Elixir Charnel Chypre Fatal (Guerlain)

Po vůni Memoir od Amouage mohu Chypre Fatal s klidným svědomí zařadit do škatulky – „chypré, co snesu“. A kdyby pouze „snesu“, dokonce se mi líbí!
Tato vonná kompozice na mě působí, jako by byla stvořena s neuvěřitelnou lehkostí v téměř až tanečním rytmu. Je jemná a lehká jako saténová košilka a snad i ten lesk podobný odleskům saténu je možné si v podvědomí představit. Ano, Chypre Fatal se „leskne“.
Po nanesení se v prvotních tónech rozlilo po mé pokožce šťavnatě broskvové aroma. Nezaměnitelné, snadno uchopitelné smysly, ovšem v Chypre Fatal zakomponované s luxusní decentností. Takže žádná hustá šťáva prýštící z přezrálé broskve, která by mě stikla v lepkavém objetí. Pouze neskutečně příjemné nuance aroma zralých broskví, evokujících, pro ten okamžik, v mé mysli temně oranžovou barvu. Trochu mě mrzí, že tento broskový optimismus netrvá déle …
… postupně se vytrácí a vůně se ještě více dostává do roviny pastelových odstínů. Nyní však je oranžová vystřídána jemňoučkou lila, což mi příliš nekoresponduje s růží, kterou lze při troše soustředění vnímat. Pachatelem bude asi slušná porce vanilky, hutné, ale pro můj nos prachové a suché vanilky, jež se z těžkých oblak sladkosti sype na záhon rozvitých růží.
A co nás čeká nakonec? Malinko hříšnosti naroubované do květu nevinnosti? Asi něco na ten způsob, díky pačuli. Chypre Fatal se tváří jako hebká fialková mazlivka, ale pod maskou cudnosti vystrkuje růžky roztoužená kočka. Líně se protáhne na barové stoličce a přestože sedí sama, v její fantazii se odehrává scénář, jehož autorem je živočišná touha … občas usrkne ze své sklenky, opět se sotva znatelně protáhne v zádech a z každého téměř nepostřehnutelného záchvěvu jejího těla vyzařuje jediné … sensualidad.

Chypre Fatal je krásná, luxusní, trošku hříšná vůně v jejímž srdci se skrývá zranitelnost ženské duše. Svou decentní suchou sladkostí splývá s mojí pokožkou, doslova k ní přilne a drží … velmi velmi dlouho.