Tvorba vůní je umění, říká parfumérka Petra Hlavatá

Vůněmi žije. Neustále hledá nové kombinace vonných látek, míchá je a testuje. Odhadne charakter člověka podle jeho oblíbeného parfému. Vtěsná atmosféru historické budovy do voňavého flakonu. A lásku ke svému řemeslu předává i ostatním. Seznamte se s Petrou Hlavatou, umělkyní okouzlenou exotickým Orientem.

Původně jste se živila jako farmaceutka. Jaká byla vaše cesta k současné profesi?

Cesta to byla taková přirozená. Vonné esence a vonné látky se běžně používají v lékárenské praxi. Celou střední školu jsme chodili na praxi do lékárny, kde se neustále něco míchalo a taky vonělo. Mám to řemeslo v rukách. Výroba parfémů je takový lékárenský TOP. Po vysoké škole jsme s mužem hodně cestovali a tam kdesi na východě mezi Istanbulem a Isfahanem vzniklo mé okouzlení Orientem. Zbytek byl už logickou cestou za nosem. Po narození syna jsem se již do lékárny nevrátila a postupně se věnovala více a více vonným látkám a jejich opravdu širokému spektru použití.

Dá se umění parfumerství naučit, nebo je k němu potřeba mít talent?

Umění míchat vonné esence se dle mého dá naučit. Chce to cvik a praxi. Oblast parfumerství je ale daleko obsáhlejší. Tvorba vůní je umění, jde především o představivost. Talent, trpělivost a láska k vůním je nutností.

Věnujete se tvorbě vůní na míru. Podle čeho vybíráte ingredience a jak proces probíhá?

Vždy nechávám pracovat nos druhého člověka. Zdá se mi to přirozené, čich je velmi individuální a emocionální záležitost. Při tvorbě vůní na míru vycházím z autorské Vonné Typologie Rafaella. Nejprve klienta seznamuji se světem vonných látek, stručnou historií vůní a vysvětlím rozdíl mezi parfumerskou prací východu a západu. Zjišťuji, jaké vůně používá, jaký k nim má vztah a jaká má očekávání od vůně na míru. Následně se společně vydáme vonnou poutí po celém spektru vonných látek, balzámů, dřev, květinových tónů, bylin i citrusů. Klient si pak odnáší favoritní tóny a recepturu v miniatuře k testování, ve formě tzv. vonné karty.

Samotná tvorba vůně na míru je potom otázkou dalšího setká(vá)ní a ladění, tónování, zachycení vonné identity klienta, preference vůně v oleji či lihu a mnohé další.

Někdo zjistí, že našel svou ingredienci a může mít jasno ihned.
Někdo potřebuje déle zkoušet různé kombinace a váhat, ztrácet i nacházet.

Dokážete odhadnout charakter člověka podle zvoleného parfému?

Dokážu, každá vonná látka s sebou nese příběh. Stejně jako člověk. Příběh osobní vůně je vždy odrazem příběhu člověka.

Měl by člověk parfémy střídat, nebo být věrný „své“ jediné vůni?

Umění vůní je tak obsáhlé a tajemné, že toto nechávám na každém. S vůněmi je to jako s láskou, někdo je věrný a někdo střídá.

Zdroj: www.rafaella.cz

Máte vy sama oblíbenou ingredienci, se kterou ráda pracujete?

Mám a ne jednu. Mým úplným miláčkem je slaměnka a lípa ve všech podobách. Taky mám slabost pro opoponax (vykuřovadlo - pozn. red.).

Mícháte si vůně i pro sebe, nebo používáte parfémy z obchodu?

Já s vůněmi žiji, mám jich plný dům i zahradu. Parfémy si nekupuji, neustále cosi testuji a míchám. Spouštíme akorát laboratoř pro výrobu vůní, a tak testujeme asi 300 vonných látek, taky kadidla, voňavé papírky. Práce tak na dalších 100 let.

Vyrábíte parfémy určené nejen lidem, ale také místům, např. kladrubskému klášteru. V čem se proces liší?

Komponování vůní pro prostory je zcela jiné a pro mne snadnější. Kladrubský klášter jsem navštěvovala 3 roky, načetla vše o jeho historii. Dva roky jsem strávila s díly mistra Santiniho, který nakonec byl inspirací k první vůni. Zachytit 900 let a místo je jiné než zachytit člověka. V současnosti dělám vůni i pro barokní areál Kuks a Vonné stezky v Botanické zahradě. Jsou to takové velkoplošné formáty, které je třeba umístit do flakónu. Práce je zajímavá a hodně jsem se při ní naučila. Vždy říkám, že jsem megaloman minimalista. Snažím se zachytit maximum pocitů v minimální a čisté formě – formuli vůně.

Kladrubskému klášteru míchá Petra Hlavatá vůně na míru. Přečtěte si o tom více.

Pečujete speciálně o svůj čich?

Chodím hodně ven, často sedím na zahradě a pozoruji přírodu. Dýchám a čichám.

Ovlivňuje vytříbený nos váš běžný život?

Ovlivňuje v mnoha ohledech, příjemných i nepříjemných. Stále se držím motta „Co mi voní, to mne léčí,“ což je motto starých mistrů alchymie i lékárníků. Tedy vyhledávám víc a víc jen místa i lidi, co mi voní. Je to ta nejpřirozenější vonná stezka, jít za svým nosem.

Cestujete za vůněmi i do zahraničí?

Dlouho jsem byla česká a trochu i uvázaná. Děti byly malé, práce bylo hodně, můj muž byl vážně nemocný a nakonec i odešel… Regenerovali jsme a snažili se nějak zdravě uchopit ty velké ztráty. A nakonec i vonné nálezy. Změnila jsem podstatu své práce, pracuji z domu a o víkendech učím. Cesty vyžadují svobodu a čas. A peníze.

Zdá se ale, že vše zase usedá. Děti rostou, vůně zrají a já cítím, že je pomalu znovu čas na cestování. Jsem duší nomád, to především. Vonné kultury nejsou primárně evropské, a tedy je třeba cestovat dál a na déle.

Letos, a to je má největší radost, vonná karavana zase vyplouvá. V létě vyrážíme do Grasse a Marseille – za mýdly a levandulí. Na podzim bych chtěla prozkoumat biblické oleje a Svatou zem. Chystáme i výlet do Petry – skalního města velitelů karavan.

Vím, že zase musím vidět Isafahan – Avicenovo město. Chceme jezdit se studenty jako součást vzdělávání ve Škole čichu. Mám z toho velikou radost. Uvidíme, jak se vše složí do voňavého celku.


Reklama


Reklama

Témata článku

 Váš příspěvek

Reklama


Reklama


Reklama

Nejčtenější