L'Heure Bleue (Eau de Parfum)

Značka:

Guerlain

Rok:

1912

Složení (ověřené)

HLAVA: anýz, bergamot

SRDCE: tuberóza, karafiát, fialka, růže, neroli
ZÁKLAD: tonka, kosatec, benzoin, vanilka

Parfuméři:

Guerlain Jacques

Kategorie:

orientální - kořeněná

  • 21.04.17

Právem legendární vůně. Mezi mé první asociace při přivonění k Modré hodince a Mitsouko patří obraz nakreslený olejovými barvami. Pro M. ještě čerstvý s vůní terpentýnu a pro hodinku již suchý, impresionistický (Frederick C. Hassam) obraz, visící nad toaletním stolkem elegantní ženy. Zde vedle stříbrné krabičky s pudrem stojí vázička fialek a otevřená krabička pralinek. Když se rozhlédneme po místnosti, uvidíme otevřené okno. Za ním rostou nádherné kosatce, slunce již zapadá. V pokoji se objevuje duch zesnulé krásné mladé ženy, oděn do tmavě modrých šatů. Její obličej je trochu smutný, ale plný lásky a moudrosti.

Parfém je stejně jako Mitsouko vně jakoukoliv časovou osu a jako vůně pro starší dámy mi rozhodně nepřipadá. Není ani tak depresivní, ale poznámka v předchozích komentářích o metafyzičnu je docela trefná. Tvůrce byl génius. :) Výdrž velmi dobrá, siláž střední/slabší.

Podobné parfémy:
Gloria Vanderbilt: Velmi podobná vůně, ne tak pudrová, byť nedosahující kvality Hodinky.
Molinard Habanita nová verze: jsou si něčím hodně podobné, ale Habanita je víc pryskyřičná, vhodnější do chladna, drsnější a má o hodně větší siláž.

Nahlásit
  • 15.01.13

První, co mě napadlo, byla Apres L´Ondée ve verzi noir. Anýz a fialka v hodně zemitém provedení, možná s trochou sena. Ukazatele jasně napovídají Hiris přece, Hiris! Ale já se nedám, nemůžu přehlídnout náruč karafiátů, růží… a tu těžkotonáž. Ano, Modrá hodina je výjimečně těžkotonážní. Drží se u těla, neproráží nos, ale něco v ní vězí. Nerada bych sklouzla k metafyzickým příměrům a přetěžovala ji. Přesto je mi z ní smutno. Jak může bejt tak elegantní vůně tak smutná? Možná to dělá ten „starobní tón“, který dráždí nosy necvičené i cvičené a často způsobuje parfémovou újmu. „To staré“, co cítím taky třeba ve Vol de Nuit Evasion, dává Modré hodině něco, co sebelepší moderní parfém nikdy mít nebude, patinu, která je podobná vráskám v obličeji. Někomu ty vrásky můžou přijít hyzdivé, ale svědčí o tom, že člověk žil a prožíval. A takhle já chápu i Modrou hodinu, jako velkou vůni jiných dob. Jednou mi bude úžasně slušet.

Nahlásit
  • 10.07.11

Okamžik soumraku …
ustrnutí v čase … život jen v náznaku … … psst, tiše … zastav se!

Okamžik zasnění …
myšlenky vládnou nad pánem času … … nad duší prázdnou.
Myšlenky, sny … nitro své vnímat …
potřebuji, musím, tak velmi … tak jako dýchat!

V soumraku tajemném,
v čase zastavení,
snáší se temná modř … … melancholie … … duše pohlazení … … L'Heure Bleue.

Tato vůně už byla tolikrát (a vskutku dobře!) popsána, že snad není potřeba více. L'Heure Bleue je moje soukromá „duchovní záležitost“. Mohla bych se rozepisovat o jednotlivých složkách … pak tedy ano, je to pro můj nos vůně především o kosatci. Uhlazeném, tichém kosatci vedoucím za sebou ostatní květiny - karafiát, růži, fialku … a špetka anýzu v úvodu, která nepřekáží. Přidá na zajímavosti … a zmizí.
Základ je sladký, pudrový, kombinace benzoinu s vanilkou, tak jinak snad ani nelze.
Jako celek … ? Řádky v úvodu jsou mými pocity, které zažívám s L'Heure Bleue. Vystihují vše.

Nahlásit
  • 08.06.11

…nemohla bych se tou vůní vonět.......

Nahlásit
  • 16.03.09

Patřím ke generaci husákových dětí, tudíž pamatuju nejen pracovní (u mě teda školní) soboty, ale i četné výpadky dodávek elektrického proudu, kdy nezbývalo nic jiného než si dát pauzu a udělat si černou hodinku (mnohdy se protáhla na celý večer). Co bych dnes za takový nucený relax dal! A tak se není co divit, že jsem s nadšením přijal pozvání na hodinu modrou. Zní to lákavě, mám takovou naivní představu, že půjde o kombinaci černé hodinky a snesení modrého z nebe (Madona mia, já se těším jako malý Jarda).
Počasí (teplota vzduchu, tlak i rosný bod) jakož i denní doba (někdy po obědě) k tomu vyzývaly, pročež jsem se ubral do pohodlí zahradní houpačky. Její plátěný přístřešek vytvářel příjemný stín a měkké polstrování a polštáře zcela nepokrytě vybízely k lenošení. Orosené mojito blízko při ruce a mějte mě všichni rádi…
Tak nějak by začínala má modrá hodina, nebýt dnes půlka března a venku směs blátíčka a sněhu. Ale mně stačí opravdu málo – otevřít další z voňavých pokladů a nechat se unášet, tedy kolébat (jsem přece na houpačce).
Anýz a pěkně rozcupované citrusy (limetky v mojitu jen bledly závistí) se ruku v ruce derou nosu a probouzí mě z lehké odpolední letargie. Nemám jim to za zlé, obzvlášť, když vidím, že sebou táhnou pořádnou nálož voňavé nádhery.
O nohy se mi začala otírat sousedovi číča – no spíš pořádná kočičí dáma: lesklý černý kožich, kouzelně jantarové oči a elegantní ocas. Bez váhání mi vyskočila na klín a čekala na pohlazení. Konečky prstů vnímám teplo z její hebké, sluncem vyhřáté, srsti. Stejná hebkost a sálavé teplo proniká i k mému nosu (je to už podruhé, Shalimar měl tu čest být první, kdy mám pocit, že mě vůně přímo hladí po špičce nosu). Zavírám oči, Míca mi přede na klíně a já začínám slastně snít…
Odpoledne už značně pokročilo, slunce není tak úporné, ale přesto stále krásně hřeje. Téměř neslyšně jako kočka (a stejně elegantně) si ke mně přisedla krásná cizinka – ona není úplně cizí, stvořil jsem si ji právě pro takovéto chvíle. Pokládá mi hlavu na rameno a ze záplavy čokoládových kadeří se valí opojná vůně čistoty. Taková ta neposkvrněné letní vůně slunce a květin. Ač se drobné fialky snaží sebevíc, její vzrostlejší kolegyně ji s průrazností sobě vlastní upozadí. Kdo by taky chtěl oponovat ostrým drápkům růžové královny.
Hedvábně hladká kůže mé milované svádí k dotekům a polibkům. Pod snědou vláčnou pokožkou, na dotek stejně příjemnou jako ta nejjemnější hrnčířská hlína, pulzuje nespoutaná, dalo by se říct kočičí, krev. Chce se mi slíbat z ní sladkou chuť omamné vanilky, která čiší z každého jejího póru. Točí se mi hlava (tím mojitem to nebude), nedokážu se odtrhnout – jsem jako připoutaný. Připoutaný krásou.
Už pomalu přestávám rozlišovat, co je sen a co skutečnost. Slunce jako ve zrychleném filmu putuje oblohou. Na scéně se objevuje Měsíc a jeho malé třpytivé přítelkyně. Má společnice Míca stále vrní na mém klíně, vzduch je pořád příjemně vlahý, ale má snová přítelkyně je pryč. Jen když se přitulím k provoněnému polštáři, uvěřím, že tady ještě před chvílí byla. Tajemná kráska, které muži dobrovolně slíbí modré z nebe. Elegantní, sebevědomá a nezávislá, takže nabízené pomyšlení s díky odmítne, může-li si k němu dopomoci sama bez ztráty svobody – stejně jako sousedovic čtyřnohá krásnoočka, kterou má společnost už přestala bavit a s vrozenou nonšalancí a blahosklonným výrazem odkráčela do tmy za jiným povyražení. Osamocený a stále ještě obluzený zůstávám až do rána, dokud nezmizí i poslední voňavá připomínka krásného setkání… … a tady můj deník objevitele s největší pravděpodobností končí. Poznal jsem sedmý div světa, L’Heure Bleue, a budu ho obdivovat už napořád. Třeba už ale někde někdo píše další voňavou pozvánku, která mě donutí obout toulavé boty a vyrazit mezi bílé lvy.

Nahlásit
  • 31.08.07

Dámy, na tuto vůni jsem nedávno četla natolik vtipnou a hlavně trefnou recenzi na basenotes.net, že mi to nedá a musím se s Vámi o ni podělit - sama bych to totiž nedokázala vyjádřit lépe:

„Na scéně se objeví vůz tmavě modrofialové barvy. Za volantem sedí anýz. Fialka tiše sedí na místě spolujezdce. Tonka a Vanilka se tlačí na zadních sedadlech. Anýz si to žene hodně rychle. Fíííí! Květiny se míhají kolem oken v překrásné směsici barev. Zastavujeme a nabíráme jednoho z mých oblíbenců, Otočník, s jeho nepostižitelným, plastelínovým tónem. Je už nějakou tu chvíli na cestách a nekoupal se. Jeho odér zaplňuje auto. Fialka nesouhlasí s tím, abychom zastavovali stopařům, zvláště těm velkým a silným. "Začíná se mi dělat mdlo,“ špitne. Smráká se a za chvíli už není vůbec vidět, ale vůně stále sviští kolem a jejich závan se opírá do oken, sic se řítíme naplno vpřed. (…) Mezitím v autě vidí anýz stopovat karafiát a staví u krajnice. „Ne,“ dí fialka, „nenabírej ho. Už se sem nevejdeme.""Ale prosím tě,“ oponuje anýz. „Vemem ho.“ Vanilka, Tonka a Otočník souhlasí. Jsou zajedno a fialka je za křena. A za paté kolo u vozu. „Jdu pryč,“ prohlásí,„pusťte mě ven.“ Karafiát se nasouká do auta. A zas si to hvízdají po silnici na plný pecky, do šera, a zanechávají za sebou stopu prolínajících se vůní. Je tma; je příliš pozdě na to, jít domů. Fialka pláče na kraji silnice."

Uživatelka purplebird7 promine převzetí jejího dílka a vy zase můj neumělý překlad:-)

Nahlásit

Vlastnosti vůně Guerlain L'Heure Bleue (Eau de Parfum)

Suchá vůně
Sladká vůně
Chladná vůně
Teplá vůně
Mizerná výdrž (na kůži)
Superdržák (na kůži)
Mizerná výdrž (na oblečení)
Superdržák (na oblečení)
Slabá vůně
Silná vůně

Hodnocení parfému Guerlain L'Heure Bleue (Eau de Parfum)

Líbí se mi (265) 72%
 
Neutrální (64) 17%
 
Nelíbí se (40) 11%

Hodnocení odbornice

  • 15.01.08

Jednoho letního večera, v tu dobu, kdy je slunce už dávno za obzorem, ale hvězdy ještě nevyšly, zvedl Jacques Guerlain zrak k obloze. Ta má v tuhle soumračnou hodinu hlubokou modrou barvu a modří je zahalená i celá krajina. Guerlain dostal geniální nápad zachytit náladu tohoto pomíjivého okamžiku ve vůni - a tak vznikla L'Heure Bleue, Modrá...

číst více

Reklama


Reklama