Přímořská plantáž bílých květů vedle farmy na mořské řasy.
Odpolední siesta načatá pár tempy ve vlnách. Fouká teplý proměnlivý
vítr. Květinová vtíravost se mísí s lehce prosušenou mořskou zelení.
Pobřežní vegetace dodává řízné akvatice lehce dřevitý rozměr. Musím
se usmívat při představě, že se Boszporuszem vyzbrojím na letní dovolenou
u Máchova jezera. Usmívám se nadále, protože první hodinu mi přijde, že
je to vůně z dětských oddělení globálních oděvních značek. Když se
rozleží vidím před sebou Terezu Maxovou i s manželem. Tak a teď si jdu
koupit nori, wakame,…
Po 2 dnech testování: vůně je to krásná bezesporu, dle mého je to
něco mezi Lady Vengeance a Black line od značky Mancera. Podle mně je to
kyselkavá čajová růžička to má shodné s Lady Vengeance, pak jsou tam
ale ještě některé jiné tóny, které neumím specifikovat. Složení všech
3 zmíněných má hodně ingrediencí shodných. Nevýhodou Mad Madame je
malinká výdrž. Oproti Mancerovi, který je proti ní větší držák, ale
zato je více ostrý. Vůně mi nepřipadne vůbec těžká a myslím, že ani
nebude nikoho v okolí obtěžovat.
Hyacintová jízda. Vůně je výrazně květinová a rafinovaně sladká.
Výdrž je až bestiální. Vůně se mi nejvíce líbí po cca hodině, kdy
květiny nahradí počáteční citrusovou spršku.
Poměrně jednoduchá vůně mléčných sušenek, levandule a kávy, a to
v tomto pořadí; cítím i rozemletá sezamová semínka a někde od
vedlejšího stolku závany pánské kolínské… zkoušeno i na mužské
kůži a tam se zpočátku rozvíjela dost sladce, později byla spíš
dřevitá. Tak trochu ani ryba, ani rak.
Všeho tak akorát. Švestky, z kterých ještě nevyprchala všechna
vláha, pálené dřevo ovocných stromů, krůpěje pryskyřice, nebo je to
likér? Sladce temná, pikantně intenzivní. Po několika hodinách se začne
prosazovat sladkost, vanilka s benzoinem, cítím i mléčnou čokoládu.
Pořád je v ní ale trocha štiplavosti a pozůstatky horka.
Verze Absolute se v první řadě už téměř úplně oprostila od ovocné
složky a i když obsahuje řádnou porci kakaa, nejde gurmánským směrem.
Díky vetiveru je zemitá a vyznívá lehce unisexově. Kakao je oproti Private
Accord tmavší a důkladněji propražené, zůstává ale stejně suché, až
prachové. Jen ta káva se bohužel opět nedostavila. V jednu chvíli mi
připomněla kakaového Angela (mínus pačuli) - jestli po něm smutníte nebo
jste ho nedokázali nosit, protože byl „moc Angel“, vyzkoušejte Boss The
Scent For Her Absolute. Stejně tak, pokud je vaší vyvolenou sladkostí
devadesátiprocentní čokoláda.
Oscar EdP byl pro mě přece jen trochu moc „starodávný“ a
překombinovaný. Esprit EdP je vzdušnější, odlehčený, má ohromný
šmrnc, jiskru v oku, je to optimistická až radostná vůně a velmi snadno
se nosí. Občas bývá srovnáván s Modrou hodinou. I když olfaktoricky tu
jistá podoba je - převládá teplý (ne sladký) kosatec a celkové vyznění
evokuje taštičku s líčidly -, pocitově jsou vůně úplně jinde. Esprit
je prachový, bezstarostný a samozřejmým způsobem krásný. Jemný, až
slabý, ale vydatnější nástřik to spraví. Připadá mi, jako bych našla
něco velice blízkého, o čem jsem ani nevěděla, že mi to chybí.
Zvláště zastřená, nesmělá noční fialka - jako romantická
procházka, která vás zavede do opuštěného domu, kde je na všem povlak
melancholie a letitého prachu, nehybný nasládle suchý vzduch, skrz
polorozpadlé žaluzie vidíte siluetu netopýra, an přelétl přes siluetu
měsíce (v úplňku, jak jinak)… a někde zdálky voní citronový
cheesecake. Opravdu zvláštní vůně, trochu v ní cítím i černé uhlí.
Zadumaná, introvertní, ale lehce poťouchlá.
Má být poctou fialce, ale ta tady pro můj nos nehraje hlavní roli - o tu
se dělí karafiát s kosatcem. Karafiát je řádně kořeněný, v jednu
chvíli vůně připomíná až perníčky nebo nějaký vánoční čaj, kromě
hřebíčku cítím docela výrazně i badyán. Tohle všechno přispívá
k pocitu hřejivého útulna, který z vůně mám. Ale taky je tady kosatec -
ten se prosadí nejvíc po důkladném rozvonění, lehce drhnoucí a
přiměřeně pudrový, dává vůni nádech strohé noblesy. Pokud jde
o fialku, cítím spíš její lístky, nebo přímo celou rostlinu
i s hrstí zeminy. Snad odtud se bere zemitý, semišový nádech, kterým mi
vůně v jisté fázi připomíná Fordovu Violet Blonde. Jako další
přirovnání se nabízí L'Heure Bleue (spíš EdT), ale mnohem civilnější a
vřelejší. Celkově mi vůně evokuje dům zařízený ve stylu francouzského
venkova: je bytelná a zároveň vzdušná, možná až rozverná tím, jak se
její jednotlivé fasety během nošení střídají a vyvíjejí. Při prvním
zkoušení jsem popsané podoby vnímala odděleně (včetně krátkého
intermezza průsvitného bergamotu), ale jak vůní blíž poznávám, přece
jen tvoří jeden celek. Přes všechny aluze na parfémovou klasiku je
Vivacious ryze současná a velmi milá vůně, hřejivé světlo, v kterém se
lámou všechny barvy duhy.
Holobyt. Čerstvě položená dřevěná podlaha, ve výlevce malinový
Frosch na vodní kámen, vůně leštěnky se prolíná s pánskou kolínskou.
Osekaná na kost a přitom uřvaná. Výrazná a zároveň jaksi prázdná.
Malina voní čerstvě, nakysle, žádný ulepený džem, ale všechno kolem je
pro mě jedno velké ne.
Měkká pižmovka s kapkou červených bobulí a zajímavým úvodem.
Vynořují se mi dva obrazy: šedomodrý štít hory obklopený lososově
růžovými mračny a kočičí tlapky v téže barevné kombinaci, šedomodrá
srst a světlé polštářky.
Kontrast je skutečně základním principem celé kompozice, a je to
kontrast lehce posunutý: měkké x nahořklé, hebké a zrnité, nasládlé a
drsné… Prvních pár minut je úžasných - kovově čisté aldehydy se
prolínají s minerálním prachem, pižmo se klube na svět slaným napřed a
než se bobule rozprsknou, ukážou vám, že jejich slupky mají dokonalý
lifting, ale během čtvrthodiny se vůně usadí do vcelku fádní měkké,
sladší, lehce ovocné, lehce květinově pudrové tělové vůně.
Velmi nositelná vůně pomerančového květu v oblaku nadýchaného pižma
nadnášeného pár molekulami aldehydů. Dere se mi na mysl slovo
„úhledná“: vše je pečlivě naaranžované, ložnice vzdušná, světlá,
za záclonami modrý den - ale je to spíš luxusní hotel než domácí
útulno, lehce odtažitá pohoda. Opravdu hezká, ale trochu je to na úkor
originality.
Čekala jsem divočinu a taky tu je, ale jen když tisknete nos k zápěstí
- chaluhy, kluzké mořské bytosti, hlubina, ve které může být naprosto
cokoli… ale když ji jen necháte povlávat kolem vás, je to vysloveně
příjemná, prudce svěží vodní vůně (nejblíž má k okurkám, ale
nejsou tak výrazné, aby rušily mořskou iluzi), příjemná jako úvodní
slaná sprška. Moře je spíš zelené než modré a vy příjemně ušpinění
a zpocení, na fotkách to bude vypadat krásně!
Tady se někdo koupe opravdu s gustem - spousta horké vody, bublin,
pronikavě bílé mýdlo, a dokonce i vlhká omítka. Jeď, kačenko, jeď!
Štiplavá svěžest - až mě napadá, jestli to nemá evokovat pěnu, která
se vám dostala do očí. Na „čistou“ vůni je trochu překombinovaná, a
drží tedy pekelně.
Nevoní přímo jako oheň, ale opravdu jako někdo, kdo u ohně nějakou
dobu seděl: palčivě štiplavý kouř, který uvíznul ve vlasech. Sladkost
rozpukaných kaštanů. Cosi hebkého a vláčného v podkresu, snad ten svetr,
do kterého jste se celou dobu choulili. Vzhledem k mé vášni pro podobné
okamžiky je to má srdeční záležitost.
Vanilka a pepř, bloky nažloutlých listů a hnědé, časem zkřehlé
desky. Hutná, až máslová plnost, u které vám jen zvolna dochází, kde se
na těch listech vzala. Bylo by to vcelku nechutné, kdyby to nebylo tak dávno.
Maz a pižmo desítek generací ve vzduchu, který se snad za tu dobu nepohnul.
Zrníčka prachu zlatě září a vy myslíte na Jméno růže…
Vanilkově pudrová, prachově našlehaná - ve srovnání se starší verzí
Intense, l'Absolu, ale vlastně i s EdP je vůně podstatně vylehčená,
opalizující, průsvitná. Maliny tam nějak podstatně necítím, květiny se
taky drží v pozadí (kde je kosatec?)… prostě vanilka, heliotrop a benzoin
plující v nadýchaném obláčku. To jsou mi věci. Sladké je to pořád,
tentokrát vanilkově.
Zelená, mokrá vůně. Úhledný trávník zavlažený přesně
dávkovanými střiky a dekorativně rozmístěné bílorůžové kvítky.
Jednoduchá, veselá a šťavnatá. Zní to prostě, ale zachytit vůni vody
není zas tak banální úkol…
Začátek je hodně ostrý, tipovala bych pepř, plus nějaká trpká, ostrá
bylinka. Rozvíjí se dřevitě, postupně se zakulacuje, aniž by slábla, a po
úplném rozvonění v ní konečně cítím něco z deklarovaného složení:
olivové dřevo, skořici a švestku. Celkový dojem rozpačitý - oceňuji
osobitost, ale od inovátorství k dortu pejska a kočičky je nebezpečně
blízko.
Hlavním akordem má být koktejl Bellini, jehož podstatnou složkou je
dužina z plochých, bílomasých broskví. Ty jsou velmi sladké, aromatické
a šťavnaté - a myslím, že všechny jejich stránky se spolu s jemnou
perlivostí šampaňského podařilo do kompozice vtělit. Vůně se otevírá
výraznými citrusy nebo spíše loupáním jejich kůry - výrazný je
grapefruit a přísahala bych, že i bergamot, ačkoli ten ve složení není
uveden. Počáteční dojem je intenzivní, stejnou měrou hořký (až
svíravě trpký) a sladký (což může být ve vyhrocené podobě také
vnímáno svíravě). Úvodní sprška je osvěžující spíše jako
povzbuzení otupělých či ne zcela probuzených smyslů než v běžném
významu „svěží“ (na to je vůně v této fázi příliš hutná), je
energizující až „nakopávající“. Po pár minutách se vůně podstatně
uklidní a zjemní, převáží šťavnatost broskvové dužiny, do níž se
vtírá lehce avivážový či šamponový tón - možná už tady začíná
pracovat bílé pižmo. To mi připadá z podobného soudku jako v Idole od
Lancome. Než se rozhodnu, jestli je to příjemné, nebo se mi z toho dělá
trochu mdlo, vrátí se naštěstí stopa úvodní hořkosti citrusové kůry a
z broskví zůstane jen aroma, prosté většiny cukru. Pižmo se ukázní a
vůně se přimkne k pokožce, odkud vysílá jemné, leč znatelné
závany.
Podle složení mě docela zaujala, když jsem o ní četla - maliny,
fialky, nějaké další kytky a citrusy, pižmo, ambra a pačuli v základu…
v reálu dvacet minut ovocného dortíku ozdobeného jedním kvítkem
kandované fialky, pozorovaného za výkladní skříní naleštěného retro
zmrzlinářství, pět minut Lolity Lempické (nechápu, kde se tam vzala) a pak
už jen mokré kuchyňské prkénko nasáklé neidentifikovatelnými zbytky
všeho možného… Na druhou ruku jsem si pro srovnání dala zlatou Guilty
(ten nový design) a má stokrát větší charakter, zřetelnější strukturu,
nesrovnatelně lepší výdrž. Ach jo.
Nadýchaná vůně čistoty, která má šmrnc. Ze složek cítím asi
nejvíc heliotrop, díky němuž je vůně pudrová, znatelné jsou mandle -
bílé, nepražené. Kompozici lehce zahušťuje tonka a celé to sedí na
pižmově dřevitém základu nejvyšší kvality. A potom je tu něco navíc,
něco lehce pikantního - jestli je to pelargonie nebo celer, dělá celku
dobrou službu. Parfém je vyvážený, negurmánský a trochu mimozemský.
Jemná vůně, které nechybí určitá průraznost, a mimoto velice
dobře drží.
Nad záhonem růží se suší kraťasy, ve kterých nebohý pubescent
zapomněl hrst trávy (a ne, není řeč o krmivu pro králíky). Ta teď vlhne
a její aroma se mísí s agresivní čistotou aviváže. Z druhé kapsy
slabě voní taktéž zapomenuté mentolové bonbóny pro svěží dech. Mladej
bude zuřit!
Ryze letní, i když stylově pochopitelně spíš k elegantním šatům a
klobouku než k tričku a šortkám. Dřevitě trpce zelená, fík je zde
přítomen skutečně výhradně listem, zato z olivového dřeva cítím
i kapku oleje - jen tolik, aby se vůně líně rozlila po kůži a nebyla
příliš ostrá. Bergamot o sobě dává znát, ale za citrusovou bych ji
určitě neoznačila. Pomerančový květ ji drží bezpečně v ženských
vodách a tonka dodává špetku sladkosti. Velmi šik vůně.
Omrzela vás vaše vůně? Nebo jste ještě snad neobjevila parfém, který vám opravdu sedí? ! V našem katalogu
najdete tisíce parfémů a vůní z pohodlí domova. V katalogu vybírejte dámské, pánské i unisex parfémy. Pokud
si nevíte rady jaký parfém koupit pro přítele nebo tchýni, jděte na jistotu. Při výběru pomohou recenze a
hodnocení parfémů. Vyhledávat parfémy můžete podle druhu vůně nebo obsažené složky, kterou skrývá srdce,
základ a hlava parfému. Máte svou oblíbenou značku? Vyhledejte nejoblíbenější parfémy Chanel, Hugo Boss,
Givenchy a dalších parfémových značek. Katalog obsahuje přes 40 tisíc parfémů. Nechybí v něm stálice jako
Chanel No. 5, ani parfémové novinky.