Elixir des Merveilles

Není už moc co dodat:)
Kandované pomeranče, medově pryskyřičná ambra, kořeněný cedr a 90% čokoláda. Je to, hlavně ze začátku (tzn. první den:D) dost sladká vůně, na můj vkus až moc; gurmánská, ale v duchu Hermés samozřejmě nic ulepeně laciné, ale naopak luxusně vonící.
Po rozvonění sladkost trochu ustoupí.
Orient, kořenitě sladký, dřevitě balzámově pryskyřičný. Hustá a přesto vzdušná, přírodní jantarová vůně.

Hustá sytá kombinace kandovaných pomerančových půlměsíčků (i s kůrou), sladké pryskyřice, špetky karamelu, sladkého koření a teplého nasládlého dřeva. Přes veškerou sladkost ale postrádá jakoukoliv stopu ulepenosti........a už jsem se začala radovat, že jsem našla jakous takous náhradu za Theoremu. Ale radost byla předčasná - mezi pryskyřici se najednou infiltrovalo kyselé LIPO s pomerančovou příchutí doprovázené tónem nemocniční desinfekce. A zazvonil zvonec a naději byl konec......Ale jinak je to moc pěkná vůně.

Spíše kůra než dužina pomeranče a pak smetana, vanilka a nakonec kadidlo. Jde na mně docela do pánska, ale velmi se mi líbí. Kombinace kůry a smetany je pro mě neobvyklá a velmi libá mému nosu.

Při psaní recenze na Eau des Merveilles jsem se hodně rozvášnila, takže u popisu Elixiru se pokusím omezit spíše na srovnání právě s původní verzí EdM. První zásadní rozdíl je patrný hned v hlavě vůně. Do Elixíru se nám vloudilo víc sladkosti a taky – pozor překvapení – ovoce. Konkrétně sladký pomeranč. Nebo lépe pomerančové plátky ve zkaramelizovaném cukru. Cukrový pomeranč má na svědomí i to, že Elixir mi na ruce po pár minutkách začal hodně připomínat Liberté (Cacharel), toto deja-vu po chvíli opět pominulo, protože se s osobitostí sobě vlastní objevila ve hře opět osvědčená dvojice z EdM – dřevo a pryskyřice. U Elixiru ale nikdy nedojde k tomu, aby se tyto dvě složky staly hlavními aktéry celého představení. Výrazný pomeranč, cukrová sladkost a také slaný mořský akord ( ten jsem hledala i v EdM a našla jen lehounkou stopu, tady je výraznější) budou až téměř do konce hry dřevu a pryskyřici zdatně sekundovat a jeden tým nedovolí tomu druhému strhnout na sebe výrazně více pozornosti. Co se týče výdrže je na tom Elixír, na mojí kůži, o trochu líp než EdM. Je to dáno sladším charakterem vůně – má v sobě cukr, takže lepí a tudíž jde i hůř dolů. Suše bych charakterizovala Elixir jako sladkou, přiměřeně gurmánskou verzi EdM s pomerančem. Už samotný sytě oranžový flakon dává tušit, jak teplý a výrazně hřejivý je jeho obsah. Když jsem o víkendu poprvé otestovala vzorek Elixiru (díky Barbarro) a neměla jsem hned možnost srovnat s EdM, zdálo se mi, že Elixír není až na trochu té sladkosti o tolik jiný než jeho předchůdce. Až zevrubné testování obou vůní současně mě přivedlo k rozpoznání výraznějších odlišností. I přesto jsem já osobně po několikerém otestování nenašla důvod, proč bych měla mít tyhle vůně obě, a to je co říct Na druhou stranu Elixír by mi například jako dárek rozhodně nevadil, v zásadě se mi, jako obdivovatelce původní EdM, líbí. Pokud milujete pomeranče a recenze vás hlavně kvůli zmínce o nich navnadila na zkoušení Elixiru, budete asi zklamaní. Přece jen je tu hodně jiných tónů, o kterých jsem se již zmínila a ty pomeranč v Elixíru upozaďují. Takže pokud je na vás Elixír moc dřevitý, “divný” a málo pomerančový doporučuju vyzkoušet třeba L´Occitane Ruban d´Orange (kořeněný pomeranč se sladkou teplou vanilkou v základu), nebo šťavnatý pomeranč Acqua di Parma Arancia di Capri, případně zmíněnou Cacharel Liberté.