Lalique

Často tvrdíme, že parfémy si kupujeme hlavně kvůli jejich vůni. Soudě podle rušného života na burze odstřiků je to jistě pravda, ale ruku na srdce - opravdu na obalu nezáleží? Vždyť obal je nedílnou součástí celkového image parfému a většinou krásný předmět, takže vůně nakonec potěší nejen náš nos, ale i oko a také hmat - vroubky na zlatém krku J'adore svádějí, aby je člověk přejel prstem nebo na ně zabrnkal nehtem, gumový obal Blacku vzbuzuje divoké představy, jemný matný povrch Style Pastels evokuje pudrový poprašek, Kenzo Ryoko je hladký oblázek akorát do ruky. Mít doma Hypnotic Poison bez toho zneklidňujícího rudočerného flakonu snad ani nejde, stejně tak L'Air du Temps bez holubiček je jako nugátový bonbon bez oříšku. Zkrátka a dobře, jsou vůně, u kterých se bez flakonu klidně obejdeme, naše milované srdcovky však chceme mít se vším všudy - a určitě nemusím připomínat, že jsou mezi námi tací, kteří koupí vůni jen kvůli flakonu, protože někdy se tomu zkrátka nedá odolat. Flakon je také to jediné, co si můžeme uchovat jako vzpomínku na parfém po jeho vypotřebování, něco, co na rozdíl od vůně vydrží celá staletí…

S flakony je to podobné jako s vůněmi. Denně se na ně díváme, hodnotíme je podle svého vkusu, ale většinou nemáme tušení, jak vlastně vznikly a kdo je vymyslel. Flakony mají své autory stejně jako parfémy. V dějinách tomu tak vždycky nebývalo, parfémy se dávaly do univerzálních obalů, bohatí si je přelévali do drahých flakonů, ostatně ještě naše prababičky mívaly vlastní flakonky s balonky nebo bez, do kterých si lily toaletní a kolínské vody, dlouho prodávané bez rozprašovače. Dnes jsou tyto flakony často vzácné sběratelské kousky (a je mezi nimi hodně českého skla). O moderní styl, kdy ke každému parfému neoddělitelně patří konkrétní flakon, případně etiketa a krabička, se zasloužil François Coty, když si v roce 1906 u svého souseda šperkaře zadal výrobu etikety. Ten šperkař se jmenoval René Lalique a flakon byl ze sklárny Baccarat. Laliqua však flakony zaujaly a začal se kromě šperků intenzivně věnovat i sklu. Vynalezl poloautomatickou metodu výroby, která dovolovala vyrábět obaly ve větším množství a za nižší cenu. V roce 1908 vytvořil Coty parfém L'Effleurt a začal ho prodávat v kompletním balení od Laliqua: na flakonu je stylizovaný květ zimolezu s naznačenými proudy vůně, mezi něž je zapletené ženské tělo. Začala revoluce, na které pan Lalique vydělal - nejen že se proslavil stejně jako Baccarat (tato dvě jména by měl znát každý parfémový nadšenec), mohl si také brzo koupit vlastní továrnu a rozjet výrobu pro další zákazníky. Flakony od Laliqua chtěl Worth, Houbigant, Roget et Gallet, Forvil, Molinard, vyzkoušel si ho i Guerlain, který byl jinak věrný firmě Baccarat.

René Lalique se narodil v roce 1860 a zemřel v roce 1945. Předměty z období do jeho smrti jsou samozřejmě nejvíce ceněné, což neznamená, že by firma po jeho smrti nějak upadla; naopak, pracovat zde smějí jen ti nejlepší a každý nový katalog je plný dechberoucích kousků.
Po Reném nastoupil do firmy jeho syn Marc, který si na rozdíl od otce oblíbil čisté křišťálové sklo. Vypracoval některé nové metody a navázal nové kontakty, např. s Lancôme a Rochasem. Nejplodnější se však ukázala spolupráce s Ninou Ricci, pro kterou Marc vymyslel mnoho krásných flakonů včetně oněch slavných holubiček.

Lalique se nadále věnuje i šperkům; René býval velký novátor, který se nebál do šperkařství zavádět tehdy neobvyklé postupy, např. email nebo skleněné kameny (protože se tehdy používaly jen pravé, vzbudilo to ze začátku trochu pohoršení), a hlavně mu nesmírně seděla secese se svými křivkami, přírodními motivy a spoustou nových mápadů. Stejně snadno se přeškolil na art deco. V současných kolekcích málokdy chybí alespoň letmá inspirace těmito obdobími.

Parfémům se firma Lalique začala věnovat teprve na začátku 90. let minulého století. Flakony si k nim přirozeně navrhuje sama a rozhodla se zaútočit na sběratele i na normálního smrtelníka - parfémy Lalique běžně zakoupíte za obvyklé ceny v parfumeriích a e-shopech, zabalené v běžných, masově produkovaných flakonech, které nicméně nesou zřetelnou stopu svého původu. Na flakonech Lalique pour Homme je vylisovaný kůň, lev či faun, který se tváří jako vybroušený. Dámská vůně Lalique je lemovaná vzorem s lístečky a průhledná umělohmotná zátka napodobuje drahé broušené zátky křišťálových flakonů.

Pro sběratele má Lalique připravená jiná lákadla: každý rok představuje nový křišťálový flakon s čistým parfémem Lalique (dámská a pánská verze) a své drahocenné flakony mají i čisté parfémy některých ostatních vůní, např. Amethyst nebo Perles de Lalique. Flakony jsou signované a číslované, vyrábí se jich jen omezené množství a to je skutečně předurčuje spíš do sbírek milovníků skleněného umění než pro lidi, kteří se chtějí vonět. Správně byste totiž takový kousek neměli ani otevírat, ale uložit ho někam pod zámek do chladu a temna a vytáhnout ho nejdřív za sto let.

Křišťálové limitované edice Lalique se u nás nakupují špatně. Zkouší to FAnn, samozřejmě za trochu vyšší cenu, než za kolik se prodávají v zahraničí. Zkusily to některé e-shopy, např. Parfums.cz , ovšem bez většího úspěchu. Běžný člověk si takový parfém asi nekoupí a sběratelů tohoto sortimentu u nás zřejmě moc není. Zvědavost je ovšem těžká nemoc (i na parfums.cz prý někdo nakoupil, ale do 14 dnů zboží vrátil), takže když mi e-shop nabídl, jestli nechci obě nabízené exkluzivky půjčit a vyzkoušet, ani mě nenapadlo protestovat.
Limitovaná edice Sheherazade je z roku 2008, Les Fées (víly) z roku 2006. Oba flakony obsahují dámskou vůni Lalique, která dříve bývala i v běžném prodeji mimo limitované edice. V současné době se ve stejném flakonu a pod stejným názvem prodává odlišná vůně . V limitovaných edicích je vůně v provedení čistý parfém - do luxusního obalu patří samozřejmě luxusní parfém.

Už se asi nedozvím, nakolik se stará Lalique podobala tomuto čistému parfému, ale jestli ano, je obrovská škoda, že firma její výrobu ukončila. Lalique je mírně teplá, sametová květinová vůně, ze které voní drahé ingredience v čele s jasmínem, v těsném závěsu následovaném tuberózou, růží a luxusními ovocnými tóny. Základ je jemný, rozostřený mix obvyklých dřev, pižma a špetky vanilky - sám o sobě nijak nevyniká a všímat si budete především květin, je to však solidní podklad a prodlužovač výdrže, jaký takováhle vůně přesně potřebuje. Květinové srdce voní velmi elegantně, žensky, hodí se pro opravdovou dámu, protože květiny jsou tu ve své komplexní přírodní podobě, ne ve vypulírované opatrné trendy verzi. Jednotlivé složky jsou dokonalé slité, vybroušené a hladké jako sklo flakonu. Lalique je vůně, kterou ráno opatrně aplikujete zátkou a odejdete z domu zahalená do aury měkkého a přesto zářivého světla; večer jen přidáte, svůj zlatý řetízek vyměníte za třpytivý šperk a můžete vyrazit na ples, kde vás budou všechny nosy okouzleně sledovat.
K jakým vůním bych Lalique přirovnala? Napadl mě J'adore, muselo by se z něj ovšem odebrat to kyselé, syntetický jasmín vyměnit za pravý a celou vůni zahustit do zlatova. Love in Paris by také seděla, nejdřív bychom ji ovšem museli dát tak na deset let na vychování do francouzské šlechtické rodiny. Bílé květinové složky jsou v Lalique hladké jako máslo, aniž by ztrácely něco ze své květinovosti se všemi lehkými i těžkými podtóny.

Chcete se o Laliquovi dozvědět víc?

• oficiální stránky - www.lalique.com - nabízejí krátký životopis a historii, ale hlavně katalog s krásnými fotkami nových i starších výrobků
• na webu rlalique.com si počtete hlavně o sběratelství, jsou tu i návody, jak odhalit padělky, a seznamy podezřelých aukcí
• stránky Johna D. Shearera nabízejí informace o Laliquovi a malou galerii jeho prací
• a Google Images nabízí obrázkovou hrabárnu všeho možného