HISTORIE PARFÉMŮ

Frankie 01.11.17 22:36

HISTORIE PARFÉMŮ

… Zakládám nové téma, do něhož můžete aktivně přispívat, a to třeba svými delšími články.

Stránka:  1 2 3 4 5 6 7 8 9 Další »
Kjitka 01.11.17 23:49

K Arome patří vůně, s tím myslím souhlasíte. Zdálo se mi, že je tu poslední dobou více kosmetiky. Řekla jsem si: lepší, než nadávat na tmu je rozsvítit malé světlo. Tak mám to zkusit?

Vím, že je tu několik odbornic na slovo vzatých. Rozpitvají vůni téměř na molekuly, což já bohužel neumím. Pokud tedy něco popisuji, tak to, jaký z ní mám dojem - posečený trávník, kapky rosy na růži…

Lásku k vůním mi předala má maminka. A protože brzy zemřela, schovávala jsem si její flakóny. Tak začala moje sbírka, kterou jsem postupně zužovala, až mi zůstaly jen miniaturky dámských vůní. Nechávám si teď jen parfémy od značek, které mají i módu.

Říká se, začínáme od Adama – a tak listuji v časopisech, knížkách, katalozích, hledám v Googlu. Zkusím nějak dohledat začátek parfémů, máte zájem?

Než se ale pustíme do historie, není od věci si na začátek ujasnit, co to parfém vlastně je.

Vonné látky vznikají v rostlinách dvěma různými způsoby: •Terpenické látky se vyskytují v silicích •Vonné látky mají aromatické jádro

Hlavními zdroji vonných látek jsou pak:

andělika, anýz, badyán, bazalka, celer, citronella, citrusy, neroli, čaj, elemi, estragon, eukalypt, fenykl, fialka, galbanum, galgán, geránie, hřebíček, iris, jasmín, jehličnany, kardamon, kmín, kopr, koriandr, labdanum, levandule, libeček, majoránka, máta, mimosa, muškát, myrha, olibanum, origanum, pačule, pelyněk, pepř, piment, rozmarýna, růže, santal, skořice, styrax, šalvěj, tonka, tuberoza, tymián, vanilka, vavřín, vetyver, větvičník, ylang ylang, zázvor

Zapomenout nemůžeme ani na ty zvířecí: bobr, cibetka, kabar pižmový, vorvaň – ambra.

Tak, to nutné - nudné máme za sebou a můžeme se zasnít.

Egypt, vůně a bohové

Starý Egypt, horko, sucho, pou­šť a bůh Tovt zašeptal veleknězi recept tajemné vůně, kterou chtěl být okuřován.

Sakra, to jsem neřekla. Parfém vznikl z per fume - kouřem. Tak se vlastně Tovt stal prvním egyptským parfumářem. Celý Egypt voněl jeho vůní a ostatní bohové se raději hned přidávali a vůně přebily „nevůně“ ze spáleného masa obětních zvířat.

Bohové se namlsali. Po ránu vyžadovali pryskyřici, v po­ledne myrhu a večer směs „kipi“ pro sladký spánek. Co vlastně kipi, někdy psaná jako kypi, obsahovala? V starověku byste v ní našli med, kručinu, šafrán, myrhu, kardamon a rákos.

A jak to bylo u královny ze Sáby?

Královna ze Sáby prý patřila k obrům, měla mít 2,5 m. V jejím království se asi 3000 rodin staralo o posvátné kadidlovníkové stromy. Semitský bůh Baal měl totiž v den svého svátku nárok na 1000 talentů, které se pálily v jeho chrámech. Což znamenalo skoro 26 tun spálených stromů.

Také Jehovovi se ta myšlenka zalíbila. Poslal proto Mojžíšovi recept na směs vonných látek, které se měly spalovat na Arše úmluvy. A tak se tato praxe začala pomalu rozšířovat po světě.

Zavřete oči a představte si: vonné dýmy z oltářů stoupají vzhůru k božstvům – ty z kadidla k Budhovi, růžové nebo jasmínové k Attarovi, myrha voní Astartě a santal Zarathuštrovi.

Po dobytí Egypta

Do antického Řecko-římského světa se rozšířila směs rostlinných parfémů, používaná jako dar i jako lék proti nemocem. Tady jsme u té vůně kipi/kypi. Popularitě se těšila v období vlády Ptolememaiovců, tedy od roku 323 př. n. l.

Podívejme se do Pompejí. Máte? Vidíte tu krásnou fresku představující tehdejší parfumerii, krámek mastičkáře – copak se skrývá za těmito názvy? Jak voní balzám z hyacitnů, lilií, narcisů a růží?

Tak – a tady vás nechám a příště se podíváme, co bylo po rozpadu Západořímské říše…

Kjitka 01.11.17 23:50

Tak se nám rozpadla Západořímská říše – a jak to bylo dál?
V Cařihradu zůstalo umění výroby voňavek a zároveň mělo toto město v rukou i převážnou část celého obchodu i po suchozemských cestách.
Arabové si udrželi tajemství voňavých svahů Hadramautu. Ale jejich mořeplavci dovedli využívat monsun a dokonce vést lodi podle buzoly a tak se dostali až na Zanzibar, Cejlon, Sumatru., vidíte? Cítíte ty vůně? …
A tak jejich katalog OLEJOVÝCH esencí je velmi bohatý - kopr, heřmánek, myrha, máta, styrač vetiver… A proč olejové? To souvisí s kulturou lázní a natírání vonnými oleji.
Ale i v zemích islámu nastal úpadek, tím se otevřely nové možnosti pro Indii.
Od 12. a 13. století se dostává do popředí benátské, janovské i pisanské loďstvo, místo původního fénického a řeckého. A do toho byla Evropa ohrožovaná morem. A voňavky hrály v té době roli očistných esencí. Jistě registrujete bílé masky s dlouhými nosy, skoro zobáky - vkládaly se do nich chomáče látky napuštěné voňavkou – jednak chránily před zápachem, ale i před nákazou.

Došlo k objevu destilace
V Toskánsku se vyráběly oleje ze zimolezu, kozího listu, bílé lilie, aksamitníku, růže, fialky, jasmínu.
V jižní Francii z jasmínu, růží, lilií, fialky, kručinky a konvalinek.
A co mýdlo?
Nejvoňavější se vyváželo z Bologne, Janova, Alicante, ale brzy začala vyrábět mýdla i Francie v Chaillotu. Tato obec měla štěstí, v roce 1565 dostala královské privilegium k vaření mýdla.
Došlo ale i k jiné změně, dříve se dovážely hotové parfémy, nyní se začínají dovážet rostliny na jejich výrobu. A protože se zároveň na jih Evropy dostávají i Arabové je jen logické, že se tady začaly vyrábět parfémy – Palermo, Sevilla, Pamplona, Řím, Nice, Grasse.
A jaké rostliny se dovážely? Citroník zlatý, jasmín velkokvětý – ten dokonce z Nepálu, kolem 1550. Z Indie to byl jasmín bílý, kterému se dařilo i v Ligurii a Přímořských Alpách.
Do hry vstupují i Portugalci, posádky Vasco de Gamy se vylodily v Kalkatě 1498 a již 1523 činil obrat obchodu s voňavkami a kořením denně 700 000 cruzeirů.
Po dvě století probíhá válka vůní mezi Portugalci na jedné straně a Španěly, Holanďany a Brity, na straně druhé. Španělsko vyrazilo k břehům Ameriky a dováželo balzám tolů – název je odvozen od kolumbijského města Santiago di Tolů – a bílý balzám z Guatemaly.
A co tuberoza? Tam je sporné, zda pochází z Mexika nebo Indie.
V Guayaně a na Antilách dal královský zmocněnec vysadit pimentovník, který pochází z Madagaskaru a také muškátovník vonný z Japonska, vysloužil si tak přezdívku „misionář vůní“.
V Evropě se mezitím začaly vyrábět oleje z pelyňku, routy, máty a siamského zázvoru.
Myslím, že můžeme vonnou válku opustit, jak se chovaly některé země v koloniích – to dobře víme.
A příště se vrátíme ke Středozemnímu moři…

Kjitka 01.11.17 23:51

Čtení k ranní kávičce – 3

Tak se vracíme ke Středozemnímu moři. Kdysi tam Féničané zanesli první vzácné kapky parfémů… Vidíte jejich lodě? Cítíte i vůni moře?
Ve Francii se začalo dařit pěstování rostlin pro výrobu parfémů - kosatce, vetiver, sandat, růže, jasmín, sporýš lékařský, myrtu, kakost…cítíte ty vůně? Vidíte ty barvy? Krása, že?
Ve Francii, kde se dnes vyrábějí nejznámější parfémy, se vlastně parfémy dlouho nepoužívaly, to až paradoxně křížové výpravy způsobily rozšíření. Přeživší hrdinové přinášeli parfémy svým dámám – možná jako omluvu za pásy cudnosti, kdo ví?
Po vyčerpání zásob ze Svaté země se našel nový zdroj v italských Benátkách nebo ve španělské Cordobě. To byly totiž důležité zdroje obchodu s kořením a k tomu i parfémy vlastně patří tématicky.
Víme, že nejoblíbenější v té době byl parfém s vůní pižma – a protože to byla docela vzácnost, prodával se ve zlatých nebo stříbrných kulatých nádobkách – stříbro bylo v některých zemích ceněno víc, než zlato, jako čistější kov.
Středověk byl hluboce nábožensky založený, vyrůstala jedna katedrála za druhou. A samozřejmě – katedrály i kaple a kapličky se musely provonět, stejně jako posvátné předměty pro poutníky.

A kdy tedy došlo ke skutečné ofenzívě parfémů ve Francii?
Nepochybuji, že jako milovníci vůní, už víte. Ano, v polovině 16. století Kateřina Medicejská zavedla tuto módu…
Tady udělám jednu dost důležitou odbočku. Anna Golonová – kdo ví, kdo to je? Správně, historička, která se svým manželem Sergem napsala slavnou Angeliku. A v jednom televizním rozhovoru – tuším na France 24 – říkala, že ve Versailles, v tom slavném paláci, měl k dispozici u svých komnat záchod jen král a k tomu to slavné křeslo a speciální čestnou funkci – utírače královského pozadí. A jinak tam byly celkem 4 záchody.
Ostatní si ulevovali, kde se dalo, klidně i na chodbách, v různých zákoutích a prý k tomu
sloužily i slavné medicejské vázy. Počítám, že podobně to vypadalo i v Louvru. Takže se moc Kateřině nedivím.

Jeden člen její družiny si otevřel krámek s parfémy na Pont-au-Change  – tam se scházela celá bohatá elegantní Paříž.
A to by ale nesměl být středověk - prodávaly se tam i jedy. Navoněná rukavička mohla znamenat i smrt. Asi potom bylo slušné před podáním ruky si rukavici sundat…
Historie rukavic ostatně patří k parfémům. Nevěříte?
Muži dlouho nosili železné rukavice, patřící k brnění. Po křížových výpravách je vyměnili za kožené. Ovšem kůže nepříjemně páchla, proto se napouštěla do santalu, bergamotu, cibetu, vanilky, pižma nebo ambry…
Král Filip Sličný nakonec přiznal výrobcům rukavic i statut voňavkářů. Cechy měly kdysi velkou moc.
Na tuto problematiku – vonění kůží – narazíme, až budeme mluvit o firmě Hermes…
Tak a příště pohovoříme o renesanci…

Kjitka 01.11.17 23:54

Čtení k ranní kávičce - 4

Slíbila jsem renesanci … to se parfémovali všichni. Ale veřejné lázně najednou zely prázdnotou – místo koupelí se lidé parfémovali. Každá dáma chtěla mít svůj vlastní parfém, jedinečný, aby se odlišovala od ostatních.
V 17. a 18. století se umění nejproslulejších francouzských voňavkářů z města Grasse v Provence stalo známé po celém světě.
Za - krále Ludvíka XIV – známého i pod honosným názvem – Král Slunce – (1638 – 1715) - předepisovala etiketa používat pro každý den jiný parfém.
Nejmodnější kolínskou byla „ Andělská voda“ - výtažky růží, pomertančů, santalu a styrače.
A mimochodem…hlavy žen se změnily v koše čerstvých květů…o hygieně jsem hovořili výše… a voňavkáři byli ti největší umělci…co dodat?
Jenže na konci 18. století došlo vlivem několika okolností, třeba i naštvaností prostého lidu - k Velké francouzské revoluci – asi víte 1789. A situace se změnila. Jenže ne na dlouho, už za Direktoria – ano Napoleon – se polonahé krásky – podle módy empíru – polévaly nejjemnějšími parfémy…lehaly na pohovky récamier…Sám válečník Napoleon vypotřeboval za měsíc 60 flakonů kolínské vody. Na vojenská tažení s sebou vozil vzácné skříňky plné flakonů a krabiček s parfémy.
Zámek, kde bydlel s Josephinou, ještě další století voněl jejími parfémy…

A co doba romantismu? Byl objeven nový způsob destilace – a s tím i snaha se prosadit na trhu – a už se objevují jména, co nám i dnes něco řeknou – hádejte, kdo?
Guerlain, Bourjois, Pinaud, Molinard…
Když Balzac popsal trampoty jednoho voňavkáře, byl to podnět využít ke zvýšení poptávky i tisk.
Z drobných obchodníků se časem stávali průmyslníci. Přispěl k tomu vývoj v chemickém průmyslu, vývoj nových sloučenin – tím se obohatila škála vůni.
Převrat způsobilo objevení kumarinu a heliotropinu, které se přidávaly k jasmínové a růžové esenci – tím vznikl již moderní parfém.

Kumarin (systematický název 2-H-chromen-2-on) je chemická sloučenina (benzopyron), toxin obsažený v mnoha rostlinách, zejména ve vysoké koncentraci v semenech silovoně obecného (Dipteryx odorata), tomce vonné (Anthoxanthum odoratum), svízeli vonném (Galium odoratum), divizně (Verbascum) a tomkovici vonné (Hierochloë odorata). Má sladkou vůni, snadno rozpoznatelnou jako vůně čerstvě pokosené trávy, používá se v parfémech od roku 1882. Má také klinickou hodnotu jako prekurzor pro různé antikoagulanty, zejména warfarin, a používá se jako aktivní médium v některých typech barvivových laserů.
Název pochází z francouzského názvu coumarou pro silovoň obecný.
Zdroj https://cs.wikipedia.org/wiki/Kumarin

V době secese, kolem roku 1900, se začaly objevovat romantické názvy parfémů
Proto miluji Rosinu
Pánův kapesník
Princ Zurio
Pro divadelní divu Sarah Bernhardt nejen Mucha namaloval plakáty, dnes světoznámé, ale Guerlain připravil i speciální parfém.
Je zajímavé, že člověk se snažil překrýt svůj, kdysi vyzývavý pach, vůněmi, které hrají důležitou roli v milostném životě…tak a je čas končit, příště si o tom povíme víc…

Kjitka 01.11.17 23:54

Čtení k ranní kávičce - 5

takže, kde jsme minule skončili? Ach ano, u tří esencí živočišného původu, které působí jako afrodisiakum.
Ambra – vylučovaná největším mořským savcem – vorvaněm
Cibet – to je sekret zvláštní žlázy šelmičky – cibetky asijské
Pižmo – to vylučuje v období říje jelen pižmový, který žije ve Střední Asii a na himalajských náhorních plošinách. Mimochodem, je to tak silná vůně, že laň ji ucítí na vzdálenost 1 km.
Teď mě napadá, že afrodisiaka jsou vlastně i vůně rostlin – lákají hmyz. Proto vlastně skleníkové rostliny tolik nevoní, jako by věděly, že tam hmyz není a jsou opylované uměle.

A co ještě je využívané při tvoření vůní?

Tak např. aromatické kořeny rostlin, různé mechy, dřeva, kůry, plody, pryskyřice, pupeny, zrna…

Kdo tedy tvoří kompozice vůní? Nos, jak váš osobně nebo ve stadiu tvoření NOS. Což je člověk, který má velké schopnosti – údajně tvořené až v samotném mozku…

Od počátku 20. století se vonné olejové extrakce získávají pomocí prchavých rozpouštědel.
NOS z nich potom vytváří parfémy.
NOS ale má spíše smůlu, obvykle jen specialista ví, kdo vytvořil Chanel No.5 nebo Fidji…
Nemá lehkou úlohu, nejdříve mustí prostudovat, co vlastně bylo dosud vytvořeno, neby nezopakoval jiš existující vůni. Musí mít ale fantasii, aby se vydal svou cestou – musí najít linku parfému, na tu potom navěšuje další složky…
Jako základní složky jsou brány bergamot, galbanum, fialová, pomerančová, růžová esence.
Dále modifikační látky tymiánová, pomerančová a levandulová esence. Potom základní tony – to jsou trvalé substance, např. Z dubového mechu, cassie nebo pačuli. Jeden parfém může mít okolo 50 složek.
Na exkursi v Grasse jsme viděli práci NOSu.Seděl za půlkruhovým stolem a s několika patry, před sebou tisíce malých flakonů uzavřených zabroušenými zátkami. V ruce má držák podlouhých tamponků, které namáčí a zkoumá nosem a hodnotí a hledá ve svých vzpomínkách.
Vytvořit parfém je zdlouhavá a velmi nesnadná práce a ne vždy vede k úspěchu. A může se dokonce stát, že vymyslí již vymyšlené…
A co příště?
Co se vrátit zpět k rukavicím a kůži, která právě nevoní a se kterou začala firma Hermès?

Kjitka 01.11.17 23:55

Čtení k ranní kávičce - 6

Hermès, čti [ɛʀˈmɛs], řecký bůh, nebo pařížský sedlář? Thierry Hermès /1801 – 1878/ si otvírá 1837 dílnu v obchodní čtvrti nedaleko Madeleine.
Hermès je sice francouzská módní značka, nicméně rodina Thierry Hermèse pocházela z Německa a v Paříži se usadila až v roce 1828.
Hermès tedy založil firmu, která se doposud nachází v majetku rodiny. Dnešní sortiment zahrnuje kabelky, obuv, šperky, hodinky, oděvy, parfémy a dokonce porcelán…ale rychle zpět ke kořenům…

Protože tehdejším dopravním prostředkem je kůň, event. kočár tažený koněm, koňmi, obchod s postroji, sedly, uzdami, kočárovými řemeny, rukavicemi pro kočího velice prosperuje. Tyto doby připomíná současná podoba loga značky Hermès - dvojspřeží s jezdcem.
Firma 1867 zhískává ocenění na výstavě v Paříži.

Po smrti zakladatele značky žezlo převzali syn Charles-Emile a vnuci Adolphe a Emile-Maurice, kteří rovněž pokračovali ve výrobě koňských uzd.
Syn přesouvá sídlo do lepší čtvrti Faubourg St. Honoré č. 24 – mimochodem najdete ho tam ještě dnes, je to poblíž nám. Svornosti – Place de la Concorde.

Věhlas firmy se zvětšuje, už dodává do své původní vlasti, Německa, a do Holandska, Belgie, Polska a hlavně…pozor…stává se dodavatelem ruského cara Mikuláše II.

Rok 1920 znamenal pro firmu Hermès zásadní zlom. Koňský kočár byl nahrazen automobilem a firma tak čelila novým výzvám. Světlo světa spatřily exkluzivní brašny a kufry zhotovené dle principu staré sedlové brašny. Ale také rukavičky, pásky, kabelky – vše ručně šité.
Další změna nastala po smrti Charlese-Emile Hermès, kdy firmu převzal jeho zeť Robert Dumas společně s Jean-Rene Guerrandem a představili Hermès kravatu, plážový ručník a řadu parfémů, z nichž nejtypičtější jsou Caléche a Equipage. Tím tak po dlouhá léta rozšířili řadu výrobků se značkou Hermès.
Po skončení II. Svět. Války se objevuje typické balení výrobků: oranžové krabice s lněnou stužkou a logo vévodského kočáru, fr. Calèche /čti kaléš/

V roce 1951 vymírá rod po meči a nastupují zeťové – jeden se věnuje hedvábným šátkům, druhý kravatám a přidává i drobné bytové doplňky. Vznikají po světě butiky, v Praze až 1997.

A co se vrátit k vůním?
Protože kůže každému nevoní, zrodil se nápad vytvořit nějakou vhodnou vůni. A tak se začalo v r. 1950 nedaleko Rouenu pod vedením vlastního parfuméra. Kvalita mimořádná, na výrobcích se nešetří.

První skutečnou vůní je v r. 1951 Eau D´Hermès…dnešní terminologií unisex.
1960 vzniká Calèche – zavřete oči…soumrak padá na Bouloňský les, klapou koňská kopyta, blíží se kočár s tajemnou kráskou, v ruce drží kosatec a kolem se šíří kouzelná vůně – zeleň, květiny, koření, dřeviny…
Myslím, že další vůně už lze dohledat v naší databázi, tak ještě něco k módě, snad nebude vadit…

První dámská módní kolekce byla vytvořena módní návrhářkou Lolou Prusac a byla představena v Paříži roku 1929.
Kultovním doplňkem se staly hedvábné šátky, které jsou dodnes neodmyslitelnou součástí řady výrobků značky Hermès a mezi ženami se těší velké oblibě. Od roku 1937 se vyrábí šátek Carré Hermès, na jehož výrobu je zapotřebí 250 kokonů bource. Do této chvíle bylo vytvořeno 25 000 různých vzorů. Většina je motivována jezdeckými symboly.
Dnešní módní trendy značky Hermès diktuje avantgardní módní návrhář Jean Paul Gaultier, který navazuje na tradici značky a většinu své inspirace čerpá z jezdectví a šermu. Pod jeho taktovkou vznikají elegantní pláště a peleríny z nejjemnější kůže a kožešiny, tvídové kalhotové kostýmy a široké pletené kardigany s elegantními pásky.

Ještě je třeba přidat
Kelly bag – předlohou této překrásné kabelky, která vznikla v roce 1956, byla někdejší brašna na uzdění. Tento ušlechtilý model se vyrábí z nejjemnější teletiny a dostal jméno po skutečné módní ikoně a dámě s velkým D, monacké kněžně a herečce Grace Kelly. Dodnes se vyrábí přibližně 9 000 kusů tohoto modelu ročně a vždy pouze ručně.

Birkin bag – neméně legendární kabelka, která získala své jméno po herečce Jane Birkin, která přímo na jejím vzniku spolupracovala. Kabelka se prodává víc jak 30 let a šije se ručně v rozličných barevných variantách, v různých rozměrech i z mnoha druhů materiálů. Kabelka v sobě spojuje řemeslnou tradici, praktičnost a je určena pouze zákaznicím, které jsou hodny jejich nošení. A však i ony se musí smířit s dlouhou čekací lhůtou, která může být až dva roky. Tomuto skvostu se rovněž přezdívá "Rolls Royce“ mezi kabelkami.

Tak myslím, že tady se může skončit…máte birkin bag? No já klasicky nemám 8)))

Kjitka 02.11.17 09:22

@Renusatko díky

jinak dávejte náměty…pokusím se zpracovat… :wine:

Frankie 02.11.17 09:30

@Kjitka
Jitko, jen tak dále. :palec:

Tanulik 02.11.17 10:20

@Kjitka
jinak dávejte náměty…pokusím se zpracovat…

1. Ako sa dostala do parfémov voňa kávy , kakaa , kokosu a kedy ? :-P :inlove: :inlove: :inlove:

Celé som si to prečítala , ďakujem , že si sa podelila o svoje vedomosti . :-*

rocky 02.11.17 10:22

@Kjitka Moc ráda Tě čtu, zajímavé čtění. Díky :rose:

alibi 02.11.17 10:31

@Kjitka paráda. mě by zajímala historie - jak to bylo s Diorem v ČR

Tanulik 02.11.17 10:32

@Kjitka

2. téma : Štáty , svetadiely , alebo oblasti , ako zdroje najcennejších parfémových esencií od pradávna do dnes . :-*

Biely kvet 02.11.17 11:51

SLÁVNE MENÁ HISTÓRIE PARFUMOV

Viete, kto stojí za vznikom našich obľúbených vôní? Kto je zodpovedný za namiešanie a pomer všetkých ingrediencií utvárajúcich výsledný opojný kokteil? Kto má na svedomí, že sa do vône obliekame ako do druhej kože, že rozkvitáme v záplave sebavedomia a istoty, ktorú nám dodáva? Poďme sa na to spolu pozrieť…ale pekne po poriadku.

Začneme už v 11. storočí - IBN SÍNÁ bol arabský lekár a vedec (980 - 1037), známy tiež ako Avicenna. Vyrábal za pomoci liehu a destilačnej metódy ružový olej a ružovú vodu.

12. storočie - Taliansky gróf FRANGIPANI vytvoril najlepšiu vonnú vodu tej doby. Neskôr slávnemu parfému dáva svoje meno. Nie je jasné, či rastlina frangipani vďačí za svoj názov práve voňavkárskej rodine alebo botanikovi s rovnakým menom. Kvetina tohoto názvu bola totiž objavená až v 15. storočí.

14. storočie - Podľa legendy obdarovali tajomní mnísi ťažko chorú sedemdesiat ročnú kráľovnú Alžbetu Uhorskú obyčajnou rozmarínovou vodou, ktorá ju vraj zázračne omladila. Vôňu s názvom Aqua Regina Hungarica či Eau de Hongrie sa od roku 1370 považuje za predchodkyňu kolínskej vody Eau de Cologne.

16. storočie - Parfumérstvo vo Francúzsku sa stalo populárne vďaka Kataríne Medicejskej. Jej parfumér RENÉ DE FLORENTIN otvoril v Paríži prvý obchodík s parfémami. V tomto období lekárnik TOMBARELLI zriadil vo francúzskom mestečku Grasse na príkaz Kataríny Medicejskej laboratórium na výrobu vonných látok.

17. storočie - Parfumér z Milána GIOVANNI PAOLO DE FEMINIS vyvinul na konci 17. storočia v Kolíne nad Rýnom svoju Eau Admirable, ktorá sa považuje za základ kolínskej vody.

18. storočie - V roku 1709 objavil talian GIOVANNI MARIA FARINA v Kolíne nad Rýnom originálnu receptúru na kolínsku vodu - Eau de Cologne. Neskôr bol tento recept veľakrát skopírovaný. Farinova vôňa je takmer identická s kolínskou 4711, ktorú v roku 1792 uviedol na trh v Kolíne nad Rýnom WILHELM MUHLENS.
V roku 1747 vzniká v Grasse voňavkársky dom Galimard. Parížska pobočka tradičného domu Galimard sa otvára v roku 1775. Svojim zákazníkom ponúka klasické parfémy, ako je Fougére Royale alebo Quelques Fleurs.
V tomto storočí stihne ešte otvoriť svoje brány v Paríži firma Lubin, ktorá slávi úspechy so svojimi parfémami Eau de Lubin alebo Idole.

Tak.....a na budúce preskúmame a bližšie sa zoznámime s parfumérmi 19. a 20. storočia. :-)

Příspěvek upraven 02.11.17 v 14:43

Stránka:  1 2 3 4 5 6 7 8 9 Další »
Váš příspěvek