trocha poezie nikoho nezabije...


Reklama

Vera 25.09.09 20:39

Seifert Jaroslav

Večerní píseň
Když bylo dobře mamince,
bylo i pěkně v našem bytě.
Hmoždíř, který stal na skříňce,
zatřpytil se okamžitě,
skla oken, po nichž před chvilkou
plakalo ještě bílé jiní,
svítila opět po kuchyni,
kde
vonělo to vanilkou.

Když zpívala, hned vesele
spustili ptáci před okny nám.
Měla-li mráček na čele,
odletěli hned ptáci jinam.
Zmlkli jsme rázem, ztichl smích.
I černé kotě, které tlapkou
pohrávalo si se skořápkou,
dívalo se jí po očích.

Když padala již únavou
a večer spát nás odnášela,
tou rukou drsnou od
popela
stlala nám měkce pod hlavou.
V hořáku ještě přede plyn
a nad pelestí přechází nám,
podobaje se pavučinám,
velikánský stín maminčin.

Dnes už tak šťastně neusínám.

Svatka 25.09.09 21:14

Syn to měl jako povinnou četbu, tak jsem tu knížečku Mamince vzala a přečetla ji celou najednou. je to hřejivé…

evik77 26.09.09 14:09

Poznám svou lásku po chůzi,
nekráčí, tančí, zdá se,
poznám svou lásku po řeči,
po jejím sladkém hlase.

edinka 26.09.09 18:58

Krásné verše, pohlazení na duši …


Reklama

 Váš příspěvek

Reklama


Reklama