1925
HLAVA: citron, bergamot
SRDCE: jasmín, májová růže
ZÁKLAD: kosatec, kadidlo, opopanax, tonka, vanilka
Konečně, po dlouhé, předlouhé době jsem se dostala k řádné recenzi této orientální klasiky od Guerlainu Kdysi dávno, když jsem podnikla první nesmělou výpravu do parfumerie, jsem k vyzkoušení vyhledávala vůně, jejichž názvy mi byly povědomé. Už nevím, kde jsem k nim přišla, ale první dva, které jsem chtěla vyzkoušet, byly oba od Guerlainu: Samsara a Shalimar.
Možná jsem je zahlédla v nějaké knížce nebo v časopisu, a zapamatovala jsem si je, protože mají taková tajemná orientální jména (Shalimar nebo také Shalamar je velká zahrada v Lahore, dnešním Pákistánu; má tři terasy, zdobí ji několik stovek fontán a pět vodopádů, a roste tu spousta voňavých i nevoňavých květin a stromů). Ani jedna mě tehdy moc nenadchla, neměla jsem ještě tak otrkaný a zmlsaný nos, a veškeré orienty jsem automaticky odkládala do škatulky ‚na mě moc těžké‘.
Shalimar vznikl kolem roku 1921 a byl oficiálně představen v roce 1925 na Mezinárodní výstavě dekorativního umění v Paříži. Nebyl to jediný parfém, který tam byl tehdy k vidění, pořadatelé výstavy zařadili parfémy mezi nejdůležitější luxusní produkty. Teď už to nebyly prostě jen tak nějaké voňavky a kolínské, dostaly právoplatný status šperku, jemuž patří čestné místo v garderóbě moderní ženy. Jeho vznik inspirovalo setkání Jacquese a Raymonda Guerlaina s maharádžou, který jim vyprávěl příběh o zahradě Shalimar a vzniku Tadž Mahalu.
V příběhu samozřejmě hraje hlavní roli velká láska mocného muže a krásné ženy (a následně velký žal, který dal vzniknout Tadž Mahalu), a Jacques Guerlain pojal svůj nový parfém jako vůni, kterou by onen zamilovaný panovník mohl věnovat své milé. Samotný vznik parfému byl ale naopak zcela nepoetický. Jednoho dne Guerlainovi přinesli čerstvý vynález, novou syntetickou vanilku – ethylvanilin, který dnes známe jako hojně používané potravinářské aroma. Jacques chvíli přemýšlel, co s ním, potom popadl flakon Jicky a šup tam s vanilkou. Samotný vanilkový extrakt nemá tak intenzivní, krémovou, vanilkovou vůni, a protože Jacques Guerlain vanilku v parfémech miloval, zamiloval se i do ethylvanilinu.
Shalimar potom vytvořil jako kombinaci vanilkového ráje a tónů známých z Jicky. Dalo trochu práce, než ho vybalancoval přesně podle svých představ, ale výsledek je ohromující a ženy ho milují a kupují dodnes; líbí se milovnicím svěžejších parfémů, jejichž nos si z něj vybere bergamotovou hlavu, i vanilkovým maniačkám, na něž v základu čeká notná porce smyslné vanilky nakombinovaná s originálními orientálními tóny.
Po představení v Paříži se Shalimar nestal ve Francii hned slavným, jako první si ho oblíbily Američanky. Raymond Guerlain, který navrhl flakon Shalimaru (známá půlkruhová lahvička s modrým uzávěrem), za něj dostal na výstavě první cenu a byl vyslán lodí do New Yorku, aby tam parfém představil. Raymond s sebou vzal svou půvabnou manželku, která se celou cestu pilně voněla Shalimarem a kam se hnula, tam se za ní po palubě táhl štrůdl okouzlených ctitelů. Vznikla i písnička Shalimar a parfém se ve Státech okamžitě stal senzací.
To by byl stručný úvod a teď si povíme, jak Shalimar voní. Testovala jsem verzi EdT, která má ovšem, jak je u kvalitních orientálních parfémů hezkým zvykem, intenzivní vůni a perfektní výdrž. Jediný střik na ruce se mnou byl skoro celý den a bez problémů přežil i důkladné drhnutí ve sprše. K mání je eau de parfum a čistý parfém, v běžných parfumeriích však narazíte takřka výhradně na eau de toilette.
Hlavní složkou Shalimaru je skutečně vanilka, je velmi vanilkový a jestliže vanilku nesnášíte, nebude to pro vás ten pravý; doporučuji nicméně aspoň zkusit, je to velmi pěkná vanilka. Kamenem úrazu pro necvičené nosy bude především její kombinace s nepřehlédnutelným kouřovým tónem kadidla a opoponaxu. Výsledek je trochu zvláštní, na první počich se může zdát neharmonický a štiplavý.
Poslední (pro někoho první) výraznou složkou Shalimaru je bergamot, nahořklá citrusová vůně, která svým svěžím charakterem vyvažuje těžký základ. Hořký bergamot, intenzivní vanilka a kadidlová spálenina, vypadá to hrůzostrašně, viďte Jestli jste na své parfémové pouti zatím ve fázi svěženek, máte doma na poličce Bright Crystal, Envy Me a pro slavnostnější příležitosti Be Delicious, doporučuji k Shalimaru přistupovat obezřetně. Pro milovnice orientálních parfémů s vanilkou je zkouška Shalimaru samozřejmě naprostá nutnost.
Vůně je nejvhodnější na večer, neudělá ostudu ani na banketu u britské královny; snese samet, zlato, diamanty, můžete si obléct šaty a šperky v hodnotě rodinného domu a Shalimar si vedle nich bude spokojeně hovět. Ale jestli drahou róbu nemáte, nevadí – oblečte se prostě žensky, sexy, ale vkusně, a Shalimar váš vzhled s radostí doladí. Pokud ho opravdu zbožňujete, sedí vám a máte dostatečné sebevědomí, noste ho i přes den (aplikovat s rozumem!), musíte se v něm ovšem cítit dobře – když se navoníte s pocitem, že je to moc odvážné, všichni to na vás poznají a efekt bude ten tam.
Sladká vůně
Teplá vůně
Superdržák
Superdržák
Silná vůně
Konečně jsem si na sebe a Shalimar udělala čas a dopřála si pořádnou
koupel v jeho hlubinách. Při prvním vnoření mi společnost dělala pouze
intenzivní vůně kadidla. V duchu jsem si říkala – vydrž, vždyť
jediným, co se rozvine, nemůže být jenom bolest hlavy, ale i jednotlivé
složky vůně. A taky ano – za trpělivost jsem byla odměněna slabým
závanem citrusů s kadidlem, které se za chvíli znovu ujalo vlády. Pak
vanilka pod kuratelou
kadidla a nakonec stopička jasmínu a opět ruku v ruce s kadidlem.
Pro milovnice kadidla bude jeho neodbytná přítomnost něco jako věrný Robinsonův Pátek, ale pro mě a podobně postižené, které v kostelech hledají spíše atmosféru chladného příšeří a šeptaných tajemství, spíš všudypřítomným a temným jungovským stínem…
Po citrusově-kadidlovém začátku se mi Shalimar poprvé rozvoněl jako
plastelína. Trochu mi připomínal i měsíčkovou indulonu ![]()
Dala jsem mu druhou šanci a to už dopadlo lépe – voní jako šampaňské,
nebo spíše Cinzano. Cítím zde i nahořklou vůni citronové kůry
s nepříliš sladkou vanilkou. Trochu jako linecké cukroví posypané
vanilkovým cukrem. Voní zvláštně, nevšedně a luxusně. Pro někoho ale
může vonět příliš starodávně.
Shalimar si dokážu představit i jako letní vůni, asi díky té spoustě
citrusů a díky určité nahořklosti.
Shalimar je snad spolu s Chanelom No. 5 najväčšia legenda dejín
parfumárstva a jedna z najslávnejších vôní sveta. A ako to u slávnych
(nielen) vôní chodí, je milovaný i nenávidený a v nosoch i mysliach
ľudí sú s ním spojené najrozličnejšie asociácie. Pre niektoré jeho
milovníčky (a ich partnerov) je Shalimar tá najviac sexy vôňa, iná skupina
žien by ho označila za zatuchnutý smrad. A zas v iných kruhoch, ako som sa
dočítala, je Shalimar identifikovaný ako parfum, ktorý nosia „ladies who
lunch“, znudené manželky bohatých mužov, ktoré nemajú celý deň čo
robiť a stretávajú sa na obedoch v najfajnovejších reštauráciách
Manhattanu. Žiadnu vôňu nemožno opísať celkom objektívne a u takejto
legendy je táto uloha ešte ťažšia. Takže i môj komentár k Shalimaru je
zafarbený subjektivitou.
Shalimar je založený na kombinácii citrusu, vanilky a akordu Guerlinade,
ktorý sa v rôznych modifikáciách objavuje v mnohých vôňach Guerlainu
z toho obdobia. (Shalimar vytvoril legendárny parfumár Jacques Guerlain
v roku 1925.) Citrus a vanilka sa nezdá byť novátorská kombinácia –
v rukách Jacquesa Guerlaina je však originálna a provokatívna. Citrus
v tomto prípade je bergamotka, ktorej horkastú, trpkastú vôňu poznajú
všetci milovníci čaju Earl Grey. Sprevádza ju tón citrónu, evokujúci viac
aromatické oleje citrónovej kôry než šťavnatú vôňu citrónovej šťavy.
Vanilka v Shalimare nijak neevokuje vanilkový puding, takmer vôbec nie je
sladká a má dymový nádych – nie je to vanilka z gourmandských vôní.
Ďalšie prítomné zložky sú kvetinové tóny, akord Guerlinade a
pravdepodobne aj tón kadidla. Guerlinade je kombinácia vanilky, tonkových
semien, ambry, pižma, benzoínu, irisu a pravdepodobne ďalších zložiek,
ktoré nám Guerlain neprezradí. Tento akord dodáva mnohým guerlainovkám
z predvojnového obdobia v rôznej miere púdrovo-vanilkový orientálny
nádych. Kvetinové srdce Shalimaru tvorí jazmín (bohužiaľ, už dávno to
nie je jazmín z Grasse), iris a ruža stolistá.
Citrusové tóny majú v Shalimare vynikajúcu výdrž – nestrácajú
intenzitu počas celého trvania hlavy a srdca vône. Počas týchto fázy je
duet bergamotky a vanilky je sprevádzaný orchestrom Guerlinade, hlavne irisu a
pižma, takisto jazmínu. Jacques Guerlain je vynikajúci dirigent: sprievodné
tóny poskytujú hlavným hrdinom tejto opery skvele zladený, hladký podklad a
udávajú náladu vône. Tá, ako naznačujú tienisté, len slabo osvetlené
kulisy farby polnočnej modrej so zlatými ornamentmi, je tajomná, temná,
plná prísľubov – nie je však ťaživá ani zlovestná. Shalimar nie je
ľahká vôňa, nie je však ani tak ťažká, aby niekoho dusila. Aplikovaná
citlivou rukou táto vôňa znesie i teplejšie počasie (samozrejme, treba tu
brať do úvahy aj vplyv individuálnej kožnej chémie), obzvlášť nádherná
je za teplej letnej noci.
V koncovke vône je výraznejšie cítiť orientálny charakter Shalimaru a
ťažšie tóny, popri vanilke sa do popredia dostáva pižmo, ktorému nechýba
živočíšny nádych a ktoré nehanebne šepká nositeľke a jej spoločníkovi
rôzne návrhy na to, čo by sa za nádhernej letnej noci dalo podniknúť.
Moja obľúbená koncentrácia u tejto vône je eau de parfum. Môj opis sa do
značnej miery vzťahuje na všetky koncentrácie, koncentrácii eau de toilette
i eau de cologne však chýba vyváženosť a trvácnosť citrusových tónov.
Jediný raz som skúsila aj extrait de parfum, bol este hebkejší a jemnejšie
zladený, ale zdal sa mi príliš pižmový a niečo neurčité mi na ňom
vadilo. Všetky koncentrácie sú však hodné vyskúšania, kto vie, ktorá
sadne práve vám?
vyslovujete-li název tohoto parfému dostatečně pomalu, jakoby jste
pronášely kouzelné zaříkávadlo…
S H A L I M A R … …citron s bergamotem – rychlovka
…klapot jehlových podpatků na dlažbě a občasný tlumený smích
náhle vystřídá zvuk startujícího motoru, prudce odletující štěrk a
téměř bláznivý odpich vozidla…
Vzduchem prolétl teplý pach spálené gumy.
Malátní, opití nejen alkoholem…, zabořeni do kožených sedaček necháte
se unášet autem k domovu, do říše snů..?.. – to ani není důležité,
jste spolu…
Schouleni, přituleni k sobě vnímáte teplo toho druhého, vůni dechu,
zrychlený tlukot srdce…
Parfém po opravdu pár vteřinovém velmi jasném úvodu citronu s bergamotem
na chvilku zhoupnul žaludkem odérem pálené gumy a vnitřku auta včetně
kožených sedaček.
Ale stojí za to přetrpět relativně zastrašující úvod, protože pak vás
zahalí, obejme hebce plyšová vůně jako kašmírový svetřík, jako
nejjemnější kožíšek… …to se hustá nepřeslazená, jen jakoby
pocukrovaná vanilka zkamarádila s růží, jasmínem…
No, zkamarádila… – ona(vanilka) se neptala – jednoduše si ty dva vzala
k sobě, zajala je, skoro udusila…
Nechala jim jenom tolik prostoru, aby mohly dýchat, zůstaly při životě a
a sloužily jí… …doplňovaly ji, dodávaly krásu, šmrnc, zajímavost,
přitažlivost, lehce dráždily… Čistý parfém Shalimar je orientální
skvost.
Všeho má akorát.
Exotiky, intenzity, tajemnosti, hloubky, hebkosti, smyslnosti, úrovně,
ženskosti.
I když ve složení není psáno pižmo, po určité době, kdy se vůně
usadí, pořádně se na kůži prohřeje, vanilka jakoby zhoustne do sotva
utáhnutelné konzistence,
tak díky zbytkovému kadidlu, které je nyní krotké jak beránek
(pryč je jeho počáteční nepříjemná agresivita)
a jasmínu vám přes to orientální opojno z pokožky skrytě, nenápadně,
líně, jak protahující se kočka, ale jasně sálá živočišno…
Smyslnost.
Obávám se, že jsem překročil bludný kořen a z orientu se jen tak
nevyhrabu. Díky své průvodkyni Kerze jsem se dostal až před bránu bájné
zahrady Shalimar. Jsem zvědavý, jak se má představa orientálního ráje
bude shodovat s tou guerlainovskou. Nezbývá než vstoupit…
Citrusové fanfáry se ohlásí opravdu monstrózně. Nechci se hádat, dal byl
bych však snad i ruku do ohně za to, že někde u vchodu roste i anýz.
Něco mi tady ale nehraje. Buď uvítací výbor před mým příchodem prošel
velmi důkladnou očistou, nebo došlo k chybě v matrixu a do mých představ
rajské zahrady se naboural výrobce drogistického zboží (možná mě z té
monumentálnosti jen klame nos, ale já mýdlo zkrátka cítím).
Dnes je to vůbec nějaké zvláštní. Podle všech dostupných informací by
mě měl zahalit oblak omamné vanilky, ale já pořád marně čekám. Zato
odněkud z hlubin zahrady ke mně vánek přináší kouřové závany ne
nepodobné vůni doutnajícího františku. Jak postupuji dál do nitra
zeleného království, začínám vnímat stále sílící intenzitu
květů – němých svědků romantických schůzek mogula a jeho
vyvolené – bílý jasmín, jakoby postavený do kontrastu s havraními
vlasy překrásné Arjumand, a růže, jejich okvětními lístky nechal
panovník vysypat každou cestičku. A stejně jako se jemu byly odměnou
dívčiny sladké polibky, mě se za mou trpělivost dostává odměny
v podobě sladké vanilky.
Je tu ještě jedna zvláštnost, kvůli které trochu odbočím (ale na to jste
si u mě už možná zvykli). Zkoušeli jste někdy takové to jednoduché
meditační cvičení, při němž se snažíte mezi dlaněmi „uhníst“
energetickou kuličku? Pokud ano, znáte ten zvláštní pocit, kdy nedokážete
přiblížit ruce k sobě, asi nejvíc připomíná snahu přiblížit k sobě
magnety stejnými póly. A právě podobný pocit mám ze Shalimaru. Při
každém přičichnutí mám úplně stejný, zvláštně hladivý pocit. Pocit
magického doteku. Asi to zní divně, ale lépe to popsat nedokážu.
První seznámení se touto klasickou vůní může způsobit rozčarování,
ale je to stejné jako když Evropan poznává cizí, třeba právě
orientální, kulturu. Zpočátku jen v úžasu zírá, mnohému se diví, ale
pak většinou začne objevovat, že všechny ty zvláštnosti mají své
kouzlo, kterému záhy i podlehne.
Možná má pro vás obyčejná babiččina zahrádka větší kouzlo a
orientální Shalimar vám připadá až příliš okázalý. Přesto stojí za
to se tímto skvostem projít a objevit v něm něco, čím si
vás získá.