Giorgio Armani: Mania for Women

Mania startuje podobnou bergamotově-ovocnou hlavou jako moje milovaná Love in Paris. Jenže Love in Paris je jásavě květinová, Mania spíš kořeněná a dřevitá. Kromě květin z ní cítím aroma hřebíčku a vzácných dřev, je teplejší a orientálnější, i když zároveň zůstává svým způsobem osvěžující.

Zahrnula bych ji proto do skupiny vůní, mezi kterými může volit žena, které se líbí orientální vůně, ale jsou na ni příliš těžké či sladké a nemůže je nosit. Na konci vyvoní do jemné směsice vzácných dřev - převážně santalu a špetky cedru - a špetky koření.

Manii bych neomezovala věkem ani obdobím - dala by se nosit v létě i v zimě (nejvíc se mi však hodí k zlatému podzimu či chladnému konci roku), přes den i na večer. Alespoň trochu elegantní oblečení podmínkou A mám pocit, že by Manii mohl nosit i muž, nic typicky žensky kytičkového v ní není.

Manie má trochu divokou historii - byla představena v roce 1999 a byla zřejmě ještě kořeněnější, obsahovala totiž údajně citrus, pomerančový květ, bergamot a pitosporu, v srdci šafrán, hřebíček, muškátový oříšek, ambru, kosatec a guajak, a v základu kadidlo, pižmo a vanilku. Prodávala se v černém flakónu. V roce 2004 ji Armani zrevidoval, dal jí průhledný flakón s bílým víčkem, a Mania pokračovala v úspěšné pouti parfémovým trhem - původní verze byla údajně příliš maskulinní a potřebovala víc poženštit. Přesto pořád působí trochu unisexově.

Autor: Ada

.

Témata článku

Nejčtenější