Silis: tak to znám
někteří prostě neberou vůni jako něco, co
dotváří individualitu toho kterého člověka, ale prostě jen jako způsob,
jak příjemně vonět - a pak jim nevadí, že budou vonět jako kamarádka
nebo kolegyně od vedlejšího stolu. Stalo se mi, že se mě na mou vůni
zeptala právě kolegyně v práci. Jen zeptala a pochválila, nic víc. A pak
najednou s ní přišla, pořídila si jí taky. Koukala jsem jako blázen, já
bych si tohle nikomu nedovolila udělat (aspoň se mohla zeptat, jestli mi to
nevadí…). Vůni jsem přestala používat, ona jí používala ještě asi
dva roky a byla z ní nadšená. Vlastně už ani dnes nevím, co bych řekla
známé, kolegyni, kdyby se mě ptala na mojí vůni, ale asi něco jako:
promiň, neřeknu. Mámě a blízké kamarádce bych název vůně řekla, ale
zároveň jim řekla i to, že nechci, aby měli stejnou, ať to
respektují.