Boudoir (Vivienne Westwood)

Tak tenhle Boudoir mám, koupený naslepo, ale jednoduše není pro mne. A to se mi docela zamlouvala -ale ne na mě. Opravdu je to „erotické dusno v uzavřené místnosti“. Velmi výstižné. Přesto, že se mi vůně líbí, nemohu ji na sobě vydržet. Rozvine se na těžký „budoárový“ odér, který, podle mého musí dusit celé okolí. A proto se v něm cítím tak nepatřičně, až mi je nepříjemně. Pocit sušené švestky, naložené do šlehačky.

koupila jsem naslepo a nejde to..... takže prodám…

Pohled do mého dnešního itineráře mi trochu zamotal hlavu. Na jedné straně se mám vydat po stopách vůně jedné z nejprovokativ­nějších návrhářek, na straně druhé má naše setkání proběhnout někde v budoáru. Vivienne Westwood sice už pravda není nejmladší (samotnou ji to asi pěkně děsí, když se snaží omládnout a vzpomínat na své punkerské začátky v náručí mladého hřebečka), ale že by mě přijala v klasicky zařízeném přijímacím pokoji středostavovské paničky to mi k ní nějak nesedí.
Ale dost řečí a vzhůru na cesty! Nevím, kde se stala chyba. Nejspíš jsem se ztratil. Čekal jsem módní přehlídku haute couture, ale místo toho sedím v první řadě blíže nespecifikovaného divadla. Právě spadla naposled opona a diváci nadšeně aplaudují. Nás ale zajímá spíše dění v zákulisí. Do šatny stárnoucí subrety odnášejí pikolíci náruče květin – dnes měla benefici a loučila se divadlem. Teď ze sebe svléká kostým, který pamatuje lepší časy a touží být sama. Vzduch je naplněn vůní květin, divadelních šminek a mýdla. Usedá před osvícené zrcadlo, které neúprosně odhaluje to, co na jevišti zůstává milosrdně skryto pod vrstvou líčidel. Sedí tu odlíčená a unavená stejně jako peří zdobící její lila župánek. Květinový odér plní malou místnost bez oken až ke stropu – bojíte se nadechnout, aby vás nerozbolela hlava, ale madam je zvyklá, dokonce si jednu z kytic dává do vázy před zrcadlem…
Tak vám nevím. Asi jsem se namlsal při předchozích cestách, ale dnešní výprava, mě docela zklamala. Přestože i minule mě hostila postarší dáma, bylo to úplně o něčem jiném (nemyslím to, že mě napájela višňovým likérem) – rozdíl je asi v tom, že ona si život užívala, byla upovídaná a veselá. Zato snahy zdejší subrety zastavit čas vyznívají spíše v její neprospěch. Chtělo by se říct směšně, ale ve skutečnosti je to spíš smutné. Jakoby se kolem ní vznášel odér zatuchlé staroby, kterou nepřehluší ani opojné květinové vůně, jimiž se několikrát denně polévá. Voní podivně nasládle, jakoby na ní ulpívalo aroma máslových sušenek, které si dává pravidelně k odpolednímu čaji. Jakoby si občas v roztržitosti spletla lahvičky a sáhla po lékovce, v níž se ukrývá propolisová tinktura (používám ji sice také, ale cítit ji z kůže v takovém množství mě nutí přemýšlet, zda mně je tento nezaměnitelný čichový vjem libý či nikoliv).
Od VW jsem čekal něco jiného, provokativního, šokujícího… No ale jak nad tím tak přemýšlím, ono se jí vlastně povedlo. Pokud má být Boudoir určen stejné věkové kategorii jako její módní výtvory, bude tato vůně pro okolí šokující dostatečně a její nositelce nedovolí zapadnout v davu. Možná ale myslela víc na sebe a sobě podobná stvoření – oblečení a doplňky sice nakupují ve stejném butiku jako jejich dcery či vnučky, ale rodný list raději ukrývají hluboko v prádelníku.
Musím říct, že už se těším domů. Sice jsem zase navštívil místa mně dosud neznámá, ale znáte to… Já chci mezi lidi a bavit se, na krmení holubů v parku mám ještě času dost.

PS: Milé dámy nechť mi prominou, opravdu jsem nechtěl nikoho urazit.

Nazev Boudoir ji přesně vystihuje: vyvolává dojem erotického dusna v uzavřené místností. Na mě moc silná.