Portrait of a Lady (Frederic Malle)

Jestliže je Drole de Rose mezi růžovými vůněmi takovou tou romantickou princeznou, pak Portrait of a Lady je mezi nimi jednoznačně femme fatale… Teplá, svůdná, dráždivá, má opravdu mnoho poloh. Na mě naštěstí ne tu pánskou… Působí naopak velmi žensky, temně žensky. Takto nějak jsem si představovala Rose Barbare, kadidlo, skořice a pačuli mi k růži sedí mnohem víc, než čerstvá hlína. Je to takové rebelské zpracování růže, vyzněním (ale opravdu jen vyzněním, ne složením) mi připomíná Coromandel. Jestliže je Coromandel rebel vymykající se chanelovské klasice, Portrait of a Lady je rebelka mezi vůněmi s růží, které pro mě mají jednu značnou nevýhodu – po chvíli začnou nudit. To tady opravdu nehrozí. 

Wow… …brutální nástup!
Surové pačuli, skořice, kadidlo – totálně nesladké, ale maximálně hladké provedení všech tří. A jestli i teď hned růže – tak rozdrcená, vyždímaná,rozdupaná na padrť a jen pachuť syrového zelena a neurčitá barva poničených květů…
Po přečtení názvu vůně a okamžitém přivonění si ke kůži se
rozlétnou dveře, průvan nadzvedne vlasy, vhrknou slzy do očí a rozšíří se vám zornice překvapením!… …nová žákyně na prahu třídy…:
nedbale spletený silný cop černých vlasů, tmavou tužkou neuměle obkroužené už tak uhlově černé řasy, olupující se velmi tmavý lak na drobných prstících…,
máte dojem, že černorudé kanady při neopatrném pohybu slečny musí útlé nožky zlomit… …lehké přežvykování a bojovně nepatrně zdvižená brada, opovržlivý pohled těkající z místa na místo…
Hladké nahořklo pomalu začíná strhávat nasládlý santal a ne ná pa dně za ním vykukuje…
růže…
Začátek – to je velké, výrazné, téměř hřmotné a nepřehlédnutelné antrée, a říkáte si,
co s tím?!,
je to vůbec k použití?!…
První a rychlé soudy bývají někdy mylné…
Ano, oproti začátku je vůně po usazení skoro trapně slabá.
Ale to je právě ten omyl.
Růže je tlumeně intenzivní. Při každém vašem pohybu,
jakmile se jen hnete o píď, ucítíte závan nachové, z nejjemnějšího a nejhustšího sametu utkané růže. Je jako váš stín…, pořád za vámi…
Delikátní medovost zkrocená a uzemněná díky pačuli, decentní ovocný nádech – jen takový, aby růže nepůsobila fádně, prostě špetka malin a rybízu, které těžko identifikujete, ale musí tam být, jsou tam…
Santal drží na uzdě/ koncentruje vůni, aby to nebyla růžová vodička na dětský obličejík a
kadidlo s živočišnými tóny z ní dělá
femme fatalle…
Slečna v černém zpátky ze školy doma – zkopne těžké obutí, s úlevou nechá z drobných ramínek sklouznout těžkou stříbrně ocvočkovanou koženou bundu,
setře líčidla, zachumlá se do plyšového župánku a s horkým čajem se schoulí na pohovku…
Asi takhle má vonět růže pro ženu a na ženě…
(a barva jejího pokojíčku? – jemné pastely červené a růžové…)

Aneb:
Jaký tedy může být obraz ženy? …servaný z kůže
s nitrem až na dřeň obnaženým…:

nestydatý, drzý,
duše nahá…

křehký a hluboký
temný a divoký
průsvitný jak tvář chladného vraha

potoky slz a dojetí
ohromná síla z vášnivých obětí

éteričnost ostnatým drátem utažená …do nekonečna dá se popisovat žena.