Jaké byly vaše babičky?

Stránka:  « Předchozí 1 2 3
Daisy.zlouky 3.9.12 19:32

Krásné téma, leč pro mě slzavé údolí. Obě babičky mám po smrti teprve pár let a obě mi moc chybí. Ani jedna z nich nebyla ta babička s šátkem a zástěrkou, tak pamatuji jen prababičku. Ale obě bydlely v domě, který nyní vlastním já, aniž by tušily, že jejich děti rodiny spojí. Babička Boženka byla pro mě babička,,sladkostí´´, co ta uměla sehnat za dobroty :roll:. Tehdy dvojbarevné nugety, ledové čokolády, to měl jen tuzex a ona vždy něco měla schované ve skříni, závislost mám dosud :lol:. Výborně pekla, vařila mi halušky se zelím, trhance a to věno, co jsem u ní měla nachystané, neskutečná žena :srdce: Byla také totálně nasazená, z 8 dětí nejstarší a od svých 16-ti let pomáhala svému tatínkovi s výchovou a domácností, svou maminku ráno našla mrtvou - infarkt. Hrála si se mnou - hlavně na obchod, chtěla ze mě mít prodavačku, páč ty se prý dostanou k lepšímu zboží :hug: Trpěla mé operace, nechala se zafačovat, pila,,meducínu´´ a po večerech na mě z postele svítila baterkou a já u stěny měla koncert. To považuji za oběť největší, páč jsem hudebně hluchá :zed:
;) Kolem 80-ti let jí diagnostikovali Alzheimera, měla ale mírumilovnou povahu a příběhy s jejími popletenými hláškami dodnes baví rodinné sešlosti.
Druhá babička byla jiná, ale také úžasná. Hodně jsem s ní jezdila na dovolené. vždycky měla pochopení a dokázala mě bránit před celým světem. K ní jsem jezdila na psychický relax, dovolila mi i první cigaretu. Pro sprosté slovo nešla daleko, ale před cizími byla za dámu, až jsem kolikrát zírala s pusou dokořán 8o. Uměla krásně vyprávět, hlavně místní příběhy, pamatovala si všechny zbořené domy i s osudy jejich rodin, vesnici znala dokonale. Pomáhala mi s prvním synem, druhého zažila jen měsíc a půl, ale stihla jsem jí ho ukázat v nemocnici. Nezvládla operaci srdce a já dodnes slyším její poslední slova v telefonu večer před operací. Tušila, co já jsem si ani nepřipouštěla.
Obě jsem je moc milovala :srdce:, obě mi ovlivnily dětství v tom nejlepší směru. Víc už přes lszy nenapíšu, ale je to moc hezké téma.

E.Evulenka 4.9.12 09:15

Téda ženy, je moc krásné a dojemné číst, jak s úctou píšte o svých babičkách.
Také jsem poznala jednu babičku a byla to ta pravá hodná babička. Žila taky na moravskoslovenském pomezí , taky nám o prázdninách vařila pěrky s povidlama a makem a kynuté buchty. Ráno ,než jsem vstala , zašla do obchůdku pro takové velké slané rohlíky a máslo, k tomu uvařila bílou kávu –Bože to byla dobrota. Moc ráda jsem pak jako větší poslouchala její životní postřehy a vzpomínky. O tom jak nebylo co jíst, jak byla válka , jak se rodilo doma na pytlech a porodní baba roznášela „horečku“ a poumíraly všechny rodičky ve vesnici. Ona sama porodila 6×. Milovala jsem a dodnes vzpomínám na jejich dvorek, kde rostlo víno a vlaštovky tam sedaly na dráty. Koupali jsme se tam v plechové velké vaně v ohřáté vodě na sluneční soláry :mrgreen: Děda choval králíky, byli krásní bílí. My jim směli dávat krmení. Vždycky když si nás vedla po vsi, tak vyprávěla kamarádkám , kteří jsme že to vnuci :mrgreen: Dodnes miluju ten kraj a mám na něj překrásné vzpomínky z dětství. Ke sklonku života mě udivovala svojí oddaností a pokorou , smířením se se smrtí. Sháněla si šaty do truhly , aby prý nebyla pochovaná jak její kamarádka " v takové hadře" . Ještě se nám nabízela vyšívat -to uměla nádherně, jako všechny ženy v tom kraji-že abysme měli na ni památku. Tak mám vyšívané závěsy v kuchyni a při každém pohledu z okna, na ni vzpomenu .

emickan 1.11.12 15:55

To jsem našla krásné a nostalgické téma :palec: .
I když já mám to štěstí, že pořád ještě jednu babičku mám a za 3 týdny jí bude „80“ :potlesk: . Je to prostá žena a to do slova a do písmene. Pochází z chudých poměrů, protože moje prababička byla rozvedená! (byla ročník 1912) a na obě holky (babičku i její o 1 rok starší sestru)byla úplně sama. Jejím jediným živnotním „hříchem“ byla v minulých letech trvalá na vlasy :) . Nikdy se nemalovala, nikdy se moc nevoněla (jen si potrpěla a stále potrpí na voňavá mejdlíčka ve skříních a prádelníku, čímž je vlastně stále voňavá :P ) a dokonce v jednom „chudším“ období, kdy s dědou stavěli barák, měla jen dvě sukně a pár svetříků, které nosila stále dokola. Ale dodnes, když jí zavolám a poprosím, zda by uvařila něco dobrého, nikdy neodmítne. Byla vždy velmi důsledná a svým způsobem i přísná, ale na druhou stranu velmi laskavá a vždy připravená vyslechnout a případně pomoc. Doufám, že tady ještě nějaký čas bude, protože ona a mamka jsou bohužel jediné, co mi z dětství ještě zbývá :kytka: . (Dokud jsou ony dvě, ještě pořád se chvílemi můžu cítit jako dítě, i když už je mi pomalu „40“.)

emickan 1.11.12 16:02

A nebylo by téma „Jací byli dědečkové“? ;) Protože ten můj mi hrozně chybí, zemřel před 3,5 lety a ještě pořád jsem se s tím úplně nesrovnala a někdy jsem třeba i naštvaná :oops: , že mu nemůžu něco říct nebo ukázat atd.

74SLena 1.11.12 17:51

@emickan
Jé tak to mi mluvíš z duše. Dokud jsem měla alespoň jednu babičku tak jsem se brala furt jako odrostlý dítě, nebyla jsem dospělá. Letos v září jsem přišla i o tu poslední babičku - tu Vlastu, na jejíž počest jsem toto vlákno založila. A protože jsem vždycky říkala, že Poeme od Lancome si koupím až budu dospělá, tak jsem si jí koupila až letos. Někdy mám pocit, že babička v nebi zařídila, že se samy od sebe vyřešily dlouhodobé problémy a každé z vnuček se splnilo nějaké přání taky jen tak samo od sebe. Shodly jsme se na tom všechny. Zkrátka, babička nad náma drží ochranu i v nebi.
Dědu jsem jednoho nepoznala, zemřel když byla mamka malá a druhého jen jako hodně malá. Zážitky s nimi nemám žádné. Jen fotky.

sarinenka 1.11.12 19:29

@74SLena Ty tvoje babičky z první stránky jsou obě moc krásné :potlesk: …

  • Citovat
  • Nahlásit
holka hnědooká 1.11.12 19:40

Moje babička byla zlá ženská, která škodila ještě i po smrti.

74SLena 1.11.12 19:49

@holka hnědooká
A ta druhá? Nebo jsi měla jen jednu?

holka hnědooká 1.11.12 19:53

@74SLena Druhá zemřela, když bylo mamce 16, takže jsem ji nepoznala..

Já na věci mezi nebem a zemí nikdy nevěřila, ale co se dělo po smrti babičky není normální.. Chtěla zabít taťku - svého syna a ublížit svému pravnukovi - mému synovi. Ono je to na dlouho a není to hezké povídání, tak se omlouvám, že jsem vám sem vstoupila :oops:

Nejlepší babička pod sluncem je moje mamka :srdce:

74SLena 1.11.12 19:59

Všechny babičky holt nejsou fajn. Manžel taky ani na jednu nevzpomene. Neměl je rád. Z mojich babiček byl dost udiven, jak jsou fajn a když umřela letos ta „Vlasta“ tak řekl, že to byla nejveselejší babička co znal.

Rendulinda 1.11.12 21:12

@holka hnědooká
Nechceš to napsat do vlákna „něco mezi nebem a zemí“, nebo tak nějak to bylo?

holka hnědooká 1.11.12 22:48

@Rendulinda Až si srovnám myšlenky, vždycky si to odžívám znova, když si na to vzpomenu.

emickan 2.11.12 10:51

No jo no, každý máme něco a příbuzné si nevybíráme ;)- a někdy je to škoda. Já zase neměla žádný vztah s tátou (naši se rozvedli, když mi bylo 1/2 roku :oops: ), takže jsem byla hodně zafixovaná na dědu (toho hlavně) a babičku z máminy strany. Ale na druhou stranu, od nich jsem to měla vyvážené vrchovatě, takže si nemůžu stěžovat. Oni se věnovali mě a babička se v podstatě dodnes věnuje i mojí dceři, takže vlastně pravnučce :* . Moje holka ta to bude mít jednou hodně smutné (manžel je tady sám) a moje mamka, i když je hodná, tak je to spíše taková ta babička, co vezme dítě do cukrárny a zase rychle vrátit zpátky rodičům :roll: . Takže o nějakých zážitcích spojených s babičkou si bude moc nechat jen zdát :nevim: .....

Dagmarr 9.11.12 14:30

Moji prarodiče žili všichni v jedné vesnici u Břeclavi. Babička a děda z taťkovy strany byli vzdělaní-oba měli VŠ a oba ředitelovali ve škole a ve školce. Babička byla vznešená, přísná, pracovitá. První dítě porodila v 18 druhé ve 20 letech. Celý život se učila jazyky, „na výchovu“ byla ve Vídni u bohatého strýčka, ve škole se učila ve francouzštině. Nosila špičaté lodičky na jehlách a hedvábné kostýmy. Pocházela z celkem bohaté sedlácké rodiny. S ní jsem jezdila do divadla, na výstavy a poprvé a naposledybyla i v Národním. Díky ní jsem se překonala a dokončila všechny stupně vzdělání. Nic mi neodpustila. Ale taky mě naučila pěstovat okurky, rajčata… Měli vinohrad a pole. Umřela v 68 na rakovinu, ale ještě týden před smrtí seděla v koruně meruňky a trhala plody do sběrny. Přitom se mnou mluvila anglicky, protože jsem měla před zkouškou z AJ. Voněla… Chanel 5 - kosmetiku jí vozil strýček z Vídně. Zemřela před 22 lety.
Babička-stařenka z mamčiny strany byla prototyp laskavé babičky alá B. Němcová. Od mimina mě vychovávali-mamka v mých 6 týdnech nastoupila do práce. Díky ní vařím klasiku, uklízím,… Byla nemanželské dítě chudé holky, která otěhotněla s bohatým synem statkáře. Ten zemřel v 1. světové, než se stačili vzít (pokud to měl v úmyslu). Maminka jí ve 14 zemřela a musela se protloukat sama. Sloužila v rodině ředitele školy ve ValMezu. Vdala se až v 27 letech, měla 3 děti a manžela, kterého milovala(62 let) tak, že po jeho smrti přežila 14 infarktů během 18 měsíců. 15. už ne. Hospodářství s koňmi jim sebrali komunisti a museli vstoupit do JZD.
Stařenka byla přirozeně inteligentní a velice hodná, trpělivá a tolerantní. Nezapomenu na večery, kdy mě ukládala do postele-natřepala velkou duchnu a přikryla mě, sedla si ke mně a vyprávěla. Její měkké valašsko-slovácké nářečí a tichý hlas :palec: ! Často jsem ji taky nutila zpívat ukolébavky a česala jsem jí „moderní“ drdoly. Léčila mě cukrem se slivovicí, ráno jsem mohla pohárek vína.
Není tu už 15 let a je to člověk, který mi bude vždycky nejvíc chybět. Voněla … mýdlem a dobrotami, které mi vařila.

Vrzi 9.11.12 17:44

Krásné téma. Babička z „Brodíčkova“ (Havlíčkův Brod) pro mě byla inspirativní žena. Jako dcera prodavačů vystudovala vysokou školu, stále četla, milovala cestování a naučila mě ten nejlepší štrůdl na světě. Jako vánoční perníky pekla srdíčka a hříbky. Dělala tak úžasný mazanec, vzpomínám na něj každé Velikonoce. Naopak neuměla vůbec vařit, dělala polívku z pytlíku. Vždycky francouzskou. Milovala Francii a díky ní jsem se vlastně začala učit francouzsky. Byly u ní nejlepší prázdniny, na každý den vymyslela speciální program a nechávala mě číst, dokud jsem u toho neusnula. Byla ohromně spravedlivá, vždy dbala na to, abychom měli s bráchou stejným dílem, rozpočítávala nám lentilky a vážila kompot! Celý život se vzdělávala a chodila na veřejné přednášky, protože se bála, aby ji nezradila hlava (jako její maminku, o kterou spoustu let pečovala). Uf je mi z toho smutno.

Stránka:  « Předchozí 1 2 3
Váš příspěvek