Giorgio Beverly Hills: Giorgio

Krabičku se žlutými pruhy jsem několikrát zahlédla v internetových parfumeriích, ale vždycky jsem ji bez zájmu přešla. Neznámý flakon, neznámé jméno… jak by také mohlo být známé, když v době největší slávy značky Giorgio Beverly Hills a vzniku této vůně jsem ještě voněla dětskou přesnídávkou a nejvíc chic kouskem v mém šatníku byly béžové punčocháčky!
Vůně jako Giorgio byly pro osmdesátá léta typické: výrazné, při hojné aplikaci hlasité až otravné, aby vhodně doplnily hranatá sáčka a ostře řezané minisukně. Což neznamená, že se v nich nedá najít něco pěkného i dnes. Giorgio je převážně květinová vůně, v níž převažují bílé květiny (viz složení). Začátek je broskvový, meruňkový jako z vonokvětky, v níž se meruňkové tóny mísí s její bílou květinovou vůní; identifikujete také aldehydy, které vás pak budou ve snižující se intenzitě provázet až do konce. Zpočátku jsem si říkala, kam se všechny ty slibované bílé květiny poděly; zdálo se mi, že cítím spíš růži, konvalinky, k tomu trochu jasmínu, jediná výrazná bílá květina byla tuberóza. Po nějaké době však Giorgio přestane vysílat signál ‚pozor, jde silná žena‘, a trochu se uklidní, zesládne a citelně zbělá. Pak najdete bez problémů nejen tuberózu, ale i jasmín a gardénii. Aldehydy a pudrověji laděný základ neustále květiny umírňují a rozostřují, takže celkové vyznění může být při vhodném použití a kombinaci s oblečením velmi elegantní a jindy zase romantičtější.
Nevím, jestli bych doporučila Giorgio naslepo - zkušenějším nositelkám parfémů, které už mají něco za sebou a potrpí si na květiny, možná ano, ostatním určitě ne.