Rochas Femme (Parfum) (1945)

Věřím že původní složení parfému vykouzlilo skvělou vůni, ale dnes mi došel vzorek a parfém po renovaci na mě působí po rozležení dost synteticky, což je hrozná škoda už kvůli legendě vzniku. Vánoční umělý pickwick s ucházejícím chypré základem. 

Pravda - začátkem se sice prohnal jakýsi živočich, ale díky jeho hbitým nožkám mi jeho mírná „zpocenost“ ani nestihla nějak zásadně vadit. A pak už jen ovocně kořeněná vůně se sladce zakouřenou kůží. Opravdu krásná chyprovka, příjemně nasládlá…celá taková hladce „vláčná“.

Veselejší sestřička melancholické Mitsouko, jen o něco barevnější a mazlivější díky hladké kůží a pižmu, ale je v ní totožný tón opojně čerstvého povětří nad vřesovištěm. Kde se vlastně vzala tradovaná pověra, že se chypré vůně nosí ke kostýmku? Suchý lišejník a slané dřevo, jakoby vyplavené mořem, to spíš s ručně pleteným svetrem na procházku se psem. A taky stejně škrábou.
Nicméně Femme Rochas vás nevezme na výlet po strohém skalnatém pobřeží, ale do nejbližší zahrady. Ta je chypré, takže květy, hlavně růže, jsou zasazené ve strohém lišejníku, ale jsou tam. A s nimi i sladké kousky mandarinky. Kde se tam vzal šeřík, těžko říct. Podle složení má být v Mitsouko, ale v té zas není cítit. Z vůně dýchá jemná radost a laškovnost tak nenápadná, jako když si kočka z ničeho nic poskočí. Je až neuvěřitelné, kolik klidu a spokojenosti Rochas Femme vyzařuje, když uvážíte, že vznikala za války.
Má velmi dobrou výdrž, do prostoru se šíří jen mírně.

Parfém jako druhá kůže. Bergamot, kmín a kandované ovoce, ale nic ulepeného, spíš suchý pocit čistoty-občas cítím i skořici, i když ve složení není. Ráno štědrá dávka do výstřihu za oblečení a až do večera se koupete v diskrétních vlnách teplé kořeněné vůně. Neobtěžuje, do vymrzlé kanceláře jako dělaná, ale pozor, první dojem může být nepříjemný. Nejlépe stříknout, honem do kabátu a ve chvíli, kdy kabát v práci zase vyslékáte, cítíte už jen …krásný Rochas Femme.