2006
HLAVA: grapefruit, pomeranč, pazourek
SRDCE: pepř, červený pepř, pelargónie, pačuli
ZÁKLAD: cedr, vetiver, benzoin
Teple zemitá vůně se zvláštním svěžím tónem, jako by tou teplou zemí protékal zářivě čistý potůček (do kterého někdo vymačkal citron, pro pořádek). Nevoní typicky pánsky a nejspíš by ji mohla nosit i žena. Jestli jste jako malí rádi očichávali kameny a líbila se vám jejich písčitě a kovově minerální vůně, zkuste Terre d'Hermes.
Dnes jsem Terre d'Hermes podrobila ještě jedné zkoušce a můžu tudíž
stručnou recenzi trochu rozšířit. Touto dobou má už na kontě cenu FiFi za
nejlepší pánskou vůni roku 2006 a Hermes si mne ruce – takový trhák se
nepoštěstí pokaždé.
Jelikož jsem to zatím neřekla explicitně, upřesňuju to teď – Terre
d'Hermes je chypre. Poctivá a tím pádem poměrně ostrá. Jestliže se vám
takové vůně nelíbí, nebude se vám líbit ani Terre, i kdyby dostala deset
cen. Svou čistotou je srovnatelná s Miss Dior, kde také kromě chypre tónů
nic moc dalšího nenajdete.
Měla jsem tentokrát možnost Terre otestovat nejen v (relativně) pokojové
teplotě, ale i v ukrutném vedru splašeného května (tradiční letní
čtyřicítka na slunci). Mezi oběma čichovými dojmy byl samozřejmě
rozdíl. V chladnějším klimatu je lépe cítit citrusová špička a kovově
minerální tón, který jsem popsala při předchozí zkoušce, vůně je
pěkně chladná a sychravá. Ve vedru se ztrácí a Terre působí dřevitěji
a méně vlhce. Celkový dojem bych v teple popsala jako poměrně věrnou
imitaci jehličnatého lesa se zdůrazněnou zemitou složkou (čicháme les
s nosem v zemi); představte si spíš smíšený prales na černé hlíně,
plný mechu, trouchnivějících pařezů a lišejníků, ne vysušenou smrkovou
monokulturu.
Mimochodem, Terre d'Hermes výborně ladila s citrusovým deodorantem od Weledy
(obsahuje pouze citronovou šťávu a citronový vonný olej – prostě
čistý citron). Deodorant sice vydrží vonět jen chvilku, ale jelikož je
určen k polévání, můžete si Terre dolaďovat podle libosti.
Ohodnoťte parfém
(přidáte tak vůni do Zkušebníku)
nebo přidejte podrobnou recenzi »
Sladká vůně
Teplá vůně
Superdržák
Superdržák
Silná vůně
Kombinácia sýtej a hustej hermessencie Vétiver Tonka a vzdušnej,
slano-kyslej Eau des merveilles. Hermesovský rukopis je zrejmý. Terre začína
sýto, cítila som vetiver a sladkasté tóny (zrejme benzoinu). Skôr, než sa
mohol rozvoňať hlinou, kameňmi, tlejúcimi listami a zahnívajúcimi
korienkami, prekryl ho oblak horkastých citrusov a vytiahol mi nos zo zeme, kde
som ním ryla ako diviak, vysoko do vzduchu.
Vôňa kolíše medzi týmito dvoma živlami: zem-vzduch-zem, dovoľuje
prerývane dýchať ako pri plaveckom výcviku. Manžel, ktorý nosí Vétiver
Tonku, tvrdí, že je Terre banálna a pripomína mu ktorýsi Denim –
banálna sa mi nezdá, nie je však ani sofistikovaná a chýba jej minimalizmus
Eau des merveilles. Ako milovníčka Hermesov mám stále tendenciu oba vplyvy
(Vétiver Tonka aj Eau des merveilles) v Terre rozpletať, preto sa mi Terre
zdá trochu nesúrodá, nespojitá, akoby krivo zošroubovaná.
A ešte významný detail: skúšala som v koncentrácii č. p., ktorý je omnoho menej korenistý, je hladší, sladší, zaoblenejší než EDT. (EDP som neskúšala)
EdP – Pánske chypre, na začiatku poriadne drsná grepová sviežosť, len pomaly a postupne prechádza do vône zadymeného ihličnatého vlhkého lesa. Záver je príjemne citrusovo-drevitý. Výdrž vynikajúca. Pre mňa výborná a manžel rád používa.
Výborná vůně,poněkud s ostřejším nástupem.Grepy s pepřem drží jak přibité.Po určitém časovém odstupu se intenzita zklidní a můžete si vychutnávat zvláštního netypického aroma .Pro mě se stala natolik návykovou,ze už prostě není…Zájem o Terre za poslední dva roky už i takvyšrouboval cenu pěkně vysoko.Na druhou stranu musím podotknout,že má svou kvalitu.Proto se stala i středem zájmu obdivovatelů krásných vůní.Na trh se dostala i pánská parfemovaná voda,ale i o tu je zájem,který přesahuje nabídku.Nemusí být vůbec špatná.
Jedlový les za ranního oparu, postupně se objevil nasládlý kouř odlehčený vetiverem. Konec je cedrově vetiverový. Lehce tajemná vůně – typově mi připomíná zakouřený Sycomore.
Mám pravděpodobně trochu divně zapojený čich, protože miluju pánské
vůně. Na tuhle jsem si přečetla vášnivě zamilovanou recenzi někde
v hlubinách internetu a nějak mě to chytlo, takže když se na íbeju
vyskytlo balení tří různě velkých flašek + vzorek + keramický oblázek
na napuštění a hození do šuplete s prádlem, skočila jsem po něm.
Když o týden později došel balíček z Marseilles, prozkoumala jsem obsah,
shledala ho uspokojivým a prskla tu věc na sebe.
Bylo to ostré. Velmi, ale velmi ostré. Nedokázala jsem identifikovat, co
bylo tak ostré, ale po půl hodině se to rozleželo na všechny citrusové
slupky, které znám. Zelené citrony (ne limety, zelené nezralé citrony).
Nezralé pomeranče. Krvavé pomeranče ze Sicílie. Nebo co. Jako když
zabořím nehty do slupky a začnu loupat a poprská mě ta šťáva ze slupky.
Nebyla jsem schopná identifikovat tu první složku, takže jsem se koukla na
Fragranticu a pak si za trest otloukla hlavu o zeď, protože je to pepř. Taky
by tam měl být grep, ale já je nejím, takže nevím, jak jsou cítit jejich
slupky.
Asi za tři hodiny se to celé rozleželo a vystoupil dřevitý základ. Pořád
byla zřetelně přítomná ta ostrost trochy pepře i většího množství
citrusů – údajně by to mělo obsahovat muškát, ale asi je ho tam hodně
málo, nenašla jsem ho.
Trochu jsem přemýšlela, co s tou ostrostí a zkusila jsem to říznout Pětkou (od Chanelu, aby bylo jasno) – byla po ruce. Aldehydové kytičky trochu rozbily tu řezavou přímočarost, pepř zatočil s fialkovým cukrkandlem, který v No. 5 cítím a který mě irituje.
Souhrnem: Terre d'Hermés je výrazná vůně, nesnese ji asi úplně každý. Není cítit do dálky, takže oči případně potečou pouze nositeli. Dost výrazně se vyvíjí a drží jako hluché vrata, takže za pár hodin je pořád pěkně cítit dřevitý základ s nějakými těmi pomeranči.
Po lehkých vodičkách, jako jsou rocherovské květinovky, které jsem testovala posledně, dostávám pravidelně chuť na něco sytějšího. Naštěstí tu mám pro tyto účely krabičku s vzorky arabských parfémů. celý článek »
