Egoiste je zvláštní, dřevitě kořenitá, sladká vůně. Typický
Chanel, dalo by se říct, protože jsem v něm vzdáleně identifikovala tóny
charakterově podobné dámským vůním od Chanelu, třeba Coco nebo Allure.
Egoiste navíc nevoní tak silně chlapsky, aby si ho na sebe nemohla vzít
trochu odvážnější žena. Pro muže bych ji určitě doporučila na večer a
pro zvláštní příležitosti; jen si ji neberte na první rande s nesmělou
dívkou, její temné podtóny by ji mohly vyděsit.
Egoiste voní po dřevu - po dřevu, které chvíli leželo venku v šedém,
sychravém počasí - a po koření, které se obvykle dává do perníku nebo
cukroví, včetně vanilky, ovšem nasekaném chladným ocelovým nožem a
smíchaným v nerezové misce se špetkou temného kouře. Výsledkem je vůně
složená z teplých složek, která působí chladným a odtažitým dojmem a
přesto (nebo právě proto) zůstává sexy.
Chanel: Égoïste
Egoistu nosil temny gentleman, se kterym jsem se vidala skoro rok v obdobi bourliveho mladi. Umelec, demon, se smyslem pro humor (samozrejme cerny), svetak, roztomily, ale parchant, co mel snad vsechny sukne v Praze… Proste egoista. Kdyz jsem poprve u nej v koupelne videla vuni s timhle nazvem, musela jsem se smat, jak vystizne, a vtipne.
No jestli se náááhodou Tomášovi nestalo totéž co mně, Egoist dobře
znám, miluji ho, a tak jsem si v kamence chtěla oživit vzpomínky. Ale ta
hrůůza co mě čekala!
Nikdy před tím jsem se nesetkala se skaženým parfémem, kdo zažil, ví, že
nic hroznějšího není, chudák Egoist…:( Předpokládám, že se v daném
obchodě roky neprodal ani kus…
Moc hezká recenze 
Mně by manžel takovou vůní vyděsil
i dneska 
nejen na prvním rande, a to nejsem
nesmělá dívka. Je to opravdu vůně, kterou nemůže nosit každý. Určitě
si ji umím představit na elegánovi v obleku, ale na den k džínám je toho
koření podle mě příliš. Tím ale neříkám, že se mi nelíbí.