Privé La Femme Bleue (Giorgio Armani)

Armani Privé La Femme Bleue jsem zkoušela celkem s obavami, že ji budu muset mít a co pak budu dělat. Začátek, to je kosatec, který mírně koketuje s mrkví, do Hirisu má nicméně daleko na hony. Postupně ale místo mrkvového akordu kosatce vylézá spíš dřevitý akord, s čokoládou velmi zajímavá kombinace. Hodně originální je snoubení čokolády a kadidla. Oboje tam je, ale kadidlo nedovolí čokoládě přetáhnout žezlo na svou stranu a udělat z La Femme gurmánskou vůni a čokoláda zase výrazně krotí chlad kadidla. Výsledný dojem je zajímavý a elegantní, ale přiznám se, že ne až tak zajímavý, aby mě hnal k tomu, shánět tuto lahůdku za každou cenu.

Na první dobrou. Žádné ladění nástrojů, čekání na usazení, ohlazení, rozležení … Kosatec stokrát jinak, tentokrát v kombinaci s gurmánskou sladkostí a pochmurnou temnotou kadidla. Kupodivu, žádná čokoládová gurmánština. Různé zdroje čokoládu uvádějí, ale pro mě je schovaná asi až příliš rafinovaně. Místo toho sofistikované tóny, od studených květinových po dřevité a sladce orientální v základu. A to sladké, co měla být čokoláda a není, to jsou přece … ty turecké Loukhoum – barevné sladké kostičky s chutí růžové vody a vanilky a citrusů …)!
La Femme Bleue je sen milovníka kosatce (vlastně, spíš noční můra, vzhledem k ceně a dostupnosti). s citrusy a hrstí fialkových lístků. A jak ten kosatec postupně tmavne, a přitom netěžkne, tak to celé krásně perlí, řetízkuje a nealdehydově bublinkatí. A já chci zastavit čas! Když se pak přidá kadidlo a vanilka, vybaví se mi vroucnost Iris Ganache. Bez bílé čokolády. V tmavěmodrém sametu. U La Femme Bleue není o kvalitě použitých surovin nejmenších pochyb. Haute parfumerie i Prét-à-Porter v jednom. Ještě že po rozvonění je vůně normálnější . „Jenom“ hezká. Jinak by se to snad nedalo přežít…

La Femme Bleue začíná vůní kosatce s tlumeně mrkvovým přirozeně nasládlým tónem,
který ale vůbec není nepříjemný.
Naopak – vůni kosatce jakoby optimálně zabarvuje, dolaďuje.
Pak – ono decentní mrkvovo – ustoupí samotnému kosatci.
Kosatci sladce nesladkému, hebce a měkce teple drhnoucímu.
Přidává se čokoláda.
Nejdříve tmavá, lesklá, bez cukru ale ne hořká.
Kadidlo jako takové nevnímám..?.
…snad ale díky němu se čokoláda prohřívá, i ona, jako kosatec, měkne, sládne a současně i světlá – jakoby z té kaštanové hnědé vymícháváte čokoládu krémově bílou i s její typickou vůní – s vůní bílé čokolády.
…a díky kadidlu asi ještě také na mě vůně působí
tmavě –
prostě jako ten flakon, jako tmavomodrá barva flakonu.
Po usazení, zklidnění – asi hodina –
La Femme Bleue téměř horce pálí z kůže…
Teplá až horká vůně bílé čokolády s uvězněnými kosatcovými květy dýchajícími lidským teplem…
…svým způsobem i křehká…
Opravdu krásná kosatcovočoko­ládová vůně.

A jinak:

Barva flakonu – to je téměř mystická modř.!.
Je to barva noční oblohy mezi druhou a třetí hodinou ranní.

Žádné neony, domy spí…
Tehdy je největší možné ticho z celého dne…

…totální klid.
V tu dobu, když jste někde venku a máte ten luxus, že si můžete přemýšlet o čem chcete, je to stejné, jako sedět na vrcholku hory a shlížet pod sebe do údolí… …všechno je tak nicotné…
Snadné, směšné, nepodstatné a současně úchvatné…
Těch pocitů je..!.
Konec snění.
Vůně je nádherná.
Je to žena pod noční oblohou…

…drsný ale něžný kosatec postupně zahalovaný do mohérově čokoládového plédu.
Snad jen občasné zajiskření konce cigarety dává tušit, že někdo stojí venku, že někdo přemýšlí, skládá si myšlenky jak na šňůrku korálky…

…ty jsi –
ty jsi neuvěřitelný.!
Proč nepotkala jsem tě jinde, dřív a
jinak.?.,
proč je to takhle a ne
tak,
jak si sním a teď
je to téměř na dosah,
jen malý detail – čas protnutí našich hvězd oběžných drah
je špatný,
záruční lhůta dávno prošlá…,
můžu jen krást to nadpozemský
a něco prostě
není vratný
a snad někdy,
možná
i já budu něčí poklad ženský......

Vůně tmavomodrého kosatce. Lehce temná ale s křídly snění…
Jak kobaltová sametová stuha opatrně objímající téměř černou čokoládu… …nesladce sladká…
Po více jak hodině zesládne a je to kosatec utopený v bílé husté čokoládě.