O téhle vůni se píše, že je pro velké drsné chlapy. Že ji nemůže
nosit každý. Že je komplikovaná, drsná a kdovíco. No, asi jsem velký
drsný chlap.
Když včera dorazil balík úlovků, lahvička Yataganu měla prasklé
víčko a trocha obsahu prosákla do bublinkové fólie vůkol. Tak jsem
zvědavě zavětřila, opět mě praštilo do nosu cosi strašně a důvěrně
známého, co jsem nebyla schopna identifikovat, až se asi za pět minut
dostavil ten Aha! okamžik.
Bylinná hořká. Švédské kapky. Jestli něco na hořcích voní, tak by
to vonělo takhle. Sakra. Druhá hořká vůně ve dvou dnech, po Aqua Allegoria
Gentiana, tam jsem taky cítila to, co jsem si pracovně nazvala hořec.
Divná shoda.
Kápla jsem si Yataganu na sebe. Jedna z hlavních složek je pelyněk,
který je hořký jak pes, takže bylinná hořká převažovala, ale pak se
vůně trochu rozležela a výrazně se vynořila borovice a změnil se dojem:
louka nad hranicí lesa za horkého letního dne. Nebo naopak, sedíme u krbu
opékajouc si v něm věci a venku sněží.
Ještě o něco později vůně vyzrála do bylinkově sladké, roztomilé,
zajímavé. Babiččina bylinková zahrádka - tedy, obrazně, mojebabička
žádnou nikdy neměla, byliny pěstuju akorát já - a větrové bonbóny a
rodinný poklid. V té době už jsem čenichala v internetu ve snaze zjistit,
zda se Yatagan ještě vyrábí, protože si ho při nejbližší
příležitosti budu muset koupit litrák.
Jenom mi vrtá hlavou, jak to je myšlené s těmi velkými silnými chlapy
(schválně, podívejte se na Fragranticu a kdovíkam ještě). Vůně je velmi
nepřímočará, to sedí. Asi ji nemůže nosit každý, protože je
protikladem těch sklenic se zbytky marmelády nebo uvadajících pugétů,
které, jak se mi zdá, mají nejširší publikum. Ale drsná? No, pokud za
drsné považujete hořké žaludeční kapky nebo borovičku s horcovým
koreňom, tak ano. A pánská? No, já marketingovým strategiím nerozumím a
jak tak na to koukám, rozumět nechci. Podle mě je to veselý, zábavný,
kořeněný unisex.