Teple zemitá vůně se zvláštním svěžím tónem, jako by tou teplou zemí protékal zářivě čistý potůček (do kterého někdo vymačkal citron, pro pořádek). Nevoní typicky pánsky a nejspíš by ji mohla nosit i žena. Jestli jste jako malí rádi očichávali kameny a líbila se vám jejich písčitě a kovově minerální vůně, zkuste Terre d'Hermes.
Dnes jsem Terre d'Hermes podrobila ještě jedné zkoušce a můžu tudíž
stručnou recenzi trochu rozšířit. Touto dobou má už na kontě cenu FiFi za
nejlepší pánskou vůni roku 2006 a Hermes si mne ruce - takový trhák se
nepoštěstí pokaždé.
Jelikož jsem to zatím neřekla explicitně, upřesňuju to teď - Terre
d'Hermes je chypre. Poctivá a tím pádem poměrně ostrá. Jestliže se vám
takové vůně nelíbí, nebude se vám líbit ani Terre, i kdyby dostala deset
cen. Svou čistotou je srovnatelná s Miss Dior, kde také kromě chypre tónů
nic moc dalšího nenajdete.
Měla jsem tentokrát možnost Terre otestovat nejen v (relativně) pokojové
teplotě, ale i v ukrutném vedru splašeného května (tradiční letní
čtyřicítka na slunci). Mezi oběma čichovými dojmy byl samozřejmě
rozdíl. V chladnějším klimatu je lépe cítit citrusová špička a kovově
minerální tón, který jsem popsala při předchozí zkoušce, vůně je
pěkně chladná a sychravá. Ve vedru se ztrácí a Terre působí dřevitěji
a méně vlhce. Celkový dojem bych v teple popsala jako poměrně věrnou
imitaci jehličnatého lesa se zdůrazněnou zemitou složkou (čicháme les
s nosem v zemi); představte si spíš smíšený prales na černé hlíně,
plný mechu, trouchnivějících pařezů a lišejníků, ne vysušenou smrkovou
monokulturu.
Mimochodem, Terre d'Hermes výborně ladila s citrusovým deodorantem od Weledy
(obsahuje pouze citronovou šťávu a citronový vonný olej - prostě čistý
citron). Deodorant sice vydrží vonět jen chvilku, ale jelikož je určen
k polévání, můžete si Terre dolaďovat podle libosti.
