Pohled do mého dnešního itineráře mi trochu zamotal hlavu. Na jedné
straně se mám vydat po stopách vůně jedné z nejprovokativnějších
návrhářek, na straně druhé má naše setkání proběhnout někde
v budoáru. Vivienne Westwood sice už pravda není nejmladší (samotnou ji to
asi pěkně děsí, když se snaží omládnout a vzpomínat na své punkerské
začátky v náručí mladého hřebečka), ale že by mě přijala v klasicky
zařízeném přijímacím pokoji středostavovské paničky to mi k ní nějak
nesedí.
Ale dost řečí a vzhůru na cesty! Nevím, kde se stala chyba. Nejspíš jsem
se ztratil. Čekal jsem módní přehlídku haute couture, ale místo toho
sedím v první řadě blíže nespecifikovaného divadla. Právě spadla
naposled opona a diváci nadšeně aplaudují. Nás ale zajímá spíše dění
v zákulisí. Do šatny stárnoucí subrety odnášejí pikolíci náruče
květin – dnes měla benefici a loučila se divadlem. Teď ze sebe svléká
kostým, který pamatuje lepší časy a touží být sama. Vzduch je naplněn
vůní květin, divadelních šminek a mýdla. Usedá před osvícené zrcadlo,
které neúprosně odhaluje to, co na jevišti zůstává milosrdně skryto pod
vrstvou líčidel. Sedí tu odlíčená a unavená stejně jako peří zdobící
její lila župánek. Květinový odér plní malou místnost bez oken až ke
stropu – bojíte se nadechnout, aby vás nerozbolela hlava, ale madam je
zvyklá, dokonce si jednu z kytic dává do vázy před zrcadlem…
Tak vám nevím. Asi jsem se namlsal při předchozích cestách, ale dnešní
výprava, mě docela zklamala. Přestože i minule mě hostila postarší
dáma, bylo to úplně o něčem jiném (nemyslím to, že mě napájela
višňovým likérem) – rozdíl je asi v tom, že ona si život užívala,
byla upovídaná a veselá. Zato snahy zdejší subrety zastavit čas
vyznívají spíše v její neprospěch. Chtělo by se říct směšně, ale ve
skutečnosti je to spíš smutné. Jakoby se kolem ní vznášel odér zatuchlé
staroby, kterou nepřehluší ani opojné květinové vůně, jimiž se
několikrát denně polévá. Voní podivně nasládle, jakoby na ní ulpívalo
aroma máslových sušenek, které si dává pravidelně k odpolednímu čaji.
Jakoby si občas v roztržitosti spletla lahvičky a sáhla po lékovce,
v níž se ukrývá propolisová tinktura (používám ji sice také, ale
cítit ji z kůže v takovém množství mě nutí přemýšlet, zda mně je
tento nezaměnitelný čichový vjem libý či nikoliv).
Od VW jsem čekal něco jiného, provokativního, šokujícího… No ale jak
nad tím tak přemýšlím, ono se jí vlastně povedlo. Pokud má být Boudoir
určen stejné věkové kategorii jako její módní výtvory, bude tato vůně
pro okolí šokující dostatečně a její nositelce nedovolí zapadnout
v davu. Možná ale myslela víc na sebe a sobě podobná stvoření –
oblečení a doplňky sice nakupují ve stejném butiku jako jejich dcery či
vnučky, ale rodný list raději ukrývají hluboko v prádelníku.
Musím říct, že už se těším domů. Sice jsem zase navštívil místa mně
dosud neznámá, ale znáte to… Já chci mezi lidi a bavit se, na krmení
holubů v parku mám ještě času dost.
PS: Milé dámy nechť mi prominou, opravdu jsem nechtěl nikoho urazit.
