Égoïste

Egoista?… ale kdeže, pouze atraktivní, sebevědomý, šarmantní muž.
Tato vůně je pro sofistikovaného muže, nikoliv však pro egoistu v tom negativním slova smyslu.
Je to vůně muže po kterém ženy touží. Pro muže, který má své kvality.
V okamžiku, kdy vůni ucítíte, tak máte chuť sníst kilo mandarinek. Přece víte, že na rozdíl od pomerančů, mandarinky, lze jíst po kilech.
Máte přesně ten pocit, že chcete více a více.
Santal a koření ve vůni dělá to, že asociace s jídlem Vás nenapadne přímo, ale známá chuť se Vám rozlévá po jazyku. A pocit chutě mandarinek, zůstává po celou dobu trvání vůně.
Všichni kolem nositele jsou tak vůní udržováni hladoví.
Přidává se růže, dřevo, maličko květin a tabák. A vy muže vidíte v baru, na společenské akci, mezi lidmi, spíše odpoledne, v podvečer či v noci. Muž je svůdný, atraktivní a přitom vlastně nic nedělá. Prostě jen je. Ženy ho chtějí, krouží kolem něj a on v jemném oblaku růže a skořice se na ně usmívá. Je z něj cítit mužnost, kůži, pije něco sladšího, ale ne moc a možná byste dali ruku do ohně, že kouří doutníky. To Vám na něm ale příjde neatraktivní, nakonec však zjistíte, že tabák cítíte silně jen chvíli, že to byl jiný egoista, starý nafoukaný chlap, který prošel kolem a nebo možná je to prostředím, ve kterém se společně nalézáte. V tu chvíli uvidíte jednu atraktivní ženu, která s naším mužem začíná hrát hru na kočku a na myš. Na hru kdo vydrží, aniž by prozradil svůj zájem. V tu chvíli vůně jemně vanilkou zesládne a vy cítíte to chvění, které se objevuje, když jste ve společnosti muže, kterého chcete, chcete se ho dotknout, chcete se na něj vrhnout, ale on ještě neudělal ten krok, který by ženě ukázal, že se nemusí bát, že nebude riskovat, že bude odmítnuta. On však voní tak sladce, jemně, cítíte jeho kůži, jak z něj sálá teplo, určitě tu ženu chce. Vidíte to v jeho očích, ale dělá, že ne. Nebo ji opravdu nechce? Je pouze zdvořilý a milý? Hraje si s ní? Nebo je to hra jich obou?
A všimli jste si, že jsou v košíku na baru stále ještě nějaké mandarinky, sníte i tu poslední?

Vůni Egoiste od Chanelu jsem poprvé zkoušel ve svých 18. letech a již v tomto věku se mi zdála naprosto neodolatelná, tajemná, těžká, ale přesto velice sexy. Ihned jsem si ji zamiloval a její vůni zafixoval hluboko do paměti. V té době jsem si ji, vzhledem k mému věku, neodvážil koupit. Dnes ve 22. letech Egoiste používám, troufám si říci, že již tuto vůni můžu sebevědomě nosit. Z pánských (samozřejmě i z dámských) Chanelů je cítit exkluzivita, luxus a taková elegantní smyslnost, kterou v tomto slova smyslu nemá jiná konkurenční značka. V tom je Chanel nepřekonatelný. Egoiste může někomu přijít jako zatuchlá stará bolehlavová vůně, které má už svá nejlepší léta za sebou, ale podle mého názoru je to nadčasová klasika, která nezestárne. Po rozvonění na pokožce voní přesně tak jak popsala Ada ve své recenzi, k tomu nemám co dodat, popis je naprosto přesný. Je pravda i ta, že se tato vůně moc nehodí na denní nošení, v zimě ano, ale v parném létě rozhodně ne. Je velmi specifická, nelze s žádnou jinou srovnat (kromě Antaeus od Chanel, má však v sobě více svěžesti) a mění se během dne podle počasí. Mě se nelíbila pokud bylo venku vlhko. Do popředí se dostali zemité, dřevité tóny, podtržené sebejistou dávkou vanilky. To už i na mě působila velmi těžce. Však v ostatních klimatech je překrásná. Nejvíce však večer v nějakém útulném romantickém baru s přáteli, kde se kouří doutníky a popíjí whiskey. Do tohoto prostředí se Egoiste se svojí temností naprosto dokonale hodí. V těchto pozdních hodinách mi byl vždy několikrát pochválen. Egoiste doporučuji všem, kteří se nebojí na sebe aplikovat silnější vůni s dřevito - vanilkovým základem a všem, kteří se nebojí upoutat na sebe pozornost a dát lidem najevo, že se nebojí jít sebevědomě za svým v jakémkoliv směru.