Raději píšu optimistické recenze. To jen abyste si nemysleli, že se v těch cupovacích článcích, v nichž na recenzovaných parfémech nezůstane molekula suchá, nějak extra vyžívám. Možná když je vůně opravdu nepovedená… ale nudné vůně, které nelze pochválit, ani si na ně poctivě zanadávat, vzbuzují jen zoufalství.
A dneska to bylo opravdu špatné. Otestovala jsem tři novinky a trochu pochválit se dá jen jedna.
Attimo (Salvatore Ferragamo) má nulovou výdrž a je zcela
nezajímavá. Nějakou chválu jsem na ni tu a tam četla, ale souhlasit s ní
nebudu. Ze začátku ovocná, poté květinová… a dál už nic. Výdrž je
hodně špatná a vůně je tak nenápadná a nekonfliktní, že má člověk
chuť dát jí pár facek.
Lanvin mi dělá poslední dobou vážně starosti. Když v novém století
začal po menší pauze znovu vyrábět parfémy, dařilo se vymýšlet
relativně originální kompozice - Oxygène, Arpège pour Homme, Éclat
d'Arpège jsou vůně, na něž po očichání hned nezapomenete. I Éclat,
který se narodil ve zlatém věku ovocně květinových vůní, je v rámci
své kategorie povedený a kombinace broskví a šeříku snadno
zapamatovatelná.
Jenže problém originálních vůní je v tom, že se špatně prodávají - a
té originality stačí jen kapka. A Lanvin není zrovna masová značka. Její
parfémy běžného spotřebitele nezaujaly ani značkou, ani obalem, ani
vůní. U Lanvina se to zřejmě rozhodli změnit a zahájili růžový útok:
v roce 2008 přišla limitka Rumeur 2 Rose (flakon s růžovým obsahem,
líbivá verze pronikavé květinovky Rumeur) a vzápětí Jeanne (růžový
obsah, růžová tylová mašle, maliny, ostružiny, pivoňky a sladké pižmo),
rok nato barvou i vůní broskvově růžová limitka Éclatu, letos Jeanne La
Rose vyvracející domněnku, že co je růžové, nemůže být ještě
růžovější. A teď na zimu jsme dostali Marry me!,
konečně skoro bez růžové barvy, jen s purpurovou mašlí. Uvnitř je ale
zase růže s ovocem. Výdrž sice není nejhorší, ale ve vůni se mísí
obvyklé ovoce (hlavně pomeranč) s bílými květinami a růží. Základ je
jemně pižmový.
Díky vtipnému názvu (Vem si mě!) by se ovšem dala excelentně využít
k požádání o ruku: pokleknout a místo prstýnku otevřít krabičku
s touhle vůní. Mladé, v angličtině zběhlé slečně by to jistě
přišlo originálně romantické.
Pleasures Bloom od Estée Lauder se ze začátku jeví
zajímavě: jsou z ní cítit hodně svěží květiny, pivoňky, zelené
listy, nějaké ty bílé květiny. Pěkná, výrazná směs však poměrně
brzo upadá do bezvědomí a záhy mizí úplně. Možná by lépe vyzněla na
oblečení (při zkoušce na papírku).
To
(víceméně) nejlepší na konec. Ô d'Azur je novou variací
na Ô Oui! - této bílozelené vůni se podobá rozhodně víc než čtyři
desetiletí staré Ô de Lancôme, kterou dneska rozdýchají jen ty
nejodvážnější. Ô d'Azur je příjemná ‚krémovka‘ s dobrou
výdrží. Zpočátku je citrusově svěží, postupně se rozvoní do květin a
nakonec do směsi kulaté růže a krémového pižma. Kromě počátečních
citrusů v ní není žádné ovoce. Ô d'Azur má slunečný, letní nádech,
ne tak hřejivý, aby zahřál v mrazech, ale zimní depresi by
zahnat mohl.
Všechny dnes recenzované vůně doporučuji k vyzkoušení ženám a dívkám, které hledají příjemné, nenáročné vůně a rozhodně tentokrát nechtějí žádnou ‚pecku‘.
Necítím v ní nic svěžího, jen nadavovací
chypre.