Zábava, sběratelství a nebo závislost

Nezáleží, na čem je člověk závislej. Alkohol, parfémy, lékořicové tyčinky, nakupování nebo hraní karet.....závis­lostí se záliba stává ve chvíli, kdy nejseš schopná si tu radost odepřít, přestože ti působí finanční/zdra­votní/sociální/kde­jaký jiný problémy a ty si sice říkáš, že to už dělat nebudeš, ale ta nutkavá potřeba je silnější než zdravej rozum.

Takže objektivně podle počtu parfémů či času nad nimi stráveného to poznat nejde 

Máš pravdu.A když zjistíš,že tuhle radost nejsi schopná si odepřít,tedy jde o tu závislost,co s tím ? Je to v pořádku ?

Domnívám se, že v tomto případě se jedno neomylně prolíná do druhého – zábava, sběratelství, záliba a v neposlední řadě vlastně i ta závislost… Parfémy jsou vlastně užitkové zboží (alespoň pro většinu z nás), které zároveň potěší, nedokážeme si bez něj představit den, zdobí poličku a máme z něj radost. Tudíž jsem přesvědčená, že se zde nedá jasně specifikovat, o který druh vlastně jde. Z mého pohledu – výběr nového parfému (zábava a před jeho obdržením adrenalin), záliba (prostě mě vše okolo vůní baví), používání parfému (závislost), uchovávání flakónku (sběratelství – tady trošku pokulhávám, schovávám pouze pro mne zajímavé flakónky). Nikomu nevnucuji svůj názor, ale takhle to mám já. 

hm, ale zase všechno (téměř, nezacházela bych do extrému), co člověku udělá radost, je dobrý, zná-li člověk míru…

andry: s tím s tebou souhlasím, člověk by přece jen měl mít tu „záklopku“… Nehroutím parfém jeden za druhým, nejsem sběratelka, asi se řadím mezi uživatelky, pro které je potěšením se navonět, potěšením zkoušet nové vůně, potěšením z pěkného flakónku, potěšením z pochvaly okolí, potěšením… potěšením…  

Dokud máš co jíst, tak je to asi v pořádku. Ve chvíli, kdy se začneš rozhodovat mezi zaplacením dětského kroužku (novým kabátem, povinným ručením, účty za plyn,…) nebo dalším parfémem, tak už to asi v pořádku není. 

drobecek: zapomněla jsem dodat – pokud na to tedy máš… samozřejmě… Sama za sebe můžu zcela zodpovědně říct, že dám přednost důležitějším platbám před koupí parfému… A z toho asi vyplývá, že nejsem „závislák“, protože ten by si zvolil jako prioritu svoji „úchylku“…  

Asi začínám být uchylná Tak si říkám ,je čas brzdit a zajimalo mne,jestli je tu víc takových a jak se s tím poprali.Začínám tomu dávat víc,než bych měla a uvědomuji si to a říkám si, uvedomovat si je fajn ,ale chce s tím něco dělat. Tedy vzpamatovat se .

jsem slyšela, že uvedomění si svýho problému je začátek jeho řešení… ale nemáš nijak dramaticky rozsáhlou ani finančně náročnou poličku, buď v klidu 

Plíčku, já myslím, ze tu takhle „brzdí“ každý druhý, a to v jednom kuse. 

Přesně tak, vždy si říkám, že „tenhle už je na dlouhou dobu poslední“, a nato přijde další výhodná nabídka a je to v háji Je mi trochu stydno před rodinou, která to vidí, ale zas na druhou stranu – nikdo kvůli tomu nestrádá. Minule jsem ukazovala fotku Slimkovy sbírky Chanelů, aby viděli, že jsou na tom lidi i hůř  

andry píše:
jsem slyšela, že uvedomění si svýho problému je začátek jeho řešení… ale nemáš nijak dramaticky rozsáhlou ani finančně náročnou poličku, buď v klidu

Každá musí sama za sebe vědět, jestli dělá dobře nebo ne… I co se finančních možností týče – buď na to mám, tudíž si parfém koupím, nebo nemám – tím pádem zůstávám u současných a nikterak nerozšiřuji svoji poličku. Přece jen jsou důležitější věci než parfémy s ohledem na finanční možnosti té které z nás… Bez ohledu na to, zda-li je to vášeň-záliba-závislost… Já osobně – pokud bude má finanční situace svízelná, raději ustoupím od parfému a zaplatím složenku nebo koupím nové boty pro jakéhokoliv člena rodiny… 

Zábava určite nie, závislá nie som, ani zberateľka. Jenoducho si robím radosť, keď sa tá radosť dá kúpiť. Ešte radšej by som si robila radosť trebars kúpou originálov obrazov, ale na to nikdá mať nebudem. Kamoška si napr. robí radosť kvalitným porcelánom.