zajímavá práce

Doufám že tu nebudu za blázna , ale bavilo by mě dělat se zvířaty, v ZOO, v hřebčíně, v ůtulku, a tak podobně…Ovšem s Parfémovým postižením se tyto voňavé práce moc neslučují 

evik77 píše:
Mně by se moc moc líbilo v lékarně. Všechny ty flakonky a lahvičky… Dokonce jsem uvažovala o studiu - chemie mě bavila už od ZŠ, ale zalekla jsem se přijímaček z MAT . Přesto si občas vzpomenu a říkám si, co by bylo, kdybych…

Eviku,
já na tom jako dítě byla stejně. Lahvičky, flakonky, navíc to v lékárně moc pěkně voní… Byl to můj sen, který se splnil. V lékárně jsem dělala řadu let, dneska dělám něco úplně jiného… Flakonky a lahvičky jako magistr moc nepotkáš, ty co potkáš jsou v krabičkách a prohlížet je není čas… Navíc v současné době musíš být připravena na to, že se každý den najde někdo, kdo Tě sjede - kvůli doplatkům, poplatkům… kvůli tomu, že čeká frontu a Tobě to nejde tak rychle jako v masně apod. Práce je to krásná i když náročná, vždy mě to bavilo, ale poslední roky, co jsem v lékárně strávila mě celkem otravovalo to, že funguju jako hromosvod. Mám taky své starosti, potřebuju být pokud možno doma psychicky svěží a tohle mi celkem bralo energii. U doktora si všichni frontu vysedí bez řečí, zato v lékárně spěchají neskutečným způsobem… Jenže my taky máme velkou zodpovědnost, je třeba hlídat spoustu věcí, které normální člověk neregistruje a tak se to nedá sekat jak v obchodech… Jenže to spousta lidí nechápe a nechce chápat. Takže tak… Ty iluze o krásné, čisté, voňavé a klidné práci jsou moc pěkné… 

Každá práce má svoje pro a proti. Zejména ve službách je denodenní kontakt s lidmi dost vyčerpávající, jde o to si reakce konfliktních lidí nepřipouštět, i když je to někdy hooodně těžké, jako úřednice o tom vím své. Nikdy se nezavděčíte každému, vždy se najde ten, kdo si bude myslet kráva jedna blbá, ale musíte sami vědět, že svou práci děláte dobře - pomáháte, kde je třeba, vyslechnete, když to jde a neustoupíte, když to nejde. Práce s lidmi mi přijde zajímavá ve všech směrech, ať je jakákoli, pokud se to nedělá jen z musu, ale zodpovědně, tak se člověk naučí i dost sám o sobě, stačí si udržet nadhled, nesoudit předčasně a uznat právo na chybu svou i těch druhých. Taky bych s tím ale někdy nejraději sekla a stala se rentiérkou  

Fanfan: Jasně, všechno má svoje pro a proti. Je mi jasné, že ideály by se po pár letech zakalily a určitě bych na něco nadávala. Ale momentálně mi to přijde zajímavé…

Coccinelle: Znám. Celodenní kontakt s lidmi a někdy mi z lidí bylo už tak zle, že jsem si večer přála, aby všichni onemněli a nic po mně nechtěli.

Já odmala chtěla lítat se stíhačkou A v současnosti bych nejraději šla po škole k policii - mým snem je dělat u jízdních. Jinak obecně práce u koní mne láká, třeba dělat pracovního jezdce dostihovýmu koni nebo mít jezdeckou školu, učit jezdectví atd.

Mne vždy lákalo dělat v květinářství, nebo čajovně. Až teď mi došlo, že jsou to vlastně voňavé práce 

A když jsem byla mladší, toužila jsem být servírkou. Teď už bych to fyzicky nedala. A ještě se mi líbilo tancovat u tyče, teď už taky nee.. 

Hle, odvážná duše. Ale zase ta pracovní doba, hakhak…

Vždycky jsem trvala na tom, že „práce“ musí být zábavná (pro mě) a zároveň prospěšná (abych se mohla cítit platným členem společnosti ).
Zatím se, i po radikální změně působnosti, daří.

Fanfan píše:

evik77 píše:
Mně by se moc moc líbilo v lékarně. Všechny ty flakonky a lahvičky… Dokonce jsem uvažovala o studiu - chemie mě bavila už od ZŠ, ale zalekla jsem se přijímaček z MAT . Přesto si občas vzpomenu a říkám si, co by bylo, kdybych…

Eviku,
já na tom jako dítě byla stejně. Lahvičky, flakonky, navíc to v lékárně moc pěkně voní… Byl to můj sen, který se splnil. V lékárně jsem dělala řadu let, dneska dělám něco úplně jiného… Flakonky a lahvičky jako magistr moc nepotkáš, ty co potkáš jsou v krabičkách a prohlížet je není čas… Navíc v současné době musíš být připravena na to, že se každý den najde někdo, kdo Tě sjede - kvůli doplatkům, poplatkům… kvůli tomu, že čeká frontu a Tobě to nejde tak rychle jako v masně apod. Práce je to krásná i když náročná, vždy mě to bavilo, ale poslední roky, co jsem v lékárně strávila mě celkem otravovalo to, že funguju jako hromosvod. Mám taky své starosti, potřebuju být pokud možno doma psychicky svěží a tohle mi celkem bralo energii. U doktora si všichni frontu vysedí bez řečí, zato v lékárně spěchají neskutečným způsobem… Jenže my taky máme velkou zodpovědnost, je třeba hlídat spoustu věcí, které normální člověk neregistruje a tak se to nedá sekat jak v obchodech… Jenže to spousta lidí nechápe a nechce chápat. Takže tak… Ty iluze o krásné, čisté, voňavé a klidné práci jsou moc pěkné… 

Mně se sen splnil,pracuji v lékárně

Taky jsem jako malá chtěla dělat v lékárně…
Bohužel jsem se toho nedržela, vlasy si teď trhám po kusech… protože jsem to změnila a chtěla jsem být malířka  

To klidně být teď můžu, ale s nastávajícím podzimem ubývá zelených ploch, kam se mohu jít napást…  

Luna píše:
Taky jsem jako malá chtěla dělat v lékárně…
Bohužel jsem se toho nedržela, vlasy si teď trhám po kusech… protože jsem to změnila a chtěla jsem být malířka To klidně být teď můžu, ale s nastávajícím podzimem ubývá zelených ploch, kam se mohu jít napást…  

Hezky řečeno

Koukám, že je to tady samá potencionální lékárnice… kromě hakhak tedy… 

Já to mám teď jako barbucha … Práce mě baví, cítím, že je někomu prospěšná a to i přes radikální změnu působnosti.

Na rovinu říkám, že pokud se někdy do lékárny vrátím, tak z důvodů, které uvádí Luna - až bude ubývat ploch, kam by se dalo jít napást. 

Alka píše:
Doufám že tu nebudu za blázna , ale bavilo by mě dělat se zvířaty, v ZOO, v hřebčíně, v ůtulku, a tak podobně…Ovšem s Parfémovým postižením se tyto voňavé práce moc neslučují 

Proč ne??? Já dělám se zvířaty a slučuje se to výborně.

Já jsem měla období, kdy jsem chtěla být veterinářkou - vždycky jsem měla ráda zvířata, mám i teď pocit, že to musí být fajn, a že je mnohdy se zvířaty lepší „domluva“ než s lidmi. Pak obdivuju lékaře a vědce, musí být vzrušující na něčem bádat a třeba i objevit něco převratného. To jsou ovšem jen moje naivní představy, je mi jasné, že třeba práce vědce je z velké části taky rutina. No, upřímně řečeno, měla jsem i období, kdy jsme měla méně ušlechtilé představy a chtěla jsem být barmankou nebo tancovat u tyče, ale když jsem jeden čas pomáhala kamarádce za barem, tyhle představy mě přešly. Realita je taková, že jsem účetní, ne že bych o tom snila, ale dostala jsem se do situace, kdy jsem musela živit sebe a 2 děti - tak jsem se musela naučit něco, co bych v případě nutnosti mohla dělat třeba i doma. Účtuju už 15 let a protože jsem typ, kterej se snaží najít na všem pozitivum, tak mě to i baví. Většinou dělám mezi fajn lidma, mám výhodu volné pracovní doby a taky mívám až zvrhlou radost, když mi ta čísla sedí, když to prostě vychází tak, jak má…