný ze stejného důvodu, z jakého jsou Respighiho Římské fontány jedním z nejprodávanějších děl klasické hudby - je to hlasité, působivé a nemusíte u toho moc přemýšlet. Ale když je průměr jednoduchý, nadprůměru je těžké dosáhnout. Tyhle vůně se od sebe odlišují stejně těžko jako dámy na zahájení sezóny ve Scale: všechny jsou opálené, namalované a načesané. Naštěstí už to pomalu vychází z módy. (LT)

Code (Armani) * bonbonově květinová

Správně sestavené květinové orienty jsou vůně pěkně zakulacené a předvídatelně hezké: učesané vlasy po ramena, perlový náhrdelník, tmavě modré klasické lodičky na nízkém podpatku. Code také míří tím směrem, ale místo jemně přislazených dřev na nás vrhá masivní dávku ethylmaltolové cukrové vaty, která proměňuje přítomný pomerančový květ v lepkavý sirup. Proč ho museli míchat tři velcí parfuméři (Carlos Benaim, Dominique Ropion a Olivier Polge) je mi záhadou, ale člověk je úplně vidí při práci: Benaim přináší přemrštěnou dávku ethylmaltolu z Flowerbomb, Ropion vymýšlí syntetickou bílou květinovou vůni rozměrů velkého domu a Polge do výsledku propašovává tvrdý pomerančový bonbon z Liberté. (TS)

Cool Water (Davidoff) ***** aromatická fougere

Tato pěkná kompozice z roku 1988 proslavila Pierra Bourdona a je to snad nejčastěji napodobovaná vůně v historii s výjimkou Chypre. Problém úspěšných pánských vůní je v tom, že si je spojíte s armádami ctižádostivých nemehel, které je nosily, aby jim přinesly štěstí. Pokoušet se představit si Cool Water bez toho, aby se na mysli vynořil blbeček s rozepnutou košilí a nagelovanými vlasy, je podobné ruské léčbě škytavky: třikrát oběhněte dům a nemyslete přitom na vlka. Na rozdíl od Chypre patří Cool Water k vůním, které se povedly hned napoprvé, jako například první windsurf nebo Boeing 707. Nespočetné imitace, odnože, variace a komplikace ji nijak nevylepšily, ani nepřidaly této veselé, abstraktní, levné a smrtelně efektivní kombinaci planého jablka, dřevitých citrusů, ambry a pižma na zajímavosti. Teď ať ho zase jedno dvě desetiletí nosí ženy. (LT)

Cool Water Woman (Davidoff) ** vodní citrusy

Pánská Cool Water byla skvělá a měla velký vliv, ale dámská vypadá jako sportovní pánská vůně: kyselý citron, šumivá šalvěj a něco jako svěží papír, tak ukrutný, že jsem sebou trhla, když jsem si k němu přičichla. Abych recenzi zakončila trochu pozitivně, podotýkám, že by to byla fajn vůně na stromečky do auta. (TS)

Crystal Noir (Versace) * bílá květinová

Tiskové materiály tohle popisují jako gardénii. Nic takového, samozřejmě, jen bílý květinový brak. Kreativní ředitelkou byla Donatella Versaceová, čímž se mnohé vysvětluje. (LT)

DKNY Women (Donna Karan) **** jiskřivé citrusy

DKNY Women není ani náhodou obvyklá dámská vůně, vlastně to není ani obvyklá vůně. Je to abstraktní kompozice, která oplývá nápady a humorem. Nejzábavnější jsou svrchní tóny, bublinkový akord připomínající Lubinův bědný Gin Fizz, který se vás chystá štípnout do nosu jako oxid uhličitý z láhve se sodovkou. Zajímavé je, že v té napěněné limonádové fontáně se skrývá čistá bílá květinová vůně, jen se ve všem tom šumu skoro nedá najít. Závěr je trochu slabý, ale kdo by si po dvou hodinách legrace stěžoval? Podle mě je vhodnější jako svěží, živá pánská vůně než jako dámská, protože na ženě by se její ironie dala snadno zaměnit za nedostatek tepla. (LT)

Dune (Dior) ***** svěží orient

Zapomeňte na trapně gotická jména, na všechny ty vyumělkované „noir“, Angélique počínaje a Orrisem konče. Pravá děsivá temnota nečeká v pózách, které mají vystrašit rodiče, ale v tomhle rozčarovaném dámském klenotu. Dune, volně inspirovaná vynikající Venise, jenž vznikla pět let před ní (Yves Rocher, 1986), usiluje o post nejpochmurnější krasavice v parfumerii. Od začátku jasně směřuje k tomu podivně nejedlému lacinému čokoládovému základu, na němž stojí Must, Allure a tisíc dalších, Dune je z nich však nejlepší, disharmonická, ale zajímavá. Nejzajímavější je ovšem cesta, kterou se na ten konec dostane - přes svůdnou průsvitnost, dokonce i svěžest, zvlášť v anýzově mrkvových svrchních tónech. Není snadné specifikovat, proč je Dune od začátku do konce tak zachmuřená: jako by se ze všech parfémových akordů staly Ligetiho shluky tónů, obrané o všechen život, natřené stejnou „přirozenou“ barvou jako umělé končetiny. Nádherné. (LT)

Eau du Soir (Sisley) * laciné chypre

Chcete-li vyrobit Eau du Soir, postupujte následovně: vezměte Givenchy III, odstraňte všechno, co formuli prodražuje nad 40 dolarů za kilogram, a vražte do toho lopatu dřevité ambry silné tak, aby byla cítit přes tři časová pásma. Teď, když se zase vyrábí III, nemá smysl používat tuhle 2,7. (LT)

Eclat d'Arpege (Lanvin) ** broskvová ambra

Patří do extrémně syntetické podmnožiny ovocně-ambrových vůní (jiným příkladem je Scent od Costume National), které vysílají mdlé umělé teplo. Perfektně vyvážená přitažlivost (zářivá, sladká) a odpudivost (teplý vinyl), ale nic moc zajímavého.

Emporio Armani She (Armani) *** dřevitá pivoňka

Svěží bílé květiny plus pudrová dřeva a něco jako mandlové mléko, jako Dream Angels Heavenly: v podstatě příjemná vůně prádla. (TS)

Essential (Lacoste) * citrusově dřevitá

Zbytečnost. (LT)

First (Van Cleef & Arpels) **** aldehydová živočišná

Než se Jean-Claude Elléna vážně nakazil silným minimalismem, z něhož se už nikdy nezotavil, vytvářel kypré francouzské květinové vůně barokního charakteru. Typickým příkladem je First (1976), v podstatě temná varianta Joy - tím pádem i méně veselá. Dnes se Elléna řídí heslem, že méně je více, tehdy mu připadalo,že čím více, tím lépe: více aldehydů, více pačuli, více živočišných tónů včetně fenolické venkovské vůně narcisek a kastorea, které se táhnou hluboko do kvalitního základu. First voní bohatě a nemá smysl pro humor, je to ideální parfém pro zastrašování. (TS)

Fleur du Matin (Miller Harris) *** zahradní květinová

Příjemná, přírodně vonící květinová vůně, která začíná osvěžujícím, ale rychle vyprchavším galbanem - poctou Vent Vert. Následuje citrusová chvilka, jako by se chtěla stát kolínskou. Místo toho končí jako jemná kytice v prostém, ale také málo vzrušujícím anglickém stylu. (TS)

Fleur Oriental (Miller Harris) *** vonná tyčinka

Jako většina produktů od MH i tohle je falešná Francie, tentokrát s chybou ve výslovnosti. Hezký, pudrový orient ve stylu mini Shalimaru, i když v základu poněkud řídký. (LT)

Flower (Kenzo) **** dřevitý meloun

Jak nám řekl George Santayana předtím, než jsme zapomněli, kdo to byl, ti, kteří si nepamatují svou minulost, jsou odsouzeni k tomu, aby ji opakovali. Parfumerie má ze všech umění nejkratší paměť, ne snad proto, že by její historie nestála za zaznamenání, ale protože se zaznamenat nedá: nedá se okopírovat na kopírce nebo vypálit na CD a nemůžete ji ani pobrukovat nebo citovat. Většina mladých malířů viděla Michelangelova Adama alespoň na plakátě v supermarketu, mladí parfuméři však nejspíš nikdy necítili původní Emeraude. Samozřejmě, Alberto Morillas zcela jistě znal Royal Bain de Champagne od Caronu nazpaměť, když ho okopíroval a přidal k němu trochu hedionu, ale vypadá to, že je jediný. Ani já jsem si toho nevšimla, dokud mě Luca jednoho dne neupozornil. Musela jsem se praštit do čela; Royal Bain de Champagne, uhlazená, sladká, pudrová dřeva se závratnými výtrysky melounu, konvalinek a heliotropinu, byla příjemná a měla smysl pro humor, připomínala stepaře ve smokingu, byla parfémovým ekvivalentem písničky od Gershwina (třeba „Fascinating Rhythm“). Budiž nám však odpuštěno, že jsme si podoby s Flower nevšimli, neboť Royal Bain de Caron (na Champagne si výrobce originálního šampaňského stěžoval) už nějakou dobu není ve své původní kůži. Stejně jako římské bronzové kopie starých řeckých soch, i Flower potají zachovává klasiku dlouho poté, co byla roztavena na kov. (TS)

Flower Oriental (Kenzo) *** orient s pačuli

Flower Oriental je podobně jako Eau des Merveilles podivné moderní stvoření, těžká, starodávná dřevitá orientálka, jejíž zářivost zesiluje neočekávaná květinová svěžest hedionu a průsvitná, bylinně dřevitá srst látky Iso E Super. Lehký oblak moderních efektů nedokáže zamaskovat bombastičnost hlavní části: ďábelské nálože pačuliové ambry, která porazí i ostříleného hipíka. (TS)

Fracas (Piguet) ***** máslová tuberóza

Jeden přítel mi kdysi vysvětloval, jak ve Ferrari dělají tu úžasnou červenou: nejdřív auto natřou stříbrně, potom přidají pět vrstev červené a nakonec vrstvu průhledného růžového laku. Germaine Cellierová by s tím souhlasila. Její mistrovský kousek Fracas nejprve prošel v osmdesátých letech obnošenou fází a pak byl oblečen do amerického kabátku a vynesen na kvalitativní stupeň, který co nejlépe imituje originál navzdory chybějícím bázím (viz Bandit). Mému nosu se na Fracasu nejvíc líbí skvělý svrchní máslový tón, který přičítám heřmánku, a hezký, chlebem vonící kosatcový dotyk v základu. Růžová a stříbrná s tuberózově rudou mezi nimi. (LT)

Gaultier 2 (JPG) * sladce mléčná

G2 se snaží o sladké aroma dětského pudru, pižmo s mléčně květinovou sladkostí, jeho tóny však sahají do nepříjemných výšin, line se z nich olejově zelený zápach a jsou nestravitelně antiseptické. Dělalo se mi z toho špatně. (TS)

Glow (Jennifer Lopez) *** kovové květiny

O čem je Glow? Prý „zachycuje andělskou, třpytivou smyslnost“, vykládá reklama. Jennifer sama o něco prozaičtěji dodává: „Budete se díky ní cítit, jako byste právě vyšly ze sprchy a teď jste nejvíc sexy žena na světě,“ což podle mé zkušenosti nejlépe funguje v případě, že jste si připadaly sexy už před sprchou. Je to pěkná, skromná, do čista vydrhnutá květinová vůně s tím zvláštním závojem helionalu, který připomíná chuť stříbrné lžíce. Hodí se pro důkladně vykoupanou šestnáctku. (LT)

Habanita (Molinard) **** vetiverová vanilka

Molinard stejně jako ostatní grasské firmy končící na -ard (Fragonard, Galimard, stará německá jména datující se do lombardských časů) vyrábí především levné, veselé vůně pro firemní prodejnu a k tomu jednu jedinou, která stojí za zmínku: kolosální Habanitu. Údajně ji vymyslel v roce 1921 grasský lékárík (závan začátků Françoise Cotyho, který se také naučil sestavovat vůně při míchání vodiček v lékárně) a dal do ní vetiver a vanilku tak šikovně, že se obě tyto složky ztrácejí a nahrazuje je něco, co v celkovém výčtu chybí, cosi jako jejich vektorový součet. Jednou jsem ji popsal jako Arthura Millera, který se vede za ruku s Marilyn Monroeovou, ale vlastně by to bylo spíš jejich úžasné hypotetické dítě. (LT)

Hiris (Hermes) * žalostný kosatec

Olivia Giacobettiová má na kontě mnoho mistrovských děl, například Dzing! a Premier Figuier pro značku L'Artisan. Ty jsou skvělé, protože se jí v nich podařilo překonat svůj obvyklý styl: jemné květinky s bledým, nakyslým tónem, který připomíná šaty vymáchané v neparfemované aviváži. Hiris mezi ně bohužel patří, jen zemitý kosatcový tón mu dodává stopu charakteru. (LT)

Hypnôse (Lancôme) ** bezvýrazný orient

Jaký má smysl najímat parfuméry kalibru Thierryho Wassera a Annick Ménardové a pak jim dát rozpočet jako na aviváž s tím, že mají vyrobit velkou vůni? L'Oréal (vlastník Lancôme) je v tomhle ohledu zamračený skrblík. Ale možná je to způsob, jakým bohatí bohatnou a zůstávají bohatí. (LT)

Hypnotic Poison (Dior) **** mandlový orient

HP je příklad triumfu vyrvaného z tlamy porážky. Jeho krása mě překvapila stejně, jako kdyby někdo přišel oblečený v hnědé barvě a dokázal, že je skvělý. Každičký tón v HP, od švestky a kokosu v hlavě, přes trochu heliotropinu v srdci až po vanilku a kumarin v základu, je temný, sametový a podzimně tlumený. Dohromady však září tak, jak to dokáže zařídit jedině velký parfumér, jako kontrabasový sextet, který swinguje. A hle! Je to dílo Annick Ménardové, čímž se vše vysvětluje. (LT)

Chamade (Guerlain) ***** pudrové květiny

V roce 1969, kdy vznikla Chamade, jsem bydlel poblíž Champs-Elysées, dvě ulice od butiku firmy Guerlain, a vzpomínám si, jak její vůně vanula ze dveří čísla 68, kdykoli zákazníci chodili dovnitř nebo ven. Bylo to, jak kdosi řekl o Concordu, něco nového pod sluncem. Tehdy jsem si parfémy nekupoval a zpočátku jsem si myslel, že Chamade jsou dva odlišné parfémy: z kolemjdoucích jsem cítil základ a přišel mi skvělý, ale trvalo mi několik měsíců, než jsem si ho spojil s nevyhraněnými květinově zelenými svrchními tóny. Chamade je patrně poslední vůně, která nechává obecenstvo tak dlouho čekat, zatímco kulisáci za oponou rozestavují rekvizity. Základ, když se konečně dostavil, byl krásný - zvláštní, vlhký, pudrově žlutý narcisový akord, ze kterého jste měli podobný mastný pocit, jako když v prstech rozemnete pyl. Moderní Chamade pořád voní skvěle, ale vyjeví své tajemství mnohem rychleji a je na ní cosi mírně plochého jako na nové Jicky, vanilkový základ je nějak mléčnější a klidnější. Přesto je to stále mistrovský kousek. (LT)

Champs-Elysées (Guerlain) * fluoreskující květiny

Než si ho lidé omylem přestanou kupovat a Guerlain mu konečně zkrátí utrpení, bude Champs-Elysées stát jako monument aux morts na počest padlých v debaklu, který následoval v roce 1994 po prodeji rodinného stříbra Guerlainových firmě Moet Hennessy Louis Vuitton. Úspěch LVMH byl založen na správném předpokladu, že velké francouzské luxusní značky jsou špatně vedeny a mají nízký kapitál. Po koupi Guerlainu byl také založen na zcela nesprávném předpokladu, že pod značkou se prodá každý sajrajt, protože parfémy jsou stejně akorát vzduch a konzumenti nepoznají rozdíl. (LVMH už si svého omylu všimla.) Hleďte na Champs-Elysées, zkonstruovaný Olivierem Crespem, který se proslavil Angelem. Bohové však číhali v úkrytu: Guerlain naprosto zmršil první reklamní kampaň a musel rychle vymyslet druhou, hodně drahou. V Evropě vůně propadla, ale u nevkusu holek z Dálného Východu zabodoval, ačkoli kyselý tón tiskového mluvčího Guerlainu naznačuje, že to možná není tak růžové. Osobně je mi jedno, jak páchnou noční kluby v Macau: tak jako tak je to druhý nejhorší parfém, který kdy Guerlain vyrobil (první je Mayotte). (LT)

Chance (Chanel) *** květinová orientální

Omráčeni úspěchem Coco Mademoiselle a lehce rozpačití z její obyčejnosti pustili se v Chanelu znovu do práce a pokusili se cíleně dosáhnout toho, co se jim předtím povedlo náhodou. Výsledkem byla Coco Mademoiselle verze 2, neboli Chance. Ale když to nestojí za tu práci, nestojí to ani za dobrou práci. Vyhýbejte se téhle vůni, pokud ovšem nechodíte s neandrtálcem.

Inspiration (Lacoste) * smutná květinářka

Spíš Imitation (v tomto případě Dazzling Silver). (LT)

Iris Poudre (Frederic Malle) *** pudrové ovoce

Nesmírně nadaný a neobvykle pohotový Pierre Bourdon znovu tvořil na téma Iris Gris. Stručně řečeno, problém kosatcového kořene spočívá v tomhle: všichni mají rádi jeho šedou, nostalgickou, romantickou pudrovost, jenže kosatec je zároveň pěkně pohřební. Velký Vincent Roubert problém v roce 1947 v Iris Gris pro Jacquese Fatha vyřešil tím, že přidal laktonovou broskvovou bázi Persicol a obdařil šedivost kosatce růžovým třpytem holubičího hrdla. Bourdon není tak rafinovaný a jeho zkušenosti s rezolutně slunečnými, ovocnými kompozicemi rychle vysuší slzy kosatce. Po zdrženlivě vážném úvodu vhodném pro tuto příležitost nabere Iris Poudre směr ke šťastnější povaze ne nepodobné Bourdonově Dolce Vitě. Ale všichni víme, že na pohřbu jsou pozůstalí šťastní, že přežili. Pěkná vůně, která ovšem nedostála názvu ani materiálu. (LT)

J'Adore (Dior) *** broskvová růže

Když byl J'Adore v roce 1999 představen, vypadal jako odchod Calice Beckerové, jejíž Tommy Girl je svěží jablečně-čajová vůně, se kterou se každý den cítíte jako ráno po dešti. J'Adore naopak protlačil sněhobílou záři obvyklého květinového stylu Beckerové ambrovým filtrem a příjemně temným tónem slazené švestky. Vůně prošla od zlatého západu slunce k purpurovému soumraku a v základu se překvapivě přiblížila temné, kadidlové růži Parfumu Sacré. Používám minulý čas, neboť teď už je to jinak, možná proto, že LVMH už jednoduše nenakupuje od Givaudanu hotový parfémový koncentrát, ale část vyrábí přímo doma pod dozorem Francoise Demachyho, který dřív pracoval pro Chanel. Dnešní J'Adore je dokonale příjemná brosková, mýdlová a růžová květinovka, která postrádá dřívější odpolední záři. Voní jako jedna ze svých vlastních odnoží. J'aime bien, mais j'adore pas. (TS)

Jaipur (Boucheron) **** meruňkový koláček

Sophia Grojsmanová vyrobila víc mistrovských děl než by bylo vhodné, a parfémy z jejího dospělého období v devadesátých letech (Trésor, Yvresse) pravděpodobně vynesly IFF víc peněz než všechny ostatní parfémy dohromady. Její novější „květinové“ vůně jsou ve skutečnosti velmi ovocné, ale zvláštním způsobem, který připomíná zralé, sladké, průsvitné ovoce v sirupu, ne pudrové laktonové tóny ovocných chypre nebo roztomilé nakyslé bobulky ze současných ovocenek. Jaipur obsahuje stejně jako Grojsmanové Kashaya pro Kenza majestátní sladkokyselý akord meruněk a švestek, spočívajících na dřevitě růžovém srdci. Kontrast v Kashaye byl tak intenzivní a dobře sestavený, že se zdálo, jako by se parfém odvíjel po pruzích. Jaipur je kompaktnější, je v něm něco z gurmánské přitažlivosti Poisonu, ale chybí mu jeho nestravitelná chemičnost. Jaipur voní jako jeden z těch krásných a zároveň vynikajících francouzských koláčků se žlutými blumami, které mají mezi pečivem stejné postavení jako Versailles mezi zahradami. (LT)

Jasmin de Nuit (Different Company) *** kořeněný jasmín

Když Jean-Claude Ellena opustil The Different Company, aby se stal dvorním parfumérem firmy Hermes, převzala jeho místo u TDC jeho dcera Celine. Celine podobně jako někteří z nejlepších francouzských parfumérů pocházela z parfumérské rodiny (její dědeček byl také parfumér, takže Celine je nos třetí generace), ale její styl, soudě podle této vůně, první, kterou pro TDC udělala, se nepodobá otcově nízkokalorické nouvelle parfumerie . Jasmin de Nuit je na hony vzdálen ostatním minimalistickým kouskům, je to těžký živočišný jasmín ze stejného hippie orientálního těsta jako Musc Ravageur Maurice Roucela: čím víc, tím líp, netřeba ničím šetřit. Ve výsledku je to trochu Norma Desmondová, ale kdo říká, že se to někdy nemůže hodit? (TS)

Jolie Madame (Balmain) *** zelená fialka

Jolie Madame, jedna z nejlepších kožených chypre vůbec, byla stvořena legendární Germaine Cellierovou v roce 1953, v těch slavných poválečných letech, kdy ještě všichni nosili klobouky. Kůže se pohybovaly mezi plyšem a chlapáckou drsností: Cuir de Russie, plyš; Knize Ten, drsňák. Cabochard, plyš; Bandit, také od Cellierové, drsňák. Jolie Madame se neobvykle vyhýbala plyši i drsnosti pomocí velkého ovocně fialkového tónu, který to, co mohlo být drsnou, hořkou kůží ve stylu Bandita, proměnil v tu nejsnadněji nositelnou klasickou kůži, dívčí a tvrdou zároveň, jako lodičky z lakové kůže s páskem přes nárt. Byla hezká, ale měla rovný hřbet: prostě dokonalá. Když se mě přátelé ptali, jakou vůni bych si vybrala, kdyby mi nemilosrdný soudce kázal zvolit si jen jednu a jinou nenosit, byla by to Jolie Madame, která se hodila ke všemu. Firmu Balmain však nedávno koupila společnost, která skoupila i jiné, kdysi slavné značky, a obchody zavalila lavina flakonů, která nás vedla k podezření, že se čistí sklady kvůli nadcházející změně obalu nebo reformulaci. Obal je stejný jako loni, ale vůně je nějak prázdnější: chemičtější, bez ambry, s drsným zeleným tónem, který vyčuhuje ven a prosí o to, aby ho někdo ustřihl. Jolie Madame je momentálně pěkná fialka s osobností, ale už není tím, čím bývala. (TS)

L'Air du Temps (Nina Ricci) ** liliová ambra

Základní květinový akord - kořeněná, zelená, ambrová kytice - L'Air du Temps (1948) nebyl nic nového pod sluncem, předností tohoto a dalších parfémů z padesátých let však byla hedvábná, svěží struktura benzyl salicylátu, který jen někteří lidé vnímají jako intenzivní zeleně-ambrový květinový tón. Všichni ostatní, včetně některých parfumérů, ho skoro necítí. Ale i lidé s anosmií k této látce dokáží kupodivu vycítit jeho efekt, který halí jinak obyčejné květiny do saténu: vysoký lesk, těžké splývavé vlny. I dnes se dá L'Air du Temps rozeznat, pokud přimhouříte oči a soustředíte se: lilie na slaném ambrovém pozadí. Kvalita se však za ta léta velmi zhoršila, vidíte jen kosti a nic jiného. (TS)

L'Heure Bleue (Guerlain) ***** vůně dezertu

Když přijde na lidové téma, začátek dvacátého století měl Mahlera a L'Heure Bleue, my máme Enyu a Fleurs d'Oranger (L'Artisan, Lutens atd.). Nádhera L'Heure Bleue je v tom, že v ní hraje hlavní roli svěží, mělký, slunečný pomerančový květ, doprovázen dvěma giganty: eugenolem (hřebíček, karafiát) a ionony (dřevité fialky). Jejich sbor nevyhnutelně dosahuje lahodného pralinkového efektu blízkého smrtící turínské delikatese gianduja. Tohle je Guerlain coby pekař v tom nejlepším, s vůní, která hodiny balancuje na hranici jedlosti, aniž by jí jedinkrát uklouzla noha. Jestli jste Karkulka a právě zazvonil hladový vlk, navoňte se tímhle. (LT)

(pozn.: gianduja je italská čokoláda s obsahem 50% hmoty z lískových oříšků a mandlí)

L'Instant (Guerlain) **** eklektická květinová

Nebude jistě přehnané tvrdit, že v roce 2003 svět čekal na to, až Guerlain buď zemře nebo odčiní své hříchy, cynický Champs-Elysées (1996) a katastrofální Mahoru (2000). Guerlain mezitím pochopil, že dělat to tak jako obvykle už prostě nestačí, a povolal velkého Maurice Roucela, který stvořil slavný 24 Faubourg, aby pro ně vymyslel novou dámskou vůni. Očekávání bylo vysoké a došlo jen částečného naplnění. L'Instant sice hraje na všechny správné struny, ale je to sladká prázdnota, podobná vítězné povolební řeči vašeho oblíbeného politika: „Budu usilovat o to, abych byl vůní pro všechny ženy“ nebo „Společně vybudujeme lepší květiny.“ Můžete se, zvlášť pozdě v noci a po několika sklenkách vína, nechat uhlazenou, nevýraznou rétorikou L'Instantu okouzlit. Ale, jak říkal Churchill: „Zítra vystřízlivím“. (LT)

L'Instant Magic (Guerlain) *** květinová vanilka

Po několik krásných okamžiků si L'Instant Magic drží svěží, jasnou nevinnost anýzu a vanilky a jeví se jako nová verze L'Heure Bleue. Ale zrovna když si začnete říkat, že musíte koupit jeden flakon sestře, všechna zábava se vytratí a zůstane vám naprosto generický, beztvářný květinový orient, který vysílá špatné vibrace. (TS)

La Chase Aux Papillons (L'Artisan) *** bílá květinová

Všechny parfémové značky musejí mít bílou květinovku, protože to se prodává, i když já bych byl raději, kdyby to tak nebylo. Bílé květinové vůně přivádějí na mysl slavný vtípek Oscara Levanta: „Znal jsem Doris Dayovou už tenkrát, když ještě nebyla panna.“ Pokud je nenosí muž nebo jimi jen tak nenavoníte vzduch, budí dojem učitelské upjatosti, touhy aplikovat antibakteriální čistidla na všechny oblasti lidské snahy. Žena by neměla vonět jen po květinách, pokud nejsou dostatečně divné (tuberóza) nebo naprosto abstraktní (Joy, Beyond Paradise). A už vůbec by neměla vonět jako květinářství, což je přesně styl syntetických bílých květinovek, pokud to není schválně a pojaté s humorem jako v Dazzling Silver. Ve světle právě řečeného je falešně sentimentální název a ocelově konvalinkový aldehydový akord La Chasse v rámci žánru dokonalý, a tato vůně je sestavená mnohem lépe než většina ostatních. (LT)

Lady Caron (Caron) ** bílé květiny

Velká, nudná, tuberózou naládovaná bílá květinová vůně, na které není nic zajímavého. (LT)

Le Baiser du Dragon (Cartier) ** nepovedený orient

Člověk musí mít pocit, že Cartier se nedokáže odpoutat od svých zlatých art deco časů a je prapodivně neschopný interpretovat tu skvělou dobu jinak než v podobě laciné retro bižuterie. Červená barva, kterou si ve firmě vybrali pro nedávno zavedené unifikované obaly, to říká jasně: těžká rumělka na půli cesty mezi čínským lakem a plyšovými sedadly v Opeře, která se hodí tak na desky menu ve snobské restauraci. Čínskost Le Baiser du Dragon je aspoň kompletní, jménem počínaje a flakonem konče, ale obsah je zklamáním. Představte si Shalimar bez citrusů, porci sladce zeleného amaretta hned nahoře, které vydává obávané lacině čokoládové aroma Mustu, a k tomu obrovský dřevitě růžový akord uprostřed, kde se ztrácí ve všem tom lomozu okolo. Na to, že je vůně tak hlasitá a sytá, jí brzo dojde dech. Je to květinový orient, který se tak moc snaží obsáhnout všechno, že drak skončí příliš naložený a nemůže vzlétnout. A pak přišlo ještě divné zjevení: podal jsem navoněný papírek mému kolegovi Ianovi Smithovi, který byl třicet let analytikem u zaniklé parfumérské firmy BBA a podílel se na vynálezu plynového chromatografu. Svým úžasným londýnským přízvukem mi sdělil posudek, který nebyl moc daleko od pravdy: „To je ten starej Old Spice ze sedmdesátýho druhýho.“ (LT)

Light Blue (D&G) * citrusová „ambra“

Citronový sorbet zalitý francovkou, zajímavý z technického hlediska tím, že normálně prchavé svrchní tóny vydrží neobvykle dlouho. Problém je v tom, že si přejete, aby už zmizely. Jestliže nenávidíte parfémy, máte už nejspíš čtvrtý flakon. (LT)

Light Blue pour Homme (D&G) * mořská dřevitá

Pravděpodobně nejhorší současná pánská vůně, kombinace zřejmě pouhých dvou ukrutně pronikavých tónů, těch nejnepříjemnějších, které má dnešní parfumerie k dispozici, mořského a dřevitě ambrového: mor a cholera v jednom balení. (LT)

Love in Paris (Nina Ricci) **** broskvově květinová

Zdálky konvenční, v detailech zvláštní; mohla to být nudná květinovka, ale není. Nejdřív tu máme chytrou, levicovou povahu svrchního tónu, adstringentní, medicinálně ovocně-hřebíčkový akord, jenž přípomíná fluoridovou ústní vodu, kterou mi při každé návštěvě dává můj zubař. Odtud míří k překvapivě pěkné, broskově temně zlaté květinovce ve stylu J'Adore, ale nečekaně rozzářené jako noční zápas hraný pod halogenovými reflektory. V základu se pak projevuje nečekaná, slaná, živočišně-kovová nóta. Skvělá práce. Poznámka pro Ninu Ricci: nápisy na vašich flakonech vypadají jako napsané v programu, který automaticky nahradil chybějící font. Zavolejte na oddělení kontroly jakosti. (TS)

Magie Noire (Lancome) **** suše dřevitá

Magie Noire (1978) a její vrstevnice Mystere od Rochasu, jak podotýká Tania, byly poslední dcery stylového rodu, než se na obzoru objevila temná vlna sirupových osmdesátých let. Tohle byly suché, dřevité, aldehydové chypre s vážným vzhledem a skvělou kostrou. Suroviny během následujících třiceti let trpěly v rukou šetřivých účetních a Magie Noire se proměnila v dokonale úctyhodnou pánskou vůni ve stylu Or Black, jen méně vznešenou. (LT)

Mayotte (Guerlain) * hnusné „květiny“

Mayotte, pojmenovaná po jednom Komorském ostrově, není nic jiného než příšerná Mahora (2000), druhá chyba v úsudku LVMH poté, co koupili Guerlain. Byla hrozná poprvé a nijak se nezlepšila. Nazývat tohleto plumérií je urážkou celého rodu Plumeria . Smrdí jako osvěžovač do zásuvky za dvě stě dolarů. (LT)

Méchant Loup (L'Artisan) * řídce bylinná

Zlý vlk? Spíš mokrý pes. (LT)

Miss Sixty (Coty) * laciný bonbon

Ideální, když chcete být v šedesáti letech pořád ještě slečna. Voní to jako ovocný koktejl zdarma se zapíchnutým deštníčkem.

(pozn. miss = slečna, sixty = šedesát)

Midnight Poison (Dior) * dřevitý orient

V sérii Poison najdeme dva mistrovské kousky, ten původní a Hypnotic; dvě snesitelné vůně, Pure a Tendre; a teď ten půlnoční zmetek, který objasňuje, proč má flakon celou dobu tvar dýně. Vymysleli ho Olivier Cresp a Jacques Cavalier a je to zmatený, kýčovitý, mizerný, triviální, urážlivý výrobek, který předpokládá, že potenciální zákaznice darovala svůj mozek pro vědecké účely. Modlím se, aby propadl. (LT)

Narcisse Noir EdT (Caron) ** dřevitý jasmín

Uroňte slzu pro Narcisse Noir. Kde je ta temnota, ta podivnost, ta vůně chladného, vlhkého popela, ten zvířecí dech - to drama? Hodila se pro ženy v honosných róbách, které měly nakulmované vlasy, rudé rty, mávaly kolem sebe dlouhými cigaretovými špičkami a všem nezapomenutelně ztěžovaly život. Byla to jedna z opravdu nepostradatelných caronovských vůní. Teď je to hezký a bezpečný sladký jasmínek s pomerančovým květem. Jak můžete s tímhle na sobě zničit nějakému muži život? (TS)

No. 5 EdP (Chanel) **** useknuté aldehydy

EdP je jiná vůně než parfém a eau de toilette a vyrobil ji v osmdesátých letech Jacques Polge coby moderní verzi No. 5. Zrovna teď nemůže být nic nemodernějšího než vůně z osmdesátých let. Stříkl jsem si No. 5 na ruku a po pěkném aldehydovém začátku a květinovém srdci jsem začal zachytávat stopy Polysantolu, olejovitého a neskutečně vytrvalého santalového základu Samsary. Jakkoli je tato syntetika dobrá, nemá v nápadu z roku 1921 co dělat: je to jako kdyby měl Ben Hur při vozatajském závodu na ruce rolexky. Jestli chcete opravdový No. 5, nemá smysl si tohle kupovat. (LT)

No. 5 EdT (Chanel) ***** broskově květinová

Přiznávám se, že jsem donedávna nechápal rozdíl mezi různými verzemi No. 5. V Chanelu mi řekli, že vůně byla několikrát přeformulována, přičemž parfém se stále dělá podle původní formule. Tohle voní jako práce z 50. let, s dřevitou fialkou navrchu a laktonově broskvovým základem. Tahle verze je ta, kterou jsem si celou dobu spojoval s No. 5, hlavně proto, že ty ostatní jsem si nemohl dovolit. Je nesmírně krásná, skutečný předchůdce nedávno vytvořené 31 Rue Cambon, a má víc dámské elegance než nezničitelně rázný parfém.

No. 5 parfum (Chanel) ***** pudrově květinová

Když jsem bydlel ve Villefranche, malé přístavní vesnici poblíž Nice, občas jsem se chodil dívat do přístavu na devítimetrovou dřevěnou šalupu, která kotvila v půlce mola. Většinu času byla zakrytá a obklopená bílými odrazníky. Byla to jedna ze dvou lodí, kterou postavil místní loďař Silvestro, jeho poslední loď, jejíž stavba trvala čtrnáct tisíc pracovních hodin. Když byl majitel na palubě, mohli jste ji spatřit celou. Byla krásnější, než na co má nějaký objekt právo. Dívat se na ni přímo bolelo. Jiné podobné věci jsou: šedobílá dámská mokasína, kterou jsem jednou viděl ve výloze u Lobba v Londýně; platinové hodinky, které nosí můj doktor a nechce mi o nich nic říct; a teď o něco dostupnější Chanel No. 5 parfum. Vůně občas dosáhnou přitažlivého 3D efektu, jako kdybyste po nich mohli ve vzduchu přejet rukou. Originální Rive Gauche nebo Beyond Paradise jsou další příklady, ale pořád jsou zjevně květinové, vyrobené z jemné, prchavé hmoty. No. 5 je jako od Brancusiho. Je to jediná vůně, kterou znám, jenž na mě dělá neodolatelný dojem hladkého, na všech místech oblého, zlatého objemu, který se rozkošnicky protahuje od hlavy po základ jako ospalý levhart. Ano, obsahuje růži, jasmín a aldehydy stejným způsobem, jakým dokonalé tělo obsahuje nohy a ruce. Nechápu ale nikoho, kdo si po přičichnutí zachová tolik racionality, aby se staral o nějaké části. (LT)

Noa (Cacharel) **** koriandrové květiny

U parfémů je to jako u lidí - peníze nemusejí nutně korelovat s kvalitou. Noa je nízkorozpočtový zázrak, plný nápadů: naprosto nepřekonatelný, kouřově zelený, dřevitý svrchní tón, který by byl skvělou pánskou vůní, pořádná dávka koriandru pro bylinný efekt a krémově svěží, hladký pocit bílého mýdla. Voní nádherně, neobvykle, ale skromně, a je to bezvadná všednodenní vůně, protože nemluví, není-li tázána, a je-li, má pokaždé něco nového, co může říct. (TS)

Noix de Tubéreuse (Miller Harris) ** růžová tuberóza

Žvýkačková tuberóza, která není zajímavá ani jako žvýkačka, ani jako květina. (LT)

Nuit de Noel (Caron) **** kaštany v cukru

Nikdy jsem nechápal chválu parfumérů na adresu Nuit de Noel. Je to samozřejmě parfém, v němž se sladce kaštanový základ, který je pro Caron to samé jako Guerlinade pro Guerlain, projevuje ve své nejčistší podobě. A pravda, černý křišťálový flakon se zlatým vlysem jsou třicátá léta jako vyšitá. Svým způsobem je to však nejméně caronovský parfém ze všech Caronů, s plným tělem, ale žádnou pevnou kostrou. Pochybuji, že ho někdo pozná jinak než pomocí vylučovací metody: „Tohle voní jako Caron, ale je to nudné; to musí být Nuit de Noel.“ (LT)

Nuit Noire (Mona di Orio) * květinově animální

Legračně špatná vůně, ve které je mocný sladký tón osvěžovače vzduchu překryt hlasitým cibetkovým pšoukem, čímž vzniká nápadně laciný a nepříjemný akord. (LT)

Ombre Rose (Brosseau) **** pudrová růže

Ombre Rose byl v roce 1981, kdy měl premiéru, zasloužený trhák. Sestavila ho slavná Francoise Caronová a začal se prodávat ve stejnou dobu jako Choc (Cardi

Na poličce 40 parfémů 134 miniatur 27 odstřiků 322 vzorků V tužebníku 9 parfémů
Stránka:  1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 42 Další »
Reakce:
 
Ada
sv. Parfema z Kecálburgu 3744 příspěvků 10.09.08 10:29

Samsara (Guerlain) **** santalový jasmín

Podobně jako v případě Hvězdných válek: Klony útočí je případ Samsary fascinující za prvé tím, že byla tak mizerná, za druhé tím, že byla tak velká, a za třetí tím, že se to dělo milované frančíze. Samsara je příhodně pojmenovaná po hindském koloběhu smrti a zrození, a byla v Guerlainově příběhu zároveň začátkem i koncem, všechno, co se vždycky dařilo, se v téhle vůni pokazilo tím, co se od té doby kazí pořád. Měla to pro Guerlain být vstupenka do světa Opia a Cinnabaru, přičemž trofejí byla srdce a peníze zákaznice z osmdesátých let, jež miluje dramatické orienty v rudých flakonech. Guerlain na to měl být připravený, protože už měl za sebou několik klasických orientálních vůní, například Vol de Nuit a Shalimar, Guerlain chtěl ovšem něco moderního a moderním se myslelo něco, co by bylo cítit na čtvrt míle daleko. Samsara byla sladká, překombinovaná a hlasitá. Byla to vůně mé nejlepší kamarádky z univerzity, nadživotní osobnosti, pro kterou byl parfém, který nedokázal provonět celý sál Metropolitní opery, příliš krotký. (Uvědomuju si, že po přečtení této recenze se mnou možná už nikdy nepromluví.) Samsaru jsem odepsala jako bombastickou a nemírnou, ale pak jsem ji znovu vyzkoušela kvůli recenzi. Minulost klame. Je to v každém ohledu, kromě jednoho, klasický Guerlain s prvotřídním, bohatým jasmínem a ylang-ylangem, které rozehrávají celý bíle květinový akord od banánů k lékořici a trávě, a tunami delikátně komplexní ambry s příchutí spáleného cukru, kterou jsme obdivovali v Attrape-Coeur; jinými slovy kvalitní materiály, které spolupracují na krásném plyšovém efektu. Výjimkou je santal. Samsara prý v sobě mívala vynikající skutečný santal z Indie spolu se syntetickým Polysantolem, který rozbíjí sklenice a proto je tak proslulý: jeho aroma je tak hromové, že ho můžete slyšet přicházet, když položíte ucho na zem. Mysorské santalové dřevo je dnes nedostupné, protože indické úřady zakázaly vytěžování ohrožených zdrojů, Samsara proto dostala víc syntetiky. Pod krásnými květinami bohužel číhá nestravitelně těžké, umělé, pralinkově-kokosové cukroví, stejné jako ty pekelné sušenky Samoas, které prodávají skautky: rozbolí vás z nich břicho jen když se na ně díváte. Oficiální tvrzení firmy říká něco jiného, ale Samsara je údajně první parfém, který pro Guerlaina vyrobil externí parfumér. Ať už je to pravda nebo ne, Samsaru většina pokládá za nezvratný zlom v tradici, po němž následovaly strašlivé výrobky jako Mahora a Champs-Elysées. (TS)

Silver Rain (La Prairie) * andělský klon

Pozor: stejný název nesou dvě odlišné kompozice. Takhle jsem komentoval první Silver Rain v době, kdy vyšel: „Pomineme-li puch mrtvé chobotnice a isonitrilů, nejhorší zápach na světě musí být oblak tutti-frutti vůně, stoupající z navoněných svíček v obchodech s lacinými dárky. Zavřít ty výpary do flakonu a prodávat je za peníze nevypadá jako dobrý obchodní plán. Přesně takový odvážný krok však švýcarská firma La Prairie učinila. Jejích první vůně, která vznikla před deseti lety, byla také ovocná a tak silná, že jsem ji raději uklidil z dosahu dětí ze strachu, že kdyby ji vylily, museli bychom se sbalit a přestěhovat do jiného domu. Jen promyšlenost designu hodnotím vysoko: tahle vůně plní očekávání svého jména, zavánějícího egyptskou morovou ranou.“ Ostatní a především zákazníci museli mít podobný názor, protože Silver Rain byl přeformulován. Nová verze je klon Angela, triviální, ale snesitelný. (LT)

Soir de Lune (Sisley) * dřevitá růže

Sisley vyrábí dvě „řádné“ vůně, jejichž tvorba byla údajně řízena hraběnkou Isabelle d'Ornanovou. (Jeden D'Ornano založil firmu Lancome). Obě jsou laciné, ohavné imitace, v tomto případě Parfumu de Peau. (LT)

Sunset Heat (Escada) ** extrémní ovoce

Je tohle můj typ vůně? Ne. Je zábavná? Ano. Velký salát z tropického ovoce, zpočátku příjemně kyselý a křupavý, ale s nešťastným přeslazeným koncem, protože žádný mejdan netrvá věčně. (TS)

Y (YSL) **** zelená chypre

Tohle je archetypální zelená chypre, svěží, vydrhnutá, nastrojená a korektní, vyrobená z excelentních surovin, s lehce skřípavým pocitem stehen v hedvábných punčochách, která se třou o sebe. Kdyby to byla herečka, byla by to Danielle Darrieuxová. Kdyby to bylo víno, tak Chablis. Kdyby to bylo auto - vanilkově žlutý kabriolet Citroen DS. A kdyby to byla hudba, zněla by jako ústřední melodie z Paraplíček ze Cherbourgu . (LT)

**Kelly Cal

Na poličce 40 parfémů 134 miniatur 27 odstřiků 322 vzorků V tužebníku 9 parfémů
 
zdensy
sv. Parfema z Kecálburgu 4734 příspěvků 10.09.08 10:39

Ado, tohle jsou recepty po ničem neprahnout, skvělé :lol:

Ještě bych si ráda přečetla C.H.212, co si o ní myslí zmiňovaní odborníci. Moc děkuji a těším se na další recenze :)

Na poličce 30 parfémů 3 miniatury 4 odstřiky 0 vzorků V tužebníku 6 parfémů
 
Ada
sv. Parfema z Kecálburgu 3744 příspěvků 10.09.08 10:43

Tak 212 nebude problém :D

212 (Carolina Herrera) * křiklavá květinová

Jako když se říznete o papír a pak polijete citronovou šťávou. (TS)

Allure Sensuelle (Chanel) *** melounová balzamická

Karla Lagerfelda, kterému to ráno očividně zrcadlo ukázalo culík nakřivo, se v den premiéry původní Allure zeptali, co je na té vůni tak allure - okouzlujícího, a on tou svojí polomrtvou franconěmčinou odpověděl: „Ať je to cokoli, není to vůně.“ Kdyby se ho zeptali na Allure Sensuelle, nebylo by to už tak mimo. Jestli se nemýlím, Sensuelle je prvním signálem vzniku přitažlivého nápadu, který obnáší překrytí velké, solidní, komplexní a sveřepě béžové dřevitě-balzamické záležitosti svěžím aldehydovým tónem a la Estée Lauder, ne citrusovým, ale melounovým. Tom Ford později provedl stejný okurkový trik s Black Orchid. Sensuelle je dobře provedená a naprosto postrádá jakoukoli magii, pro mě je to „rande s Cindy Crawfordovou“: v principu pěkný nápad, ale v praxi bych raději večeřel sám a četl si u toho noviny.

Na poličce 40 parfémů 134 miniatur 27 odstřiků 322 vzorků V tužebníku 9 parfémů
 
klubko
sv. Parfema z Kecálburgu 7108 příspěvků 10.09.08 10:49

Ještě by mě zajímalo, jestli vůbec nějakou vůni chválí :)

Na poličce 7 parfémů 3 miniatury 4 odstřiky 59 vzorků V tužebníku 4 parfémy
 
Ada
sv. Parfema z Kecálburgu 3744 příspěvků 10.09.08 10:52

Určitě pochvala bude, jestli nenajdu mezi těmi tvými třemi přáními, tak namouduši nalistuju nějakou pětihvězdičkovou a podíváme se na to :D

Na poličce 40 parfémů 134 miniatur 27 odstřiků 322 vzorků V tužebníku 9 parfémů
 
1Miru
sv. Parfema z Kecálburgu 18726 příspěvků 10.09.08 10:55

Děkuju-to je super rychlost!!! :D

  • a to jako myslí vážně(omlouvám se za neznalost.. :oops: )?-a nebo je v tom nadsázka? :shock: :D
Na poličce 0 parfémů 0 miniatur 1 odstřik 0 vzorků V tužebníku 4 parfémy
 
Christabella
Parfémová maniačka 820 příspěvků 10.09.08 10:58

Ano, začíná to být velká legrace :D

Aniž bych Tě Ado chtěla jakkoli mučit, myslím, že bychom se možná dobře pobavily i nad názory autorů na tak profláknuté vůně jako jsou Light Blue či Cool Water. Možná i nad Eclat d'Arpege :)

Za sebe bych chtěla moc poprosit o recenzi na vůni L'Eau de Circé od Parfumerie Générale, i když předem čekám zase pěknou kritiku (určitě), ale mě se tak líbí, že to unesu :D :D

Děkuji moc :)

Na poličce 0 parfémů 54 miniatur 0 odstřiků 0 vzorků V tužebníku 0 parfémů
 
domenica
sv. Parfema z Kecálburgu 25875 příspěvků 10.09.08 13:41

Ado, mě by zajímaly úplně všechny :D

Ale vážně. Kdy knihu dopsali? Jsou tam i novější vůně, jako Iris Ganache, Cuir Beluga, Bois d´Arménie, Guet Apens, Ambre Fetiche?
Pokud ne, zajímaly by mne třeba Magie Noire, Une Rose, Pure Turquoise …
A dík, ať už se na tyhle vůně dostane nebo ne!!!

Na poličce 0 parfémů 0 miniatur 0 odstřiků 0 vzorků V tužebníku 0 parfémů
 
Ada
sv. Parfema z Kecálburgu 3744 příspěvků 10.09.08 14:00

Ambre de Cabochard, Armani Mania, Bois Farine, Fragile a L'Eau de Circé bohužel nevedeme; Cool Water jsem našla jen pánskou. Přidala jsem naopak pánskou Light Blue, protože Turinův jízlivý komentář nemá chybu :)

Iris Ganache je, možná i ty další, budou v některé další várce. Kniha vyšla letos. Nové vůně budou autoři vydávat formou aktualizací, které si půjde stáhnout na jejich stránkách.

Carnal Flower (Frederic Malle) **** třpytivě květinová

Ropion je jeden z nejlepších žijících parfumérů a je zajímavé sledovat ho, jak pracuje s vyšším rozpočtem, než jaký by mu jeho zaměstnavatel (IFF) normálně dovolil pro vůni určenou na masový trh. Svrchní tóny Carnal Flower jsou euforicky krásné, dokonale sestavený květinový akord, který se chvěje mezi zdravou vulgaritou tuberózy a bohatou, lahodnou svěžestí jasmínu. Na rozdíl od Elleny je Ropion parfumér z klasické školy a struktura vůně je neuvěřitelně pevná, vytrvalá, bohatá, podepřená silnými syntetiky. Jakmile pomine úvodní úder, Carnal Flower začne být velmi podobná polozapomenutým velikánům osmdesátých let, např. Ysatisu (Givenchy) nebo Byzanci (Rochas). Seriózní, luxusní, každodenní vůně od mistra. (LT)

Classique Eau de Toilette (JPG) * ovocný orient

Gaultierova Classique je dokonalý příklad vítězství obalu nad obsahem. Úžasný flakon tvaru ženského torza podobného krejčovské panně, oblečeného do korzetu z matného skla, je kopií slavného obalu vůně Shocking od Schiaparelliho. Únavná vůně, výtvor Jacquese Cavalliera, který to umí lépe, soupeří v ďábelském záměru s Amarige: dusivé tóny pomerančových stroužků naložených v sirupu spolupracují s mocnými pudrovými vanilkovými pižmy. Je to kupodivu pronikavé a řídké zároveň, jako závěr laciného základu. A to to byl takový hit. (TS)

Classique Eau d'Eté (JPG) * lehké citrusy

Na papírku skoro nepostřehnutelná citrusově-květinová vůně na kůži páchne jako Herkules. Prakticky ihned se ale ztratí. (TS)

Cool Water (Davidoff) ***** aromatická fougere

Tato pěkná kompozice z roku 1988 proslavila Pierra Bourdona a je to snad nejčastěji napodobovaná vůně v historii s výjimkou Chypre. Problém úspěšných pánských vůní je v tom, že si je spojíte s armádami ctižádostivých nemehel, které je nosily, aby jim přinesly štěstí. Pokoušet se představit si Cool Water bez toho, aby se na mysli vynořil blbeček s rozepnutou košilí a nagelovanými vlasy, je podobné ruské léčbě škytavky: třikrát oběhněte dům a nemyslete přitom na vlka. Na rozdíl od Chypre patří Cool Water k vůním, které se povedly hned napoprvé, jako například první windsurf nebo Boeing 707. Nespočetné imitace, odnože, variace a komplikace ji nijak nevylepšily, ani nepřidaly této veselé, abstraktní, levné a smrtelně efektivní kombinaci planého jablka, dřevitých citrusů, ambry a pižma na zajímavosti. Teď ať ho zase jedno dvě desetiletí nosí ženy. (LT)

Eclat d'Arpege (Lanvin) ** broskvová ambra

Patří do extrémně syntetické podmnožiny ovocně-ambrových vůní (jiným příkladem je Scent od Costume National), které vysílají mdlé umělé teplo. Perfektně vyvážená přitažlivost (zářivá, sladká) a odpudivost (teplý vinyl), ale nic moc zajímavého.

Fracas (Piguet) ***** máslová tuberóza

Jeden přítel mi kdysi vysvětloval, jak ve Ferrari dělají tu úžasnou červenou: nejdřív auto natřou stříbrně, potom přidají pět vrstev červené a nakonec vrstvu průhledného růžového laku. Germaine Cellierová by s tím souhlasila. Její mistrovský kousek Fracas nejprve prošel v osmdesátých letech obnošenou fází a pak byl oblečen do amerického kabátku a vynesen na kvalitativní stupeň, který co nejlépe imituje originál navzdory chybějícím bázím (viz Bandit). Mému nosu se na Fracasu nejvíc líbí skvělý svrchní máslový tón, který přičítám heřmánku, a hezký, chlebem vonící kosatcový dotyk v základu. Růžová a stříbrná s tuberózově rudou mezi nimi. (LT)

Hiris (Hermes) * žalostný kosatec

Olivia Giacobettiová má na kontě mnoho mistrovských děl, například Dzing! a Premier Figuier pro značku L'Artisan. Ty jsou skvělé, protože se jí v nich podařilo překonat svůj obvyklý styl: jemné květinky s bledým, nakyslým tónem, který připomíná šaty vymáchané v neparfemované aviváži. Hiris mezi ně bohužel patří, jen zemitý kosatcový tón mu dodává stopu charakteru. (LT)

Iris Poudre (Frederic Malle) *** pudrové ovoce

Nesmírně nadaný a neobvykle pohotový Pierre Bourdon znovu tvořil na téma Iris Gris. Stručně řečeno, problém kosatcového kořene spočívá v tomhle: všichni mají rádi jeho šedou, nostalgickou, romantickou pudrovost, jenže kosatec je zároveň pěkně pohřební. Velký Vincent Roubert problém v roce 1947 v Iris Gris pro Jacquese Fatha vyřešil tím, že přidal laktonovou broskvovou bázi Persicol a obdařil šedivost kosatce růžovým třpytem holubičího hrdla. Bourdon není tak rafinovaný a jeho zkušenosti s rezolutně slunečnými, ovocnými kompozicemi rychle vysuší slzy kosatce. Po zdrženlivě vážném úvodu vhodném pro tuto příležitost nabere Iris Poudre směr ke šťastnější povaze ne nepodobné Bourdonově Dolce Vitě. Ale všichni víme, že na pohřbu jsou pozůstalí šťastní, že přežili. Pěkná vůně, která ovšem nedostála názvu ani materiálu. (LT)

Jasmin de Nuit (Different Company) *** kořeněný jasmín

Když Jean-Claude Ellena opustil The Different Company, aby se stal dvorním parfumérem firmy Hermes, převzala jeho místo u TDC jeho dcera Celine. Celine podobně jako někteří z nejlepších francouzských parfumérů pocházela z parfumérské rodiny (její dědeček byl také parfumér, takže Celine je nos třetí generace), ale její styl, soudě podle této vůně, první, kterou pro TDC udělala, se nepodobá otcově nízkokalorické nouvelle parfumerie . Jasmin de Nuit je na hony vzdálen ostatním minimalistickým kouskům, je to těžký živočišný jasmín ze stejného hippie orientálního těsta jako Musc Ravageur Maurice Roucela: čím víc, tím líp, netřeba ničím šetřit. Ve výsledku je to trochu Norma Desmondová, ale kdo říká, že se to někdy nemůže hodit? (TS)

Light Blue (D&G) * citrusová „ambra“

Citronový sorbet zalitý francovkou, zajímavý z technického hlediska tím, že normálně prchavé svrchní tóny vydrží neobvykle dlouho. Problém je v tom, že si přejete, aby už zmizely. Jestliže nenávidíte parfémy, máte už nejspíš čtvrtý flakon. (LT)

Light Blue pour Homme (D&G) * mořská dřevitá

Pravděpodobně nejhorší současná pánská vůně, kombinace zřejmě pouhých dvou ukrutně pronikavých tónů, těch nejnepříjemnějších, které má dnešní parfumerie k dispozici, mořského a dřevitě ambrového: mor a cholera v jednom balení. (LT)

Ombre Rose (Brosseau) **** pudrová růže

Ombre Rose byl v roce 1981, kdy měl premiéru, zasloužený trhák. Sestavila ho slavná Francoise Caronová a začal se prodávat ve stejnou dobu jako Choc (Cardin), jeden z jejích zapomenutých mistrovských kousků. Ombre Rose předběhl dobu, je to pudrová ovocně-dřevitá růže, která byla od té doby mnohokrát napodobována, často parfuméry, kteří svému modelu příliš nerozuměli. Nejsem z tohoto typu parfémů moc odvázaný a firma Brosseau se řídí heslem „vyrob toho hodně a prodej to lacino“, ale byla první, která vkročila na tuhle planetu obydlenou masožravými Barbie. (LT)

Silver Rain (La Prairie) * andělský klon

Pozor: stejný název nesou dvě odlišné kompozice. Takhle jsem komentoval první Silver Rain v době, kdy vyšel: „Pomineme-li puch mrtvé chobotnice a isonitrilů, nejhorší zápach na světě musí být oblak tutti-frutti vůně, stoupající z navoněných svíček v obchodech s lacinými dárky. Zavřít ty výpary do flakonu a prodávat je za peníze nevypadá jako dobrý obchodní plán. Přesně takový odvážný krok však švýcarská firma La Prairie učinila. Jejích první vůně, která vznikla před deseti lety, byla také ovocná a tak silná, že jsem ji raději uklidil z dosahu dětí ze strachu, že kdyby ji vylily, museli bychom se sbalit a přestěhovat do jiného domu. Jen promyšlenost designu hodnotím vysoko: tahle vůně plní očekávání svého jména, zavánějícího egyptskou morovou ranou.“ Ostatní a především zákazníci museli mít podobný názor, protože Silver Rain byl přeformulován. Nová verze je klon Angela, triviální, ale snesitelný. (LT)

Na poličce 40 parfémů 134 miniatur 27 odstřiků 322 vzorků V tužebníku 9 parfémů
 
Ada
sv. Parfema z Kecálburgu 3744 příspěvků 10.09.08 14:21

Našla jsem vám jednu Escadu od Taniy (ta to neumí tak hezky jako Luca, nic naplat) a pro zasmání si dáme pár krásných jednohvězdičkových šlehů. Teď nevím, jestli se mi víc líbí mor a cholera, nebo cibetkový prd :)

(Promázla jsem některé příspěvky s vyřízenými žádostmi, abychom tu měly přehledněji.)

Sunset Heat (Escada) ** extrémní ovoce

Je tohle můj typ vůně? Ne. Je zábavná? Ano. Velký salát z tropického ovoce, zpočátku příjemně kyselý a křupavý, ale s nešťastným přeslazeným koncem, protože žádný mejdan netrvá věčně. (TS)

1872 for Women (Clive Christian) * zelená květinová

Divný, chemický výtvor, který voní stejně jako levný šampon, když při sprchování omylem otevřete pusu. (LT)

(to je ta „nejdražší vůně na světě“ ve flakonu s korunkou, EdP 5000 Kč za 50 ml, parfém za 12 klacků, tohle jsou chvíle, kdy člověk Turina musí milovat <img src=„http:data­.arome.cz/aro­me/web/emoticon­s/icon_mrgreen­.gif“ alt=„:mrgreen:“ title=„Mr. Green“ />)//

Adidas Moves 0:01 (Adidas) * zelená dřevitá

Synteticky citrusová, zeleně bylinná, dřevitě ambrová hrůza, něco jako francovka smíchaná se saponátem na nádobí. (LT)

Amarige (Givenchy) * zabijácká tuberóza

Málem jsme jí dali čtyři hvězdičky: mýdlově zelený, tabákově tuberózový akord, který Dominique Ropion vymyslel pro Amarige, se nedá přehlédnout, s ničím splést a nikdy zapomenout. Zároveň je však strašlivý, postřehnutelný i v milionkrát zředěné podobě a zásadně neslučitelný s jakýmkoli jídlem, hudbou, sexem nebo cestováním. Jestliže tohle čtete, protože je to vaše oblíbená vůně, noste ji prosím jen doma a hermeticky uzavřete okna. (LT)

Crystal Noir (Versace) * bílá květinová

Tiskové materiály tohle popisují jako gardénii. Nic takového, samozřejmě, jen bílý květinový brak. Kreativní ředitelkou byla Donatella Versaceová, čímž se mnohé vysvětluje. (LT)

Essential (Lacoste) * citrusově dřevitá

Zbytečnost. (LT)

Inspiration (Lacoste) * smutná květinářka

Spíš Imitation (v tomto případě Dazzling Silver). (LT)

Nuit Noire (Mona di Orio) * květinově animální

Legračně špatná vůně, ve které je mocný sladký tón osvěžovače vzduchu překryt hlasitým cibetkovým pšoukem, čímž vzniká nápadně laciný a nepříjemný akord. (LT)

Na poličce 40 parfémů 134 miniatur 27 odstřiků 322 vzorků V tužebníku 9 parfémů
 
zdensy
sv. Parfema z Kecálburgu 4734 příspěvků 10.09.08 14:37

Ado, to je počtení :) Najdi, prosím, i Narcisse Noir a Parfum Sacré

Na poličce 30 parfémů 3 miniatury 4 odstřiky 0 vzorků V tužebníku 6 parfémů
 
domenica
sv. Parfema z Kecálburgu 25875 příspěvků 10.09.08 14:58

No, opravdu skvělá četba!!! :D

Zatím mě překvapilo:

  • Classique JPG - jen 1 hvězdička (dala bych 3)
  • Cool Water - celých 5 hvězdiček (dala bych 2)
  • Hiris - jen 1 hvězdička (dala bych 3)


Na zbytek vůní, které znám, mám podobný názor.

Jinak z mých NEJ deseti vůních, které mám uvedeny v žebříčku v databázi, byla řeč zatím o Carnal Flower - 4 hvězdičky (dala bych 5) a o Fracas dali - 5 hvězdiček (já bych dala taky 5). Tak v žebříčku bychom se zatím docela shodli :lol:

Napjatě čekám, kdy mi „strhají“ některého z mých dalších oblíbenců a těším se na to :D

Na poličce 0 parfémů 0 miniatur 0 odstřiků 0 vzorků V tužebníku 0 parfémů
 
Ada
sv. Parfema z Kecálburgu 3744 příspěvků 10.09.08 15:01

No ovšem, Parfum Sacré!

Parfum Sacré (Caron) **** pepřová růže

Jedna z těch lepších vůní od Caronu. Parfum Sacré bývala hezká esej na téma bohatosti dřeva, rozvíjející se na růžově dřevité myšlence Bois des Iles. Růže dodávala PS ovocnost a hloubku vína, zatímco pořádná dávka pepře a kadila se starala o suchou, éterickou průsvitnost. Dnes se bohatost vytratila, i když většina součástí, sestavených do přibližně správné struktury, se drží stále stejné myšlenky. Předtím to byl sladký a sytý orient, ale v současné řídké dřevité podobě, v níž se podobá akordu známému z Acqua di Gio for Men, by se hodila spíš jako pánská vůně. (TS)

Narcisse Noir EdT (Caron) ** dřevitý jasmín

Uroňte slzu pro Narcisse Noir. Kde je ta temnota, ta podivnost, ta vůně chladného, vlhkého popela, ten zvířecí dech - to drama? Hodila se pro ženy v honosných róbách, které měly nakulmované vlasy, rudé rty, mávaly kolem sebe dlouhými cigaretovými špičkami a všem nezapomenutelně ztěžovaly život. Byla to jedna z opravdu nepostradatelných caronovských vůní. Teď je to hezký a bezpečný sladký jasmínek s pomerančovým květem. Jak můžete s tímhle na sobě zničit nějakému muži život? (TS)

Na poličce 40 parfémů 134 miniatur 27 odstřiků 322 vzorků V tužebníku 9 parfémů
 
Svatka
sv. Parfema z Kecálburgu 4270 příspěvků 10.09.08 15:05

Nevím, jestli mám mít mindrák, nebo se smát. Adi, prosím Tě, můžeš-li, co hlásá o slavné No.5 ?

Na poličce 12 parfémů 16 miniatur 6 odstřiků 9 vzorků V tužebníku 1 parfém
Stránka:  1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 42 Další »
 Váš příspěvek

Nový článek:

Tři hlavní chyby, kterými zvýrazníte kruhy pod očima

 

Maskujete je korektorem, ale kruhy pod očima jsou nakonec vidět ještě víc? Nejspíš děláte jednu z těchto chyb.

Celý článek »
TOPlist