Foglarovky jsem v dětství milovala, a i proto s tvrzením, že
„žlutá je barva naše“, se v případě této vůně v kanárkově
žlutém flakónu velmi ráda ztotožňuji. Iluzi jásavě slunečného letního
dne se parfém snaží vyvolat hned na několika frontách – názvem,
zmiňovaným flakónem a prvotním čichovým vjemem. Vybavil se mi nubian.
Pamětníci prominou a pro mladší ročníky přidám vysvětlení.
Opalovací prostředek tmavě hnědé barvy ve formě oleje či krému,
vyznačující se schopností vyvolat iluzi lehkého opálení. Měl jednu (dost
podstatnou) vadu – zničil jakoukoliv textilii, která s ním přišla
do styku.
Voněl plážově letně, suchou travou, pískem, trochu slaně i sladce a
ovocně – přesně tak voní v prvních desítkách minut Sunshine. Je to
hravý koktejl namíchaný z vonokvětky, vanilky (trochu mi tam prvních pár
minut vadila, pak se ukáznila) a bílých kytek. Jasmín voní a nevymýšlí
si, magnolie je lehce krémová přesně dle tabulek. Kapka pelyňku (sladce
ovocného), špetka jalovce, několik zelených lístků pačuli a černého
rybízu na ozdobu. A uváděný papyrus? No přeci slánka, kterou koktejl
vypijeme!
