Hypnotic Poison

Hypnotic Poison, je snadno rozeznatelná a zapamatovatelná kráska. Mou kůži nejprve probere kořenitý nástup, malinko jednou, nebo dvakrát štípne do nosu a začne se uklidňovat, zakulacovat, sládnout( rozhodně ne bonbónově, ani ovocně).
Nejkrásnější mi přijde za letních večerů, kdy z něj ochlazení po západu slunce „vytáhne“ hladký a trochu melancholický jasmín.

Tak tenhle jed mě hypnotizuje už mnoho let a nehledám proto žádný protijed. Miluju jí lásku mojí velikou, přítulnou, teplou, prostě nádhernou! Mandličky a vanilka na mně vynikají a příjemné koření tuto moji lásku dokreslují zvláštním tónem, kterého se nemůžu nikdy nabažit!

Od začátku je vůně noblesně učesaná, krémová, hladká, se znatelnou stopou ovoce (mandlové meruňky). Střední fáze se nese nejprve ve znamení bílých květů (tuberóza a jasmín), potom přichází závan světlého dřeva s dotekem švestky (spíše té čerstvě rozpůlené než koláčové). Parfém bych teď označila jako „mladě svatební“ – věk nevěsty max. 30. Meruňka se vyvíjí zajímavě nakysle, do kmínova, vůně postupně proteplí pižmo a začíná vystupovat vanilka (suchá, prachová a absolutně nesladká). Doprovází ji podobně založené mandle (žádný marcipán, spíše právě otevřený sáček, ve kterém je alespoň pár jader hořkých). Intenzita vůně v této fázi (po cca 2,5 hod) dosahuje svého vrcholu. Parfém je nádherný – aristokratický a nevtíravý, nelze mu upřít i omamnost. Vůči názvu nevznáším žádné námitky– ale tento Jed bych klidně po kapkách občas užívala.

Hypnotic Poison EdT je mou nejoblíbenější vůní již několik let. Je to příjemná a přítulná vůně vanilky. Jde o konejšivou vůni, která, poskytuje pevnou náruč dobrého přítele. Aby nebyl Hypnotic jen vanilkově lineární, je okořeněn o hořké mandličky, které o sobě rády dávají vědět v létě, kdy se do pokožky opře slunce a tehdy Hypnotic připomíná vůni opalovacích krémů. V podzimních plískanicích naopak vyniknou zemité tóny kmínu a lišejníku. Hypnotic Poison patří k vůním, které musí nositelce sednout, pokud sedne, je velmi chválený, na žádnou vůni nemám tolik komplimentů, jako právě na Hypnotic. Výdrž a sillage je klasicky diorovská.

Poprve jsem zkousela na papirku. Cerstve po letni dovolene mi to ihned evokovalo zatoku v mori. Ale takovou tu smradlavou, kde se povaluji chaluhy. Nyni zkousim podruhe primo na kuzi, nalakana vsemi palci nahoru, ktere ctenarky daly. Ano zase dovolena u more… co mi to pripomina? Aha, zpuchrela zakouti italskych ulicek. Bohuzel pro me, myslim ze zde citim jen lisejnik a vanilku. Z asociaci ztuchliny bude myslim opravdu vinen lisejnik.

Hypnotic Poison je jedna z mých nejoblíbenějších vůní. Je teplá, hořce sladká, mírně nostalgická. Je velmi výrazná, stačí mi 2 -3 střiky. Má dlohou výdrž a během dne se příliš nemění.
Nejvýrazněji cítím hořké mandle. Následuje vanilka. Nikoliv však vanilinový cukr, ale pravý vanilkový lusk. Sladkost této vanilky tlumí koření a kouřově dřevité tóny.
Pokud bych měla vybrat vůni, která mi nejvíce připomíná vánoce, bude to tato. Červený falkon připomínající jablko, vůně vanilkových rohlíčků a zuhelnatělého dřeva praskajícího v krbu.

Dnes jsem dostal zvláštní úkol – mám jít po stopách tajemné krásky. Což o to, mohla by to být veskrze zajímavá cesta, nebýt jedné maličkosti – té dámě přezdívají Lucrezia Borgia, a to ne jenom kvůli neobyčejné kráse (všimli jste si, že zatímco travička zelená – to je naše potěšení, tak žena travička, ač sebekrásnější – ta naším potěšením bude jen stěží). Uvidíme, zda mě její proklamovaná hypnotizující krása obloudí.
Díky prvotnímu mandlovému závanu mi naskakuje vzpomínka na středoškolská studia, když jsem si ve zbožíznalství připisovali u mnoha jedovatých látek stručnou charakteristiku: voní po hořkých mandlích. Jejich aroma je však podmanivé a pokud si jej navíc spojíte se známým italským amarettem, nezbývá než se nechat unášet. Velice záhy však do tohoto peckovitého aroma začínají prodírat ostřejší kořeněné prvky. Vůně kmínu, přestože spíš toho čerstvého, na nějž můžete běžně narazit někde na louce, je snadno rozpoznatelná a sladkost ostatních složek příjemně doplňuje (nikde jsem to nenašel, ale řekl bych, že z koření tam cítím i štiplavý závan muškátového oříšku nebo nového koření).
Je zvláštní, že zatímco na ruce se mandle celkem rychle ztratily, na papírku jsem je cítil mnohem déle. Vanilka, která se už teď hlásí v plné síle, dodala vůni jakousi hutnost. Nebýt tak příjemně teplá, řekl bych, že mám před sebou lákavou tiramissu, tady spíš někdo ukradl vůni horkému pudingu, který naservíroval zcela netradičně do dřevěné misky (není to asi přesné, to zvláštní aroma dřeva tam však někde cítím, možná mi i trochu připomíná barrique – ale to bychom se dostali někam úplně jinam… i když ona zmiňovaná hutnost v jistém smyslu připomíná kvalitní červené).
Hypnotic Poison zcela jistě dokáže okouzlit, zda hypnotizovat nedokážu posoudit, neb nejsem moc hypnobilní, ale aby mě dokázala skutečně uhranout, chybí mi v ní nějaké výraznější květiny (třeba taková růže). Jako každá jiná orientální vůně i PH od Diora vyžaduje sebevědomou nositelku (žádné potrhlo či třeštidlo), která jej dokáže nosit s patřičnou nonšalancí – přesně tak, jak si to vyžaduje. Troufnu si říct, že žít ještě Mata Hari, patřil by zcela jistě do jejího osobního arzenálu.
Sledování končí, dáma se právě usadila na baru a dává si skleničku před spaním. Tak si dám taky jednu a zabalím to. Gin tady mají dobrý, jen ta vůně hořkých mandlí mi k němu nesedí…