N°5 (Parfum)

Ikona na mé poličce. Původně ji dostala máma, té ale vůně nesedla a mě jí přišlo škoda. Určitě se nehodí pro každou ženu, zvlášť ne pro ty, které nemají rády hodně výrazné a těžké parfémy.

Co se týká výdrže, vůně se mnou dá klidně celý den. A to používám poměrně malé množství.

Parfém se podle mého názoru hodí spíše na podzimní a zimní měsíce, případně pak na společenské události a důležité schůzky. Rozhodně to není vůně na léto a na běžné denní nošení.

Ikonická vůně, luxusní klasika a můj sen, který jsem si konečně nedávno splnila… Někdo tvrdí, že je spíše pro starší dámy, mě není ani 30 a je to prostě parfémová láska. Výrazná, ale nepříliš těžká, zajímavá a elegantní. První dojem může být matoucí, protože svou sílu a krásu dokazuje až po pár minutách.

Pro mě vůně snů. Jednička na mé poličce. Vůně pro opravdovou dámu. Vůně čistoty, luxusu a elegance.

K tomuto parfému jsem se dostala až ve svých třiceti, kdy si na něj připadám dost dospělá. Dřív mi sice voněl, ale k mladému věku se nehodí. Je to hodně těžká, smyslná jasmínová vůně. Připomíná mi modrou Niveu v plechovce a tím ji nechci nijak urazit. Rozhodně se nehodí pro každou ženu. Je to velmi elegantní vůně, která dokáže zvednout sebevědomí.

Ikona medzi parfumami. Vôňa čistoty a elegancie. Všetky pozitíva sú už každému notoricky známe, rovnako ako jej negatíva. Záleží, na ktorej strane barikády v prípade tejto vône stojíte. Všetky nosy ju buď nenávidia (zvyčajne sa nechajú odradiť aldehydmi) alebo neskonale milujú. Také už ikony slávnych mien bývajú. Ľudia o nich vedia, ľudia o nich hovoria, ale ony proste sú. Hrdé, jasné, sebavedomé, nadčasové.

K tomuto parfému se musí dospět. Asi po třech šesti letech rozporů mě absolutně očaroval. Možná je to tím, že jsem sama sebrala odvahu na sytě červenou rtěnku, nebo být ženou.. nevím. Ale asi jsem si ho zamilovala a pochopila co na něm nejen ženy mají. Krásně zaoblená kompozice sametového mýdla, vanilky a krásného santalu v základu, yang ylang, trochy dalších květin..vše velmi závisí na individuální chemii kůže, na každém voní jinak. Nehodnotit hned po nanesení, postupem času se rozvine.

Zkoušená verze: edp. Na kůži směs santalu, vanilky, mýdla a růže, to vše v medovo-pudrovém závoji. Vyvážená, uklidňující a zároveň pozvedávající náladu i ženské sebevědomí. Získala jsem na ni závislost.

Před pěti lety jsem v parfumerii poprvé narazila na No.5, všude jsem o ní četla recenze, jak je úžasná, ale ne pro každého. Tak jsem aplikovala na zápěstí a moje první reakce byla rozporuplná. Říkala jsem si, mýdlo, šatník mojí babičky a kdo ví, co ještě. Aldehydy na počátku jsou opravdu síla.
O pět let a jedno miminko později se mi do ruky dostal vzoreček, který mi přišel společně s odstřikem Si od uživatelky DJka. Jediné, co mě v tu chvíli, co jsem vialku otevřela a přičichla napadlo bylo – to je nádhera, taková jemnost, jako vůně miminka. Opravdu. Cítila jsem jemný dětský olejíček, absoutní čistotu a moc příjemný pocit. Na kůži se pár minut po aplikaci nádherně rozvoněl jasmín, cítila jsem krásné, suché růže a nakonec moc příjemnou vanilku. Všechno do sebe zapadalo. Cítila jsem z té vůně motýlky v břiše. A tak jsem se znovu zamilovala do No.5.

Tak tento parfém řadím k parfémům, do kterých ještě musím „dospět“. Ze začátku je vůně opravdu až moc mýdlová, težká a „babičkovská“ (aldehydy) - mám chuť ji okamžitě vydrhnout z kůže..po pár hodinách ale voní velmi jemně a hřejivě a připomíná mi spíš vůni nějaké tělové mléko - opravdu věřím, že některým se v ní dobře usíná:). Hodně ve vůni dominuje růže s jasmínem, které doprovází opravdu jemný nádech vanilky. Kdyby nebylo těžkého začátku, který (bohužel pro mou osobu) trvá opravdu dlouho, byla by to určitě stálice na mé poličce.

Konečne som sa dostala k recenzií tejto legendy a teší ma, že som si nechala čas na jej dôkladné otestovanie. Musím povedať, že u mňa je to chameleón neskutočný. Aldehydy sú tam vždy, zakaždým, miestami zatuchnuté, hnilobné, mydielkové, „staroalmarobabičkovské“, štipľavé, vždy iné, ale sú…Akoby aj nie, tie tam nikdy nechýbajú. Každý raz v inej forme. Pozor, ja som ale veľký „šmaker“ na aldehydy. Mám ich rada vo vôňach, je to niečo netradičné, čo sa nevidí len tak. Evokuje mi to trošku inakosť, nie všednosť. Je to taká mydlová vôňa neviem čoho, čistá, neidentifikovateľná, čisto abstraktná a to sa mi páči… Žiadne jablko, čokoláda, vanilka, motorový olej, chlieb a rožky - aldehydy sú také mimozemské, zvláštne a iné – páčia sa mi. Vôňu som skúšala aj v zime aj v lete, a tu práve u mňa nastáva celkom veľký rozpor a rozdielnosť vône v chladnom a v teplom počasí.
V chlade, v zime sú to u mňa aldehydy mierne, veľmi priateľské, trošku štipľavé, ako čisté voňavé prádlo, potom jazmín, veľké množstvá tohto úžasného kvetu, jazmínové polia, celá sa cítim omráčená a zasypaná jazmínom a to je všetko.
V lete naopak v značných teplách sú to zas aldehydy ale skôr také zatuchlinkovo-staromydielkovo-almarové, a tendenciu má rozvinúť sa ruža, ale poriadne, jazmín je na okraji a práve ruža sa vtiskne pred neho a pretŕča sa ako primabalerína, nakoniec to zakončia drevá svojou ódou na radosť.
V zime ružu vôbec necítim, nechápem to a pritom ak ste mali možnosť „spatřit“ tú ružovú verziu veľmi vám závidím, lebo u mňa sa rozvíja skôr jazmín. Neviem čím to je, ale skutočne má táto vôňa asi dve paralelné cesty, inak si to neviem vysvetliť. Verziu s ružou som cítila len prvýkrát a druhýkrát, keď som No.5 skúšala dvakrát za sebou v parfumérií. Pri mojom vlastnom No.5 cítim len jazmín, ale zatiaľ som ho nemala možnosť vyskúšať v lete. Buď jedna alebo druhá. A pritom tá verzia s ružami sa mi páči viac, omnoho viac. Zimná jazmínovka je taká chladnejšia, jemnejšia, ako mydielko, viac púdrovejšia. Paralela á la rose je ženskejšia, zvodnejšia, sladšia a viac kvetinovejšia a tiež tu cítim aj môj obľúbený ylang-ylang. V zimnej sú to len aldehydy, nekonečné tony jazmínu a šmitec… Nechápem tomu, ja to tak cítim, cítim ten rozdiel… Je to veľmi zvláštne. Prisudzujem to práve tomu chladnému a letnému počasiu a tendencií vône v každom počasí a období, ale aj na každej osobe sa rozvinúť inak.
Kto má rád jemnejšiu „ódu na jazmín“, treba asi používať viac v zime. Kto búrlivejšiu „ódu na ružu“, viac v lete. No.5 je nekompromisne a bezpochyby u mňa najkrajšia starosvetská kvetinová vôňa.

Do Chanelu N°5 jsem se zamilovala, jako většina, až na druhý počich, asi půl roku poté co jsem ho cítila poprvé.
Vůně se mi líbí hned ze začátku, cítím hlavně aldehydy, za chvíli se vůně rozleží do jasmínu a nakonec do vanilky, nejvíc je však na mně zřetelný právě ten jasmín. Parfém mi nepřijde nějak těžký, dokonce se s ním občas voním do i postele (po vzoru M.M ). Ze začátku se sice může jevit silný, ale rozvoní se a voní opravdu velice jemně. Mám také deodorant, který však voní uplně jinak, je podobný EdT a mně osobně moc nevoní.
Všem bych radila, aby ho nezavrhovali už na začátku, jako i většiny vůni od Chanelu. Nemyslím si, že by byl jen pro starší a pokročilé. Já sama ho nosím a to jsem hodně mladá. Ale určitě si vyžaduje aspon trochu elegance a noblesy. Pro mladé a hrubé slečny to zajista není, ale těm by asi ani nevoněl . Doporučuji vyzkoušet těm co klasické, komerční vůně nevoní, nebo jim připadají nudné.

Olejová koupel s ylangem a růží, dřevo, křehký pudrový jasmín a vanilka. Někdy mi vadí archaický podtón antikvariátu nebo ředidla. EDT je na mé kůži teplejší, jemnější, méně umělá.

Kdysi jsem měla miniaturku téhle legendy ve variantě toaletní voda.
Nic moc mi neříkala,zpočátku voněla jako stoletá almara s pradědečkovým zatuchlým šatstvem,hojně proloženým kuličkami proti molům a kapku bylo cítit i kafrové mazání,kterým si praděda natíral bolavé klouby,po několika minutách nabrala směr santalové tyčinky,kterou někdo zakápnul Lanvin Arpége,ale snesitelná byla,hodně klasická,ano a vynosila jsem ji jako svátečnější vůni a na oficiální příležitosti,jako byla bratrova promoce a podobné rodinné i pracovní záležitosti a myslela jsem si,že tím jsem s No.5 vypořádaná,celkem jsem ji hodnotila kladně,její legendárnost jsem ale nechápala,po další várce netoužila,ale kdybych ji dostala,nic by se mi nestalo
O víkendu jsem se probírala vzorky,šlo se na návštěvu a protože jsem měla na poličce zbyteček jiné vůně k likvidaci(ale na pořádné navonění se a odnesení sebou v kabelce to nestačilo) a načínat nový flakonek jsem nechtěla,dokud onen zbytek nezmizí,usoudila jsem,že si na sebe vezmu nějaký vzorek,něco výraznější,ampulku se zbytkem lehce unesu a bude to vyřešené,otestuju vzorek a zabiju tím dvě mouchy jednou ranou.
Takhle podrobně to popisuju,protože je to pro mne důležité,ty okolnosti,které ke všemu vedly,jinak by mi totiž vzorek „Pětky“ edp,ležel v zabroušené dóze se vzorky,ještě kdovíjak dlouho.
Celkem nonšalantně jsem se navoněla,zpola plnou ampuli zastrčila do kabelky a znalá No.5,která mi,jak jsem si myslela,nemůže připravit žádné překvapení,vyrazila na návštěvu,po cestě autem proběhlo již výše popsané-almara,zatuchlina,moli,kafr,santalová tyčinka,ale pak se vůně začla ubírat kamsi jinam.Santal neměl tu starobní zatuchlost,spíše se zjemnil,až jakoby do podoby našlehaného mléka,objevilo se růžové pot-pouri zakápnuté vanilkovou esencí a na návštěvě se kolem mne vznášela luxusně ženská a hebká vůně,trošku pudrová,trošku jako dětský olejíček,ale pořád na vysoké úrovni,vznosná a zvláštně smyslná.
Kdybych se nežinýrovala,strčila bych nos pod svetřík a čichala,až do úplného zfetování se,na zpáteční cestě jsem použila druhou polovinu vzorku a užívala si dál.
Konečně jsem pochopila,co všichni na tomhle parfému mají a proč M.M.vyrazila dech novinářům prohlášením,že spí oděná jen touhle vůní a proč by to bylo možné a proč by se i mně, takto navoněné, krásně spalo.
Skončilo to jak jinak,než objednáním a velkým poučením,že se nevyplácí vůni zatracovat,někdy je lépe ji vyzkoušet podruhé a hlavně,že rozdíly mezi toaletní a parfémovou vodou mohou být velké a nejen v intenzitě.
Poslední a největší poučení pro mne je,že se klasika a léty prověřená kvalita nesmí podceňovat,protože pak člověku mohou proklouznout mezi prsty opravdové skvosty. …a pohádky je konec.

Věnováno Lenně (však ona ví, proč)

Na starých mapách bylo na místech, která dosud nikdo neprobádal, napsáno HIC SUNT LEONES (zde jsou lvi). Pokud bych sestavil mapu vůní, na té mé by se tento nápis skvěl téměř přes celé území těch dámských. A přesto, nebo možná právě proto, že jsem narozen ve znamení lva, rozhodl jsem se toto lví území zmenšit. Díky milé mecenášce jsem dostal k dispozici první vzorky, a tak jsem mohl vyrazit na první výpravu.
Ale kterým směrem se mám vydat? Nějakou ovocenku-svěženku? Nebo poslední hit pomrkávající na mě z reklam? Skočím do toho rovnýma nohama. Vyrážím směr CHANEL.
Jako správný cestovatel jsem se řádně teoreticky vyzbrojil, a tak jsem čekal, že mé nezkušené čichové senzory, ponesou tyto klasické vůně dosti nelibě. Ale pamětliv matčiných slov („Dal ses na vojnu, tak bojuj!“), jsem se nenechal odradit.
Takže nejdřív na levou ruku No. 5. Užuž je to tady – babiččina skříň s prádlem (reaguji stejně jako dobrá polovina lidí na netu, ale tohle se na mě vyvalilo vždy, když jsem tajně otvíral babiččino hájemství, které kromě mýdel, umně skrytých mezi prádlem, ukrývalo i krabici s fotkami, jimiž jsem se tak rád prohraboval). Důrazně však musím prohlásit, že pětka rozhodně nesmrdí a není to žádný bolehlav. To první, co z něj cítím, je čistota. A čistota to je zdraví a krása! Ona úvodní mýdlovost nad očekávání rychle mizí a já se nestačím divit. Přestože ještě před chvílí bych vůni neváhal doporučit snad jen své matce (i ona už je babička – sestra i bratr se narozdíl ode mě činili), tak teď, když se začínají čím dál důrazněji ozývat květinové tóny, bych věkovou hranici klidně posunul. To, co teď ze svého zápěstí cítím nejvíc, je růže. Skoro se mi chce dodat přívlastek orosená. Přesně si vybavuju, jak jsem vždy v září, kradl mámě její výpěstky, protože jsem zapomněl paní (soudružce) učitelce koupit kytku. Rána už byla chladná, všude rosa, a když jsem kontroloval, že nesu skutečně voňavý poklad, zůstalo mi na nose pár kapek ranní vláhy.
Už začínám rozumět i slavnému (jistě trochu nadsazenému) výroku Marylin Monroe. Opravdu si dovedu představit, že „oděná“ na noc do této krásy musela být přitažlivá pro každého chlapa. A jak tak přičichávám a přičichávám, zjišťuju, že mi Pětka doslova mládne před nosem. Najednou mám před sebou místo božské MM mladou křehkou blondýnku z Americké krásy, která se právě ve své nejznámější scéně, koupe ve vaně plné rudých okvětních lístků. Nechápu, jak někdo může říct, že je to těžká vůně. Já osobně bych ji na to něžné stvoření nastříkal od hlavy až k patě.
Až po delší době vůně víc zesládne a já si všimnu někde v pozadí vanilky - čekal jsem, že ji tam bude větší nálož, když ji každý zmiňuje, ale já ji vnímám spíš jen jako vůni z prázdné krabice od vánočního cukroví (mami, já jsem vážně ujídal vždycky jen to polámané).
Stejně jako zmiňovaná Marylin není mým vysněným ideálem, a přesto jsem jí stále fascinován, tak i No. 5 neuchvacuje prvoplánovou líbivostí a podřizováním se trendům, avšak zasáhne vás, a pokud jí dáte šanci, určitě vás i uchvátí.
Jen co jsem se vymotal z prvních zákrut nejslavnějšího chanelu, neváhal jsem a na druhé ruce skončil Bois des Îles. Počátek je hodně sladký, chce se mi říct: jako hodně přezrálé, snad i lehce nahnilé, ovoce (určitě by z něj ale byla výborná marmeláda).
Teď prosím všechny přítomné, kteří mají co dočinění s psychologií či psychiatrií, aby následují odstavec přeskočili. Z asociací, které mi totiž začaly naskakovat, by mohli lehce diagnostikovat nějakou mou poruchu.
Nevím, proč, ale při dalším přivonění, mi naskočil asociační řetězec: žhnoucí slunce - šupinatá kůže – teplem vyhřáté tělo – had – kobra – Kleopatra (nesmějte se možná, mám opravdu nějakou poruchu). Zkrátka tak, jak mám s Pětkou spojenu plavovlasou, lehce koketní (jen v tom nejlepším slova smyslu), smyslnou bohyni, tak s Bois des Îles mi souzní opálená gazela s lesklými havraními vlasy (ona chudák Kleopatra prý byla ve skutečnosti celkem šeredka), která si dovede jít za svým a ve světě se rozhodně neztratí. Jen sebevědomá, silná osobnost ji dokáže správně prodat.
Nevím, jaké další složky jsem měl cítit, ale ke mně se už prodralo jen santalové dřevo. Že to bylo právě ono, jsem si uvědomil, když jsem zavítal k naší masérce, která tyčinky s tímto aroma velmi ráda používá. Přesně tak si představuji orient – chrámy osvícené svíčkami, obětinami poseté oltáře, malebná tržiště nabízející i to nejroztodivnější zboží (určitě i nějaké květiny, ale můžu jen hádat jaké).
Ani po delší době mě však už vůně nijak zvlášť nepřekvapí, nijak moc se pro nezkušený objevitelský nos nemění. Neberte to jako výtku – to, co i druhý den na ruce cítím, je mi hodně příjemné.
Na svém degustační pouti jsem ušel jen kousek. Země dámských vůní je na mé mapě pořád ještě v zajetí lvů. Ale slibuju (teď mi naskakuje v hlavě píseň „nesmrtelné“ Heleny): „Jááááá půůůjdu dááál…“

Znám hodně lidí, kteří přišli do parfumerie, stříkli tuto vůni ze zvědavosti na papírek, přičichli a řekli: „Fůůůj… No, to je hnus! Co je na tom, sakra, tak skvělého?!“ Takový jev pozoruji v parfumeriích poměrně často. Já tohle taky dělávala. Jednou mi pětku proti mé vůli stříkla hosteska na promo akci přímo na zápěstí. Nejprve jsem byla nešťastná, protože mě ta aldehydová hlava doslova dusila. Ta fáze mi připadala dlouhá, divná a nepříjemná. Vonělo to jako mýdlo, nebo saponát. Trvalo to sice poměrně dlouho, ale nakonec se vše rozvinulo do krásné květinové vůně. Tehdy jsem se do pětky zamilovala. Chodila jsem s rukou u nosu a fetovala omamnou vůni jasmínu a ylang-ylangu. No.5 má úžasnou výdrž, takže jsem se tomu mohla věnovat celý den. Myslím, že je naprosto zbytečné zkoušet tuto vůni na papírku. Dozvíme se z toho jenom, jak voní aldehdy a nakonec vše se slovem „fuj“ skončí v koši. Pětka prostě patří na kůži. A že je jenom pro starší a vyzrálé? Že se hodí spíše do společnosti? Já si myslím, že je vhodná kdykoliv, kdekoliv, pro kohokoliv.

Tedy Irenko tvůj popis mi vyrazil dech, jak jsem ani nebyla schopná ho na jeden zátah dočíst. Tvůj názor sdílím, je to božská tekutina.
Včera v noci jsem s ním šla spát. Bylo mi s ním rozkošně, pořád jsem se víc a víc zamuchlávala, aby mi neunikl ani jeden ten motýlek. Vůči manželovi jsem si ale připadala provinile. Bylo to jako bych měla milence. Vůbec jsem se k němu nechtěla přitulit, aby mi ani jeden neuletěl a byli všichni jenom moji. On nato samozřejmě zareagoval a ptal se, co se mnou je a kde mě má a že se bojí, že mě ztrácí. Ale já ho ani neměla chuť utěšovat, blaženě jsem se rochala a ani mu neopovídala, abych nepřeslechla ani jedinou z rolniček. Ráno jsem se probudila, odhrnula peřinu a vyletěl ještě jeden motýlek. Potom se mnou ale i nadále byly zbylá teplá orientální dřeva.