Jak jsem prozradila hned na začátku, letošní novinka Fluo
se vymyká většině Masakiho vůní. Není to žádný jemný čajíček,
voda, lotosy apod., ale lepkavá, sladce ovocná vůně, jaké vzorně každý
rok vyrábí Escada v rámci své limitované edice. Část čtenářů teď
jistě obrátila oči v sloup a přeskočila na další odstavec… různých
ovocenek přece výrobci chrlí každoročně desítky a jsou všechny na jedno
brdo. Když se však zamyslíte, takhle poctivě bonbonových parfémů zase
tolik není. Proto na Fluo upozorňuji všechny milovníky limonádového
žánru - pozor, tohle je jedna z těch dokonale dotažených!
Jedna chybička by se našla: má bohužel velmi špatnou výdrž, zhruba hodinku, a zmizí náhle, bez jakéhokoli varování. Takže kupujte velké balení a polévejte se. Nebo malé a čekejte, až se vám znechutí, nejspíš to bude brzo.
Vyzkoušela jsem také (konečně) opěvovaný Trésor in Love.
Než jsem se odhodlala, stihl vyšplhat na různé žebříčky nejlepších
vůní a dokonce jsem ho kdesi zahlédla s titulem ‚vůně roku‘.
O radostných ódách na jeho krásu rozesetých po různých diskuzích
nemluvě. Zkrátka ideální materiál na roztrhání na kousky 
Ale Trésor in Love není nepovedený. Ostatně pracovali na něm Dominique Ropion a Véronique Nybergová, přičemž první jmenovaný je velmi známý parfumér, který vytvořil mnoho mainstreamových i nikových vůní. Ovšem, jak už je u podobných parfémů, nadšeně milovaných davem, často zvykem, jeho hlavní předností je líbivost. Perfektní, nekonfliktní a univerzální líbivost. Voní hezky a můžete si ho vzít kam chcete. Mně snaživá líbivost u parfémů leze na nervy, a když ještě někde vidím někoho pištět, jak je ta vůnička úžasně sexy, vidím rudé kruhy. (I když je to pravda, protože v Česku je tolik smradlavých lidí, že sexy je každá, která vůbec něčím voní.) Od zkoušení vás ale odradit nechci, za pokus to stojí a něco univerzálního se hodí na každou poličku, protože ne vždycky je nálada na něco prudce originálního.
Trésor in Love vychází z Trésoru a výsledek působí podobně jako No. 5 a No. 5 Eau Premiére od Chanelu; ušlechtilý původ je poznat, ale nehrozí, že by z toho rozbolela hlava. Trésor je výrazná, sladká vůně s opojnými květinami a broskvemi, velmi intenzivní a s pamětihodnou výdrží - něco, co se rozhodně nedá koupit naslepo a k čemu se musíte chvíli pročichávat. Trésor in Love naopak můžete klidně koupit jako dárek, většině žen bude určitě vyhovovat. O romantickém flakonku s černou růžičkou nemluvě. Vůně sama je květinová - jemný jasmín a růže - se sametovými ovocnými tóny, ze začátku citrusovými, po jejich vyprchání broskvovými.
Letošní Alien Sunessence s podtitulem Saphir
Soleil je nevím už kolikátou variací na původního fialového
Aliena. Ač jest Safírovým sluncem, má zářivě oranžovou barvičku. Flakon
obsahuje odlehčenou verzi, která začíná stejnými zvláštními tóny jako
první (a po něm každý) Alien - pronikavým gumovým jasmínem. Po
vyprchání už se ale od původní verze liší, změní se totiž ve velmi
svěží vůni, kombinaci oroseného jasmínu a vody. Kvůli téhle fázi bych
ho brala hned, přes to před tím se ale asi nikdy nepřenesu.
A poslední dílko, které jsem zkoušela v této várce a které se mi také
líbilo nejvíc, je Escale aux Marquises z ‚cestovní‘
série od Diora. Co mi bylo složením slíbeno, to bylo také dodrženo;
v této vůni hraje prim koření. Suché, jemně kořeněně nasládlé,
doprovázené špetkou citrusů. Žádné kytičky (respektive zdálo se mi, že
je v tom koření něco bílého, ale je to zcela v pozadí spíš jako
fixátor), ovoce, pačuli, nic takového.
Vůně je poměrně jemná a výdrž tomu odpovídá, naštěstí se prodávají i velká balení o objemu 125 a dokonce i 200 ml - s pravidelným poléváním se počítá. Protože jde ale o novinku, doporučuji počkat, až cena klesne na úroveň, kde je teď Portofino a Pondichéry (125 ml kolem 1400 Kč, 200 ml kolem 2000).
