Habanita (1988) (Molinard)

Dámská vůně
Rok:

1988

Složení (neověřené)

HLAVA: bergamot, broskev, malina, pomerančový květ
SRDCE: růže, ylang ylang, jasmín, kosatec, šeřík, otočník
ZÁKLAD: tzv. ruská kůže, vanilka, cedrové dřevo, ambra, benzoin, pižmo

Přidejte recenzi parfému Přidejte komentář parfému

Hodnocení odbornice: Recenze Molinard Habanita (1988)

Ada

Vzoreček Habanity si syslím už delší dobu; v tom teple se mi do něj nechtělo, protože Habanitu prováží pověst poměrně silné a sladké vůně. Pak se ovšem na fóru objevilo téma Habanita a bylo jasné, že ji musím konečně zkusit (pokud nedojde v budoucnu na fóru k nějaké katastrofě, najdete diskuzi zde).

Zkušenosti diskutujících, které se s Habanitou setkaly, byly velmi různé. Evě se zdála dřevitá, depresivní a poněkud zatuchlá, Vevie píše o kadidlu, pudru a kůži, Ingrid vzpomněla podobnost s Bal à Versailles a Bernie v ní vyčenichala dokonce ovoce. A když si Habanitu najdete v jiných diskuzích na internetu, najdete všechna možná přirovnání: tabák, sladký sirup, mýdlo, dětský pudr, Caron, Guerlain…
Souhlasit by se dalo se všemi. Na Bal à Versailles jsem si vzpomněla taky, a ještě na Parfum Sacré; podoba by se dala vysledovat také v Safari, konkrétně v jejím základu, nebo v Tocade.

Habanita také spočívá na sladkém, zlatohnědém základu, z něhož vystupují medově voňavé pryskyřice, včelí vosk, suché kakao, hebká vanilka a smyslné tóny lidské kůže. Pak tu máme proužek temného dýmu, nestoudný doutník s otisky rudé rtěnky; složení Habanity neuvádí žádné kadidlo, takže se tam buď někde schovává, nebo, a to je pravděpodobnější, je kouřový dojem výsledkem spolupráce ostatních složek - vetiver umí pěkně smrdět po dýmajícím ohništi, stačí k němu přidat větvičník, trochu koření, pižmo a růži a máme směs schopnou vyvolat v kostele orgie.

Habanita je trochu pudrová - respektive je v ní cítit pleť s popraškem jemného pudru. Ale žádné fialky á la pudr Meteorites, a dětský pudr (Aviril, ne ty svěží) ještě tak s přimhouřením očí. Je v ní i stopa takové té zatuchlosti, jaká sídlí v babiččině skříni, a budete-li mít depresivní náladu, Habanita vás z ní určitě nevytáhne - když se pokusím představit si ji jako barvy, vidím samé tmavé, syté odstíny.
Kromě popsaných dojmů, které najdete převážně v základu a také v srdci, nechybí v Habanitě ani květiny. Na začátku jsem nejvíc cítila ylang, později se k němu přidal i jasmín a růže. Květiny jsou tu těžší a dosti omamné.

Bernie, která v Habanitě našla ovoce, popsala svůj vjem jako přezrálou broskev a hořké citrusy. Různé nosy vnímají vůně různě, nebo by se spíš mělo říct, různé mozky je různě interpretují; čeho si jeden ani nevšimne, to druhému přijde důležité. Já bych si nejspíš ničeho ovocného nevšimla, ale když vám někdo řekne, že ovoce cítí, a vy se na něj potom soustředíte, pravděpodobně ho najdete také. Takže ovoce v Habanitě: to hořké by mohl být petitgrain (esence získávaná z lístků a větviček pomerančovníku hořkého), i galbanum má nahořklou vůni, to šťavnatě broskvové bílé květiny. Už několikrát jsem si všimla, že květiny jako jasmín nebo tuberóza mají, zvlášť když se to s nimi přežene, ovocný nádech, podobný vůni broskví, meruněk či jahod. Ostatně podívejte se na moji starší recenzi na tuberózový Fracas - první, co mě po přivonění napadlo, byla broskvovo-jahodová zmrzlina. Ovocný nádech v jakékoli vůni s obsahem bílých květin proto není nesmysl, jen takové nevinné šálení smyslů
Habanita bezesporu patří mezi klasiku - mezi tu pozapomenutou, méně známou a nedostupnou někomu, kdo se spokojí s trendovým mainstreamem. Aby člověk začal vyhledávat a uměl ocenit parfémy jako Habanita, Jicky či Tabac Blond, musí už mít dost zmlsaný a tisíci vůní ošlehaný nos. Tím naznačuji, že jestli vám už všechny ty XYZ Summer 200× přijdou zoufale stejné a z návštěv parfumerií se vracíte s ukázkovou frustrací, poohlédněte se po méně známé klasice, možná najdete poklad. A na druhou stranu, jestliže vám z Habanity hnusem naskočí husí kůže, nezoufejte - za čas se k ní třeba vrátíte a už to bude ono (Nebo se vám taky bez ohledu na parfémové zkušenosti prostě nemusí líbit - tak už to holt chodí.)

Habanitu bych nosila přes den i pro slavnostnější příležitosti, třeba do práce nebo do vlaku bych ovšem byla velmi opatrná s množstvím. Dvojnásobnou opatrnost doporučuji v teplém počasí, i když mně takovéhle vůně ve vedrech kupodivu nevadí (zřejmě to bude tím, že základ je sice sladký, ale působí suše, nikde nic nelepí a nikde nejsou kvanta pačuli a podobných blicích složek) - samozřejmě stačí lehce máznout na zápěstí, aby občas kolem jemně zavanulo, ne se vydatně polít.

Oblečení bych volila buď elegantní, nebo extravagantní, a hlavně hodně ženské - žádné rifle se sterilním růžovobílým tričíčkem, nebo nějakou beztvarou šeď. Etno změť, španělskou sukni, kostým à la Marlene Dietrich s hlubokým výstřihem, dlouhé saténové šaty a k nim lokny filmové hvězdy. Věkově bych Habanitu neomezovala, snad jen na hodně mladé dívce by působila nepatřičně.

Hodnocení parfému Molinard Habanita (1988) od uživatelek 251 hodnocení

Líbí se (171)
68%
Nelíbí se (40)
16%
Neutrální (40)
16%

Ohodnoťte parfém (přidáte tak vůni do Zkušebníku)  nebo přidejte podrobnou recenzi »

Parfém Molinard Habanita (1988) - umístění v žebříčcích uživatelů

14x v nejlepších vůních
11x v nejhorších vůních
9x v nejkrásnějších flakonech

Vlastnosti vůně Molinard Habanita (1988)

Suchá vůně Ukazatel hodnocení vůně Sladká vůně
Chladná vůně Ukazatel hodnocení vůně Teplá vůně
Mizerná výdrž
(na kůži)
Ukazatel hodnocení vůně Superdržák
(na kůži)
Mizerná výdrž
(na oblečení)
Ukazatel hodnocení vůně Superdržák
(na oblečení)
Slabá vůně Ukazatel hodnocení vůně Silná vůně

Recenze Molinard Habanita (1988)


21.05.15

Tahle dekadentní a znepokojující vůně vzbuzuje výrazné emoce. Okamžitá láska nebo okamžitá nenávist? Pro mě naštěstí je to láska a tuším, že trvalá.
Má všechno, co má kubánská kráska ve víru horké noci. Smyslnou vanilku i koktejl z kubánského rumu. Tabák, dým i kožené stoličky havanských barů. Dřevo a květy rozkvetlých omamně vonících keřů na rušných ulicích. Rozehřátá těla tanečnic a tanečníků vášnivé salsy. A to všechno se mísí, prolíná, houstne, je to vláčné, husté, temné až erotické.
Existuje láska na první pohled? Ano, Habanita.

Dnes ji zkouším přes den ze vzorečku a ač jsem oblečena v black & red s rudou rtěnkou, není to úplně ono. Černá Habanita pro mě zůstane dokonalou vůni na horký večer strávený s mužem mého života.
Na denní vonění si nechám její bílou sestřičku – spořádanější a krotší (a možná trošku nudnější).


28.09.14

Habanita vonia presne ako Kubánka - mali sme v Havane mučaču s takou sivohnedou pleťou, Kubánky sa nesmierne púdrujú a efekt „koža-púder“ je ako Habanita (plus 100% ak dáma aj fajčí). Parfém je to náročný na naše klíma a zvyklosti ale zaujímavý, pripúšťam že je to do istej miery otázka odvahy a výzva. Moja obľúbená je vintage EdT.


17.06.12

Souhlasím s voskově sladkou rtěnkou a pudřenkou. Plus čerstvě otevřený balíček stále navlhlého tabáku s třešňovým aroma; a závan motorového oleje. Už to slibuje příběh.
Voní hladce sametově a eroticky dráždivě. Možná je to rovnováha (a napětí) jejích hlavních atributů - žena (rtěnka, pudr, růže) + muž (tabák, kůže, motorový olej).
To napětí jí dělá strašně zajímavou, a je to to, co mi chybí v moderních vůních a to, co vlastně na vůních miluju nejvíc. Není jenom nastrojeně krásná a dál nic. Má svojí temnou stránku, tajemství.
Není moderní a to se mi na ní líbí (a pokaždý mi naskakuje stejná scéna - z Červenýho trpaslíka - Lister v obleku mafiána hotovej z krásný vražedkyně, do který je naprosto blázen) : tiché noční nábřeží velkoměsta 40 let - luxusní, leč poněkud zkažená kočka s rudou rtěnkou, které naléhavě polohlasem nabízí muž opírající se o ještě teplou kapotu černého Buicku, že jí odpustí cokoliv (i ty vraždy), jen když bude jeho…
Iluze femme fatale dokonalá.
Nerada bych někoho opakovala, ale úžasný mi přijde původ Habanity …V roce 1921 byla uvedena na trh, ne jako parfém, ale jako přípravek na ovonění cigaret. Prodávala se ve vonných sáčcích, k zasunutí do krabičky cigaret, nebo v tekuté formě: „skleněná tyčinka namočená v této tekutině a tažená po zapálené cigaretě navoní kouř delikátní, dlouhotrvající vů­ní“…

Výdrž vynikající, vůně je hutná, sladce pudrová, na mě lineární, živočišné tóny necítím.


25.04.12

Dnes jsem se rozhodla vyzkoušet tuto téměř legendární klasiku… a byla jsem na ni móóóc zvědavá.
Při prvním přivonění na mě dýchl mix Parfum Sacré a La Mome… včelí vosk, temná zakouřená dřeva, pryskyřice, hutný pudr ze staré dlouho neotvírané pudřenky, s tou zvláštní štiplavou sladkostí a suché plátky rudých růží…
Vůně je zpočátku velmi intenzivní, pomalu se uhlazuje a klidní… až je to plná vůně rozkvetlých, až skoro uvadajících růží, posypaných pudrem se stopou prachové vanilky… a ano je to vůně rtěnky, té, kterou mívala moje babička, hutné pudrové rtěnky se sytým pigmentem, měla ji v takové té sytě růžové a korálově červené barvě… Používala je málokdy, ale my se setrou, když jsme byly malé, jsme jí na ně tajně chodily.
Nostalgická vzpomínka…
Taková je Habanita…


29.03.12

Nemůžu prostě jinak:Habanita mě dostala.Naprosto a dokonale.První přivonění byla vážně pecka.Štípla až kdesi vzadu v hlavě-jsem tady!Pak mě hned pohladila,jem­ně,něžně,líbez­ně.Asi,aby mě uklidnila(poz­nala,že mě polekala).Vzápětí zase ta ostrost,sytos­t.Cítím a snad i vidím kus fáče nasáklého vrstvou hojivé masti přiloženého na kůži-moc zvláštní a vedle v místnosti asi někdo kouří dobrý doutník…a zase klid,jemnost,po­hodička…Je rafinovaná,pot­vora.Omotala si mě dokonale…jako ten fáč ;)


24.02.12

Zmámena kladnými recenzemi na arome, jala jsem se Habanitu vyzkoušet. Začátek pro mě byl velmi nepříjemný, jelikož nesnáším přehršel vanilky v parfémech. Vanilka by sama o sobě ještě nebyla tak zlá, ale v kombinaci s pižmem a benzoinem se z této vůně stává zbraň hromadného ničení. Růže je odsunuta do pozadí, zastíněna těmito výraznými složkami. Na přítomnost květin a ovocných složek rovněž zapomeňte, z pod laviny pižma, vanilky a benzoinu se nikdy žádná složka nevyškrábe, aby se ukázala světu. Musím však uznat, že na úplný závěr se mi Habanita docela líbila, proměnila se v pudrovou růži se špetkou skořice a vanilkového prášku k tomu. Ale přes ten začátek se asi nikdy nepřenesu. Výdrž je naprosto perfektní, to se musí nechat. Doporučila bych ji ženám, které chtějí vyčnívat z davu. Rozhodně se nehodí pro hodně mladé ženy, jelikož by na nich podle mě působila nepatřičně.


05.02.12

Zavzpomínala jsem si na babičin krém s vůní růží, poté to byl vosk ze svíčky a pak… Ano, už to tady bylo zmíněné. Cítím rtěnku. Kvalitní mastnou rtěnku, která voní po vosku a tuku. Rudá rtěnka v lesklém černém obalu.
Vůně je na konci krásná jako na počátku. Růže, vosk, krém, pudr a rtěnka. Vskutku krásná ženská kombinace a zároveň tajemná a svádivá.
Představuji si Italku, má černé šaty, vysoké lesklé lodičky, rudé rty, dlouhé černé vlasy a žár v očích.



25.10.11

Někdejší zkouška z miniaturního zbytku vzorečku mě přesvědčila, že Habanitu už nikdy více. Ale jak už to tak bývá, některé vůně vám vrtají v hlavě, i když se vám třeba hrubě nelíbí. Proto když jsem ji viděla v inzerci, neváhala jsem.
Krásná temná lahvička dorazila, tak jsem ji hned vzala a nastříkla na ruku. A bylo to tu zase. Spálený motorový olej a nad ním čpavý a dusivý kouř. Levné mýdlo ze starého dávkovače na veřejných záchodcích. Nechutnost a ohavnost. Tak čekám a čekám a tiše doufám, že se zopakuje zázrak, který jsem zažila s Opiem. Najednou zachytím nějaký jemně nasládlý závan. Přičichnu, a zázrak je tady. Dalších několik (spíš spoustu) hodin se nemohu odtrhnout, čichám a sleduji, jak se vůně proměňuje. Trochu sládne, je hladká, měkká jak hedvábí, jemná. Neumím rozlišit, co přesně cítím. Snad nějaké jemné květiny, hedvábnou halenku vylovenou ze skříně provoněné zlatavými balzámy, snad špetku vanilky, semišový hadřík na čištění brýlí skladovaný v pouzdře společně s rtěnkou. Počkat…! To je přece ono! Rtěnka! To, co nakonec cítím několik posledních hodin na ruce, je rtěnka mé babičky, když byla mladá. Voskově pudrová hladká a oblá, nasládlá vůně, trošičku olejová, snad i špetička toho kouře zůstala. Lahodná vůně. A sedí jak ulitá. Geniální práce dávného parfuméra. Díky.


12.01.11

prave skusam rozdiel medzi EdT a cistym parfemom. toaletka je viac prachova a bije do nosu, parfem je miernejsi a akoby sladsi, krasne splyva s kozou. vyrazne v nom citit muskatovy oriesok.



01.01.11

Na první pokus hodně mi připomínala La Mome, Když jsem zkusila obě současně, tak kontatuji: La Mome má podobné složky, ale zvýrazněné ty svěží a rozjuchané a temné potlačené(místy v porovnání s Habanitou působila až jako sprchový šampón), u Habanity je to naopak. La Mome je taková Habanita light.U Habanity Vás čeká ze začátku pěkná omračující pecka do nosu, která spolehlivě odradí příznivkyně lehkých mořských vánků, dokonce dokážu vyčenichat i chladnoucí automobil, jak píše Miru. Tato prvotní fáze mi nebyla nepříjemná, spíš ve mně vzbudila zvědavost. Takové dřevito/pryskyřičné tajemno. Ale derou se stále více napovrh květy, cítím nádhernou tmavěčervenou růži, v kombinaci s tím dřevem a pryskyřicí je nádherná, suchá, rozhodně ne omamná.Taková intimní růže, něco překrásného, Habanita se drží u kůže, klidně bych při mírné aplikaci mohla být do práce.Mně by se líbila jako meditativní vůně pro chvíle samoty, pr pohroužení se do sebe a svých myšlenek.



18.04.10

Habanita je pro mne srdeční a nostalgická záležitost. Mé první setkání s ní jako prvním mimomainstreamovým parfémem se datuje nějakých patnáct let zpátky, kdy „mě našla“ v malém, skvělém krámku s přírodní kosmetikou v přízemí Kotvy. (Bylo to také první místo, kde mi - parfémovému elévu - kdy nabídli dózu kávových zrn pro neutralizaci čichu.) Vůně od Molinard měli v nabídce snad všechny, zkoušela jsem hlavně Habanitu, Miss Habanitu a Nirmalu a nakonec to vyhrála Miss Habanita a po čase i Nirmala - inu, byla jsem o dost mladší;-) Habanita přišla na řadu až nedávno, musela jsem si na ni počkat, a o to větší láska to je. Pamatuji si, že už při prvním zkoušení se mi líbila, ale hodně mě překvapila a cítila jsem výrazně tabákové a živočišné tóny (onen „nestoudný doutník s otisky rudé rtěnky“, o němž v recenzi píše Ada), které mě nakonec od koupi odradily. Evokovala mi tehdy obraz smyslné, až dekadentní a lehce cynické ženy, a tou já jsem se být necítila. Necítím se jí být ani dnes:-), ale můj nos se už snadněji pročichá k něžnému srdci, které se skrývá pod tváří nastavovanou okolí, a vnímám ji jen veskrze pozitivně, jako nestárnoucí noblesní dámu (řekněme taková trochu jiná Čapkova Elina Makropulos, která umí z dlouhověkosti vytěžit maximum dobrého:-). Prvotní ostrost Habanity dnes žádnou nevnímám, jen příjemnou sytost hlavy, která na mne velmi rychle přechází přes kořenitě-květinový střed a během půl hodiny až hodiny se usazuje na nádherné pudrové vanilce. A jsem s Habanitou zpátky v dětství, kdy s nosem zabořeným do pudřenky mé babičky-parádnice zkouším z jejího toaletního stolku brože s motýlky, plesové ozdoby, korále z jantaru a tyrkysu, jehlici do kravaty se zlatou včelkou, upomínkový špendlík s maličkým kovovým panoramatem Hradčan orámovaným českými granátky a s prolamovaným nápisem Praha 1908. A všude kolem sladká vůně pudru…



04.05.09

VÍNO A RŮŽE:…španělská fiesta, nádherná signorita s dlouhými lesklými vlasy barvy ebenového dřeva, v nich zatknutou jedinou rudou růži, která již trochu uvadá pod žhavými doteky jižního slunce, růži, vydechující horkem ztýrané aroma, ztlumené vůní pudru z výstřihu bělostné halenky…žhavé flamenco, rozviřující krvavě červenou látku sukně, která s každým ladným pohybem tanečnice odhazuje mezi nadšené obdivovatele závan nahořklé vůně kakaového prášku a rozdrcených skořápek muškátových oříšků, jež se zdá být zrozena z dívčiny snědé pleti…tanec je stále živočišnější a černé taneční střevíčky pokrývá prach…na bílých ubrusech okolních stolů teplá ve skleněných karafách kořeněné staré červené víno a jeho opulentní vůně se mísí se sladkým namodralým dýmem drahých doutníků, aby pak, podobna tylovým stužkám, třepetavě odlétala k indigovému nebi, rozvášnění ctitelé házejí krásce k nožkám červené růže…Habanita je plnokrevná, smyslná a přitom noblesní vůně, rozhodně ji běžně neucítíte povlávat za chodci spěchajícími za svými všednodenními povinnostmi, dokáže donekonečna rozkvétat, plně kvést i uvadat zároveň a přitom se ještě převlékat, podle nálady, do několika různě zbarvených šatů a sbírat plnými hrstmi obdiv ctitelů i jejich květiny…pravá jižanská kráska se starým rodokmenem !!!


02.05.09

K této vůni jsem se dostala více-méně náhodou. Jednoho dne jsem přijela domů a mamka měla nové vzorečky, začala básnit o této vůni, jakou má historii atd. Už to mě zaujalo, taková trošku touha stát se součástí tohoto příběhu.
Na zápěstí byla zezačátku lehká, až štiplavě, pak se oběvilo cosi zvířecího, vzápětí zmizelo a nastala nádherná orientálně-pudrová, nasládlá vůně. I ten tabák se objevil (sám, i v podobě kouře).

Neusínám ani nevstávám bez ní. A nepřijde mi těžká, ani jako pitevna, spíše jako příjemná vůně na léto.



27.03.09

Zkoušel jsem zatím verzi EDT pouze na ruce. Habanita je téměř dokonalá. Tabáková část, která, ač je uvedena v základu, tak hraje prim již od začátku, je excelentní. Vůně, jako když se nacházíte v prodejně velmi drahých doutníků. Záhy se připojí růže v pudrovém kabátku. Nebýt té pudrové růže v srdci, tak by mi připadala docela pánská (ačkoli Lagerfeld Classic je pro pány a růže s opoponaxem zde hraje obdobnou roli jako v Habanitě). Takhle to vypadá, že Habanita rozšíří spíš arsenál mé dcery nebo manželky. Tu růži s tím pudrem na druhé straně docela účinně neutralizují (doplňují) hodně příjemné citrusy (rozhodně se Habanita v tomto okamžiku nezvrhává v klasickou „eau de cologne“). Další složka, která se objeví je vanilka, která je zde zpočátku absolutně subtilní, takže celek působí mimořádně vyváženým dojmem a společně s opoponaxem a kůží vytváří jakýsi mírný pepřový nádech (což zase Habanitu směřuje více k pánskému sortimentu). Na závěr Habanita předvede velmi příjemnou kombinaci kůže, opoponaxu, vanilky a stále přítomného tabáku za jemného přizvukování citrusů. Pudrový dojem a růže v závěru ztrácejí evidentně na síle. Uvolněné místo pak zaplní vanilka, která však zůstává stále rovnoceným partnerem ostatních složek kompozice a nijak nepříjemně „nevystupuje z řady“. Právě kombinace „orientální“ opoponaxem šmrcnuté vanilky a citrusů zde hraje neuvěřitelně originálně a harmonicky. Habanita je zcela jistě vůně, která si zaslouží pozornost, už jenom proto, že na tomto světě vydržela už bezmála 90 let. Vzhledem k jejímu věku však mohu s trochou nadsázky říct, že se jedná o téměř moderní vůni. Určitě bych Habanitě nehádal 90let, spíš tak 20.

Komentáře Molinard Habanita (1988)

Přečtěte si pravidla pro přídávání komentářů »

Před psaním komentáře si podrobně přečtěte následující body:
  1. Napište krátký komentář k dané vůni.
    • Přidejte postřeh, zajímavost nebo jen poznámku.
    • Pište prosím česky. Slovenské uživatelky a uživatelé samozřejmě slovensky, každopádně srozumitelně a bez zbytečných trendových příkras á la dvojitá w. Používejte velká a malá písmena a interpunkci.
    • Před vložením si komentář po sobě důkladně přečtěte.
  2. Do komentáře nepatří:
    • Detailní hodnocení parfému – napište ho prosím jako recenzi.
    • Údaje o nákupu (případně od koho jste vůni dostala).
    • Dotazy a inzeráty. Takové příspěvky budou odstraněny. Na dotazy využívejte sekci Diskuse a na inzeráty sekci Inzerce.

Nikdo zatím tento parfém nekomentoval. Buďte první!

 Váš příspěvek

Uživatelé a Molinard Habanita (1988)

Podobné parfémy Molinard Habanita (1988)

Nový článek:

Tři hlavní chyby, kterými zvýrazníte kruhy pod očima

 

Maskujete je korektorem, ale kruhy pod očima jsou nakonec vidět ještě víc? Nejspíš děláte jednu z těchto chyb.

Celý článek »
TOPlist