Yatagan

Po prvním přičichnutí z víčka jsem smutnila, že jsem naslepo šlápla docela vedle.
Hořký pelyněk a dřeva, tmavohnědá barva, stejně jako tekutina ve flakonu. Jako vůně starého tvídového pána, přežvykujícího tiše hořký tabák.
Taky jsem si při tom asi vzpomněla na vůni těch švédských kapek.
Ze zvědavosti jsem ho ale musela vyzkoušet na kůži, opatrně, co nejdál od nosu - na kotník. Vzhledem k tomu, že stárnu, musel další střik na koleno.
Prvních asi pět minut mi hodně připomínal zmiňovaný Aromatics Elixir - třeskutě štiplavě nahořkle bylinný, já proto jinak pěkný Aromatics nemůžu nosit.
Pak cítím převážně rozmarýn a tím mi připomíná Wrappings, které rozmarýn ve složení nemá, ale je to to, co z něj cítím nejsilněji (tedy aspoň z čistého parfému a tělového mléka)
Nakonec se vloudila třetí klasika - dámský Halston. Starý dřevěný opuštěný seník v létě.
Asi jsem správný hostitel, protože na mojí kůži cítím po rozvonění takový sametově nasládlý tón (nejspíš kastoreum, nebo ta kůže, i tabák trochu cítím)
Nádhera!
Komu se líbí vůně koní, toho pižma, ale zároveň se mu to v některých vůních protiví nosit, v Yataganu je ta krásná koňská vůně mistrovsky zbavena odpudivých nuancí. Tohle je jako mustang pádící po vysušené savaně. Cítíte vůni suché půdy, suchých trav a bylin a větrem se nese jemná vůně zvířete.
Krásná, syrově (pro někoho možná surově) přírodní vůně, se vším, co k tomu patří. Žádné zastírací zkrášlující ingredience.
Musí se přestát prudký začátek - mýtina, po které se v noci proháněla zvěř, a slunce, které na to všechno praží, z toho místa extrahuje omamnou vůni.
Neumím si jí ani představit za bílého dne v současné Praze, plné vyfešákovaných hipsterů.
Tohle je pro solitérního lovce, který nepotřebuje nic, než svojí tichou, mocnou sílu a inteligenci.

Úžasně suchá kombimace pelyňku a heřmánku, neuvěřitelně podobná čistému parfému Aromatics Elixír. Sice pánská, ale nositelná bez problém dámami. A vůbec to není takový nářez, jak by název napovídal…velmi pravděpodobné reformulace zřejmě udělaly svoje (zejména pokud se týká zredukování množství kůže a živočišna).

Těžko uchopitelná vůně.
V zásadě to vypadá jednoduše: převládá hořký a suchý (na prach vysušený) pelyněk a borovice. Čerstvě pokácená. Někde pod tím je (spíš jen tušená) kůže. Tyhle složky jsou dominantní a ostatní můj nos moc nebere.
Jenže …
Tahle vůně je chameleon. Chvilku převládají bylinky, chvilku borovice. Mění se to naprosto nečekaně. Nejen v závislosti na počasí a okolní teplotě (to bych ještě pochopil) ale snad i podle aktuální nálady. Hned jsem na vyprahlé louce v pozdním létě, hned po lýtka ve sněhu v borovém lese a hned zase zpáky s nosem v bylinkách. Nepředvídatelné a (kupodivu) návykové.

Tohle není vůně do kanceláře a není to vůně k obleku nebo hedvábné košili. A musí se s ní opatrně. Ale k džínám, flanelce a týden neholené tváři by sednout mohla …

Evidentně typ gourmand, ale takovej divnej . Žádný vanilkový krémy, jahodový sorbety, medový čaje, ale ZELENINOVÁ POLÉVKA !!!! A to s pořádnou dávkou celerové natě a maggi . Čekal jsem jestli se z toho vyklube něco jiného, ale nevyklubalo. Až někde v pozadí se velmi subtilně objevují ostaní složky, které jsou napsány ve složení a ano sem tam to působí, že do té polévky někdo přidal i kokos.

Velké zklamání, vzhledem k některým ultranadšeným komentářům na basenotes. Připadne mi nositelný leda tak pro Pepka námořníka. S tím špenátem by to šlo dobře dohromady.

Jinak na druhou stranu vytvořit něco takového se standardními surovinami (Lavender, Wormwood, Petitgrain, Artemisia,Geranium, Pine Needles, Vetiver, Patchouli,Leather, Castoreum, Styrax) je zaznamenáníhodný výkon. Škoda, že to ten Pepek nemůže ocenit.

Aktualizováno:
Tak po letech musím uznat, že jsem k Yataganu přistoupil zjevně bez náležitého respektu. Na vůně od Caron si musí člověk udělat čas a rozhodně nehodnotit na základě jednoho testování. Yatagan je zřejmě chameleon. Nová zkušenost s Yataganem je o 180 stupňů opačná. Zklamání nahradilo frenetické nadšení, protože tenhle Yatagan je právě ta vůně, kterou znám z 80-tých let a která voní zcela fantasticky po sluncem rozpáleném borovém lese, kde se mísí vůně jehličí, pryskyřice a rozpálené mýtinky, na které právě dřevorubci pokáceli čerstvé několik těch borovic. To vše je velmi jemně doplněno velmi realistickou trošinku animální a zakouřenou starou kůží. Kůže v parfémech je pro mne trošku problém. Když se kožený akord nepodaří, pak to zlikviduje celou vůni. V Yataganu je však kůže naprosto dokonalá. Stručně řečeno, Yatagan je perfektní a mistrovský kousek.

STŘEDA
Dostat se k vůním, které nepatří k hlavnímu proudu, je vždy radost. Pokud takových pokladů dostanete celou obálku, je důvod k malé oslavě. Přebíráte, očicháváte zkumavky a přemýšlíte, čím začít. Dnes to mám ale o trochu jednodušší – mám se pokusit prozkoumat Yatagan.
Pokud by měl být název adekvátní k výrobku, čeká na mě ryze pánská záležitost. Jestli bude ostrá a vražedně nebezpečná jako stejnojmenná turecká zbraň, se teprve ukáže. Když už jsem u těch teoretických příprav, procházím i složení. To, že obsahuje věci, které zrovna nemusím (borovice, levandule), mě nemůže odradit – už několikrát jsem zjistil, že ve správné kombinaci jsem schopen je přijmout. A naopak oblíbené složky (zde např. bazalka, fenykl) dovedou i zklamat. Co mě však uhodilo rovnou mezi oči je přítomnost kokosu – uveden mezi vší tou testosteronovou náloží působí opravdu nezvykle. Ale dost bylo teorie. Vzhůru do zbraně!
Tvůrce parfému dozajista ovlivnila vžitá představa o tureckých středověkých nájezdech. Jejich výtvor na mě zaútočil se stejnou silou. Lékárna, tinktura, sušené byliny, jehličí – tak nějak mi nabíhala v hlavě slova při prvním přičichnutí. Žádné obdivné áách, ale ani zhnusené bléé. Líbí? Nelíbí? Nevím, ale něco mě nutí přibližovat ruku k nosu stále častěji.
Hutné borovicové aroma a pelyňková tinktura, to jsou asi nejvýraznější účastníci olfaktorické bitvy. Zatímco předvoj demonstruje sílu a udatnost, chystají se k útoku další bojové jednotky. Divize pelargonií, levandulový pluk i rota karafiátů se zapojují s plným nasazením, za přispění vetiverových jednotek v záloze. Mela je to pořádná. Všude hurónský řev, ve vzduchu je cítit napětí i zvláštní zemité aroma (směs hlíny, trávy, vytrhaných kořenů a mechu) a odněkud z týlu přináší vítr nasládlou vůni kokosu.
Každá bitva má však svůj konec. Atmosféra se pomalu zklidňuje. Nad bojištěm se spolu s modlitbou nese vůně kadidla…
Ač turecký yatagan zcela jistě nepatří do tradiční výbavy honáka dobytka, přesně takového týpka bych si k této vůni představoval. Nejde o jeho náplň práce, ale o ten typ (marloborácká reklama se nám snažila vnutit trošku zpopularizovanou podobu). Yataganem se stěží bude polévat „diskotékový šampónek“ nebo „vystajlovaný“ metrosexuál. Stejně jako zbraň i Yatagan od Carona patří ke zkušenému, zralému chlapovi. Chlapovi, který si dokáže jít tvrdě za svým, ale dovede si také užívat života plnými doušky. Přes den ho možná potkáte v dobře padnoucím obleku, ale kdykoli má možnost vyčistit si hlavu, vyrazí za adrenalinovými zážitky. Večer pak s kamarády u sklenky dobrého pití a s pořádným havanem v ruce, proberou plány na další akci.

ČTVRTEK
Pročítal jsem ještě postřehy na fóru. Padala tam přirovnání jako „švédské kapky“, „zeleninová polévka“, „maggi“ apod. A dá se říct, že každý má svým způsobem pravdu. Yatagan je opravdu zvláštní. Ze všeho nejvíc mi připomíná náladu klasického pubu, kde se u stropu mísí vůně cigaretového kouře, koření, kůže a pižma. Ani při druhém zkoušení se stále nemůžu rozhodnout pro jednoznačný ortel. Nejsem uchvácen tak, abych jej napsal na seznam přání, ale rozhodně jsem ohromen jeho jedinečností. Uvidíme. Třeba si za pár let sedneme k baru a najdeme společnou řeč…

O téhle vůni se píše, že je pro velké drsné chlapy. Že ji nemůže nosit každý. Že je komplikovaná, drsná a kdovíco. No, asi jsem velký drsný chlap.

Když včera dorazil balík úlovků, lahvička Yataganu měla prasklé víčko a trocha obsahu prosákla do bublinkové fólie vůkol. Tak jsem zvědavě zavětřila, opět mě praštilo do nosu cosi strašně a důvěrně známého, co jsem nebyla schopna identifikovat, až se asi za pět minut dostavil ten Aha! okamžik.

Bylinná hořká. Švédské kapky. Jestli něco na hořcích voní, tak by to vonělo takhle. Sakra. Druhá hořká vůně ve dvou dnech, po Aqua Allegoria Gentiana, tam jsem taky cítila to, co jsem si pracovně nazvala hořec. Divná shoda.

Kápla jsem si Yataganu na sebe. Jedna z hlavních složek je pelyněk, který je hořký jak pes, takže bylinná hořká převažovala, ale pak se vůně trochu rozležela a výrazně se vynořila borovice a změnil se dojem: louka nad hranicí lesa za horkého letního dne. Nebo naopak, sedíme u krbu opékajouc si v něm věci a venku sněží.

Ještě o něco později vůně vyzrála do bylinkově sladké, roztomilé, zajímavé. Babiččina bylinková zahrádka - tedy, obrazně, mojebabička žádnou nikdy neměla, byliny pěstuju akorát já - a větrové bonbóny a rodinný poklid. V té době už jsem čenichala v internetu ve snaze zjistit, zda se Yatagan ještě vyrábí, protože si ho při nejbližší příležitosti budu muset koupit litrák.

Jenom mi vrtá hlavou, jak to je myšlené s těmi velkými silnými chlapy (schválně, podívejte se na Fragranticu a kdovíkam ještě). Vůně je velmi nepřímočará, to sedí. Asi ji nemůže nosit každý, protože je protikladem těch sklenic se zbytky marmelády nebo uvadajících pugétů, které, jak se mi zdá, mají nejširší publikum. Ale drsná? No, pokud za drsné považujete hořké žaludeční kapky nebo borovičku s horcovým koreňom, tak ano. A pánská? No, já marketingovým strategiím nerozumím a jak tak na to koukám, rozumět nechci. Podle mě je to veselý, zábavný, kořeněný unisex.