Kosmetika našich babiček: Pivo jako lak na vlasy a krém na boty jako řasenka

Všichni známe vzpomínky prarodičů na fronty na toaletní papír nebo dámské hygienické potřeby. S kosmetikou to nebylo o moc lepší. Na trhu bylo málo výrobků a na kvalitu se nehledělo. Některé tehdejší značky se přesto staly stálicemi a používáme je i dnes. Které to jsou?

* Inspirujte se v péči o pleť u babiček. Zdroj: Ingimage

1. Univerzální krém na vše

To byla Indulona. Mastný hutný krém v hliníkové tubě, který byl naprosto univerzální. Mámy ho používaly na vyrážku u dětí. Dělníci, kteří Indulonu dokonce fasovali, na zhrublou a drsnou pokožku rukou. Indulona se používala k leštění kožených bot i k ošetření nábytku. Traduje se, že se na ní daly smažit topinky… Takové univerzální 20v1, řeklo by se dnes. Není divu, že na krém, jehož receptura se od tehdejších dob příliš nezměnila, nedá ani dnes dopustit spousta lidí. Patříte mezi ně?

2. Je jelení lůj z jelena?

Tato klasika je na českém trhu téměř 60 let. Je z jelena? Dnes již ne. Název vznikl inspirací ve středověku, kdy se ke zvláčnění suché, hrubé a ztvrdlé kůže skutečně používal jelení tuk. Tradiční jelení lůj s retro designem ve velké tubě ale obsahuje hovězí tuk. Proto by jej neměli používat ti, kteří se snaží vyhnout živočišným produktům. Firma Detecha, která má na název „jelení lůj“ ochrannou známku, vyrábí také řadu dětských ochucených pomád na rty.

Stálice v péči o rty je jelení lůj. Zdroj: emimino.czStálice v péči o rty je jelení lůj. Zdroj: emimino.cz

3. Cukr nebo pivo jako lak na vlasy

Běžnou dřívější praxí tužení vlasů a udržování tvaru moderních natupírovaných „vlasových helem“ bylo používání cukrového rozvaru nebo piva. Pak ale přišel Lybar. Tento sprej s prvním českým lakem na vlasy spatřil světlo světa v roce 1966. Právě tehdy mohly ženy upustit od nemoderních metod tužení vlasů.

Do roku 1992 se sprejů Lybar prodalo přes neuvěřitelných 100 milionů balení. Ani celosvětový zákaz používání freonu, kterým byly Lybar spreje hnány, výrobci neuškodil. Podnik dokázal výrobní technologie přestavět na ekologicky méně škodlivé plyny. Také dnes si se svými laky, tužidly a gely na vlasy udržuje pozici lídra na trhu mezi laky na vlasy.

4. Dekorativní kosmetika nad zlato

Tvrdě pracující socialistická žena nemusela být podle tehdejší ideologie krásná. Přesto po tom ženy za komunismu toužily. Nalíčit se ale nebylo pro naše babičky a prababičky vůbec jednoduché. Často si proto vypomáhaly různými „domácími fígly“, které se nám dneska mohou zdát téměř šílené. Jakými?

Make-up je základ

Pigmentem obarvený dětský pudr používaly ještě v 60. letech dokonce televizní hlasatelky! Ústav kosmetiky byl sice otevřen již v roce 1958, ale věnoval se pouze zdravotní stránce. Progresivní tým lékařů z Ústavu se společně s Filmovým studiem Barrandov pustil do vývoje krycího krému. A v roce 1966 byl na světě! Zajímavostí je, že licence na tento krycí make-up byla o pár let později prodána do Hollywoodu.

Okouzlující pohled. Řasy jako mrkačka?

Krém na boty posloužil jako řasenka i k obarvení obočí a oční linky vykouzlila ohořelá sirka. První opravdová řasenka byla tuhá a nanášet kartáčkem se dala díky rozředění plivnutím. Tekuté linky na oči, které později nahradily uhlík, ženy z krabičky nanášely běžným štětečkem z papírnictví.

Červené rty: symbol ženství

I ženy v socialismu toužily po výrazných sexy rtech, které viděly na obrázcích západních hvězd. Rtěnka se v Čechách vyráběla dokonce už od 50. let minulého století. V továrně první modely vypalovali nad kahanem a formy ručně čistili jelenicí. Až postupem času byla tato složitá ruční práce nahrazena stroji.

5. Parfém? Za socialismu téměř sci-fi

Na samostatnou kapitolu by vydalo povídání o vůních. Na výběr jich moc nebylo. Absolutním hitem byly od začátku 60. let tzv. živé květy. Šlo o usušenou větvičku ponořenou do roztoku. Po použití jste tak voněli po konvalinkách, fialkách nebo třeba karafiátu.

K dostání byly také parfémy z jiných zemí socialistického bloku. Być może z Polska, Eva z Rumunska nebo třeba kolínská Duch Moskvy, jak jinak než ze Sovětského svazu. Ta měla poněkud groteskní balení. Lahvička byla totiž ve tvaru dědy Mráze, sněhuláka nebo trpaslíka.

Když jste měli kontakty, dokázali jste se dostat dokonce k parfému ze Západu – vonět jste tak mohli některou z vůní značky Nina Ricci, nebo třeba parfémem Fidji od Guy Laroche, či Antilope od Weil (všechny jsou k dostání dodnes). To příslušelo ale skutečně pouze hrstce vyvolených. Obyčejní lidé možnost zakoupit takovýto parfém nedostali. Stejně tak pro parfém značky Dior do prodejny v Pařížské ulici, která dostala povolení k otevření v polovině 70. let, se obyčejný smrtelník nakupovat nevydal.

Živé květy nevoněly vábně. Zdroj: Arome.czŽivé květy nevoněly vábně. Zdroj: Arome.cz

Autor: Redakce

Kosmetické recenze, názory a tipy – to je Arome!

Nejčtenější