Escada: Into The Blue

Into The Blue jsem zkoušela už asi potřetí. Poprvé jsem si ji dala na papírek a za půl hodiny jsem na něm nenašla nic, z čeho bych mohla vyrobit recenzi; podruhé na ruku a z té mi zmizela asi tak za deset minut. Do třetice opět papírek a tentokrát naštěstí vydržela (buď jsem lépe prskla, nebo musím pochválit Marionnaud za poctivé papírky).

A můj dojem? Nemůžu říct, že by mě svou originalitou položila na záda, ale nebylo to špatné, o dost lepší než Escada (Signature).

Into The Blue je svěží, ale není - zaplaťpámbu - sladce svěží, není ani moc ovocná. Její svěžest tvoří lehce slané mořské tóny, spíš nenápadné vodní květiny (žádný agresivní leknín z toho nečouhá), svěží zelené ovoce á la meloun a pár bylinných tónů.

Základ není sladký, je jen mírně ambrově a pižmově nasládlý, spíš je v něm cítit dřevo. Dojem z toho dřeva odpovídá popisu uvedenému ve složení, není to dřevo sladké, suché, zaprášené ani pryskyřičnaté, je to opravdu taková obyčejná vůně nearomatického, živého dřeva.

Into The Blue se bude líbit ženám, které hledají nelimonádovou svěženku mírně uhýbající ze současného ovocného a ovocně-pepřového trendu. Její svěžest je modrá, zelená a tyrkysová, možná s lehkými pískově zlatými odlesky, nikoli červená, oranžová nebo nedejbože růžová.

Reklama na Into The Blue (YouTube)

Autor: Ada

.

Témata článku

Nejčtenější