Fleur de Narcisse (L'Artisan)

Na tenhle skvost se mi vyplatilo čekat dlouho předlouho. Fleur de Narcisse aneb když si dá kůže rande s tabákem…
Miluju vůně, který to moc neokecávaj a jdou rovnou na věc. Ta věc v tomto případě je hořkej černej tabák s velurovou kůží. Kytky? A na co? Potřebuje dokonalej pár děti? Jsou tak dokonale propletení, až mě to dojímá skoro k slzám. Zůstávají spolu posledního dechu a zanechávají stopu, která vytrvá navzdory všemu. Mně vůně vůbec nedojímaj, nevidím v nich kdovíjakou hloubku nebo příběhy. Tentokrát ale hrdě přiznávám, že na tohle je můj cynismus krátkej.
V okamžiku, kdy se zachumlají jeden do druhýho, že je nerozdělí už ani láska, ani válka.
Tahle vůně mi připomíná dobu, kdy jsem si nechávala od osudového muže zpívat She wore blue velvet… bluer than velvet was the night… a na pražském Rive Droite jsme vyhlásili stanný právo a nikdo mi nestihl říct, že za tohle budu platit ještě roky hořkejma slzama.
Tahle vůně není Love Will Tear Us Apart od Nouvelle Vague nebo Stanton & Miranda, je to originál Joy Division, je temná a bolavá jako hlas Iana Curtise, pravdivá a vypjatě povznášející jako jeho text.