Prostě jsem se rozhodla, že se na narozeniny, své vlastní, rozšoupnu.
Takže jsem šla do města, nevěděla jsem tak úplně přesně, jestli Les
Exclusifs mají u všech Chanelů nebo jenom někde a firemní web je plný
flashových hovadin, kdežto příčetné informace chybí. Před obchodem stál
typ se smradlavým doutníkem a smrděl a když jsem uzřela ve výloze asi
pětatřicet lahví Beige a řekla si tiše Jo!, tak se na mě s neskrývaným
podezřením zakoukal, jestli mi jako hrabe nebo co.
Vlezla jsem dovnitř, asi tak podruhé v životě se mi stalo, že
pětinásobná přesila prodavaček nebyla něco, co by zasloužilo kobercové
bombardování a začala jsem čenichat. Jedna ze slečen se mě ujala,
švitořila, že Beige dorazila právě včera a že je taková kytičková,
jestli nechci zkusit. Nakonec jsem chodila po obchodě s hrstí papírků -
jsem takový ten cholerik, co nevydrží postávat. Oddávala jsem se
filosofické meditaci pozorujouc japonské turisty plenící obchod a snažila
jsem se něčemu přijít na kloub. Třeba tomu, co se mi vlastně líbí.
Coromandel je taková zvláštní lehkotěžká orientálka. Začíná
pačuli, což je dost neobvyklé, a ne takovým tím bordelově navlhlým, pak
vyvane alkohol… a jsem v háji, protože je to tak namíchané, že se
jednotlivé složky spojí a každý si může vybrat, co tam cítí. Já
myrrhu, skořici, ambru a snad trochu pepře, lid internetový čokoládu všech
barev, ale tu jsem tam fakt nenašla. Zato bych tipovala hinoki, špetku cedru,
možná, větrové bonbony a nějakou jehličnatou pryskyřici.
Za chvilku, když se to rozleží, tak se vymoří pačuli II., takové mírně
sklepně zatuchlé, s další troškou pepře a pak zase ambra a špetka
vanilky a čerstvě vyloupané mandle.
Narozdíl od typičtějších orientálek (namátkou Opium, KL, Asja, které
důvěrně znám) to není vůně evokující teplo krbu, pečená jabka a
perníkové koření, ale přesný opak. Mínus dvacet a půl metru sněhu.
Nepřipomíná mi to vůbec nic. Možná pánské Opium, první dvě
vteřiny, ale pak si Coromandel začne dělat, co chce. Jo, a asi je tam fakt
trocha vetiveru. Nebo větrových bonbónů.
Asi půl hodiny jsem váhala mezi Sycomore a Coromandelem a nakonec jsem
vzala tohle; od Sycomore mi přidali vzorek, zabalili, zamašlovali, pěkně mě
vyprovodili a že prej mám přijít zas. No, je to v plánu. Na íbeju bych to
možná pořídila o tři eura levněji, ale zase by mě určitě nikdo
neoprašoval a nedržel mi dveře.