Shalimar (Extrait)

Starobylé venkovské sídlo kdesi ve staré dobré Anglii, kde dámy nevyjdou ven bez klobouku a pánové se ještě chovají jako gentlemani. Služka v čerstvě vyprané uniformě zatápí v krbu, ten trochu kouří, takže jde otevřít okna. Ze zahrady vzdáleně zavoní jasmínový keř, z pootevřených dveří do zimní zahrady zase právě dozrávající citrusové plody. Na stole je ve váze sušená kytice růží, vedle ní leží několik vanilkových lusků. Do místnosti vchází elegantní paní domu v jednoduché večerní róbě z tmavomodrého sametu a s černými vlasy vyčesanými do hladkého uzlu. Bezmyšlenkovitě hází vanilkové lusky do krbu a přemýšlí, jaký šperk si vezme na dnešní ples. Pak si uvědomí, že žádný nepotřebuje, protože ten nejdokonalejší už má. Shalimar.

Luxusní neobyčejná kráska z orientu
Shalimar Eau de parfum - Guerlain
Ta vůně na sebe hned na první přivonění prozradí: nejsem žádná mladice,ale starší vážená dáma. Je pohádková. Zpočátku se objeví krátce jemné nahořklé citrusy, které brzy uvolní místo náruči květin z nichž nejvíce cítím asi jasmín, i když možná i růže, pak vůně pozvolna zjemňuje a ke slovu se dostává úplně jemná vanilka s trochou kouře, který právě dělá tuto vůni tak nevšední a jedinečnou. Po celou dobu aplikace se jednotlivé složky objevují a občas přebere hlavní roli jedna z nich. Jsem z této vůně unešená a nesmírně šťastná, že jsem ji konečně objevila 

Od „TAK TOHLE NIKDY“ po „NEMŮŽU BEZ NÍ BÝT“ vedla klikatá dvouletá cesta lemovaná slepými odbočkami modrých a růžových střapečků.
Ale vždyť ani Shalimar není jednoduchá vůně a to mě na ní baví.
Je to dáma z orientu, takže zima jí moc nesvědčí (na mě vylezla dezinfekce), zato v teple ukáže celou svou krásu.
Zaujme svěžími citrusy na samém začátku, pak omámí zakouřenou vanilkou, která však není přeslazená, ale naopak sladce nahořklá. Smyslná vanilka je mistrně vyvážená chladným kadidlem, osvěžujícím bergamotem i špetkou jasmínu.
Shalimar se nedá popsat, Shalimar se musí zažít. Je to sofistikovaná vůně, s níž se budete cítit jako okouzlující žena, která se těší, jaké vzrušující zážitky jí přinese právě nadcházející horká letní noc.

První reakce „Ou!“…

Netrvalo to ale ani minutu a počáteční odér, který mi vůbec nevoněl byl pryč. Pak se na chvilku vytratila vůbec jakákoli vůně a já se cítila zklamaná. „Tohle je celá show?“ říkala jsem si.
Po pár minutách ale vykouklo srdce a zavonělo jako něco, co je mi tak důvěrně známé a to můj milovaný No.5.
Podobnost ale vyprchá natolik rychle, že by ji člověk stěží stihl „uchopit“.
A pak se Shalimar změní v něco krémového, kde už cítím jen opravdu příjemnou vanilku, ostatní složky neumím rozeznat.

Na mé kůži nejde řvavě do prostoru. Výdrž má mnohem menší, než Initial L´eau. Ovšem v těsné blízkosti na kůži jsem ji cítila i po několika hodinách. Je to takové mazlivé kouzlo. Přítel ji ocenil kladnými komentáři 

Krátký kouřový závan. Alkohol nebo snad dezinfekce? Kadidlo. Citrusy. Tohle se na mě vyvalí hned ze začátku. Pak zmizí dezinfekčně-alkoholový odér, kouř se zmírní, kadidlo se uklidní, a nastoupí guma. To mi nevadí, ale ani vyloženě nevoní. Guma se začne plíživě ztrácet a rozvalí se vanilka, která se už nezmění. A to je všechno. Narozdíl od SPI, který jsem testovala dřív a mám ho doma, se na mně původní Shalimar rozkládá poměrně rychle a přímočaře, až do podoby vanilky, takže jsem ho schopná jednoduše popsat. Shalimar nezklamal, je to krása. Ale ač odnož, SPI je pro mě hezčí.

Shalimar jsem zkoušela ve verzi EdT. Pro mě je Shalimar symbolem pro luxusní vůni. Přestože je cena velmi příznivá, Shalimar se umí prodat a jistě by se za jeho nošení nestyděla žádná slavná osobnost. Co ho dělá tak výjimečným? Dle mého názoru je to neuvěřitelně povedená symbióza všech složek. Citrón s pravou vanilkou spolu opravdu krásně ladí a jasmín tuto kombinaci skvěle doplňuje. Kadidlo jsem necítila a možná je to dobře, jen by zbytečně narušovalo toto něžné souznění. Jediné, co mi trochu kazí dojem z vůně, je fakt, že v ní místy cítím něco jako dezinfekční prostředek. Výdrž je obstojná. Jen flakón mohl být hezčí.

Konečně jsem si na sebe a Shalimar udělala čas a dopřála si pořádnou koupel v jeho hlubinách. Při prvním vnoření mi společnost dělala pouze intenzivní vůně kadidla. V duchu jsem si říkala - vydrž, vždyť jediným, co se rozvine, nemůže být jenom bolest hlavy, ale i jednotlivé složky vůně. A taky ano - za trpělivost jsem byla odměněna slabým závanem citrusů s kadidlem, které se za chvíli znovu ujalo vlády. Pak vanilka pod kuratelou
kadidla a nakonec stopička jasmínu a opět ruku v ruce s kadidlem.

Pro milovnice kadidla bude jeho neodbytná přítomnost něco jako věrný Robinsonův Pátek, ale pro mě a podobně postižené, které v kostelech hledají spíše atmosféru chladného příšeří a šeptaných tajemství, spíš všudypřítomným a temným jungovským stínem…

Shalimar je snad spolu s Chanelom No. 5 najväčšia legenda dejín parfumárstva a jedna z najslávnejších vôní sveta. A ako to u slávnych (nielen) vôní chodí, je milovaný i nenávidený a v nosoch i mysliach ľudí sú s ním spojené najrozličnejšie asociácie. Pre niektoré jeho milovníčky (a ich partnerov) je Shalimar tá najviac sexy vôňa, iná skupina žien by ho označila za zatuchnutý smrad. A zas v iných kruhoch, ako som sa dočítala, je Shalimar identifikovaný ako parfum, ktorý nosia „ladies who lunch“, znudené manželky bohatých mužov, ktoré nemajú celý deň čo robiť a stretávajú sa na obedoch v najfajnovejších reštauráciách Manhattanu. Žiadnu vôňu nemožno opísať celkom objektívne a u takejto legendy je táto uloha ešte ťažšia. Takže i môj komentár k Shalimaru je zafarbený subjektivitou.
Shalimar je založený na kombinácii citrusu, vanilky a akordu Guerlinade, ktorý sa v rôznych modifikáciách objavuje v mnohých vôňach Guerlainu z toho obdobia. (Shalimar vytvoril legendárny parfumár Jacques Guerlain v roku 1925.) Citrus a vanilka sa nezdá byť novátorská kombinácia - v rukách Jacquesa Guerlaina je však originálna a provokatívna. Citrus v tomto prípade je bergamotka, ktorej horkastú, trpkastú vôňu poznajú všetci milovníci čaju Earl Grey. Sprevádza ju tón citrónu, evokujúci viac aromatické oleje citrónovej kôry než šťavnatú vôňu citrónovej šťavy. Vanilka v Shalimare nijak neevokuje vanilkový puding, takmer vôbec nie je sladká a má dymový nádych - nie je to vanilka z gourmandských vôní. Ďalšie prítomné zložky sú kvetinové tóny, akord Guerlinade a pravdepodobne aj tón kadidla. Guerlinade je kombinácia vanilky, tonkových semien, ambry, pižma, benzoínu, irisu a pravdepodobne ďalších zložiek, ktoré nám Guerlain neprezradí. Tento akord dodáva mnohým guerlainovkám z predvojnového obdobia v rôznej miere púdrovo-vanilkový orientálny nádych. Kvetinové srdce Shalimaru tvorí jazmín (bohužiaľ, už dávno to nie je jazmín z Grasse), iris a ruža stolistá.
Citrusové tóny majú v Shalimare vynikajúcu výdrž - nestrácajú intenzitu počas celého trvania hlavy a srdca vône. Počas týchto fázy je duet bergamotky a vanilky je sprevádzaný orchestrom Guerlinade, hlavne irisu a pižma, takisto jazmínu. Jacques Guerlain je vynikajúci dirigent: sprievodné tóny poskytujú hlavným hrdinom tejto opery skvele zladený, hladký podklad a udávajú náladu vône. Tá, ako naznačujú tienisté, len slabo osvetlené kulisy farby polnočnej modrej so zlatými ornamentmi, je tajomná, temná, plná prísľubov - nie je však ťaživá ani zlovestná. Shalimar nie je ľahká vôňa, nie je však ani tak ťažká, aby niekoho dusila. Aplikovaná citlivou rukou táto vôňa znesie i teplejšie počasie (samozrejme, treba tu brať do úvahy aj vplyv individuálnej kožnej chémie), obzvlášť nádherná je za teplej letnej noci.
V koncovke vône je výraznejšie cítiť orientálny charakter Shalimaru a ťažšie tóny, popri vanilke sa do popredia dostáva pižmo, ktorému nechýba živočíšny nádych a ktoré nehanebne šepká nositeľke a jej spoločníkovi rôzne návrhy na to, čo by sa za nádhernej letnej noci dalo podniknúť.
Moja obľúbená koncentrácia u tejto vône je eau de parfum. Môj opis sa do značnej miery vzťahuje na všetky koncentrácie, koncentrácii eau de toilette i eau de cologne však chýba vyváženosť a trvácnosť citrusových tónov. Jediný raz som skúsila aj extrait de parfum, bol este hebkejší a jemnejšie zladený, ale zdal sa mi príliš pižmový a niečo neurčité mi na ňom vadilo. Všetky koncentrácie sú však hodné vyskúšania, kto vie, ktorá sadne práve vám?

v

Obávám se, že jsem překročil bludný kořen a z orientu se jen tak nevyhrabu. Díky své průvodkyni Kerze jsem se dostal až před bránu bájné zahrady Shalimar. Jsem zvědavý, jak se má představa orientálního ráje bude shodovat s tou guerlainovskou. Nezbývá než vstoupit…
Citrusové fanfáry se ohlásí opravdu monstrózně. Nechci se hádat, dal byl bych však snad i ruku do ohně za to, že někde u vchodu roste i anýz. Něco mi tady ale nehraje. Buď uvítací výbor před mým příchodem prošel velmi důkladnou očistou, nebo došlo k chybě v matrixu a do mých představ rajské zahrady se naboural výrobce drogistického zboží (možná mě z té monumentálnosti jen klame nos, ale já mýdlo zkrátka cítím).
Dnes je to vůbec nějaké zvláštní. Podle všech dostupných informací by mě měl zahalit oblak omamné vanilky, ale já pořád marně čekám. Zato odněkud z hlubin zahrady ke mně vánek přináší kouřové závany ne nepodobné vůni doutnajícího františku. Jak postupuji dál do nitra zeleného království, začínám vnímat stále sílící intenzitu květů - němých svědků romantických schůzek mogula a jeho vyvolené - bílý jasmín, jakoby postavený do kontrastu s havraními vlasy překrásné Arjumand, a růže, jejich okvětními lístky nechal panovník vysypat každou cestičku. A stejně jako se jemu byly odměnou dívčiny sladké polibky, mě se za mou trpělivost dostává odměny v podobě sladké vanilky.
Je tu ještě jedna zvláštnost, kvůli které trochu odbočím (ale na to jste si u mě už možná zvykli). Zkoušeli jste někdy takové to jednoduché meditační cvičení, při němž se snažíte mezi dlaněmi „uhníst“ energetickou kuličku? Pokud ano, znáte ten zvláštní pocit, kdy nedokážete přiblížit ruce k sobě, asi nejvíc připomíná snahu přiblížit k sobě magnety stejnými póly. A právě podobný pocit mám ze Shalimaru. Při každém přičichnutí mám úplně stejný, zvláštně hladivý pocit. Pocit magického doteku. Asi to zní divně, ale lépe to popsat nedokážu.
První seznámení se touto klasickou vůní může způsobit rozčarování, ale je to stejné jako když Evropan poznává cizí, třeba právě orientální, kulturu. Zpočátku jen v úžasu zírá, mnohému se diví, ale pak většinou začne objevovat, že všechny ty zvláštnosti mají své kouzlo, kterému záhy i podlehne.
Možná má pro vás obyčejná babiččina zahrádka větší kouzlo a orientální Shalimar vám připadá až příliš okázalý. Přesto stojí za to se tímto skvostem projít a objevit v něm něco, čím si vás získá.