Z deníku objevitele - nově VI. díl: Guerlain - L'Heure Bleue

Otevřená skupina (volný vstup pro všechny návštěvníky)
Otevřené přispívání (kdokoliv může příspívat do skupiny)

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
 
m.mart
Nevyléčitelná závislačka 1601 příspěvků 07.03.09 13:14
Z deníku objevitele - nově VI. díl: Guerlain - L'Heure Bleue

I. díl: Chanel No. 5 a Bois des Îles

Věnováno Lenně (však ona ví, proč)

Na starých mapách bylo na místech, která dosud nikdo neprobádal, napsáno HIC SUNT LEONES (zde jsou lvi). Pokud bych sestavil mapu vůní, skvěl by se na ní tento nápis téměř přes celé území těch dámských. A přesto, nebo možná právě proto, že jsem narozen ve znamení lva, rozhodl jsem se toto lví území zmenšit. Díky milé mecenášce jsem dostal k dispozici první vzorky, a tak jsem mohl vyrazit na první výpravu.
Ale kterým směrem se mám vydat? Nějakou ovocenku-svěženku? Nebo poslední hit pomrkávající na mě z reklam? Skočím do toho rovnýma nohama. Vyrážím směr CHANEL.
Jako správný cestovatel jsem se řádně teoreticky vyzbrojil, a tak jsem čekal, že mé nezkušené čichové senzory, ponesou tyto klasické vůně dosti nelibě. Ale pamětliv matčiných slov („Dal ses na vojnu, tak bojuj!“), jsem se nenechal odradit.
Takže nejdřív na levou ruku No. 5 . Užuž je to tady – babiččina skříň s prádlem (reaguji stejně jako dobrá polovina lidí na netu, ale tohle se na mě vyvalilo vždy, když jsem tajně otvíral babiččino hájemství, které kromě mýdel, umně skrytých mezi prádlem, ukrývalo i krabici s fotkami, jimiž jsem se tak rád prohraboval). Důrazně však musím prohlásit, že pětka rozhodně nesmrdí a není to žádný bolehlav. To první, co z něj cítím, je čistota. A čistota to je zdraví a krása! Ona úvodní mýdlovost nad očekávání rychle mizí a já se nestačím divit. Přestože ještě před chvílí bych vůni neváhal doporučit snad jen své matce (i ona už je babička – sestra i bratr se na rozdíl ode mě činili), tak teď, když se začínají čím dál důrazněji ozývat květinové tóny, bych klidně věkovou hranici posunul. To, co teď ze svého zápěstí cítím nejvíc, je růže. Skoro se mi chce dodat přívlastek orosená. Přesně si vybavuju, jak jsem vždy v září, kradl mámě její výpěstky, protože jsem zapomněl paní (soudružce) učitelce koupit kytku. Rána už byla chladná, všude rosa, a když jsem kontroloval, že nesu skutečně voňavý poklad, zůstalo mi na nose pár kapek ranní vláhy.
Už začínám rozumět i slavnému (jistě trochu nadsazenému) výroku Marylin Monroe. Opravdu si dovedu představit, že „oděná“ na noc do této krásy musela být přitažlivá pro každého chlapa. A jak tak přičichávám a přičichávám, zjišťuju, že mi Pětka doslova mládne před nosem. Najednou mám před sebou místo božské MM mladou křehkou blondýnku z Americké krásy, která se právě ve své nejznámější scéně, koupe ve vaně plné rudých okvětních lístků. Nechápu, jak někdo může říct, že je to těžká vůně. Já osobně bych ji na to něžné stvoření nastříkal od hlavy až k patě.
Až po delší době vůně víc zesládne a já si všimnu někde v pozadí vanilky - čekal jsem, že ji tam bude větší nálož, když ji každý zmiňuje, ale já ji vnímám spíš jen jako vůni z prázdné krabice od vánočního cukroví (mami, já jsem vážně ujídal vždycky jen to polámané).
Stejně jako zmiňovaná Marylin není mým vysněným ideálem, a přesto jsem jí stále fascinován, tak i No. 5 neuchvacuje prvoplánovou líbivostí a podřizováním se trendům, avšak zasáhne vás, a pokud jí dáte šanci, určitě vás i uchvátí.
Jen co jsem se vymotal z prvních zákrut nejslavnějšího chanelu, neváhal jsem a na druhé ruce skončil Bois des Îles . Počátek je hodně sladký, chce se mi říct: jako hodně přezrálé, snad i lehce nahnilé, ovoce (určitě by z něj ale byla výborná marmeláda).
Teď prosím všechny přítomné, kteří mají co dočinění s psychologií či psychiatrií, aby následují odstavec přeskočili. Z asociací, které mi totiž začaly naskakovat, by mohli lehce diagnostikovat nějakou mou poruchu.
Nevím, proč, ale při dalším přivonění, mi naskočil asociační řetězec: žhnoucí slunce - šupinatá kůže – teplem vyhřáté tělo – had – kobra – Kleopatra (nesmějte se možná, mám opravdu nějakou poruchu). Zkrátka tak, jak mám s Pětkou spojenu plavovlasou, lehce koketní (jen v tom nejlepším slova smyslu), smyslnou bohyni, tak s Bois des Îles mi souzní opálená gazela s lesklými havraními vlasy (ona chudák Kleopatra prý byla ve skutečnosti celkem šeredka), která si dovede jít za svým a ve světě se rozhodně neztratí. Jen sebevědomá, silná osobnost ji dokáže správně prodat.
Nevím, jaké další složky jsem měl cítit, ale ke mně se už prodralo jen santalové dřevo. Že to bylo právě ono, jsem si uvědomil, když jsem zavítal k naší masérce, která tyčinky s tímto aroma velmi ráda používá. Přesně tak si představuji orient – chrámy osvícené svíčkami, obětinami poseté oltáře, malebná tržiště nabízející i to nejroztodivnější zboží (určitě i nějaké květiny, ale můžu jen hádat jaké).
Ani po delší době mě však už vůně nijak zvlášť nepřekvapí, nijak moc se pro nezkušený objevitelský nos nemění. Neberte to jako výtku – to, co i druhý den na ruce cítím, je mi hodně příjemné.
Na svém degustační pouti jsem ušel jen kousek. Země dámských vůní je na mé mapě pořád ještě v zajetí lvů. Ale slibuju (teď mi naskakuje v hlavě píseň „nesmrtelné“ Heleny): „Jááááá půůůjdu dááál…“

II. díl: Lolita Lempicka L a Midnight 

Sotva jsem se vrátil z cest, na kterých mi dělaly doprovod dvě francouzské společnice, čekala mě doma další pozvánka: Sejdeme se o půlnoci  – Tvá L . Takové nabídce se nedalo odolat. Nečekal jsem a na schůzku jsem se vydal se značným předstihem. Už na mě čekala, a nebyla sama! Madam Lempicka mi nabídla hned dvě zajímavé společnice.
Směr dnešní noční výpravy určila nekompromisně dáma L . S plnou silou (u ženy až nevídanou) mě objala svou bergamotovou náručí. V první chvíli jsem si připadal, jako by mě objímal nějaký chlap, velmi záhy se však z jejích výstřihu začala drát vanilka se skořicí a já jsem se jako kouzlem přenesl na orientální bazar. Byl jsem tady celkem nedávno, a tak se celkem těším.
Proplétám se tržištěm a snažím se neztratit svou průvodkyni z očí. Zastavila se v pootevřených dveřích místních lázní a spiklenecky na mě mrkla. Beru to jako výzvu. Před vchodem trošku znejistím. Rozhlížím se, ale nikdo si mě nevšímá. Protáhnu se dovnitř a okamžitě mě pohltí teplý vlhký vzduch provoněný éterickými oleji. Procházím potemnělými chodbami a stále čekám, že mě odtud někdo vyžene. Z jedné z místností vychází tlumené světlo. Nedá mi to, abych nenakoukl. Připadám si jako voyer, ale zvědavost je silnější…
L si dopřává horkou lázeň. Lazebnice přidává do vody vonné oleje a řádnou dávku horkého mléka (jeho nasládlou vůni mám neodmyslitelně spojenu s kávou latté). Všudypřítomná vůně santalu je omamná a já jako přikovaný sleduju svou společnici, jak uléhá na masážní stůl. Lazebnice jí začíná roztírat na záda tmavou hustou tekutinu. Je to opojně vonící čokoláda. Nejen díky ní se mi začínají sbíhat sliny. Nebýt na hony vzdálený od domova, přísahal bych, že se blíží Vánoce a já teď stojím v kuchyni a čekám, kdy uzmu mámě ještě horkou pracnu, kterou právě obalila ve vanilkovém cukru (nemůžu si pomoct, ale umělý vanilín mi k Vánocům sedí, asi kvůli vzpomínkám, víc než pravá vanilka).
Do nosu se mi stále dere vůně, která jakoby do sebe pohltila sluneční paprsky, jež vás nádherně prohřívají. Podobné „slunečné“ aroma mají včelí plástve naplněné surovým medem (tak trochu to připomíná smíchanou vůni včelího vosku a propolisu). Dost ale snění. Otírám opocené čelo, šaty se na mě začínají lepit a mám neochvějný pocit, že je na čase zmizet – čerstvý vzduch alespoň trochu zklidní moje vášně.
Když se s L znovu potkávám, cítím z její sametově hladké kůže příjemně nasládlou vůni kandovaného ovoce. Je k nakousnutí – krásná, sebevědomá a pro většinu smrtelníků, přestože by jí klidně padli ke nohám, nedosažitelná princezna z pohádek Tisíce a jedné noci.
Je ale na čase se vrátit, nemůžu nechat druhou dámu čekat. Uvidíme, kam mě zavede ona. Midnight mě celou vahou své osobnosti (víc by se hodilo osobitosti) vrhla do naprosto jiného světa. Stejnou rychlostí, jakou se ona řítí k mému nosu, se já ocitám v budoáru přelomu 19. a 20. století. „Mladý muži, posaďte se. Je libo stopečku griotky?“ pronáší trochu koketně paní domácí .
Pamatujete na Marii Rosůlkovou? Nevím, v kterém filmu to bylo, ale jako bych ji právě viděl: vlasy vyčesané do malého drdůlku, dlouhé šaty s fiží a nějakou tou secesní broží a řádná dávka pudru ze zlacené labuťěnky.
Fanynky Midnight ať se prosím neděsí, opravdu si je takto nepředstavuju, naopak mám dojem, že ty úvodní ovocné tóny připomínající bonbony by udělaly radost nejedné dospívající slečně, ale griotku, nalévanou z broušené karafy, mám zafixovánu právě takto. A když už jsme u toho alkoholového tématu, vůbec bych se nedivil, kdyby tam stála ještě stejně silně aromatická anýzovka.
Ovocně kořeněný oblak však začínají přehlušovat květinově pudrové tóny. To si madam přepudrovala nosánek a z flakonu s rozkošným difuzérem na sebe rozprášila svůj fialkový parfém.
Musím říct, že mi to vůbec není nepříjemné, a tak se svou hostitelkou nějakou tu chvíli setrvám. A jak se tak rozhlížím, začínám identifikovat i další vůně, které mi zavadily o nos. Z emailem zdobené vázy na stole pochází vůně bílých květů a z nakrojené bábovky se do okolí šíří sladká vanilka.
Když přestanu snít a vrátím se k madam Lempicke, musím uznat, že to s vůněmi nejspíš umí. Dovedu si představit, že Midnight použije jak zralá žena v kostýmku, kterou čeká náročný den včetně pracovní večeře, tak i mladá dáma, kterou ovocné tóny doprovodí na rande (z fialek se milému možná zatočí hlava, ale jemnou vanilku ocení ještě druhého dne u snídaně).
Tak se mi zdá, že výlety do neprobádaných končin dámských vůní mě začínají lákat čím dál víc (díky Lenno). Hned zítra jdu prostudovat nabídky dalších voňavých zájezdů.

III. díl: Vivienne Westwood - Boudoire 

Pohled do mého dnešního itineráře mi trochu zamotal hlavu. Na jedné straně se mám vydat po stopách vůně jedné z nejprovokativ­nějších návrhářek , na straně druhé má naše setkání proběhnout někde v budoáru . Vivienne Westwood sice už pravda není nejmladší (samotnou ji to asi pěkně děsí, když se snaží omládnout a vzpomínat na své punkerské začátky v náručí mladého hřebečka), ale že by mě přijala v klasicky zařízeném přijímacím pokoji středostavovské paničky to mi k ní nějak nesedí.
Ale dost řečí a vzhůru na cesty! Nevím, kde se stala chyba. Nejspíš jsem se ztratil. Čekal jsem módní přehlídku haute couture, ale místo toho sedím v první řadě blíže nespecifikovaného divadla. Právě spadla naposled opona a diváci nadšeně aplaudují. Nás ale zajímá spíše dění v zákulisí. Do šatny stárnoucí subrety odnášejí pikolíci náruče květin – dnes měla benefici a loučila se divadlem. Teď ze sebe svléká kostým, který pamatuje lepší časy, a touží být sama. Vzduch je naplněn vůní květin, divadelních šminek a mýdla. Usedá před osvícené zrcadlo, které neúprosně odhaluje to, co na jevišti zůstává milosrdně skryto pod vrstvou líčidel. Sedí tu odlíčená a unavená stejně jako peří zdobící její lila župánek. Květinový odér plní malou místnost bez oken až ke stropu – bojíte se nadechnout, aby vás nerozbolela hlava, ale madam je zvyklá, dokonce si jednu z kytic dává do vázy před zrcadlem…
Tak vám nevím. Asi jsem se namlsal při předchozích cestách, ale dnešní výprava, mě docela zklamala. Přestože i minule mě hostila postarší dáma, bylo to úplně o něčem jiném (nemyslím to, že mě napájela višňovým likérem) – rozdíl je asi v tom, že ona si život užívala, byla upovídaná a veselá. Zato snahy zdejší subrety zastavit čas vyznívají spíše v její neprospěch. Chtělo by se říct směšně, ale ve skutečnosti je to spíš smutné. Jakoby se kolem ní vznášel odér zatuchlé staroby, kterou nepřehluší ani opojné květinové vůně, jimiž se několikrát denně polévá. Voní podivně nasládle, jakoby na ní ulpívalo aroma máslových sušenek, které si dává pravidelně k odpolednímu čaji. Jakoby si občas v roztržitosti spletla lahvičky a sáhla po lékovce, v níž se ukrývá propolisová tinktura (používám ji sice také, ale cítit ji z kůže v takovém množství mě nutí přemýšlet, zda mně je tento nezaměnitelný čichový vjem libý či nikoliv).
Od VW jsem čekal něco jiného, provokativního, šokujícího… No ale jak nad tím tak přemýšlím, ono se jí vlastně povedlo. Pokud má být Boudoir určen stejné věkové kategorii jako její módní výtvory, bude tato vůně pro okolí šokující dostatečně a její nositelce nedovolí zapadnout v davu. Možná ale myslela víc na sebe a sobě podobná stvoření – oblečení a doplňky sice nakupují ve stejném butiku jako jejich dcery či vnučky, ale rodný list raději ukrývají hluboko v prádelníku.
Musím říct, že už se těším domů. Sice jsem zase navštívil místa mně dosud neznámá, ale znáte to… Já chci mezi lidi a bavit se, na krmení holubů v parku mám ještě času dost.

PS: Milé dámy nechť mi prominou, opravdu jsem nechtěl nikoho urazit.

IV. díl: Christian Dior - Hypnotic Poison 

Dnes jsem dostal zvláštní úkol – mám jít po stopách tajemné krásky. Což o to, mohla by to být veskrze zajímavá cesta, nebýt jedné maličkosti – té dámě přezdívají Lucrezia Borgia , a to ne jenom kvůli neobyčejné kráse (všimli jste si, že zatímco travička zelená – to je naše potěšení, tak žena travička, ač sebekrásnější – ta naším potěšením bude jen stěží). Uvidíme, zda mě její proklamovaná hypnotizující krása obloudí.
Díky prvotnímu mandlovému závanu mi naskakuje vzpomínka na středoškolská studia, když jsem si ve zbožíznalství připisovali u mnoha jedovatých látek stručnou charakteristiku: voní po hořkých mandlích . Jejich aroma je však podmanivé a pokud si jej navíc spojíte se známým italským amarettem, nezbývá než se nechat unášet. Velice záhy však do tohoto peckovitého aroma začínají prodírat ostřejší kořeněné prvky. Vůně kmínu, přestože spíš toho čerstvého, na nějž můžete běžně narazit někde na louce, je snadno rozpoznatelná a sladkost ostatních složek příjemně doplňuje (nikde jsem to nenašel, ale řekl bych, že z koření tam cítím i štiplavý závan muškátového oříšku nebo nového koření).
Je zvláštní, že zatímco na ruce se mandle celkem rychle ztratily, na papírku jsem je cítil mnohem déle. Vanilka, která se už teď hlásí v plné síle, dodala vůni jakousi hutnost. Nebýt tak příjemně teplá, řekl bych, že mám před sebou lákavou tiramissu, tady spíš někdo ukradl vůni horkému pudingu, který naservíroval zcela netradičně do dřevěné misky (není to asi přesné, to zvláštní aroma dřeva tam však někde cítím, možná mi i trochu připomíná barrique – ale to bychom se dostali někam úplně jinam… i když ona zmiňovaná hutnost v jistém smyslu připomíná kvalitní červené).
Hypnotic Poison zcela jistě dokáže okouzlit, zda hypnotizovat nedokážu posoudit, neb nejsem moc hypnobilní, ale aby mě dokázala skutečně uhranout, chybí mi v ní nějaké výraznější květiny (třeba taková růže). Jako každá jiná orientální vůně i PH od Diora vyžaduje sebevědomou nositelku (žádné potrhlo či třeštidlo), která jej dokáže nosit s patřičnou nonšalancí – přesně tak, jak si to vyžaduje. Troufnu si říct, že žít ještě Mata Hari, patřil by zcela jistě do jejího osobního arzenálu.
Sledování končí, dáma se právě usadila na baru a dává si skleničku před spaním. Tak si dám taky jednu a zabalím to. Gin tady mají dobrý, jen ta vůně hořkých mandlí mi k němu nesedí…

V. díl: Guerlain - Shalimar

Obávám se, že jsem překročil bludný kořen a z orientu se jen tak nevyhrabu. Díky své průvodkyni Kerze jsem se dostal až před bránu bájné zahrady Shalimar . Jsem zvědavý, jak se má představa orientálního ráje bude shodovat s tou guerlainovskou. Nezbývá než vstoupit…
Citrusové fanfáry se ohlásí opravdu monstrózně. Nechci se hádat, dal byl bych však snad i ruku do ohně za to, že někde u vchodu roste i anýz. Něco mi tady ale nehraje. Buď uvítací výbor před mým příchodem prošel velmi důkladnou očistou, nebo došlo k chybě v matrixu a do mých představ rajské zahrady se naboural výrobce drogistického zboží (možná mě z té monumentálnosti jen klame nos, ale já mýdlo zkrátka cítím).
Dnes je to vůbec nějaké zvláštní. Podle všech dostupných informací by mě měl zahalit oblak omamné vanilky, ale já pořád marně čekám. Zato odněkud z hlubin zahrady ke mně vánek přináší kouřové závany ne nepodobné vůni doutnajícího františku. Jak postupuji dál do nitra zeleného království, začínám vnímat stále sílící intenzitu květů - němých svědků romantických schůzek mogula a jeho vyvolené - bílý jasmín, jakoby postavený do kontrastu s havraními vlasy překrásné Arjumand, a růže, jejich okvětními lístky nechal panovník vysypat každou cestičku. A stejně jako se jemu byly odměnou dívčiny sladké polibky, mě se za mou trpělivost dostává odměny v podobě sladké vanilky.
Je tu ještě jedna zvláštnost, kvůli které trochu odbočím (ale na to jste si u mě už možná zvykli). Zkoušeli jste někdy takové to jednoduché meditační cvičení, při němž se snažíte mezi dlaněmi „uhníst“ energetickou kuličku? Pokud ano, znáte ten zvláštní pocit, kdy nedokážete přiblížit ruce k sobě, asi nejvíc připomíná snahu přiblížit k sobě magnety stejnými póly. A právě podobný pocit mám ze Shalimaru. Při každém přičichnutí mám úplně stejný, zvláštně hladivý pocit. Pocit magického doteku. Asi to zní divně, ale lépe to popsat nedokážu.
První seznámení se touto klasickou vůní může způsobit rozčarování, ale je to stejné jako když Evropan poznává cizí, třeba právě orientální, kulturu. Zpočátku jen v úžasu zírá, mnohému se diví, ale pak většinou začne objevovat, že všechny ty zvláštnosti mají své kouzlo, kterému záhy i podlehne.
Možná má pro vás obyčejná babiččina zahrádka větší kouzlo a orientální Shalimar vám připadá až příliš okázalý. Přesto stojí za to se tímto skvostem projít a objevit v něm něco, čím si vás získá.

V. díl: Guerlain - L'Heure Bleue

Patřím ke generaci husákových dětí, tudíž pamatuju nejen pracovní (u mě teda školní) soboty, ale i četné výpadky dodávek elektrického proudu, kdy nezbývalo nic jiného než si dát pauzu a udělat si černou hodinku (mnohdy se protáhla na celý večer). Co bych dnes za takový nucený relax dal! A tak se není co divit, že jsem s nadšením přijal pozvání na hodinu modrou . Zní to lákavě, mám takovou naivní představu, že půjde o kombinacočerné hodinky a snesení modrého z nebe (Madona mia, já se těším jako malý Jarda).
Počasí (teplota vzduchu, tlak i rosný bod) jakož i denní doba (někdy po obědě) k tomu vyzývaly, pročež jsem se ubral do pohodlí zahradní houpačky. Její plátěný přístřešek vytvářel příjemný stín a měkké polstrování a polštáře zcela nepokrytě vybízely k lenošení. Orosené mojito blízko při ruce a mějte mě všichni rádi…
Tak nějak by začínala má modrá hodina, nebýt dnes půlka března a venku směs blátíčka a sněhu. Ale mně stačí opravdu málo – otevřít další z voňavých pokladů a nechat se unášet, pardon, kolébat (jsem přece na houpačce).
Anýz a pěkně rozcupované citrusy (limetky v mojitu jen bledly závistí) se ruku v ruce derou nosu a probouzí mě z lehké odpolední letargie. Nemám jim to za zlé, obzvlášť, když vidím, že sebou táhnou pořádnou nálož voňavé nádhery.
O nohy se mi začala otírat sousedovi číča – no spíš pořádná kočičí dáma: lesklý černý kožich, kouzelně jantarové oči a elegantní ocas. Bez váhání mi vyskočila na klín a čekala na pohlazení. Konečky prstů vnímám teplo z její hebké, sluncem vyhřáté, srsti. Stejná hebkost a sálavé teplo proniká i k mému nosu (je to už podruhé, Shalimar měl tu čest být první, kdy mám pocit, že mě vůně přímo hladí po špičce nosu). Zavírám oči, Míca mi přede na klíně a já začínám slastně snít…
Odpoledne už značně pokročilo, slunce není tak úporné, ale přesto stále krásně hřeje. Téměř neslyšně jako kočka (a stejně elegantně) si ke mně přisedla krásná cizinka – ona není úplně cizí, stvořil jsem si ji právě pro takovéto chvíle. Pokládá mi hlavu na rameno a ze záplavy čokoládových kadeří se valí opojná vůně čistoty. Taková ta neposkvrněné letní vůně slunce a květin. Ač se drobné fialky snaží sebevíc, její vzrostlejší kolegyně ji s průrazností sobě vlastní upozadí. Kdo by taky chtěl oponovat ostrým drápkům růžové královny.
Hedvábně hladká kůže mé milované svádí k dotekům a polibkům. Pod snědou vláčnou pokožkou, na dotek stejně příjemnou jako ta nejjemnější hrnčířská hlína, pulzuje nespoutaná, dalo by se říct kočičí, krev. Chce se mi slíbat z ní sladkou chuť omamné vanilky, která čiší z každého jejího póru. Točí se mi hlava (tím mojitem to nebude), nedokážu se odtrhnout – jsem jako připoutaný. Připoutaný krásou.
Už pomalu přestávám rozlišovat, co je sen a co skutečnost. Slunce jako ve zrychleném filmu putuje oblohou. Na scéně se objevuje Měsíc a jeho malé třpytivé přítelkyně. Má společnice Míca stále vrní na mém klíně, vzduch je pořád příjemně vlahý, ale má snová přítelkyně je pryč. Jen když se přitulím k provoněnému polštáři, uvěřím, že tady ještě před chvílí byla. Tajemná kráska, které muži dobrovolně slíbí modré z nebe. Elegantní, sebevědomá a nezávislá, takže nabízené pomyšlení s díky odmítne, může-li si k němu dopomoci sama bez ztráty svobody – stejně jako sousedovic čtyřnohá krásnoočka, kterou má společnost už přestala bavit a s vrozenou nonšalancí a blahosklonným výrazem odkráčela do tmy za jiným povyražení. Osamocený a stále ještě obluzený zůstávám až do rána, dokud nezmizí i poslední voňavá připomínka krásného setkání… … a tady můj deník objevitele s největší pravděpodobností končí. Poznal jsem sedmý div světa, L’Heure Bleue , a budu ho obdivovat už napořád. Třeba už ale někde někdo píše další voňavou pozvánku, která mě donutí obout toulavé boty a vyrazit mezi bílé lvy.

Na poličce 12 parfémů 1 miniatura 0 odstřiků 76 vzorků V tužebníku 5 parfémů
Stránka:  1 2 3 4 5 6 Další »
Reakce:
 
Fay
Znalkyně 481 příspěvků 07.03.09 14:54

Ahoj :D Tak teď jsem po dlouhé době nakoukla do této části fóra a musím říct, že tvoje recenze jsou opravdu velmi zajímavé a čtivé, ale… :oops: prosím tě, neber to špatně, ale možná bys mohl popřemýšlet, jestli je raději nepsat do jednoho vlákna (? - protože mi přijde, že to začíná vypadat spíš jako Tvůj deníček a ne jako fórum pro všechny „začátečníky“… :wink: 

Na poličce 0 parfémů 0 miniatur 0 odstřiků 0 vzorků V tužebníku 102 parfémů
 
m.mart
Nevyléčitelná závislačka 1601 příspěvků 07.03.09 14:56

Rád se nechám poučit - se zdejšími pravidly nejsem zvlášť obeznámen.

Na poličce 12 parfémů 1 miniatura 0 odstřiků 76 vzorků V tužebníku 5 parfémů
 
Fay
Znalkyně 481 příspěvků 07.03.09 15:04

Žádné pravidlo na to, pokud vím, není, je to na Tvém uvážení :)

Na poličce 0 parfémů 0 miniatur 0 odstřiků 0 vzorků V tužebníku 102 parfémů
 
m.mart
Nevyléčitelná závislačka 1601 příspěvků 07.03.09 15:07

Zpětně to už asi nezměním :cry:

Na poličce 12 parfémů 1 miniatura 0 odstřiků 76 vzorků V tužebníku 5 parfémů
 
Kerze
sv. Parfema z Kecálburgu 14258 příspěvků 07.03.09 17:57

m.marte - je to super! A jako vystudovaný analytik říkám: "Piš to do jednoho vlákna, jinak v tom bude bordel. Kde to má pak člověk hledat ?!
Moc se mi líbí, jaké máš s vůněmi asociace. :) Kleopatra možná byla, jako potomek Ptolemaia, tj. helénského původu, blondýna… :wink:

Sice se tady často diskutuje, že se to nemá, ale klidně piš dále, jak si představuješ nositelky jednotlivých parfémů… :wink: A napiš mi do SZ adresu - pošlu Ti vzorky svých oblíbenců… :wink:

Na poličce 26 parfémů 26 miniatur 41 odstřiků 134 vzorků V tužebníku 8 parfémů
 
m.mart
Nevyléčitelná závislačka 1601 příspěvků 07.03.09 17:59

Novinky z pátrání v dámských vodách budu tedy dávat do jednoho vlákna, a co ty starší pánské? Nešlo by to nějak sdružit?

Na poličce 12 parfémů 1 miniatura 0 odstřiků 76 vzorků V tužebníku 5 parfémů
 
Kerze
sv. Parfema z Kecálburgu 14258 příspěvků 07.03.09 18:05

Nech to jak to je - když tak Ti to Ada srovná… :wink:

Na poličce 26 parfémů 26 miniatur 41 odstřiků 134 vzorků V tužebníku 8 parfémů
 
klubko
sv. Parfema z Kecálburgu 7108 příspěvků 07.03.09 20:54

Bezva recenze. Ach jo, proč můj muž na všechny vůně reaguje citoslovci, v lepším případě jednoslovně a navíc většinou negativně? :?

Na poličce 7 parfémů 3 miniatury 4 odstřiky 59 vzorků V tužebníku 4 parfémy
 
Kerze
sv. Parfema z Kecálburgu 14258 příspěvků 07.03.09 20:56
klubko píše:
Bezva recenze. Ach jo, proč můj muž na všechny vůně reaguje citoslovci, v lepším případě jednoslovně a navíc většinou negativně? :?
:lol: :lol: :lol: …u mého muže je toto ta lepší varianta… :?
Na poličce 26 parfémů 26 miniatur 41 odstřiků 134 vzorků V tužebníku 8 parfémů
 
m.mart
Nevyléčitelná závislačka 1601 příspěvků 07.03.09 20:56

nerouhej se a važ si toho, co máš doma (mám plno jiných protivných vlastností, které zálibu ve vůních hravě vyváží, ne-li přebijí)

Na poličce 12 parfémů 1 miniatura 0 odstřiků 76 vzorků V tužebníku 5 parfémů
 
Kerze
sv. Parfema z Kecálburgu 14258 příspěvků 07.03.09 20:58
m.mart píše:
nerouhej se a važ si toho, co máš doma (mám plno jiných protivných vlastností, které zálibu ve vůních hravě vyváží, ne-li přebijí)

Tak se pochlub, které to jsou… :wink:

Na poličce 26 parfémů 26 miniatur 41 odstřiků 134 vzorků V tužebníku 8 parfémů
 
klubko
sv. Parfema z Kecálburgu 7108 příspěvků 07.03.09 21:04
Kerze píše:
klubko píše:
Bezva recenze. Ach jo, proč můj muž na všechny vůně reaguje citoslovci, v lepším případě jednoslovně a navíc většinou negativně? :?
:lol: :lol: :lol: …u mého muže je toto ta lepší varianta… :?

A která je ta horší? :lol: :lol: :lol:

Na poličce 7 parfémů 3 miniatury 4 odstřiky 59 vzorků V tužebníku 4 parfémy
 
m.mart
Nevyléčitelná závislačka 1601 příspěvků 07.03.09 21:04

jak by se ti líbilo, že oblečení je musí být seřazeno podle barev, délky rukávu, ročního období apod.

z lednice vyhazuje vše, co otevřené déle než den

košile se musí žehlit předepsaným (babiččiným) způsobem

MÁM POKRAČOVAT?! :lol:

Na poličce 12 parfémů 1 miniatura 0 odstřiků 76 vzorků V tužebníku 5 parfémů
 
Kerze
sv. Parfema z Kecálburgu 14258 příspěvků 07.03.09 21:07

To nejsou špatné vlastnosti, možná trochu „Monkovské“… Já chci ty fakt špatné… :wink:

Na poličce 26 parfémů 26 miniatur 41 odstřiků 134 vzorků V tužebníku 8 parfémů
Stránka:  1 2 3 4 5 6 Další »
 Váš příspěvek
Zažádat o členství ve skupině

Nový článek:

Tři hlavní chyby, kterými zvýrazníte kruhy pod očima

 

Maskujete je korektorem, ale kruhy pod očima jsou nakonec vidět ještě víc? Nejspíš děláte jednu z těchto chyb.

Celý článek »
Přidat nové téma

Nové diskuse

Návštěvy uživatelů

Moderátor skupiny

Členové skupiny

Nové příspěvky

TOPlist