Hypnotic Poison

Hypnotic Poison EdT je mou nejoblíbenější vůní již několik let. Je to příjemná a přítulná vůně vanilky. Jde o konejšivou vůni, která, poskytuje pevnou náruč dobrého přítele. Aby nebyl Hypnotic jen vanilkově lineární, je okořeněn o hořké mandličky, které o sobě rády dávají vědět v létě, kdy se do pokožky opře slunce a tehdy Hypnotic připomíná vůni opalovacích krémů. V podzimních plískanicích naopak vyniknou zemité tóny kmínu a lišejníku. Hypnotic Poison patří k vůním, které musí nositelce sednout, pokud sedne, je velmi chválený, na žádnou vůni nemám tolik komplimentů, jako právě na Hypnotic. Výdrž a sillage je klasicky diorovská.

Hypnotic Poison je jedna z mých nejoblíbenějších vůní. Je teplá, hořce sladká, mírně nostalgická. Je velmi výrazná, stačí mi 2 -3 střiky. Má dlohou výdrž a během dne se příliš nemění.
Nejvýrazněji cítím hořké mandle. Následuje vanilka. Nikoliv však vanilinový cukr, ale pravý vanilkový lusk. Sladkost této vanilky tlumí koření a kouřově dřevité tóny.
Pokud bych měla vybrat vůni, která mi nejvíce připomíná vánoce, bude to tato. Červený falkon připomínající jablko, vůně vanilkových rohlíčků a zuhelnatělého dřeva praskajícího v krbu.

Dnes jsem dostal zvláštní úkol – mám jít po stopách tajemné krásky. Což o to, mohla by to být veskrze zajímavá cesta, nebýt jedné maličkosti – té dámě přezdívají Lucrezia Borgia, a to ne jenom kvůli neobyčejné kráse (všimli jste si, že zatímco travička zelená – to je naše potěšení, tak žena travička, ač sebekrásnější – ta naším potěšením bude jen stěží). Uvidíme, zda mě její proklamovaná hypnotizující krása obloudí.
Díky prvotnímu mandlovému závanu mi naskakuje vzpomínka na středoškolská studia, když jsem si ve zbožíznalství připisovali u mnoha jedovatých látek stručnou charakteristiku: voní po hořkých mandlích. Jejich aroma je však podmanivé a pokud si jej navíc spojíte se známým italským amarettem, nezbývá než se nechat unášet. Velice záhy však do tohoto peckovitého aroma začínají prodírat ostřejší kořeněné prvky. Vůně kmínu, přestože spíš toho čerstvého, na nějž můžete běžně narazit někde na louce, je snadno rozpoznatelná a sladkost ostatních složek příjemně doplňuje (nikde jsem to nenašel, ale řekl bych, že z koření tam cítím i štiplavý závan muškátového oříšku nebo nového koření).
Je zvláštní, že zatímco na ruce se mandle celkem rychle ztratily, na papírku jsem je cítil mnohem déle. Vanilka, která se už teď hlásí v plné síle, dodala vůni jakousi hutnost. Nebýt tak příjemně teplá, řekl bych, že mám před sebou lákavou tiramissu, tady spíš někdo ukradl vůni horkému pudingu, který naservíroval zcela netradičně do dřevěné misky (není to asi přesné, to zvláštní aroma dřeva tam však někde cítím, možná mi i trochu připomíná barrique – ale to bychom se dostali někam úplně jinam… i když ona zmiňovaná hutnost v jistém smyslu připomíná kvalitní červené).
Hypnotic Poison zcela jistě dokáže okouzlit, zda hypnotizovat nedokážu posoudit, neb nejsem moc hypnobilní, ale aby mě dokázala skutečně uhranout, chybí mi v ní nějaké výraznější květiny (třeba taková růže). Jako každá jiná orientální vůně i PH od Diora vyžaduje sebevědomou nositelku (žádné potrhlo či třeštidlo), která jej dokáže nosit s patřičnou nonšalancí – přesně tak, jak si to vyžaduje. Troufnu si říct, že žít ještě Mata Hari, patřil by zcela jistě do jejího osobního arzenálu.
Sledování končí, dáma se právě usadila na baru a dává si skleničku před spaním. Tak si dám taky jednu a zabalím to. Gin tady mají dobrý, jen ta vůně hořkých mandlí mi k němu nesedí…