Kosmetické přešlapy naší kanceláře: Poznáte se v některém z nich?

Dlouho jsme se společně tak nezasmály, jako právě u těchto historek. Naše kancelář je 100% babinec, proto když máme nějaký sedánek, točí se hovory kolem klasických ženských témat. Nedávno jsme nad vínkem zavzpomínaly na své kosmetické přešlapy.

Uf, na tyhle omyly vzpomínáme se smíchem i studem. Zdroj: Shutterstock, Inc.Uf, na tyhle omyly vzpomínáme se smíchem i studem. Zdroj: Shutterstock, Inc.

Zkrášlovací procedury s kamarádkami

Zažila to snad každá z nás, ve snaze vypadat krásně si s kamarádkou nebo rovnou celou partičkou holek domluvila společné zkrášlování. Ani mě to neminulo… bohužel. Odbarvit se na peroxidovou blond nám tenkrát v 8. třídě přišlo jako geniální nápad. A protože jsme se pro tento razantní krok rozhodly u kamarádky doma, měla výhodu – rodiče jí to stihli včas zatrhnout. Pokusný králík zbyl tedy jen jeden. To bylo poprvé (nikoliv ale naposledy), co jsem si barvou zničila vlasy.

Kolegyně Martina na tom byla podobně: „V devítce jsme byli na škole v přírodě. Nenapadlo nás nic lepšího než si v tamní drogerce koupit takové ty barvící šampony v pytlíčku, ani nevím, jestli to dneska ještě existuje, je to 20 let zpátky. Nechala jsem se vyhecovat a na své přírodně blond vlasy jsem si dala mahagon. Chytla mi příšerná oranžová, takže do konce školy v přírodě mi pak všichni říkali plamínku atd. Mamka mě po příjezdu vůbec nepoznala.“

Eliška také popisuje svoji zkušenost, pro změnu s domácí „péčí“ o pleť: „Jednou po škole jsme si takhle s kamarádkou udělaly beauty odpoledne. Našly jsme si na internetu super recept na čisticí masku, která obsahovala strouhanou okurku, med a skořici. Už tak vteřinu po tom, co jsem si ji napatlala na obličej, mě začal šíleně pálit. ‚To je tím, jak se tam všechno čistí,‘ poučovala mě moudře kamarádka. Tak jsem statečně držela dál. Když jsem si masku smyla, byla jsem šíleně rudá.“

Ach, ta černá linka

Bez černé tužky na oči se v dobách mého středoškolského studia nesmělo nikam vyjít (roky 2004 až 2008) – do školy, na party, rande i s odpadkovým košem. Spodní ultrasilná černá linka byla základ. Pokud si nějaká spolužačka dovolila vylézt z domova bez ní, byla okamžitě odsouzena, protože „bez linky přece každá vypadá hrozně!“ My pokrokovější jsme si každou přestávku nebo volnou chvíli musely líčení oživovat. Jen tak mohla linka dokonale zvýraznit pohled, lesk na rty dodat šťávu rtům a příliš tmavý pudr nahodit bronzové opálení.

I naše Blanka byla stylová: „Vybavuji si fotku z tanečních, na které mám tmavé oční stíny vytažené snad až ke koutkům vlasů v kombinaci s tmavou rtěnkou, se kterou bych perfektně zapadla do Adamsovy rodiny. Až v dospělosti člověk zjistí, že méně je někdy více a to u mě platilo. Celou pubertu jsem totiž byla doslova závislá na černých spodních linkách.“

Příspěvek sdílený Petra Vančurová (@petralovely­hair), <time style=" font-family:Arial,sans-serif; font-size:14px; line-height:17px;" datetime=„2016-09-13T12:16:16+0­0:00“>Zář 13, 2016 v 5:16 PDT</time>

Velké téma: Obočí

Shodly jsme se, že bez rozdílu věku jsme si všechny prošly potížemi s úpravou obočí. Jeho vytrhání 2 centimetry od kořene nosu bylo jedním z mých největších kosmetických přešlapů. Zarovnávala jsem ho tak dlouho, až mi nad očima zbyly jen dva malé obdelníčky. V osmé třídě jsem tedy byla za krasavici s divným obočím a zničenými vlasy (+ silné brýle + rovnátka zámečky)… o to větší to byla hrůza, že zrovna v televizi běžela Ošklivka Betty, na kterou se samozřejmě všichni spolužáci dívali.

Andy zase nechtěla být za Fridu Kahlo: „Někdy ve 14 jsem se asi poprvé zblízka zkoumala v zrcadle a všimla si, že mám místo dvou obočí jedno. S potřebou radikální změny a nulovou zkušeností s pinzetou jsem trhala a trhala… a fešanda nikde. Obočí jsem si vymodelovala do perfektního ‚jsem udivená‘ obloučku. Že mi jedno obočí začínalo u kořene nosu a další o půl centimetru dál, už byla taková třešinka.“

Přečtěte si také článek Na vlastní kůži: Vyzkoušela jsem vláskování obočí. Jaký je výsledek a bolelo to? »

Kosmetické omyly mladších ročníků

Nutno podotknout, že se náš tým dělí na dva tábory. První tvoříme my, které na dort už odmítáme svíčky, tedy kategorie Třicítku jsme již (ne)oslavily. Druhou mladší holky, které se svým věkem 20+ ještě rády pyšní a už na střední škole věděly, co jsou umělé nehty a prodlužování řas.

„Na střední jsme se třídou jeli do Chorvatska a já jsem i v moři chtěla mít oči jako mrkací panenka,“ vypráví 21letá Eliška. „Rozhodla jsem se tedy nechat si udělat trvalou na řasy. Výsledkem byly řasy zatočené do spirály, takže vypadaly kratší než normálně.“

Kája šla do ještě většího extrému. Šest měsíců oslňování dlouhými vějíři vykoupila vlastními řasami. „Na střední jsem si nechala prodloužit řasy. V tu dobu to byl obří boom. Řasy jsem měla asi půl roku a když jsem se je rozhodla sundat, nevydržela jsem to a oškubala si je doma. Zbylo mi asi 5 řas na každém oku,“ vzpomíná.

Domča pro změnu vyzkoušela umělé nehty: „Já jsem hrozně chtěla na svoje taneční gelovky. Nechala jsem si je tedy udělat. Potom jsem šla jako páv na trénink volejbalu a vykuleným spoluhráčkám pyšně ukazovala svoje drápky. No, po tréninku mi zůstaly dva nehty, ostatní se ošklivě olámaly. Na věnečku jsem měla dokonce tři prsty zalepené náplastí…“

Samoopalovák? Už nikdy!

A na závěr… Ten pomeranč mezi holkami s normální zdravou barvou jsem já. Přišla jsem si božsky bronzová… a přitom jsem neskutečně smrděla samoopalovákem a svítila jako oranžová na semaforu.

Jakých kosmetických přešlapů jste se dopustili vy? Napište nám o nich do komentářů.

Autor: Jana

V jejím kosmetickém arzenálu hraje prim přírodní kosmetika a neobejde se bez výrazných rtěnek. Doma jich má pěknou sbírku v různých odstínech červené.

 Váš příspěvek

Nejčtenější