Jak se dělá vlastní parfém v Grasse aneb když pejsek a kočička pekli dort

Původní cíl návštěvy Grasse byl trochu jiný: chtěla jsem investigativně objevit a nafotit pole růží a jasmínů pěstovaných speciálně pro Chanel. Chtěla jsem najít místo, kde se rodí slavná pětka.

Jenže člověk míní a drahé polovičky mění. A tak, když bylo jasné, že do Grasse pojedu za a sama a za b vlakem, musela jsem tomu přizpůsobit program. Vlakem nemůžu hledat a objevovat lány růží v okolí. Vlakem maximálně dojedu přímo do Grasse a tam už se musím nějak zabavit. To samozřejmě není pro parfémového maniaka žádný problém – Fragonard, Molinard, Galimard a kdoví kolik dalších „ardů“, k tomu muzeum parfémů, různé komentované prohlídky u všech „ardů“, historické centrum.… Problém byl, že tohle už jsem jednou absolvovala. Sice dávno, ale znám to. Chtělo to něco nového a to jsem našla. Za celkem přijatelnou sumu si u kteréhokoli „arda“ můžete vyzkoušet tvorbu vlastního parfému.

Le Studio des Fragrances Galimard

Byla jsem limitovaná časem a tak moje volba padla na Galimard, na jejichž „Le Studio des Fragrances“ jsem četla celkem příznivé recenze. On-line registrace dva dny před termínem mi naštěstí prošla a tak jsem se už nemohla dočkat. Dokonce jsem kvůli tomu dobrovolně, na dovolené vstávala v šest hodin, abych stihla vlak!

Ve dvouhodinovém kurzu za 46,– EUR dostanete krátkou přednášku o stavbě parfému (stará známá pyramida), svůj vlastní stůl s ingrediencemi a samozřejmě asistenta, který vám radí.

Odnesete si 100ml vlastní vůně v koncentraci edt. Jen vás trochu překvapí tím, že flakon v ceně není a musíte doplatit 12 EUR, abyste si vůni mohli přelít z kádinky a odnést. Kurzy dělají v sezoně dvakrát denně, snad každý den.

Na chvíli parfumérem

Poté, co jsem schvácená dorazila taxíkem a přidala se ke skupině, vpustili nás asistenti (spíš tedy asistentky, tuším jsem tam žádného muže neviděla) v bílých pláštích do laboratoře, kde byly stoly s malými „varhanami“, seskupené vždy po několika k sobě.

„Varhany“ (anglicky organ) se říká stolu parfuméra, který má kolem sebe seskupeny ingredience do půl kruhu a do pater, jako píšťaly u varhan, aby na vše snadno dosáhl.

Asistentky si nás rozdělily podle jazyka do skupin (samozřejmě se předpokládá, že vládnete aspoň základy nějakého světovějšího jazyka, v češtině zatím kurzy nevedou) a posadily ke stolům s varhanami. Je to zážitek, mít pro sebe na chvíli takový stůl jako parfumér.

Na stole byl nachystaný předtištěný papír pro zápis složek, rozdělený do oblastí hlava, srdce a základ, tužka a dvě kádinky.

Na policích v půlkruhu nad stolem byla vyrovnána snad stovka lahviček s parfémovými složkami. Nebyly to koncentrované ingredience, ale už ředěné roztoky, takže jsme neměřili po kapkách, ale přímo v mililitrech až do konečných 100ml.

Na lahvičkách byly celkem legrační piktogramy sukní a kalhot, které označovaly pánské a dámské složky určené do základu, halenek a triček pro složky do srdce a mužských a ženských obličejů pro složky do hlavy parfému. I řazení na policích bylo podle tohoto pravidla – dole základní, uprostřed střední a nahoře složky do hlavy, vlevo dámské, vpravo pánské.

Začalo to zmíněnou krátkou přednáškou o stavbě parfému a o tom, jak správně přičichávat (nedržet lahvičku či papírek nehnutě u nosu, ale přejíždět s ní zleva doprava) a potom jsme každý dostali asi osm malých, neoznačených lahviček, ze kterých jsme si měli vybrat dvě, které nám voní. Myslím, že v nich byly nějaké namíchané základy. Podle vybraných nám potom každému navrhli pět, šest složek do základu, z nichž jsme si měli vybrat tři plus vanilku. Vanilka je fixátor a stabilizátor, takže navrhovali, aby tam byla, pokud k ní vyloženě nemáme odpor.

Můj neobvyklý výběr složek

Já si prý v testu vybrala silné, těžké vůně, přesto mi, zřejmě ze zvyku, navrhli nějaké lehčí složky. Trochu jsem jejich výběr překopala, vybírala zleva i zprava a nakonec to vyhrál mech, santal, kosatec a vanilka. Výběr nám asistentky zkontrolovaly a navrhly poměry v mililitrech. Složky se odměřily do kádinky, pak, přelitím do druhé kádinky a zpátky se to promíchalo a mohlo se pokračovat srdcem parfému. Asistentky zase, vzhledem k namíchanému základu, něco navrhly, ale samozřejmě jsme mohli vybírat z celé šíře. Vybíralo se tak, že se čichalo k papírku namočenému v namíchaném základu a k lahvičkám složek společně. Tam už se dalo říct, že se něco vyloženě tluče a něco souzní. Takže jsem třeba vyloučila levanduli, kterou jsem původně chtěla, když to bude z Provence. Místo toho mi tam krásně sedla třeba orientální růže.

A vybrala jsem si i cibet, čímž jsem způsobila malé pozdvižení. Seběhla se jich kolem mě snad půlka a všechny se ujišťovaly, jestli to tam fakt chci. Že je to pecka. No, je  Nakonec jsou tam cibetu pouhé 2ml ředěného roztoku na celkových 100ml a i tak je tam zřetelně cítit. Stejně tak mi vymlouvaly i tabák, ale já jsem tvrdohlavá. S odstupem jim musím dát za pravdu, možná ho tam aspoň mělo být míň.

Takto se vybralo pět, šest složek a zase v navrženém poměru, kdy jsme si vybrali složku, kterou preferujeme a té jsme tam dali nejvíc (u mě to byla ta růže) a přimíchalo k základu. Stejný postup pak byl i s hlavou vůně.

Pak jsme si mohli vybrat z několika typů flakonů a víček, navrhnout název vůně, který nám vytiskli na nálepku spolu se jménem a hotovo. Odnesli jsme si svou vůni a diplom, že jsme parfémoví elévové. Oni si nechali papír se složením a kdykoli je možné si doobjednat další flakon vlastního výtvoru i v koncentraci čistý parfém.

A výsledek?

Ač jsem to tak nezamýšlela, vytvořila jsem vyloženě oldschool chypré vůni. Ale ona stále ještě pracuje a dost se mění. V téhle chvíli jsou nejvýraznější aldehydy spolu s mechem a tabákem. Parfémy se ale po vytvoření nechávají uležet, protože složky mezi sebou dlouho reagují, i měsíce. Takže kdo ví, co z toho bude za pár měsíců? Jedno lze říct už teď – je to nositelné a to je úspěch, ne?

Jasně, byla to turistická rychlokvaška a tak trochu jako když pejsek s kočičkou pekli dort (samé dobré věci jsem tam dala). Dvou, tříhodinový kurz z nikoho parfuméra neudělá, nevíte, jak spolu budou vybrané složky reagovat, ale je to možnost očichat si materiály a něco si aspoň zkusit namíchat. A už třeba vím, co bych udělala jinak.

Takže příště? To už bude skoro „doopravdy“, týdenní kurz u Dominique Dubrana, neboli AbdesSalaama, v Toskánsku v Itálii.

Autor: munu

Autorka je kmenovým autorem blogu frangipani.cz

Nejčtenější