sebevědomí

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
 
blackdakini
Znalkyně 367 příspěvků 07.08.09 09:10
sebevědomí

Luna psala, že by uvítala povídání o sebědomí. Tak tady je. Vhazuju do ringu tyto otázky:
1. Odkud ho čerpat a kdo nám ho bere?
2. Máte sebevědomí „konstatní“ nebo lítá jako na houpačce?
3. Co to vlastně je? Není to jen jiný termín pro odvahu, aktivitu či dokonce drzost?
4. Co dělat v krizovém momentu (sebevědomí je fuč a co teď?)
5. (trochu kacířská) Je „mít sebevědomí“ opravdu nutné?

Na poličce 14 parfémů 0 miniatur 3 odstřiky 12 vzorků V tužebníku 12 parfémů
Stránka:  1 2 Další »
Reakce:
 
Irena
sv. Parfema z Kecálburgu 2493 příspěvků 07.08.09 09:42
blackdakini píše:
Luna psala, že by uvítala povídání o sebědomí. Tak tady je. Vhazuju do ringu tyto otázky:
1. Odkud ho čerpat a kdo nám ho bere?
Čerpám ze sebe, jiným bych takovou moc do rukou nedávala. Když čerpám ze sebe, nikdo mi nemůže nic vzít.
blackdakini píše:
2. Máte sebevědomí „konstatní“ nebo lítá jako na houpačce?
Lítá, nejsem robot. Někdy si bere dovolenou a odjíždí na cestu kolem světa.
blackdakini píše:
3. Co to vlastně je? Není to jen jiný termín pro odvahu, aktivitu či dokonce drzost?
Sebevědomí chápu jako sebepřijetí, schopnost pracovat s tím, co mám, a přestat řešit, co nemám. Myslím, že sebevědomý člověk se umí přijmout i jako neodvážný, pasivní a naprosto postrádající špetku drzosti.
blackdakini píše:
4. Co dělat v krizovém momentu (sebevědomí je fuč a co teď?)
Na různé složky sebevědomí zabírají různé metody. Něco mi jde líp a něco hůř. Tam, kde nepomáhá nic, musí přijít na řadu právě to sebepřijetí.
blackdakini píše:
5. (trochu kacířská) Je „mít sebevědomí“ opravdu nutné?

Nutné k čemu? Ke spokojenosti, vyrovnanosti určitě.

Na poličce 28 parfémů 0 miniatur 0 odstřiků 0 vzorků V tužebníku 17 parfémů
 
ippolita
Parfémová maniačka 826 příspěvků 07.08.09 09:59

1. Odkud ho čerpat a kdo nám ho bere?
2. Máte sebevědomí „konstatní“ nebo lítá jako na houpačce?
3. Co to vlastně je? Není to jen jiný termín pro odvahu, aktivitu či dokonce drzost?
4. Co dělat v krizovém momentu (sebevědomí je fuč a co teď?)
5. (trochu kacířská) Je „mít sebevědomí“ opravdu nutné?

odpovede nie su take jednoduche, ale zjednodusene u mna:

1. Z reakcii okolia, ale aj z vlastneho vnimania rastu. Podla toho kto ma aku predstavu o sebavedomi.Niekto sa prirovnava k postave z romanu, iny k idealu v profesii. Sebavedomie dalsieho cloveka moze byt postavene napr. len na vizualnom prejave. Myslim, ze ho cerpame z vlastneho spracovania, percepcie sveta okolo.
Ja ho cerpam z prirovnavania sa k ludom, ktorych obdivujem, realnych aj fiktivnych, z obrazovky, knih, atd.
Sebavedomie sa mi straca v situaciach, ked si uvedomujem, ze nie som az tak vysoko na rebricku toho mojho idealu, ako som si predstavovala.

2. Zaklad mojho je asi konstantny, cize nejake tam je, ale inak sa pohybuje. Myslim, ze s pribudajucim vekom nemozem mat uz menej sebavedomia. Len v urcitych konkretnych situaciach sa neprejavim tak, akoby som ho mala, a nezalarmujem si tie zlozky, ktore podporuju sebavedomie, preto to vyzera, ze tam nie je.

3. Casto sa zamiena,to je pravda. Sebavedomie vyrasta z aktivity, bez nej by nebolo.

4. V takom momente si vsugerujuem, ze som jedinecny clovek, a odlisnost je dobra/pekna/pros­pesna, a ake nudne by to bolo, keby kazdy bol rovnaky. A ze vnutorne som silna, a navonok o tom nikto nemusi vediet. Niekedy to fungje, niekedy nie.

5. Do istej miery trochu ano, ale vcelku nie. Nosi sa to, a hlavne mladsie generacie su viac asertivnejsie, co si aj casto mylia so sebavedomim, ale mne osobne je to jedno. Mozeme narabat len s tou davkou sebavedomia, ktoru sme si sami vybudovali a bola nam dana, takze je zbytocne sa trapit, ze ho nemame vacsie. Vnutorne mozeme byt silni aj bez velkych prejavov, najma ak robime spravne rozhodnutia, s ktorymi sme spokojni.

Na poličce 51 parfémů 1 miniatura 1 odstřik 0 vzorků V tužebníku 9 parfémů
 
Fanfan
sv. Parfema z Kecálburgu 6632 příspěvků 07.08.09 10:25
blackdakini píše:1. Odkud ho čerpat a kdo nám ho bere?
2. Máte sebevědomí „konstatní“ nebo lítá jako na houpačce?
3. Co to vlastně je? Není to jen jiný termín pro odvahu, aktivitu či dokonce drzost?
4. Co dělat v krizovém momentu (sebevědomí je fuč a co teď?)
5. (trochu kacířská) Je „mít sebevědomí“ opravdu nutné?

1. Tohle je asi individuální. Pokud je někdo sebevědomý na základě reakcí okolí na svou osobu, například co se vzhledu týká, není až tak těžké o něj přijít. Navíc úžasný vzhled není - bohužel :wink: - nic, co by bylo konstatní a neměnné…

Pokud vezmeme sebevědomí jako sebe-přijetí, mít rád sám sebe, brát se takový jaký/á jsem se všemi klady a nedostatky, pak se nedá čerpat nikde jinde než ze sebe. A vzít nám ho nikdo nemůže. Ovšem konstantní ani tak není… takže…

2. Každý známe dny, kdy máme náladu pod psa, nic nejde od ruky, připadáme si nemožní… A naopak dny, kdy je vše skvělé atd. A s tím samozřejmě souvisí alespoň do určité míry aplikovatelná část sebevědomí. Ono tam je, ale ne vždy jsme v takovém rozpoložení, aby bylo na 100%. Většinou si neřeknu - je mi hrozně, nic mi nejde, já jsem TAK skvělá… :P

3. Rovnítko mezi aktivitu, odvahu, drzost a sebevědomí bych nedávala. Sebevědomý může být i člověk, který tiše sedí někde v koutě. Aktivní jsem - většinou, odvážná jsem - někdy, drzá spíš nejsem nikdy a přesto si myslím, že sebevědomá jsem. Každý má priority jinde. Na to abych si vážila sama sebe, byla se sebou srovnaná, nemusím být ani drzá, ani odvážná… Zato pokud možno vždy věrná sama sobě.....

4. V krizovém momentu - tedy sebevědomí zdrhlo nemohu většinou dělat nic jiného, než to akceptovat. A záleží na situaci, jak se zachovám. Když je to z nějaké spíše pozitivní příčiny - v situaci s člověkem, kterého znám, ale který mě nějakým způsobem uvedl do rozpaků a najednou nevím - pak nikde nic nedoluju, i to, že ne za všech okolností nemám sebevědomí na 100% ke mě patří… Pokud je to situace nepříjemná, někdo se mě dotkne, ublíží, urazí… pak nasadím kamennou tvář, hovor co nejrychleji ukončím a emocemi se probírám o samotě. :oops:

5. Pokud beru sebevědomí jako vědomí vlastní ceny, pak mi jako nutné připadá. Kdo tohle sebevědomí nemá, spokojený nejspíš není… Pokud si někdo staví sebevědomí na tom, že dobře vypadá, má značkový ohoz atd. - pak je sice poměrně jednoduché (i když omezené příjmy) k sebevědomí přijít, ale i o něj přijít. Takové sebevědomí nutné k spokojenému životu určitě není…

Na poličce 18 parfémů 5 miniatur 9 odstřiků 113 vzorků V tužebníku 1 parfém
 
macska
sv. Parfema z Kecálburgu 3731 příspěvků 07.08.09 10:34

1. Odkud ho čerpat
Ze sebe. Když se nepochválím sama, nikdo jiný to za mě neudělá.

a kdo nám ho bere?
Co se v mládí naučíš…

2. Máte sebevědomí „konstatní“ nebo lítá jako na houpačce?
Konstantní s občasnými depkoidními výkyvy.

3. Co to vlastně je? Není to jen jiný termín pro odvahu, aktivitu či dokonce drzost?
Sebepřijetí. Vím, že mám chyby, ale stejně se mám ráda. Vím, že jsou lidi, kteří mě mají rádi, i když mám bad hair day, vyrazili mě od zkoušky, do bílého prádla přihodila červenou ponožku a zrovna řekla nějakou koninu.

4. Co dělat v krizovém momentu (sebevědomí je fuč a co teď?)
To nevím. Já obvykle čekám, až se mi uklidní hormony.

5. (trochu kacířská) Je „mít sebevědomí“ opravdu nutné?
Ano. Sebepřijetí je nutné.
Sebevědomí si leckdo plete s arogancí, ale myslím, že podívat se nějakému namyšlenému hovádku do hlavy, asi bychom se dost divili. Sebevědomý člověk nemá potřebu shazovat ostatní.

Na poličce 6 parfémů 0 miniatur 0 odstřiků 0 vzorků V tužebníku 3 parfémy
 
blackdakini
Znalkyně 367 příspěvků 07.08.09 11:30

Už jsem zase zde a zde jsou moje odpovědi:
1. Odkud ho čerpat a kdo nám ho bere?
S přibývajícím věkem zjišťuju, že úspěchy ve vnějším světě (škola, práce, apod.) mohou sebevědomí podporovat, ale zas až tak ho nevytvářejí. Tím neříkám, že bychom měli/y rezignovat a přestat se snažit např. dodělat školu nebo si najít zaměstnání. Mám ale dojem, že základ sebevědomí spočívá v nás samotných, a že různé diplomy a podobné „pentličky“ jsou opravdu jen na okrasu. Sebevědomí pramení z poznání vlastní osobitosti, jedinečnosti a také z určení vlastních hranic, tedy toho, kam pustíme ostatní a kam už ne.
Když je nějaký problém v téhle oblasti, pak za sebevědomí považujeme ty „pentličky“ a ty nám opravdu může sebrat kdekdo.

2. Máte sebevědomí „konstatní“ nebo lítá jako na houpačce?
Viz poslední věta předchozí odpovědi.

3. Co to vlastně je? Není to jen jiný termín pro odvahu, aktivitu či dokonce drzost?
Někdy si říkám, že mi sebevědomí chybí, když si ale rozeberu konkrétní situaci, zjistím, že mi chybí spíš jen ta odvaha něco udělat, nebo prostě jen nevím jak na to. Jakmile to zjistím (třeba se poradím nebo se to dozvím jinak), najednou problém „nemám sebevědomí“ zmizí.

4. Co dělat v krizovém momentu (sebevědomí je fuč a co teď?)
V naprosté krizi radím nejdřív pustit emoce. vybrečet se, někam zalézt a „nevylejzat“, nikam nechodit, rozbít několik talířů, hlavně to v sobě nedržet. Po pár hodinách či dnech se to uklidní, a pak nastává analýza situace. To už jde radit se s ostatními, mluvit o „věcech“, atd., a nastává fáze akce.

5. (trochu kacířská) Je „mít sebevědomí“ opravdu nutné?
Spíš bych řekla, že nutné je určení hranic vlastní osoby. Od toho se odvíjejí vztahy k sobě i k ostatním. To je sebevědomí.

Na poličce 14 parfémů 0 miniatur 3 odstřiky 12 vzorků V tužebníku 12 parfémů
 
Luna
sv. Parfema z Kecálburgu 2656 příspěvků 07.08.09 11:33

Příspěvek upraven 23.11.15 v 20:25

Na poličce 8 parfémů 0 miniatur 0 odstřiků 0 vzorků V tužebníku 1 parfém
 
blackdakini
Znalkyně 367 příspěvků 07.08.09 12:05

Luno, kdysi jsem četla takovou knížku, kde se psalo přesně o tomhle problému (titul samozřejmě už nevím). Tedy v kostce, řada kreativních lidí se narodí do rodin, kde je jejich kreativita považována za hrozbu. Rodiče prostě neví, co si počít a bojí se, aby se jejich potomek „nespálil“. Sami nevědí, jak to třeba v takových oborech chodí, atd. a tak raději už dopředu vytvářejí „informační šum“, že třeba na uměleckou školu se dostane jen někdo, nedá se najít práce, bude chudoba, apod. Kreativní člověk tedy udělá úkrok stranou a začne místo svého vytouženého oboru dělat něco „podobného“. Místo spisovatele dělá třeba jazykové korektury, místo malíře účetního v galerii, atd. Náhražkový program funguje poměrně dobře řadu let, dokud… nenarůstá pocit nespokojenosti, životního omylu, chyby. Tu knížku napsala americká autorka psychoanalytička, řešení bylo tedy poněkud americky zjednodušené (opusťte zaběhané a vydejte se do neznáma, odvaha bude doceněna), což v našich podmínkách prostě zas až tak nejde. Pokusy se ale udělat dají. Jenže to už s tím sebevědomím nemá podle mne až tak co do činění. Jde o aktivní řešení situace, praktické informace a určení hranic. Tedy, chci malovat, kde? kolik stojí materiál, mám na to peníze?, budu malovat pro sebe, nebo zkusím něco prodat, atd. Určení hranic: je to můj koníček, a jestli se ti to nelíbí, je to tvůj problém, já žádný nemám.

Na poličce 14 parfémů 0 miniatur 3 odstřiky 12 vzorků V tužebníku 12 parfémů
 
Irena
sv. Parfema z Kecálburgu 2493 příspěvků 07.08.09 12:27

Ad Luna: rodičovské deptání je strašné a je dost těžké se od něj odpoutat. Ale když se to podaří, je v podstatě vyhráno, a to i nad soudy ostatních, protože ty člověk vnímá vlastně jako variantu rodičovské kritiky. Odpoutání se od rodičovského názoru probíhá obvykle v pubertě. Kdo se v pubertě nevzbouří, často s tím pak dlouho bojuje. Někdo nadosmrtismrťoucí.

Luno, Ty máš ohromný potenciál zaujmout v tom nejlepším smyslu slova. Normálně jsem lempl, z fotek si nezapamatuju nic, ale Tvoje ČB foto mi opravdu utkvělo velmi silně v paměti.

Na poličce 28 parfémů 0 miniatur 0 odstřiků 0 vzorků V tužebníku 17 parfémů
 
Luna
sv. Parfema z Kecálburgu 2656 příspěvků 07.08.09 12:42
:oops:

Moje pubertální bouření bylo neskutečné, to jestli mi děcka budou dělat, tak nevím, co udělám…ale minulo se naprosto účinkem. Teď mám takovou druhou pubertu a vůbec mám tak nějak všechno později než je zdrávo…
Jinak jen doufám, že budu lepší rodič a moje děti nebudou nesamostatné chudinky, které se bojí koupit si rohlík, tak jak jsem to měla já asi do 20let… :roll:

Jinak teda děkuju za takové pozitivní ohlasy na mou fotku :lol: já se fotím zásadně sama, je to zábavnější :D

Na poličce 8 parfémů 0 miniatur 0 odstřiků 0 vzorků V tužebníku 1 parfém
 
Irena
sv. Parfema z Kecálburgu 2493 příspěvků 07.08.09 12:53
Luna píše: …a vůbec mám tak nějak všechno později než je zdrávo…

O tom mi něco povídej… :lol:

Na poličce 28 parfémů 0 miniatur 0 odstřiků 0 vzorků V tužebníku 17 parfémů
 
Luna
sv. Parfema z Kecálburgu 2656 příspěvků 07.08.09 12:56

:lol: :lol: :lol: tušila jsem, že nás bude víc…

Na poličce 8 parfémů 0 miniatur 0 odstřiků 0 vzorků V tužebníku 1 parfém
 
Svatka
sv. Parfema z Kecálburgu 4270 příspěvků 07.08.09 13:36

jjo :lol:

Na poličce 12 parfémů 16 miniatur 6 odstřiků 9 vzorků V tužebníku 1 parfém
 
Irena
sv. Parfema z Kecálburgu 2493 příspěvků 07.08.09 13:42

Svatka se z té řechtandy i zzakoktala…

Na poličce 28 parfémů 0 miniatur 0 odstřiků 0 vzorků V tužebníku 17 parfémů
 
Svatka
sv. Parfema z Kecálburgu 4270 příspěvků 07.08.09 13:52

Néé, chtěla jsem říct, že se snad Luna vymaní z těch rodičů (u mě je to z máti) dřív než já, ve 40 jsem si řekla: A DOST. Jsou to moje děti, můj dům, moje práce, moje peníze, atd., proč se mám kvůli jejímu hodnocení a připomínkám a poučování cítit jako idiot. Díky její výchově jsem doteď docela nerozhodná, zda to, co dělám, není špatně. Protože: pokud něco udělám blbě, proč mám mít výčitky až za hrob? (Samozřejmě, pokud to někoho jiného poškodí), ale já je je měla třeba z blbé koupi bot třeba týden

Na poličce 12 parfémů 16 miniatur 6 odstřiků 9 vzorků V tužebníku 1 parfém
Stránka:  1 2 Další »
 Váš příspěvek
Další podobná témata podle názvu

Nový článek:

Tři hlavní chyby, kterými zvýrazníte kruhy pod očima

 

Maskujete je korektorem, ale kruhy pod očima jsou nakonec vidět ještě víc? Nejspíš děláte jednu z těchto chyb.

Celý článek »
TOPlist