Jungle L'Élephant (Kenzo)

Jungle L´Élephant je silná a těžká vůně, už se ani nedivím asociaci se slonem. Je to slon běžící džunglí, který smete všechno, co mu přijde do cesty. Není proti němu úniku, není obrany. Milovnice těžkých kořeněných vůní asi radostí zaplesají, mě to ale skoro porazilo. První přičichnutí ve mně vyvolalo dojem silného rumového odéru a vzpamatovávala jsem se z něj pěkně dlouho. Žádný alkohol, natož rum sice ve složení není, ale já ho tam cítím velmi zřetelně po celou dobu. Postupně se přidá koření a vůně začne připomínat bylinný likér okořeněný kardamonem, hřebíčkem, lékořicí a nepatrnou špetkou pačuli. Vůně sládne, těžkne, přidává se vanilka a teplá ambra. Květin ani ovoce jsem se ani na moment nedočkala. Bacha na aplikaci, jedna menší kapka „slona“ držela celý den. Abych jenom nekritizovala, vůně má nádherný flakón a už jen proto stojí za to ji mít doma.

Nikdy mi ve vůních, ale třeba ani ve víně, nešlo hledat a pojmenovávat konkrétní složky, asociace, chutě, vůně… Ale Slon to i u mě dokázal. Lékořicový pendrek rozemletý ve skořicovém masážním gelu proti celulitidě, vetřený do kůže tak, že to ani opakovaným drhnutím mýdlem nedostanete dolů. Pokud nejste fanatickým milovníkem lékořice a ostré, do nosu štípající, skořicové silice, tak si vůni rozhodně nezamilujete. Kdysi mi omylem stříkl do obličeje éterický olej s vůní skořice – pocity obdobně intenzivní a „příjemné“ jako přičichnutí k téhle vůni.

Znovu jsem tuto vůni vyzkoušela asi po roce a opět to ve mě vyvolalo jakou si mýtickou asociaci:
Za dávných časů, kdy nebe, zemi i vodu ovládali bohové, a různí nadpřirození tvorové, se odehrál velký boj mezi bohem zimy a bohem tepla. Bůh zimy vyhrál a zaklel boha tepla v ledovec a celou zemi pokryl ledem, rostlinstvo uvadalo v krutém vichru a mrazu a zvířata a lidé měli velmi malou naději na přežití. Manželku boha tepla proměnil ve slonici a ta se toulala celá nešťastná, že nemůže lidem sdělit způsob jak zachránit svět, protože lidé zvířatům nerozumí. Jednoho dne uviděla ve sněhu starou ženu, kterou tam zanechali lidé klanu, protože již byla slabá a neužitečná. Jenže stařena byla moudrá a dokázala mluvit se zvířaty. Slonice jí všechno řekla a ona slonici, a domluvili se, že se pokusí stihnout její rodinu a potom lidem prozradí způsob, jak pomoct bohu tepla. Když lidé z klanu všechno vyslechli, mysleli si, že stařena blouzní hladem, protože oni slonici nerozuměli. Stařena však naléhala tak dlouho, až udělali co slonice po stařeně nařídila. Vzali ten největší kotel na vaření a podle tajného receptu, kteří znali jen bohové, udělali omamný lektvar, nápoj tak silný, že dokáže rozehřát i ledovec a probudit tak i spícího boha v něm. Horká a kořeněná vůně nápoje pronikala skrz led a bůh tepla se začal probouzet. Když ten lektvar vypil, bylo to dokonce tak silné povzbuzení, že bůh dokázal nabrat takové síly, aby zvítězil nad bohem zimy. Bůh zimy boha tepla prosil, aby se slitoval a nezaklínal ho. Bůh tepla navrhnul zimnímu, že ho nechá, když odvolá kouzlo z jeho manželky. Stalo se tak a všichni bohové s lidmi slavili. Lidé dostali za pomoc recept na ten božský lektvar, jenomže když se na hostině opili, popletli si některé přísady, takže od té doby dělali takový, který se nedal pít, tak se s ním alespoň pomazávali při obřadech, oslavujících vítězství boha tepla, nebo v chladných dobách, aby zastrašili boha zimy.
„Takhle nějak to určitě bylo“ si říkám, když cítím Jungle. Ale potom jsem ráda, když tuhle masitou a mýtickou tíhu smyju a zůstane mi jen matná vzpomínka na něco kdysi.