Přímořská plantáž bílých květů vedle farmy na mořské řasy. Odpolední siesta načatá pár tempy ve vlnách. Fouká teplý proměnlivý vítr. Květinová vtíravost se mísí s lehce prosušenou mořskou zelení. Pobřežní vegetace dodává řízné akvatice lehce dřevitý rozměr. Musím se usmívat při představě, že se Boszporuszem vyzbrojím na letní dovolenou u Máchova jezera. Usmívám se nadále, protože první hodinu mi přijde, že je to vůně z dětských oddělení globálních oděvních značek. Když se rozleží vidím před sebou Terezu Maxovou i s manželem. Tak a teď si jdu koupit nori, wakame,…

Po 2 dnech testování: vůně je to krásná bezesporu, dle mého je to něco mezi Lady Vengeance a Black line od značky Mancera. Podle mně je to kyselkavá čajová růžička to má shodné s Lady Vengeance, pak jsou tam ale ještě některé jiné tóny, které neumím specifikovat. Složení všech 3 zmíněných má hodně ingrediencí shodných. Nevýhodou Mad Madame je malinká výdrž. Oproti Mancerovi, který je proti ní větší držák, ale zato je více ostrý. Vůně mi nepřipadne vůbec těžká a myslím, že ani nebude nikoho v okolí obtěžovat.

Hyacintová jízda. Vůně je výrazně květinová a rafinovaně sladká. Výdrž je až bestiální. Vůně se mi nejvíce líbí po cca hodině, kdy květiny nahradí počáteční citrusovou spršku.

Poměrně jednoduchá vůně mléčných sušenek, levandule a kávy, a to v tomto pořadí; cítím i rozemletá sezamová semínka a někde od vedlejšího stolku závany pánské kolínské… zkoušeno i na mužské kůži a tam se zpočátku rozvíjela dost sladce, později byla spíš dřevitá. Tak trochu ani ryba, ani rak.

Všeho tak akorát. Švestky, z kterých ještě nevyprchala všechna vláha, pálené dřevo ovocných stromů, krůpěje pryskyřice, nebo je to likér? Sladce temná, pikantně intenzivní. Po několika hodinách se začne prosazovat sladkost, vanilka s benzoinem, cítím i mléčnou čokoládu. Pořád je v ní ale trocha štiplavosti a pozůstatky horka.

Verze Absolute se v první řadě už téměř úplně oprostila od ovocné složky a i když obsahuje řádnou porci kakaa, nejde gurmánským směrem. Díky vetiveru je zemitá a vyznívá lehce unisexově. Kakao je oproti Private Accord tmavší a důkladněji propražené, zůstává ale stejně suché, až prachové. Jen ta káva se bohužel opět nedostavila. V jednu chvíli mi připomněla kakaového Angela (mínus pačuli) - jestli po něm smutníte nebo jste ho nedokázali nosit, protože byl „moc Angel“, vyzkoušejte Boss The Scent For Her Absolute. Stejně tak, pokud je vaší vyvolenou sladkostí devadesátiprocentní čokoláda.

Oscar EdP byl pro mě přece jen trochu moc „starodávný“ a překombinovaný. Esprit EdP je vzdušnější, odlehčený, má ohromný šmrnc, jiskru v oku, je to optimistická až radostná vůně a velmi snadno se nosí. Občas bývá srovnáván s Modrou hodinou. I když olfaktoricky tu jistá podoba je - převládá teplý (ne sladký) kosatec a celkové vyznění evokuje taštičku s líčidly -, pocitově jsou vůně úplně jinde. Esprit je prachový, bezstarostný a samozřejmým způsobem krásný. Jemný, až slabý, ale vydatnější nástřik to spraví. Připadá mi, jako bych našla něco velice blízkého, o čem jsem ani nevěděla, že mi to chybí.

Zvláště zastřená, nesmělá noční fialka - jako romantická procházka, která vás zavede do opuštěného domu, kde je na všem povlak melancholie a letitého prachu, nehybný nasládle suchý vzduch, skrz polorozpadlé žaluzie vidíte siluetu netopýra, an přelétl přes siluetu měsíce (v úplňku, jak jinak)… a někde zdálky voní citronový cheesecake. Opravdu zvláštní vůně, trochu v ní cítím i černé uhlí. Zadumaná, introvertní, ale lehce poťouchlá.

Má být poctou fialce, ale ta tady pro můj nos nehraje hlavní roli - o tu se dělí karafiát s kosatcem. Karafiát je řádně kořeněný, v jednu chvíli vůně připomíná až perníčky nebo nějaký vánoční čaj, kromě hřebíčku cítím docela výrazně i badyán. Tohle všechno přispívá k pocitu hřejivého útulna, který z vůně mám. Ale taky je tady kosatec - ten se prosadí nejvíc po důkladném rozvonění, lehce drhnoucí a přiměřeně pudrový, dává vůni nádech strohé noblesy. Pokud jde o fialku, cítím spíš její lístky, nebo přímo celou rostlinu i s hrstí zeminy. Snad odtud se bere zemitý, semišový nádech, kterým mi vůně v jisté fázi připomíná Fordovu Violet Blonde. Jako další přirovnání se nabízí L'Heure Bleue (spíš EdT), ale mnohem civilnější a vřelejší. Celkově mi vůně evokuje dům zařízený ve stylu francouzského venkova: je bytelná a zároveň vzdušná, možná až rozverná tím, jak se její jednotlivé fasety během nošení střídají a vyvíjejí. Při prvním zkoušení jsem popsané podoby vnímala odděleně (včetně krátkého intermezza průsvitného bergamotu), ale jak vůní blíž poznávám, přece jen tvoří jeden celek. Přes všechny aluze na parfémovou klasiku je Vivacious ryze současná a velmi milá vůně, hřejivé světlo, v kterém se lámou všechny barvy duhy.

Holobyt. Čerstvě položená dřevěná podlaha, ve výlevce malinový Frosch na vodní kámen, vůně leštěnky se prolíná s pánskou kolínskou. Osekaná na kost a přitom uřvaná. Výrazná a zároveň jaksi prázdná. Malina voní čerstvě, nakysle, žádný ulepený džem, ale všechno kolem je pro mě jedno velké ne.

Měkká pižmovka s kapkou červených bobulí a zajímavým úvodem. Vynořují se mi dva obrazy: šedomodrý štít hory obklopený lososově růžovými mračny a kočičí tlapky v téže barevné kombinaci, šedomodrá srst a světlé polštářky.

Kontrast je skutečně základním principem celé kompozice, a je to kontrast lehce posunutý: měkké x nahořklé, hebké a zrnité, nasládlé a drsné… Prvních pár minut je úžasných - kovově čisté aldehydy se prolínají s minerálním prachem, pižmo se klube na svět slaným napřed a než se bobule rozprsknou, ukážou vám, že jejich slupky mají dokonalý lifting, ale během čtvrthodiny se vůně usadí do vcelku fádní měkké, sladší, lehce ovocné, lehce květinově pudrové tělové vůně.

Velmi nositelná vůně pomerančového květu v oblaku nadýchaného pižma nadnášeného pár molekulami aldehydů. Dere se mi na mysl slovo „úhledná“: vše je pečlivě naaranžované, ložnice vzdušná, světlá, za záclonami modrý den - ale je to spíš luxusní hotel než domácí útulno, lehce odtažitá pohoda. Opravdu hezká, ale trochu je to na úkor originality.

Čekala jsem divočinu a taky tu je, ale jen když tisknete nos k zápěstí - chaluhy, kluzké mořské bytosti, hlubina, ve které může být naprosto cokoli… ale když ji jen necháte povlávat kolem vás, je to vysloveně příjemná, prudce svěží vodní vůně (nejblíž má k okurkám, ale nejsou tak výrazné, aby rušily mořskou iluzi), příjemná jako úvodní slaná sprška. Moře je spíš zelené než modré a vy příjemně ušpinění a zpocení, na fotkách to bude vypadat krásně!

Tady se někdo koupe opravdu s gustem - spousta horké vody, bublin, pronikavě bílé mýdlo, a dokonce i vlhká omítka. Jeď, kačenko, jeď! Štiplavá svěžest - až mě napadá, jestli to nemá evokovat pěnu, která se vám dostala do očí. Na „čistou“ vůni je trochu překombinovaná, a drží tedy pekelně.

Nevoní přímo jako oheň, ale opravdu jako někdo, kdo u ohně nějakou dobu seděl: palčivě štiplavý kouř, který uvíznul ve vlasech. Sladkost rozpukaných kaštanů. Cosi hebkého a vláčného v podkresu, snad ten svetr, do kterého jste se celou dobu choulili. Vzhledem k mé vášni pro podobné okamžiky je to má srdeční záležitost.

Vanilka a pepř, bloky nažloutlých listů a hnědé, časem zkřehlé desky. Hutná, až máslová plnost, u které vám jen zvolna dochází, kde se na těch listech vzala. Bylo by to vcelku nechutné, kdyby to nebylo tak dávno. Maz a pižmo desítek generací ve vzduchu, který se snad za tu dobu nepohnul. Zrníčka prachu zlatě září a vy myslíte na Jméno růže…

Vanilkově pudrová, prachově našlehaná - ve srovnání se starší verzí Intense, l'Absolu, ale vlastně i s EdP je vůně podstatně vylehčená, opalizující, průsvitná. Maliny tam nějak podstatně necítím, květiny se taky drží v pozadí (kde je kosatec?)… prostě vanilka, heliotrop a benzoin plující v nadýchaném obláčku. To jsou mi věci. Sladké je to pořád, tentokrát vanilkově.

Zelená, mokrá vůně. Úhledný trávník zavlažený přesně dávkovanými střiky a dekorativně rozmístěné bílorůžové kvítky. Jednoduchá, veselá a šťavnatá. Zní to prostě, ale zachytit vůni vody není zas tak banální úkol…

Začátek je hodně ostrý, tipovala bych pepř, plus nějaká trpká, ostrá bylinka. Rozvíjí se dřevitě, postupně se zakulacuje, aniž by slábla, a po úplném rozvonění v ní konečně cítím něco z deklarovaného složení: olivové dřevo, skořici a švestku. Celkový dojem rozpačitý - oceňuji osobitost, ale od inovátorství k dortu pejska a kočičky je nebezpečně blízko.

Hlavním akordem má být koktejl Bellini, jehož podstatnou složkou je dužina z plochých, bílomasých broskví. Ty jsou velmi sladké, aromatické a šťavnaté - a myslím, že všechny jejich stránky se spolu s jemnou perlivostí šampaňského podařilo do kompozice vtělit. Vůně se otevírá výraznými citrusy nebo spíše loupáním jejich kůry - výrazný je grapefruit a přísahala bych, že i bergamot, ačkoli ten ve složení není uveden. Počáteční dojem je intenzivní, stejnou měrou hořký (až svíravě trpký) a sladký (což může být ve vyhrocené podobě také vnímáno svíravě). Úvodní sprška je osvěžující spíše jako povzbuzení otupělých či ne zcela probuzených smyslů než v běžném významu „svěží“ (na to je vůně v této fázi příliš hutná), je energizující až „nakopávající“. Po pár minutách se vůně podstatně uklidní a zjemní, převáží šťavnatost broskvové dužiny, do níž se vtírá lehce avivážový či šamponový tón - možná už tady začíná pracovat bílé pižmo. To mi připadá z podobného soudku jako v Idole od Lancome. Než se rozhodnu, jestli je to příjemné, nebo se mi z toho dělá trochu mdlo, vrátí se naštěstí stopa úvodní hořkosti citrusové kůry a z broskví zůstane jen aroma, prosté většiny cukru. Pižmo se ukázní a vůně se přimkne k pokožce, odkud vysílá jemné, leč znatelné závany.

Podle složení mě docela zaujala, když jsem o ní četla - maliny, fialky, nějaké další kytky a citrusy, pižmo, ambra a pačuli v základu… v reálu dvacet minut ovocného dortíku ozdobeného jedním kvítkem kandované fialky, pozorovaného za výkladní skříní naleštěného retro zmrzlinářství, pět minut Lolity Lempické (nechápu, kde se tam vzala) a pak už jen mokré kuchyňské prkénko nasáklé neidentifikovatelnými zbytky všeho možného… Na druhou ruku jsem si pro srovnání dala zlatou Guilty (ten nový design) a má stokrát větší charakter, zřetelnější strukturu, nesrovnatelně lepší výdrž. Ach jo.

Nadýchaná vůně čistoty, která má šmrnc. Ze složek cítím asi nejvíc heliotrop, díky němuž je vůně pudrová, znatelné jsou mandle - bílé, nepražené. Kompozici lehce zahušťuje tonka a celé to sedí na pižmově dřevitém základu nejvyšší kvality. A potom je tu něco navíc, něco lehce pikantního - jestli je to pelargonie nebo celer, dělá celku dobrou službu. Parfém je vyvážený, negurmánský a trochu mimozemský. Jemná vůně, které nechybí určitá průraznost, a mimoto velice dobře drží.

Nad záhonem růží se suší kraťasy, ve kterých nebohý pubescent zapomněl hrst trávy (a ne, není řeč o krmivu pro králíky). Ta teď vlhne a její aroma se mísí s agresivní čistotou aviváže. Z druhé kapsy slabě voní taktéž zapomenuté mentolové bonbóny pro svěží dech. Mladej bude zuřit!

Ryze letní, i když stylově pochopitelně spíš k elegantním šatům a klobouku než k tričku a šortkám. Dřevitě trpce zelená, fík je zde přítomen skutečně výhradně listem, zato z olivového dřeva cítím i kapku oleje - jen tolik, aby se vůně líně rozlila po kůži a nebyla příliš ostrá. Bergamot o sobě dává znát, ale za citrusovou bych ji určitě neoznačila. Pomerančový květ ji drží bezpečně v ženských vodách a tonka dodává špetku sladkosti. Velmi šik vůně.