HLAVA: davana, černý a červený pepř, koriandr
SRDCE: turecká růže, kadidlo, vonokvětka
ZÁKLAD: myrha, opopanax, papyrus, dřevo wenge
Ohodnoťte parfém
(přidáte tak vůni do Zkušebníku)
nebo přidejte podrobnou recenzi »
Kombinace koriandru a růže mi vždycky evokuje vzpomínku na krásnou a
jedinečnou Rose Poivrée. Paestum je ale úplně něco jinýho. Prvotní zásah
pepře, koriandru a růže je pro mě fakticky nesnesitelnej, i když netrvá
až tak dlouho (kolem půlhodinky), mám co dělat, abych přečkala než se
bouře přežene. Pak se objevuje něco jako lakované dřevo s umírněným
kadidlem a vysušenou čajovou růží. Nedá mi to a myšlenkově se furt
vracím k Japon Noir (burgundská barva a černé hořkosladké dřevo). Je
hrozně těžká! Já to o vůních nikdy neříkám, znám parfémový pecky,
siláky, divoženky, ale tahle je doopravdy těžká až mi to svírá
vnitřnosti (varuju, bez zvláštní nálady poctivej bolehlav!)
Základ je jemnej a jako by k Paestum Rose ani nepatřil
(Coromandel-friendly)pryskyřice, kadidlo a dřevo v koncentraci EDT.
A přece…
Tohle je vůně pro tragickou hrdinku.
Růže.
Ohromná. Taková ta se stonkem silným jako prst a s okvětními plátky jak
sametové podušky – hebké, měkce tuhé…
Karmínově tmavorudá s černofialovými odlesky. Vonící hustě, sytě,
temně, chrámově, tlumená ohraničená šťavnatost, svým způsobem
i medovost, jakási chladná rezervovaná horkost pod povrchem…
Nejlépe – v kostele, v tom šeru, vlhkém chladu a tichu čerstvě
ustřižená
(…protože by jste ji neutrhnuli, jak má houževnatý stonek…)
veliká květina položená na oltáři, nebo možná celá kytice a
pak se nad ní vznáší opojný, těžce malátný růžový odér…
Nejde do prostoru = nezahltí celý nebo téměř celý svatostánek třeba jako
lilie, ale když se k růžím přiblížíte, skoro překvapeni nasajete
intenzivní a krásnou vůni… …smíšenou s kadidlem, zvlhlými
dřevěnými lavicemi, pachem ohlazených kamenů dlažby pod nohama a
s u země mokrými zdmi…
To jsou jen jakési mikrostopy zakomponované ve vůni tak, jako by jste
čichali k růžím ve zšeřelém kostele…
Je to těžká vůně. Ve smyslu – zvládnout ji nosit…
Jakoby svou tíhou člověka nutila k pokoře, k tomu, aby ohnul hřbet…,
sklonil se…
Pokud to zvládne..?.. …je neporazitelný…
Tečka.
Nevydržela jsem to. Když jsem šla z města, stavila jsem se u Rochera a otestovala i zbývající Un Matin Au Jardin, tedy šeříkovou a citrusovou. celý článek »
