Tvorba vůní je umění, říká parfumérka Petra Hlavatá

Vůněmi žije. Neustále hledá nové kombinace vonných látek, míchá je a testuje. Odhadne charakter člověka podle jeho oblíbeného parfému. Vtěsná atmosféru historické budovy do voňavého flakonu. A lásku ke svému řemeslu předává i ostatním. Seznamte se s Petrou Hlavatou, umělkyní okouzlenou exotickým Orientem.

Původně jste se živila jako farmaceutka. Jaká byla vaše cesta k současné profesi?

Cesta to byla taková přirozená. Vonné esence a vonné látky se běžně používají v lékárenské praxi. Celou střední školu jsme chodili na praxi do lékárny, kde se neustále něco míchalo a taky vonělo. Mám to řemeslo v rukách. Výroba parfémů je takový lékárenský TOP. Po vysoké škole jsme s mužem hodně cestovali a tam kdesi na východě mezi Istanbulem a Isfahanem vzniklo mé okouzlení Orientem. Zbytek byl už logickou cestou za nosem. Po narození syna jsem se již do lékárny nevrátila a postupně se věnovala více a více vonným látkám a jejich opravdu širokému spektru použití.

Dá se umění parfumerství naučit, nebo je k němu potřeba mít talent?

Umění míchat vonné esence se dle mého dá naučit. Chce to cvik a praxi. Oblast parfumerství je ale daleko obsáhlejší. Tvorba vůní je umění, jde především o představivost. Talent, trpělivost a láska k vůním je nutností.

Věnujete se tvorbě vůní na míru. Podle čeho vybíráte ingredience a jak proces probíhá?

Vždy nechávám pracovat nos druhého člověka. Zdá se mi to přirozené, čich je velmi individuální a emocionální záležitost. Při tvorbě vůní na míru vycházím z autorské Vonné Typologie Rafaella. Nejprve klienta seznamuji se světem vonných látek, stručnou historií vůní a vysvětlím rozdíl mezi parfumerskou prací východu a západu. Zjišťuji, jaké vůně používá, jaký k nim má vztah a jaká má očekávání od vůně na míru. Následně se společně vydáme vonnou poutí po celém spektru vonných látek, balzámů, dřev, květinových tónů, bylin i citrusů. Klient si pak odnáší favoritní tóny a recepturu v miniatuře k testování, ve formě tzv. vonné karty.

Samotná tvorba vůně na míru je potom otázkou dalšího setká(vá)ní a ladění, tónování, zachycení vonné identity klienta, preference vůně v oleji či lihu a mnohé další.

Někdo zjistí, že našel svou ingredienci a může mít jasno ihned.
Někdo potřebuje déle zkoušet různé kombinace a váhat, ztrácet i nacházet.

Dokážete odhadnout charakter člověka podle zvoleného parfému?

Dokážu, každá vonná látka s sebou nese příběh. Stejně jako člověk. Příběh osobní vůně je vždy odrazem příběhu člověka.

Měl by člověk parfémy střídat, nebo být věrný „své“ jediné vůni?

Umění vůní je tak obsáhlé a tajemné, že toto nechávám na každém. S vůněmi je to jako s láskou, někdo je věrný a někdo střídá.

Zdroj: www.rafaella.cz

Máte vy sama oblíbenou ingredienci, se kterou ráda pracujete?

Mám a ne jednu. Mým úplným miláčkem je slaměnka a lípa ve všech podobách. Taky mám slabost pro opoponax (vykuřovadlo - pozn. red.).

Mícháte si vůně i pro sebe, nebo používáte parfémy z obchodu?

Já s vůněmi žiji, mám jich plný dům i zahradu. Parfémy si nekupuji, neustále cosi testuji a míchám. Spouštíme akorát laboratoř pro výrobu vůní, a tak testujeme asi 300 vonných látek, taky kadidla, voňavé papírky. Práce tak na dalších 100 let.

Vyrábíte parfémy určené nejen lidem, ale také místům, např. kladrubskému klášteru. V čem se proces liší?

Komponování vůní pro prostory je zcela jiné a pro mne snadnější. Kladrubský klášter jsem navštěvovala 3 roky, načetla vše o jeho historii. Dva roky jsem strávila s díly mistra Santiniho, který nakonec byl inspirací k první vůni. Zachytit 900 let a místo je jiné než zachytit člověka. V současnosti dělám vůni i pro barokní areál Kuks a Vonné stezky v Botanické zahradě. Jsou to takové velkoplošné formáty, které je třeba umístit do flakónu. Práce je zajímavá a hodně jsem se při ní naučila. Vždy říkám, že jsem megaloman minimalista. Snažím se zachytit maximum pocitů v minimální a čisté formě – formuli vůně.

Kladrubskému klášteru míchá Petra Hlavatá vůně na míru. Přečtěte si o tom více.

Pečujete speciálně o svůj čich?

Chodím hodně ven, často sedím na zahradě a pozoruji přírodu. Dýchám a čichám.

Ovlivňuje vytříbený nos váš běžný život?

Ovlivňuje v mnoha ohledech, příjemných i nepříjemných. Stále se držím motta „Co mi voní, to mne léčí,“ což je motto starých mistrů alchymie i lékárníků. Tedy vyhledávám víc a víc jen místa i lidi, co mi voní. Je to ta nejpřirozenější vonná stezka, jít za svým nosem.

Cestujete za vůněmi i do zahraničí?

Dlouho jsem byla česká a trochu i uvázaná. Děti byly malé, práce bylo hodně, můj muž byl vážně nemocný a nakonec i odešel… Regenerovali jsme a snažili se nějak zdravě uchopit ty velké ztráty. A nakonec i vonné nálezy. Změnila jsem podstatu své práce, pracuji z domu a o víkendech učím. Cesty vyžadují svobodu a čas. A peníze.

Zdá se ale, že vše zase usedá. Děti rostou, vůně zrají a já cítím, že je pomalu znovu čas na cestování. Jsem duší nomád, to především. Vonné kultury nejsou primárně evropské, a tedy je třeba cestovat dál a na déle.

Letos, a to je má největší radost, vonná karavana zase vyplouvá. V létě vyrážíme do Grasse a Marseille – za mýdly a levandulí. Na podzim bych chtěla prozkoumat biblické oleje a Svatou zem. Chystáme i výlet do Petry – skalního města velitelů karavan.

Vím, že zase musím vidět Isafahan – Avicenovo město. Chceme jezdit se studenty jako součást vzdělávání ve Škole čichu. Mám z toho velikou radost. Uvidíme, jak se vše složí do voňavého celku.

Autor: Eliška

Make-up byste na její poličce nenašli, zato bez svěží květinové vůně nedá ani ránu. Stejně tak neodolá neustálému zkoušení novinek ze světa přírodní kosmetiky.


Reklama


Reklama

Témata článku

 Váš příspěvek

Reklama

Nejčtenější