Infusion d'Iris Absolue

S původní verzí si moc podobné nejsou. Absolue ztrácí svou jiskřivou průzračnost. Vůně je o něco hladší a má jakoby větší hloubku. Náznak dřevitého kadidla a později suché jakoby zaprášené vanilky se přihlásí o slovo za necelou hodinu. Vanilka, ale moc nevyčuhuje ani není moc sladká. Působí trochu tajemně.
Co se týče výdrže tak je na tom Absolue o něco lépe než klasika. Ale na oblečení je výdrž lepší, na pokožce nedrží vždy stejně dlouho.

Nasládlý pudrově krémový dřevitý kosatec. Je to vlastně původní Infusion d´Iris v sofistikovanější, méně pudrové a více kosatcové podobě. Pro můj nos je rozhodně příjemnější a uhlazenější než Infusion „bez přívlastku“.

Začátek Infusion d´Iris je trochu čpavá mandarinka s mírně syntetickým podtónem. Oproti tomu absolut okamžitě vyrukuje s kosatcem v doprovodu (snad) vetiveru, dřev a nepochybně i kadidla. Můžeme si klidně vzpomenout na Bois d´Iris, jenže tady je kosatec sladší a naprosto nedrhne. V původní Infusion je kosatec v podstatě komplikovanější: trochu mrkvový, drsnější, čistější, syrovější s opravdu výrazným orrisem. V absolutu se na té vší kosatcové mohutnosti vyjevuje velice zajimavý tón mandlového krému (pro dokonalé pochopení doporučuju nechat vlastní kůži nastudovat Sweet Almond Oil Lotion od Crabtree & Evelyn). Normálně bych vsadila krk na to, že za to může heliotrop, ale tentokrát zásluhy přiznávám kombinaci benzoinu a tonky. Absolut je sladký, je dřevitý a je i naprosto kosatcový. Dokonale splňuje moje očekávání - hlubší, o něco malinko smyslnější a hutnější provedení původní Infusion d´Iris. Rozhodně tedy nejsou zaměnitelné. Výdrž je poněkud sporná - někdy na mně drží o něco déle absolut, někdy naopak, a někdy se absolut vytratí během dvou hodin, což je původní verzi nestává nikdy. Pro všechny případy doporučuju nepodceňovat postřik oblečení, na textiliích (a ve vlasech!) se drží konzistentně.